Vysoce nemoderní
- Rodičovství
- 1Luca
- 25.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda si čtu deníčky, diskuze a u mnoha diskuzí se velice bavím... Prožila jsem obyčejné těhotenství, netěhulkovala jsem, nekojinkovala a obyčejně bolestivě porodila.
Ani nevím, jak začít, aby vůbec vyznělo, co tím chci říct.
Můj muž odjel do války a mně začal půlrok samoty a strachu. Ještě před odjezdem jsme si tak nějak řekli, že až se vrátí, mohli by jsme se rozrůst o dalšího člena. Nebrala jsem to nijak v potaz, akorát jsem vysadila HA, aby se mé tělo očistilo od hormonů.
Půlrok se překulil a já vítala muže doma. Přišla řeč o nebraní HA a že bychom mohli ještě chvíli počkat a tak. Jenže mně se už nechtělo tělo "špinit " a muž souhlasil. Schraňovala jsem si v zaměstnání veškerou možnou dovolenou a volna a s mužem jsme strávili doma a na dovolené asi šest týdnů.
Z dovolené se vracíme a v autě mi není dobře, řeže mě pás, nesedí se mi dobře a můj muž prohlásí jen tak mimochodem: „Jsi těhotná.“ „Ha ha ha, to víš, že jo. Jsi doma měsíc a já budu hned těhotná, to jo, ha ha ha.“ Přisuzovala jsem stav alkoholovému měsíčnímu dýchánku.
Jdeme do práce, pracujeme doma na zahradě, v garáži, prostě normální dny. Hmmm, měla by dojet tetka z Červené Lhotky, už tu dlouho nebyla. Po nákupu v supermarketu si tedy zajdu pro test, ale to jen tak ze zvědavosti, jak to funguje. Doma sháním příhodnou sklenici, čůrat na tenký papírek se mi nezdá. Papírek dávám na umyvadlo a jdu umýt nádobí. Vrátím se a čučím jak tele, dvě čárky.
Běžím to oznámit mému muži a ptám se, co mám dělat? A směju se a nevěřím, jsem šťastná. Po návštěvě u doktora zjistíme, že termín porodu je deset měsíců po návratu z války. No, to pořád normál zjištění a popis, jak jsem otěhotněla.
Teď chci přidat své poznatky z některých diskuzí. Neberte osobně, pokud se v některých zhlédnete.
Začátek mého otěhotnění jsem nesledovala své tělo. Nezjišťovala, kdy ovuluji, natož kdy mám ovu. Já to vlastně nepoznám ani teď. Měla bych? Netěhulkovala jsem, byla jsem pouze těhotná. Při testu jsem nevěděla, že může být výsledkem i duch. Ducha jsem viděla u nás na zahradě, ale je hodný a neškodí.
Posléze jsem nezačala vyšilovat se sháněním speciálního oblečení, do kterého se vejde větší pupek. Stačilo oblečení mé větší polovičky. Sice jsem nebyla in, ale cítila jsem se dobře. Uznám ale, jedny těhotenské rifle jsem si pořídila. Ale ne trika s nožičkama, nabíráním, sukýnky, speciální boty, bundy a nevím co ještě.
Poté bych měla propadnout panice shánění kočárků, oblečků, postýlek, milionu zbytečností. Nám postačil kočár od kolegy, protože byl stále jako nový, ale už ne teda moderní. Postýlka po mně. Vanička od kolegy, která se frkne na stůl a tam se dítě umyje, na druhé půlce stolu se dítě utře. Oblečků pár, potřebné se dá dnes dokoupit i v noci.
A hračky? Jsem krkavčí matka? Já nekoupila ani jednu. Něco dcerka dostala a co nedostala, tak nemá. Teď si stejně vyhraje akorát s hrncema, vařečkama a s houpacím koněm.
Porod jsem kupodivu zvládla bez porady na „fejsu“ a nebo tady. „Může to být porod?“ Tyhle diskuze mě dostávají. Zkuste se ještě natočit, ať vás všechny můžem prohlídnout i naživo, jestli to už může být ono. Jak mě začalo bolet břicho, radši jsem prostě s mým mužem jela do porodnice, tam to asi poznají nejlíp, i kdybych jela desetkrát zbytečně.
Můj muž mi byl největším rádcem a oporou. Než jsem si přečetla tady, co jsou poslíčci, tak jsem to nevěděla. Občas mi prostě ztvrdlo břicho. Po porodu jsem nikoho nežalovala, že mě nastřihli - tím mi pomohli, teda asi. Jak mám vědět, jestli by bez nástřihu bylo líp?
O šestinedělí jsem neměla čas brečet a řešit, jak často kojit a nedejbože kolik má toho momentálně miminko vypít? Aby byl klid, když dcera plakala, dostala prso a pila. Usnula u toho, no a co? Že si na to zvykne? V patnácti u prsa nebude.
Neřešila jsem žádnou speciální stravu. Zjišťuju, jsem zlá a nezodpovědná. Nedodržuji žádný speciální režim a normálně funguji, jen se mi narodilo dítě.
Po šestém měsíci věku dcerky mám začít s příkrmy. Jsem škrt a vařím doma. Nesháním bio potraviny a dítě žije. Dál kojím. I po jídle, dítě si zvyká.
V roce už jí to, co my a jen bez soli (samozřejmě na tučné výjimk). Nemusím řešit, co brát na jídlo s sebou na cestu k rodičům, co bude jíst na dovolené. No to, co já. Stejně mi čučí do talíře. Už ví, jak chutná pěna od piva a smažák jí moc chutnal. Neberte ovšem, že jí krmím nezdravě a cpu do ní bůhví co.
Nemáme doma interaktivní chodítko a dcerka chodí, divím se. Sice jí to trvalo trochu dýl, ale vše, co se naučila, si odzkoušela až sama.
Možná toho mívám v hlavě k napsání více, ale nemám na psaní moc času. Snad jste trochu pochopili můj záměr. Berte vše s humorem.
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 621
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 440
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 427
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 371
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 311
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1106
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1520
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 549
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1032
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 888
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Skoro by se dalo rict ze normalni matka. Jo je nas tady takovych vic, ale jakmile si to dovolime rict, jsme za krkavce, neprejicne a rypave
Tehotenstvi je holt pro nekoho uzasnouckym obdobim, pro nekoho 9mesicu nez se mu narodi dite. Pro nekoho je materstvi poslanim, pro nekoho darem, bez nutnosti zacit mluvit v pluralu a kakat spolu s miminem.