Vysoce nemoderní
- Rodičovství
- 1Luca
- 25.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda si čtu deníčky, diskuze a u mnoha diskuzí se velice bavím... Prožila jsem obyčejné těhotenství, netěhulkovala jsem, nekojinkovala a obyčejně bolestivě porodila.
Ani nevím, jak začít, aby vůbec vyznělo, co tím chci říct.
Můj muž odjel do války a mně začal půlrok samoty a strachu. Ještě před odjezdem jsme si tak nějak řekli, že až se vrátí, mohli by jsme se rozrůst o dalšího člena. Nebrala jsem to nijak v potaz, akorát jsem vysadila HA, aby se mé tělo očistilo od hormonů.
Půlrok se překulil a já vítala muže doma. Přišla řeč o nebraní HA a že bychom mohli ještě chvíli počkat a tak. Jenže mně se už nechtělo tělo "špinit " a muž souhlasil. Schraňovala jsem si v zaměstnání veškerou možnou dovolenou a volna a s mužem jsme strávili doma a na dovolené asi šest týdnů.
Z dovolené se vracíme a v autě mi není dobře, řeže mě pás, nesedí se mi dobře a můj muž prohlásí jen tak mimochodem: „Jsi těhotná.“ „Ha ha ha, to víš, že jo. Jsi doma měsíc a já budu hned těhotná, to jo, ha ha ha.“ Přisuzovala jsem stav alkoholovému měsíčnímu dýchánku.
Jdeme do práce, pracujeme doma na zahradě, v garáži, prostě normální dny. Hmmm, měla by dojet tetka z Červené Lhotky, už tu dlouho nebyla. Po nákupu v supermarketu si tedy zajdu pro test, ale to jen tak ze zvědavosti, jak to funguje. Doma sháním příhodnou sklenici, čůrat na tenký papírek se mi nezdá. Papírek dávám na umyvadlo a jdu umýt nádobí. Vrátím se a čučím jak tele, dvě čárky.
Běžím to oznámit mému muži a ptám se, co mám dělat? A směju se a nevěřím, jsem šťastná. Po návštěvě u doktora zjistíme, že termín porodu je deset měsíců po návratu z války. No, to pořád normál zjištění a popis, jak jsem otěhotněla.
Teď chci přidat své poznatky z některých diskuzí. Neberte osobně, pokud se v některých zhlédnete.
Začátek mého otěhotnění jsem nesledovala své tělo. Nezjišťovala, kdy ovuluji, natož kdy mám ovu. Já to vlastně nepoznám ani teď. Měla bych? Netěhulkovala jsem, byla jsem pouze těhotná. Při testu jsem nevěděla, že může být výsledkem i duch. Ducha jsem viděla u nás na zahradě, ale je hodný a neškodí.
Posléze jsem nezačala vyšilovat se sháněním speciálního oblečení, do kterého se vejde větší pupek. Stačilo oblečení mé větší polovičky. Sice jsem nebyla in, ale cítila jsem se dobře. Uznám ale, jedny těhotenské rifle jsem si pořídila. Ale ne trika s nožičkama, nabíráním, sukýnky, speciální boty, bundy a nevím co ještě.
Poté bych měla propadnout panice shánění kočárků, oblečků, postýlek, milionu zbytečností. Nám postačil kočár od kolegy, protože byl stále jako nový, ale už ne teda moderní. Postýlka po mně. Vanička od kolegy, která se frkne na stůl a tam se dítě umyje, na druhé půlce stolu se dítě utře. Oblečků pár, potřebné se dá dnes dokoupit i v noci.
A hračky? Jsem krkavčí matka? Já nekoupila ani jednu. Něco dcerka dostala a co nedostala, tak nemá. Teď si stejně vyhraje akorát s hrncema, vařečkama a s houpacím koněm.
Porod jsem kupodivu zvládla bez porady na „fejsu“ a nebo tady. „Může to být porod?“ Tyhle diskuze mě dostávají. Zkuste se ještě natočit, ať vás všechny můžem prohlídnout i naživo, jestli to už může být ono. Jak mě začalo bolet břicho, radši jsem prostě s mým mužem jela do porodnice, tam to asi poznají nejlíp, i kdybych jela desetkrát zbytečně.
Můj muž mi byl největším rádcem a oporou. Než jsem si přečetla tady, co jsou poslíčci, tak jsem to nevěděla. Občas mi prostě ztvrdlo břicho. Po porodu jsem nikoho nežalovala, že mě nastřihli - tím mi pomohli, teda asi. Jak mám vědět, jestli by bez nástřihu bylo líp?
O šestinedělí jsem neměla čas brečet a řešit, jak často kojit a nedejbože kolik má toho momentálně miminko vypít? Aby byl klid, když dcera plakala, dostala prso a pila. Usnula u toho, no a co? Že si na to zvykne? V patnácti u prsa nebude.
Neřešila jsem žádnou speciální stravu. Zjišťuju, jsem zlá a nezodpovědná. Nedodržuji žádný speciální režim a normálně funguji, jen se mi narodilo dítě.
Po šestém měsíci věku dcerky mám začít s příkrmy. Jsem škrt a vařím doma. Nesháním bio potraviny a dítě žije. Dál kojím. I po jídle, dítě si zvyká.
V roce už jí to, co my a jen bez soli (samozřejmě na tučné výjimk). Nemusím řešit, co brát na jídlo s sebou na cestu k rodičům, co bude jíst na dovolené. No to, co já. Stejně mi čučí do talíře. Už ví, jak chutná pěna od piva a smažák jí moc chutnal. Neberte ovšem, že jí krmím nezdravě a cpu do ní bůhví co.
Nemáme doma interaktivní chodítko a dcerka chodí, divím se. Sice jí to trvalo trochu dýl, ale vše, co se naučila, si odzkoušela až sama.
Možná toho mívám v hlavě k napsání více, ale nemám na psaní moc času. Snad jste trochu pochopili můj záměr. Berte vše s humorem.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1008
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 475
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 459
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 204
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1833
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3584
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1322
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1340
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 808
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3548
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
Skoro by se dalo rict ze normalni matka. Jo je nas tady takovych vic, ale jakmile si to dovolime rict, jsme za krkavce, neprejicne a rypave
Tehotenstvi je holt pro nekoho uzasnouckym obdobim, pro nekoho 9mesicu nez se mu narodi dite. Pro nekoho je materstvi poslanim, pro nekoho darem, bez nutnosti zacit mluvit v pluralu a kakat spolu s miminem.