Výtah
- Ostatní
- Leo44
- 17.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Než jsem nastoupila do toho výtahu, bylo vše skvělé...
Skončila jsem vysokou a dostala jsem se do velmi významné firmy. Stala se ze mě nenahraditelná pravá ruka, v mém případě pravá ruka, která by nejraději rozbila dotyčnému nos. Proč to říkám? Protože můj šéf krom toho, že je vysoký, svalnatý, má husté krátké černé vlasy a nádherně hnědo-zelené oči, je jinak totální hajzl, šmejd, narcis a totální magor. S prominutím, ale to je prostě on. A takto ho vidím já. Pan Valenta je nejvíce sexy chlap, kterého jsem asi kdy viděla, nepočítám pánský striptýz, ale zároveň je egoistický namachrovaný sobec. „Vy jste k nám také dorazila, slečno Malá?“
Pan Valenta stojí opřený o dveře své kanceláře a zírá. Vidíte, jak mu to opět sluší? Bílou košili má nedbale zastrkanou do kalhot, rukávy vykasané až po loket a u krku dva knoflíky rozepnuté. Po tom všem, co se mi dnes stalo, jsem opravdu nestála o problémy. „Dobré ráno pane Valento,“ úsměvem ho přivítám jako každé ráno poslední 2 roky, už jsem na jeho náladovost zvyklá. „Ráno? Slečno Malá, nevím, co je ve vašem malé světě ráno a kolik tam zrovna máte hodin, ale tady v mém světě bude za chvíli oběd!“
Zadívala jsem se do jeho drsného pohledu a on si zajisté mou rozpačitost užíval. „Omlouvám se, mám od rána těžký den, zabouchla jsem si dveře od bytu a nacouvala jsem do stojícího auta, moc se omlouvám, už se to nestane.“ „To doufám,“ práskl dveřmi a zmizel ve své kanceláři.
Hodím kabelku na zem, položím si hrnek s kávou na stůl a zapnu počítač. V momentě, kdy usednu za stůl, otevřou se dveře kancelář. „Děkuji za kávu,“ s úsměvem vezme můj šálek kávy a opět zmizí v kanceláři. Viděli jste ho? To je namachrovaný hajzl, aspoň, že to je kafe bez kofeinu. Představa výrazu, jakmile to zjistí, mě rozesměje. Dám se do práce, díky tomu, že jsem přišla pozdě, totálně zapomenu na čas. Prásk! Na stole mi přistane další hromada složek. „Říkal jsem si, že zajisté nemáte co dělat, když chodíte do práce v poledni, a tak tady máte další práci, kterou převezmete od kolegyně.“ Zvednu hlavu a pohlédnu na něj. Ten samolibý úšklebek, za to bych mu vrazila pěstí. Co si myslí, mám tu další hromadu složek od nemocné kolegyně a on mi přinese další? „Zajisté, pane Valento, zrovna jsem si říkala, že nevím, co budu do konce pracovní doby dělat, když tu mám tak málo práce,“ slyšeli jste můj sarkasmus? Ne? *„No ještě, že mě napadlo, vám předat práci od kolegyně, vždyť byste se nám tu unudila k smrti,“ s úsměvem se otočil a zabouchl za sebou dveře.
Hajz, mrštila jsem držák na propisky po dveřích od jeho kancelář. Propisky se rozkutálely po zemi, ale mně to bylo fuk. Zahleděla jsem se do práce a pokračovala v tom, co jsem dělala předtím.
Kouknu na hodinky, osm večer? Pane jo, už dávno jsem měla být doma. Kouknu se ke dveřím jeho kanceláře, propisky se pořád válejí po zemi, teď jsou tam i boty a dveře jsou otevřený. Počkat boty? Pohledem jedu nahoru a přitom si na rtech pohrávám s propiskou. Boty, kalhoty, košile vystrkaná z kalhot, knoflík, další knoflík u krku rozepnuty a ten sladký úsměv na jeho tváří. Moment? On na mě zírá, doslova na mě zírá, jak dlouho tu stojí? Kruci, že mě viděl, jak si vyhrnuji a srovnávám sukni, jak jsem si srovnávala podprsenku. Jak dlouho to krucinál je? Zahltila mě panika. „Slečno Malá, co ty propisky na zemi?“
Upřeně se na mě dívá. To je hrozný, ve tvářích cítím teplo. „Pane Valento, říkala jsem si, že to bude krásná výzdoba před vašimi dveřmi.“ Tvář mi zdobí úsměv. Koukne a rozhlédne se po podlaze. „S těmi už si váš jazyk hrát nebude!“ Zalapám po dechu „Prosím?!“ „Slyšela jste dobře. Zajisté si váš jazyk již s nimi hrát nebude.“ Pohledem mě propaluje, škodolibý úsměv na jeho tváří mě přivede do varu. „Vám může být, pane Valento, jedno, s čím si můj jazyk hraje, i kdybych lízala podlahu, vám do toho nic není!“ „Mýlíte se, mně do toho je hodně, váš jazyk bude patřit totiž mně!“ Popošel tak, že mezi mnou a ním jsou 2 metry místa.
Vstanu od stolu „Pokud dobře vím, můj jazyk patří mně, a to, co vy tady ukazujete, je harašení na pracovišti,“ postavím se před něj, aby věděl, že z něho strach nemám. „Pokud vím, slečno Malá, toto je moje pracoviště a moje pravidla. A na to harašení na pracovišti jste měla myslet předtím, než jste si přede mnou začala srovnávat podprsenku a vyhrnovat sukni. Mimochodem pěkné kalhotky.“ Ten hajzl na mě mrkl. „Víte, co jste? Vy jste…“ Slyšeli jste to plesknutí? To moje ruka narazila na jeho tvář v momentě, kdy mě políbil.
Beru kabelku a rychle vycházím z kanceláře. Na deseticentimetrových podpatcích se utíká špatně, a tak volím výtah. Honem. Honem. Doufám, že za mnou nepůjde. Krucinal, jde. Výtah se otevře, vklouznu dovnitř a mačkám tlačítko na zavření dveří. Jeho ruka se objeví na dveřích výtahu a on vejde dovnitř. „Kampak mi utíkáš, kočičko?“
Chci mu dát facku i z druhé strany, ale stihne mi chytit ruku a přišpendlí mě ke stěně výtahu. „Vypadni!“ zakřičím. Ale místo toho, se ke mně přitiskne ještě blíž. Nadechnu se, ten voní, jeho vůně mě docela paralyzuje. Můj klín se začíná probouzet. Vnímám každý jeho nádech, jeho vůně mě pohlcuje. Vnímám, jak oba jsme vzrušení. Jsme v těsné blízkosti u sebe, tiskne mě k chladné zdi výtahu, ale z jeho strany mi proudí vedro.
Zvedá ruku a pohladí mě po líci. „Chci tě kočičko,“ jeho hlas zní chraplavě a dychtivě. Rukou mi přejede přes podbřišek, chtěla bych se bránit, ale nejde to. Rty mi přitiskne k uchu, jeho dech, teplý dech, projede mnou jak záblesk elektrického proudu. Zvlhnu. „Kočičko, chceš to stejně jako já,“ šeptá. Podlamuji se mi kolena. Naše dýchání se zrychluje. Vyhrnuje mi sukni, prstama mi přejíždí po kalhotkách. Zasténám, tak moc bych to chtěla. „Řekni si o to kočičko, popros mě.“ Je blázen, jestli si myslí, že budu prosit. Ani náhodou, jenže tak moc to chci. Zasténám, jak rukou projíždí přes kalhotky, jak se mě dotýká na správných místech. Ten správný tlak, ví, kde a jak se dotknou, kde přitlačit. Jemně mě kousne do krku. „Popros, vím, že to chceš, jsi tak vlhká, popros,“ přikáže mi a dýchá přitom na můj krk, jemně mě líbá a kouše, prstama přitom tře to místečko v mém klíně. Dýchám zhluboka. Sténám. „Nikdy tě o nic prosit nebudu,“ spíš zasténám, než řeknu. „Fajn,“ otočil se, otevřel dveře výtahu a odešel.
Sesunu se na zem. Plná touhy a chutě napůl provedená k orgasmu. Sedím, udychana na zemi. Snažím se sklidnit a zjistit co se to vlastně stalo. Výtah se pomalu vydá směrem dolů.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2536
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2350
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1416
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8037
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 780
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1253
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3422
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3323
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6165
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7188
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
mám pocit, že nová Lucie z Angeliky 
.
).Pro me prijemne odreagovani a jak rika 
