Výtah
- Ostatní
- Leo44
- 17.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Než jsem nastoupila do toho výtahu, bylo vše skvělé...
Skončila jsem vysokou a dostala jsem se do velmi významné firmy. Stala se ze mě nenahraditelná pravá ruka, v mém případě pravá ruka, která by nejraději rozbila dotyčnému nos. Proč to říkám? Protože můj šéf krom toho, že je vysoký, svalnatý, má husté krátké černé vlasy a nádherně hnědo-zelené oči, je jinak totální hajzl, šmejd, narcis a totální magor. S prominutím, ale to je prostě on. A takto ho vidím já. Pan Valenta je nejvíce sexy chlap, kterého jsem asi kdy viděla, nepočítám pánský striptýz, ale zároveň je egoistický namachrovaný sobec. „Vy jste k nám také dorazila, slečno Malá?“
Pan Valenta stojí opřený o dveře své kanceláře a zírá. Vidíte, jak mu to opět sluší? Bílou košili má nedbale zastrkanou do kalhot, rukávy vykasané až po loket a u krku dva knoflíky rozepnuté. Po tom všem, co se mi dnes stalo, jsem opravdu nestála o problémy. „Dobré ráno pane Valento,“ úsměvem ho přivítám jako každé ráno poslední 2 roky, už jsem na jeho náladovost zvyklá. „Ráno? Slečno Malá, nevím, co je ve vašem malé světě ráno a kolik tam zrovna máte hodin, ale tady v mém světě bude za chvíli oběd!“
Zadívala jsem se do jeho drsného pohledu a on si zajisté mou rozpačitost užíval. „Omlouvám se, mám od rána těžký den, zabouchla jsem si dveře od bytu a nacouvala jsem do stojícího auta, moc se omlouvám, už se to nestane.“ „To doufám,“ práskl dveřmi a zmizel ve své kanceláři.
Hodím kabelku na zem, položím si hrnek s kávou na stůl a zapnu počítač. V momentě, kdy usednu za stůl, otevřou se dveře kancelář. „Děkuji za kávu,“ s úsměvem vezme můj šálek kávy a opět zmizí v kanceláři. Viděli jste ho? To je namachrovaný hajzl, aspoň, že to je kafe bez kofeinu. Představa výrazu, jakmile to zjistí, mě rozesměje. Dám se do práce, díky tomu, že jsem přišla pozdě, totálně zapomenu na čas. Prásk! Na stole mi přistane další hromada složek. „Říkal jsem si, že zajisté nemáte co dělat, když chodíte do práce v poledni, a tak tady máte další práci, kterou převezmete od kolegyně.“ Zvednu hlavu a pohlédnu na něj. Ten samolibý úšklebek, za to bych mu vrazila pěstí. Co si myslí, mám tu další hromadu složek od nemocné kolegyně a on mi přinese další? „Zajisté, pane Valento, zrovna jsem si říkala, že nevím, co budu do konce pracovní doby dělat, když tu mám tak málo práce,“ slyšeli jste můj sarkasmus? Ne? *„No ještě, že mě napadlo, vám předat práci od kolegyně, vždyť byste se nám tu unudila k smrti,“ s úsměvem se otočil a zabouchl za sebou dveře.
Hajz, mrštila jsem držák na propisky po dveřích od jeho kancelář. Propisky se rozkutálely po zemi, ale mně to bylo fuk. Zahleděla jsem se do práce a pokračovala v tom, co jsem dělala předtím.
Kouknu na hodinky, osm večer? Pane jo, už dávno jsem měla být doma. Kouknu se ke dveřím jeho kanceláře, propisky se pořád válejí po zemi, teď jsou tam i boty a dveře jsou otevřený. Počkat boty? Pohledem jedu nahoru a přitom si na rtech pohrávám s propiskou. Boty, kalhoty, košile vystrkaná z kalhot, knoflík, další knoflík u krku rozepnuty a ten sladký úsměv na jeho tváří. Moment? On na mě zírá, doslova na mě zírá, jak dlouho tu stojí? Kruci, že mě viděl, jak si vyhrnuji a srovnávám sukni, jak jsem si srovnávala podprsenku. Jak dlouho to krucinál je? Zahltila mě panika. „Slečno Malá, co ty propisky na zemi?“
Upřeně se na mě dívá. To je hrozný, ve tvářích cítím teplo. „Pane Valento, říkala jsem si, že to bude krásná výzdoba před vašimi dveřmi.“ Tvář mi zdobí úsměv. Koukne a rozhlédne se po podlaze. „S těmi už si váš jazyk hrát nebude!“ Zalapám po dechu „Prosím?!“ „Slyšela jste dobře. Zajisté si váš jazyk již s nimi hrát nebude.“ Pohledem mě propaluje, škodolibý úsměv na jeho tváří mě přivede do varu. „Vám může být, pane Valento, jedno, s čím si můj jazyk hraje, i kdybych lízala podlahu, vám do toho nic není!“ „Mýlíte se, mně do toho je hodně, váš jazyk bude patřit totiž mně!“ Popošel tak, že mezi mnou a ním jsou 2 metry místa.
Vstanu od stolu „Pokud dobře vím, můj jazyk patří mně, a to, co vy tady ukazujete, je harašení na pracovišti,“ postavím se před něj, aby věděl, že z něho strach nemám. „Pokud vím, slečno Malá, toto je moje pracoviště a moje pravidla. A na to harašení na pracovišti jste měla myslet předtím, než jste si přede mnou začala srovnávat podprsenku a vyhrnovat sukni. Mimochodem pěkné kalhotky.“ Ten hajzl na mě mrkl. „Víte, co jste? Vy jste…“ Slyšeli jste to plesknutí? To moje ruka narazila na jeho tvář v momentě, kdy mě políbil.
Beru kabelku a rychle vycházím z kanceláře. Na deseticentimetrových podpatcích se utíká špatně, a tak volím výtah. Honem. Honem. Doufám, že za mnou nepůjde. Krucinal, jde. Výtah se otevře, vklouznu dovnitř a mačkám tlačítko na zavření dveří. Jeho ruka se objeví na dveřích výtahu a on vejde dovnitř. „Kampak mi utíkáš, kočičko?“
Chci mu dát facku i z druhé strany, ale stihne mi chytit ruku a přišpendlí mě ke stěně výtahu. „Vypadni!“ zakřičím. Ale místo toho, se ke mně přitiskne ještě blíž. Nadechnu se, ten voní, jeho vůně mě docela paralyzuje. Můj klín se začíná probouzet. Vnímám každý jeho nádech, jeho vůně mě pohlcuje. Vnímám, jak oba jsme vzrušení. Jsme v těsné blízkosti u sebe, tiskne mě k chladné zdi výtahu, ale z jeho strany mi proudí vedro.
Zvedá ruku a pohladí mě po líci. „Chci tě kočičko,“ jeho hlas zní chraplavě a dychtivě. Rukou mi přejede přes podbřišek, chtěla bych se bránit, ale nejde to. Rty mi přitiskne k uchu, jeho dech, teplý dech, projede mnou jak záblesk elektrického proudu. Zvlhnu. „Kočičko, chceš to stejně jako já,“ šeptá. Podlamuji se mi kolena. Naše dýchání se zrychluje. Vyhrnuje mi sukni, prstama mi přejíždí po kalhotkách. Zasténám, tak moc bych to chtěla. „Řekni si o to kočičko, popros mě.“ Je blázen, jestli si myslí, že budu prosit. Ani náhodou, jenže tak moc to chci. Zasténám, jak rukou projíždí přes kalhotky, jak se mě dotýká na správných místech. Ten správný tlak, ví, kde a jak se dotknou, kde přitlačit. Jemně mě kousne do krku. „Popros, vím, že to chceš, jsi tak vlhká, popros,“ přikáže mi a dýchá přitom na můj krk, jemně mě líbá a kouše, prstama přitom tře to místečko v mém klíně. Dýchám zhluboka. Sténám. „Nikdy tě o nic prosit nebudu,“ spíš zasténám, než řeknu. „Fajn,“ otočil se, otevřel dveře výtahu a odešel.
Sesunu se na zem. Plná touhy a chutě napůl provedená k orgasmu. Sedím, udychana na zemi. Snažím se sklidnit a zjistit co se to vlastně stalo. Výtah se pomalu vydá směrem dolů.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3380
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2370
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1604
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1819
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1571
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3455
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2896
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4698
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 16674
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1181
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
mám pocit, že nová Lucie z Angeliky 
.
).Pro me prijemne odreagovani a jak rika 
