Výtah 2

Ostatní

Hru můžou hrát dva...

Přečtěte si také první díl deníčku Výtah »

Výtah zastavil. Na displeji svítí velké P1. Zvedám se ze země a dojdu k autu, ruce se mi pořád třesou a nohy mě moc neposlouchají. Opřu se o sedačku a uvolním se, nevím, jak dlouho tu sedím, ale vyleká mě zvuk mobilu. „LENKO, KDE JSI?!“ „UŽ JEDU DD.“ Hodím mobil do kabelky a vyrážím. Ani nevím, jak jsem se dostala na gauč, dokonce jsem v pyžamu. „Lenko, tak už to vyklop, co se děje? Jsi bílá jak stěna a neobvykle nemluvíš.“

Dita mě probodává jasně modrým pohledem, jako by se snažila mi číst myšlenky. „Debil!“ Jediné slovo a ona už ví, o koho jde. „Co ti ten šmejd provedl tentokrát? Zase tě seřval na třetí dobu? Nebo opět tvoji práci považoval za svoji? Hele, Leni, jestli chceš, tak teď máme v laboratoři smršťovací látku, mohla bych mu scvrknout tu jeho chloubu…“ Začnu se smát „Myslíš, že by pak měl pisklavý hlas? Víš, něco jako ve stylu: Ahoj jsem pan Valenta a jsem bysnysmen,“ pokusím se o co největší napodobení toho protivného alzaka.
Obě se začneme nehorázně smát.

DD přechází do kuchyně a přes rameno prohodí „Co máš v plánu na víkend?“ „Nejspíš se budu válet v posteli a koukat na filmy v tomhle,“ chytnu se za pyžamo a nahodím svůj pohled nic-semnou-nehne. „Tak zlato, na to zapomeň. Na víkend již máš plno a NE pro mě není odpověď a být tebou, zítra po práci si zajdi koupit nějaké sexy šaty… Jo a přijede David,“ hodí po mě pytel brambůrek a limonádu tak, že se odrazí od gauče a skončí pod stolem. Tak a tím je debata ukončena jak je vidět Dita Doubová má opět plán. Tak jako již od základky, vždy měla plány na volný víkendy a musím uznat, vždy to bylo skvělé. Už teď se těším.

Píp… píp… Píp… 6:30
Paráda, praštím do budíku a převalím se v posteli na druhý bok. Otevřu oči a první, co vidím, je velká fotka mě a táty, hned vedle je menší, kde je DD a David, a hned vedle ní jsem já, David a DD. „Lásko, chladne ti káva, a tak zvedni tu svoji prel a poď se nasnídat.“*

Pomalu se dobelhám do kuchyně, sednu ke stolu a začnu usrkávat lahodný doušek kávy. „Hmmm. Mňam, máš ji výbornou jako vždy.“ DD si mě chvíli prohlíží. „Hele to jdeš do práce v tomhle?“ Prstem projede od hlavy až k patě dolů. „Co je špatné na lososovém kostýmku?“ „Asi to, že vypadáš na padesát a né na 27?“ Dita odejde ke mně do pokoje a po chvíli mlácení a štrachání mi přinese černou minisukni, bílé tílko s výstřihem do V a lehké tmavé sako. „Dito, s tímhle do práce nemůžu!“ „Můžeš, sukně má odpovídající povolenou délku a aspoň dáš za vyučenou debilovi,“ kouká na mě vítězným pohledem. „To nejde!" vyštěknu. „Zvlášť teď to nejde!“ „Proč?!“ začíná mi sundavat moje sako a nabízí mi sukni. „Víš, včera po mně vyjel ve výtahu,“ Dita se začne smát. „No tomu to trvalo, tak šup, vem si toto, ať ho to nenechá v klidu, nemel a dělej. Jsi na tahu.“
Vůbec nechápu, proč ji poslouchám, a tak udělám, co řekne, popadnu klíče a s pusou na tvář odcházím.

Překvapivě na to, že je pátek, není provoz a v 7:30 jsem již na svém místě. „Zatracený komp,“ skláním se pod stolem a snažím se nahodit ten x let starý počítač. Zatracená sukně, krucinál, už zas. To jsem měla jít rovnou nahá…“* „Co se děje, Leni?“ praštím se hlavou o stůl, jak se polekám. „Au!“ rukou se držím za hlavu. „Jee, ahoj, Evo, ale zase ten blbej komp, musím dneska dodělat docela dost věcí a on odmítá opět spolupracovat!“ Eva je má dobrá kolegyně z práce, je starší než já, na krátko střižené blond vlasy, velké zelené oči a rty v neustálém úsměvu. Sem tam má již tu vrásku na obličeji, ale dodává jí to akorát na eleganci. „Nechceš sem zavolat technika? Optat se.“ „To bys byla zlatá. Co to máš?“ usměji se na ni a musím uznat, že dnes by se mi hodila každá pomoc. „To ti přišlo,“ šibalsky na mě mrkne. Položí květiny na stůl a odchází. „Díky!“ zavolám ještě než vyjde z kanceláře.

Táta poslat nádhernou kytici kopretin se vzkazem: KRÁSNÉ NAROZENINY, PRINCEZNO! Přičichnu si, páni, voní po tátově voňavce. Vezmu mobil. *DĚKUJI, TATÍNKU, ZA KRÁSNÉ KOPRETINY, NÁDHERNĚ VONÍ PO TOBĚ! PA A PUSU"

Hodím mobil do šuplíku a začínám přeskládávat a třídit smlouvy a ostatní nudné papíry. Technik přišel akorát na obědovou pauzu, a tak jsme se krásně u stolu vystřídali.

Z oběda procházím zadním schodištěm. „Kdybyste místo banánu dávala do pusy něco jiného, byla byste hezčí.“
S úsměvem na rtech se otočím, odhodlána této výzvě čelit. „Hmm. A co máte na mysli? Okurku? Rohlík? Moment… Ten už jsem snědla. Víte, pane Valento, já hrozně ráda koušu a polykám,“ kousnu si do banánu, párkrát přežvýknu a spolknu. „No asi tak,“ s úsměvem se otočím a pokračuji v cestě. „To by ale bolelo!“ zavolá. „No a? Banán to necítí!“ Akorát se minu mezi dveřmi s technikem. „Slečno Malá, vše funguje, jak má,“ usměje se a pokračuje v cestě. „Děkuji, pane.“ Usednu za stůl a začínám se ponořovat do své práce. Koutkem oka vidím Valentu, jak prochází k sobě do kanceláře. Očima po mně sjel, ale nadále pokračoval. Košile a kalhoty šité na míru mu moc sluší, i když ta modrá košile je hrozná.

Celý den pokračuje v pohodě, hodiny hlásí tři čtvrtě na pět a já se začínám těšit na blížící se víkend. Prásk… Škubnu sebou. „Hned to udělejte,“ přechází sem a tam. „Mě to nezajímá, žádné výmluvy. Hned!“ Zavěsí a práskne s telefonem. Koukne pohledem na mě „Jsou vám vidět kalhotky,“ otočí se a zabouchne dveře.

Zaťukám. „Dále!“ „Dobré odpoledne, pane Valento, mám pro vás nějaké papíry na podepsání,“ v 10centimetrových podpatcích přikráčím ke stolu, položím papíry na stůl a pořádně se nahnu, aby pěkně viděl do výstřihu. „Tady podepsat, tady a tady a také tady,“ prstem ukazují na řádky a jeho propiska čmárá na papír. Pohlédnu mu do obličeje. Jeho hladový výraz mi kouká vyloženě na prsa. „Mám tam drobek?“ vstanu a začnu si přerovnávat prsa. „Myslím, že už je pryč, jé není, tady je,“ lehce si vyhrnu sukni, jen tak, aby byl vidět kraj kalhotek. Valenta se napnul a jeho hltavý pohled na mně visí. „Tak to bychom měli,“ usměji se na něj, popadnu papíry a chci odejít. Chytne mě za ruku „Na to, že nebudete prosit, mě dost provokujete!“

Obejde stůl a přitiskne se mi klínem k boku. Dech se mi zrychlí, je tvrdý a velký. „Vždyť já o nic neprosím,“ usměji se co nejvlídněji. „A co znamená to celé, co jste tu předváděla?“ „Nic, to vy jste koukal na drobek v mém výstřihu. A to vám tady někdo šéfuje!“ lehce se ho dotknu přes jeho chloubu, usměji se a odejdu. Pan Valenta zůstal stát jak přikovaný, zrychlený dech hlásil jeho hrudník. Byl napjatý, ale nešel za mnou. Vítězně jsem dnes odcházela z kanceláře, musím uznat, že dnes se mi odchází lépe než včera. A teď honem do obchodu pro šaty.

Váš příspěvek
Tesssa23
Kecalka 205 příspěvků 31.03.19 11:11

Jako bych četla erotický román, jako přes kopírák. A že jsem jich už přečetla.

Aduš8
Závislačka 4819 příspěvků 31.03.19 11:46

Pisatelka asi ráda četla Padesát odstínů šedi… Hezká kopie.

Tichošlápek
Extra třída :D 14733 příspěvků 31.03.19 12:54

Já tedy nevím, ale kromě toho, ze takového braku je plný net - vážně to patří sem?

flybe
Zasloužilá kecalka 658 příspěvků 31.03.19 17:25

Super ze pokracuje někdo s lechtivým psaním.Snad Vás nevdecne publikum neodradí :lol:

G.a.b.c.a20
Kecalka 459 příspěvků 31.03.19 17:34

@Aduš8 přesně tohle mě napadlo..

Uživatel je onlineM-A
Kecalka 330 příspěvků 31.03.19 17:55

Je to fajn cteni mezi tim vsim smutnym ostatnim… rozhodne pokracuj, nenech se odradit… jen me zajima, je autorka stejna jako u Angeliky??? Neni v tom zadna veda v tom dotazu, ale uz od prvniho jsem si to rikala…

Plesss
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 19:28

@M-A souhlasím s tebou, taky by mě zajímalo zda je to tatáž autorka.

Kirrie
Povídálka 11 příspěvků 31.03.19 19:33

Myslím, že je to příjemné odreagování od všech těch porodů, problémů v těhotenství, partnerských krizí atd. Píšeš moc hezky, těším se na pokračování. Nenech se odradit negativními komentáři, máš tu svoje fanynky :palec:

Příspěvek upraven 31.03.19 v 19:41

Čičorečka
Ukecaná baba ;) 2109 příspěvků 31.03.19 21:50

@M-A @Plesss Pochybuju. Angelika byla psaná velmi dobře, čtivě a přehledně. Tohle je sice erotika, ale člověk se ztratí už v prvním odstavci. Je to sice slátaninka, trochu tlačí na pilu, ale proč ne? Aspoň se my odreagujeme a psaní je ten nejlepší trénink pro autorku :)

Uživatel je onlineM-A
Kecalka 330 příspěvků 31.03.19 21:57

@Čičorečka prave proto si nejsem jista, v necem jsem si rikala asi jo, ale v necem jsem si rikala ze Angelika byla jina… kazdopadne bych ocenila kdybychom mohli znat pravdu, protoze cervik hloda :lol:

Plesss
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.19 22:58

@Čičorečka já vím že byla psaná velmi dobře, ale pokud je dobrý autor(spisovatel) tak umí napsat více žánru a o to víc styl psaní. Aspoň si to myslím, jen občas mi to připomene tu angeliku.

Tinuvien
Generální žvanilka 24083 příspěvků 01.04.19 16:48

A pokračování? :mrgreen:

Leo44
Kecalka 209 příspěvků 02.04.19 19:27

@M-A není

Leo44
Kecalka 209 příspěvků 02.04.19 19:37

@Aduš8 @M-A @Čičorečka
Děkuji za kladné i negativní komentáře, oboje jsou k něčemu dobré. Bohužel jediné co jsem četla bylo 50 odstínů sedí a to už bude nějaký ten rok zpět :-D. a musím uznat, že jsem v té době dost stran přeskočila.

Amgeliku jsem četla jen pár deníku ale nepsala. Toto myslím je moje druhé psaní v životě :-D, které je části stavěné na pravdě. Třeba to, že tento příběh bude z půlky pravda. ;) no jo, píšu to trochu zrychlené. Tak já zpomalim a zkusím Vás seznámit s věcmi co se dělo mezi tím. :)

PS: to se šéfem je pravda :-D

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 11:36

@Leo44

Nenech se odradit negativními komentáři - kdož nechceš, nemusíš to číst :kytka:

Pokračuj, osobně jsem druhý díl netrpělivě vyhlížela a těším se na další :kytka:

Autorka Angeliky
Lucie :kytka:

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Výtah