Vytoužené miminko
- Těhotenství
- Qasnicka
- 05.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj první deníček – jak to vše bylo.
Rok 2009 byl pro mě plný emocí 28. 11. 2008 mi pan doktor oznámil že jsem v 8 tt. Radostnou zprávičku spolu s těhotenským testem jsem si nechala pro přítele pod vánoční stromeček a v březnu, kdy má narozeniny jsem věděla pohlaví - chlapeček, přítel byl se mnou na velkém ultrazvuku a poslechu srdíčka a oba jsme měli slzičky v očích, bylo to neuvěřitelné slyšet, jak malému bije srdíčko.
Vybrali jsme mu jméno Ondrášek. Bohužel mi umřela babička, která se moc těšila a 4. 4. 2009 nás čekala svatba, která se už nedala zrušit, a já to už v 6 měsíci těhotenství celé obrečela.
Kontroly u doktora probíhaly na jedničku. Celé těhotenství bez problémů, malý přibíral,jak měl a maminka taky. Přibrala jsem neuvěřitelných 27 kg a při mé výšce 155 cm a 82 kg na konci 36 tt jsem se těšila, až malý bude konečně s námi a já aspoň trošku shodím pár kil. Bolely mě nohy, kyčle a jít se projít byl pro mě horor, hned jsem byla zadýchaná…
Ve 37 tt kontrola u doktora už nebyla tak růžová – na křivce se malému nechtělo hýbat, takže Ondráška sestřička natáčela místo 20 minut hodinu a půl, několikrát jsem si vyběhla schody v nemocnici, abych ho vzbudila, ale hýbat se stále moc nechtěl, nakonec to doktor ukončil s tím,že malý je línější miminko a poslali mě domů.
V 38 tt ve čtvrtek 9. 7. mi přišlo,že se Ondrášek málo hýbe, od rána jsem necítila pohyby, takže mě mažel naložil do auta a jeli jsme k doktorovi, kde mě čekalo hororových 20 minut na pásech, Ondráška jsem stále necítila a srdíčko taky nenatočili. Doktor mi stroze oznámil, že malému nebije srdíčko a mám jít do nemocnice na vyvolání porodu. A 12. 7. po 29 hodinách stahů a šílené bolesti jsem měla porod za sebou. Manžel byl celou dobu se mnou a byl se mnou i při porodu a nebýt jeho, asi se z toho nikdy nevzpamatuju. Byl a je pro mě největší oporou.
Naštěstí letos v lednu se nám opět povedlo miminko, sice jsem měla stále nadváhu, těhotenství jsem začínala se 73 kg, měla jsem těhotenskou cukrovku,podstupovali jsme několik genetických vyšetření během těhu, odběry krve každých 14 dní, celé těhotenství jsem se bála, aby to neskončilo opět špatně, malá moc přibírala, ve 36 tt těhotenství mi doktor oznámil, že malá váží 3900g,takže mě čekal plánovaný císař ve 38 tt a 6. 9. se mi narodila Sárinka.
Nakonec s porodní váhou 2950g a 51 cm. A opět to nebylo bez problémů,museli jí oživovat a do 2 hodin po porodu měla žloutenku, takže byla na novorozenecké JIP. Měla vysoké hodnoty, takže ji hrozila transfúze. Naštěstí po 3 dnech se začala zlepšovat a já jí mohla konečně vidět a poprvé si ji pochovat, chodila jsem ji kojit každé tři hodiny.
Po 8 dnech nás pustili domů a já jsem nemohla prvních 14 dní pořádně usnout, neustále jsem malou kontrolovala, jestli dýchá, i když mám monitor dechu a vlastně se pořád bojím. Ale jsme neuvěřitelně šťastní, že ji máme, je to pro nás největší štěstíčko.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1161
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 592
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 498
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 357
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 238
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2095
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2805
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2328
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 869
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1124
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Krásný konec. Ondráška je mi moc líto, ale věřím, že na svojí malou sestřičku shora hledí a pořádně jí opatruje.Hodně štěstíčka se Sárinkou.