Vytoužené miminko
- Těhotenství
- Qasnicka
- 05.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj první deníček – jak to vše bylo.
Rok 2009 byl pro mě plný emocí 28. 11. 2008 mi pan doktor oznámil že jsem v 8 tt. Radostnou zprávičku spolu s těhotenským testem jsem si nechala pro přítele pod vánoční stromeček a v březnu, kdy má narozeniny jsem věděla pohlaví - chlapeček, přítel byl se mnou na velkém ultrazvuku a poslechu srdíčka a oba jsme měli slzičky v očích, bylo to neuvěřitelné slyšet, jak malému bije srdíčko.
Vybrali jsme mu jméno Ondrášek. Bohužel mi umřela babička, která se moc těšila a 4. 4. 2009 nás čekala svatba, která se už nedala zrušit, a já to už v 6 měsíci těhotenství celé obrečela.
Kontroly u doktora probíhaly na jedničku. Celé těhotenství bez problémů, malý přibíral,jak měl a maminka taky. Přibrala jsem neuvěřitelných 27 kg a při mé výšce 155 cm a 82 kg na konci 36 tt jsem se těšila, až malý bude konečně s námi a já aspoň trošku shodím pár kil. Bolely mě nohy, kyčle a jít se projít byl pro mě horor, hned jsem byla zadýchaná…
Ve 37 tt kontrola u doktora už nebyla tak růžová – na křivce se malému nechtělo hýbat, takže Ondráška sestřička natáčela místo 20 minut hodinu a půl, několikrát jsem si vyběhla schody v nemocnici, abych ho vzbudila, ale hýbat se stále moc nechtěl, nakonec to doktor ukončil s tím,že malý je línější miminko a poslali mě domů.
V 38 tt ve čtvrtek 9. 7. mi přišlo,že se Ondrášek málo hýbe, od rána jsem necítila pohyby, takže mě mažel naložil do auta a jeli jsme k doktorovi, kde mě čekalo hororových 20 minut na pásech, Ondráška jsem stále necítila a srdíčko taky nenatočili. Doktor mi stroze oznámil, že malému nebije srdíčko a mám jít do nemocnice na vyvolání porodu. A 12. 7. po 29 hodinách stahů a šílené bolesti jsem měla porod za sebou. Manžel byl celou dobu se mnou a byl se mnou i při porodu a nebýt jeho, asi se z toho nikdy nevzpamatuju. Byl a je pro mě největší oporou.
Naštěstí letos v lednu se nám opět povedlo miminko, sice jsem měla stále nadváhu, těhotenství jsem začínala se 73 kg, měla jsem těhotenskou cukrovku,podstupovali jsme několik genetických vyšetření během těhu, odběry krve každých 14 dní, celé těhotenství jsem se bála, aby to neskončilo opět špatně, malá moc přibírala, ve 36 tt těhotenství mi doktor oznámil, že malá váží 3900g,takže mě čekal plánovaný císař ve 38 tt a 6. 9. se mi narodila Sárinka.
Nakonec s porodní váhou 2950g a 51 cm. A opět to nebylo bez problémů,museli jí oživovat a do 2 hodin po porodu měla žloutenku, takže byla na novorozenecké JIP. Měla vysoké hodnoty, takže ji hrozila transfúze. Naštěstí po 3 dnech se začala zlepšovat a já jí mohla konečně vidět a poprvé si ji pochovat, chodila jsem ji kojit každé tři hodiny.
Po 8 dnech nás pustili domů a já jsem nemohla prvních 14 dní pořádně usnout, neustále jsem malou kontrolovala, jestli dýchá, i když mám monitor dechu a vlastně se pořád bojím. Ale jsme neuvěřitelně šťastní, že ji máme, je to pro nás největší štěstíčko.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1353
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 786
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1373
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 572
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 349
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19494
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2550
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2795
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2516
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1686
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Krásný konec. Ondráška je mi moc líto, ale věřím, že na svojí malou sestřičku shora hledí a pořádně jí opatruje.Hodně štěstíčka se Sárinkou.