Zachráněná
Chci vám vyprávět příběh. Příběh o domácím násilí, lásce, dětech, depresi, nervovém kolapsu a záchraně.
Pamatuji si, jak jsem tě viděla poprvé, jak si stál v bílém triku a ruce si měl v kapsách, koukal jsi se směrem na mě a jak se naše oči střetly. No… pokud čekáte love story a že navážu tím, jak jsi mě okouzlil a podlomily se mi kolena, tak bohužel. Vůbec ses mi nelíbil a měla jsem z rande chuť utéct.
I přesto s tebou teď žiju, i přes to s tebou vychovávám dvě děti. Děti, jimž si nejlepší táta, kterého jsem si mohla přát. Což je opravdu zajímavé, vezmeme-li fakt, že biologicky s nimi nemáš nic společného.
Bohužel, nelze říct, že by to byla jediná absurdita našeho společného života. Sedm, skoro osm let, jsme spolu, ale přesto jsem si vzala za manžela jiného muže, přesto si ty měl jiné vztahy. Nikdy jsme se neopustili, nikdy to mezi námi úplně neskončilo, ale i tak jsme se 6 let neviděli.
Náš příběh je zamotaný, byl zamotaný a asi bude trochu zamotaný vždy. Trochu tě lituji, protože můžu o nás říct spoustu a spoustu věcí, ale rozhodně ne to, že to se mnou někdy bude jednoduchý, věci půjdou podle plánů.. plánů? Tak to se musím smát. Znám já vůbec něco jako plán? Nedejbože plán, který se nemění, a ještě hůř.. který dodržím?
Znám chaos, nebo lépe… dělám chaos. Měním rozhodnutí, propadám v záchvaty smíchu, bláznivé nápady se ve mně rodí rychlostí blesku, jsem nedochvilná a praštěná. A tvůj klid, takový ten klid, kdy sedíš na gauči, rukou si podpíráš bradu, koukáš se do notebooku a zhluboka dýcháš, protože se soustředíš… tak přesně do toho klidu umím vletět jak raketa, skočit k tobě na gauč a chrlit na tebe svoje poznatky, nápady a myšlenky.
A ty už si zvykáš, už na mě nekoukáš vyděšeně a nebojíš se, že mi definitivně přeplo. Teď už ti vidím v očích jiskřičku a přesně vím, jaký úšklebek na mě hodíš, jak mě pohladíš rukou a obejmeš mě.
Oproti mně jsi klidný člověk, někdy se na mě tváříš „jakože panebože, co ti hrabe“, ale já vím, že to tak necítíš, protože jestli na mě máš vážně něco opravdu rád, tak to, že jsem tvůj opak. Opak ve spoustě věcí, avšak v tom podstatném jsem ti stejná.
Stalo se tolik věcí za těch skoro osm let a já vím, že jsi mou životní láskou a mou spřízněnou duší. Že jsme se poznali kdysi, abys mě teď mohl zachránit. A jak to vše začalo?
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 354
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 230
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 250
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 153
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 251
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3205
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1965
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1647
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 845
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 812
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
