Zachráněná
Chci vám vyprávět příběh. Příběh o domácím násilí, lásce, dětech, depresi, nervovém kolapsu a záchraně.
Pamatuji si, jak jsem tě viděla poprvé, jak si stál v bílém triku a ruce si měl v kapsách, koukal jsi se směrem na mě a jak se naše oči střetly. No… pokud čekáte love story a že navážu tím, jak jsi mě okouzlil a podlomily se mi kolena, tak bohužel. Vůbec ses mi nelíbil a měla jsem z rande chuť utéct.
I přesto s tebou teď žiju, i přes to s tebou vychovávám dvě děti. Děti, jimž si nejlepší táta, kterého jsem si mohla přát. Což je opravdu zajímavé, vezmeme-li fakt, že biologicky s nimi nemáš nic společného.
Bohužel, nelze říct, že by to byla jediná absurdita našeho společného života. Sedm, skoro osm let, jsme spolu, ale přesto jsem si vzala za manžela jiného muže, přesto si ty měl jiné vztahy. Nikdy jsme se neopustili, nikdy to mezi námi úplně neskončilo, ale i tak jsme se 6 let neviděli.
Náš příběh je zamotaný, byl zamotaný a asi bude trochu zamotaný vždy. Trochu tě lituji, protože můžu o nás říct spoustu a spoustu věcí, ale rozhodně ne to, že to se mnou někdy bude jednoduchý, věci půjdou podle plánů.. plánů? Tak to se musím smát. Znám já vůbec něco jako plán? Nedejbože plán, který se nemění, a ještě hůř.. který dodržím?
Znám chaos, nebo lépe… dělám chaos. Měním rozhodnutí, propadám v záchvaty smíchu, bláznivé nápady se ve mně rodí rychlostí blesku, jsem nedochvilná a praštěná. A tvůj klid, takový ten klid, kdy sedíš na gauči, rukou si podpíráš bradu, koukáš se do notebooku a zhluboka dýcháš, protože se soustředíš… tak přesně do toho klidu umím vletět jak raketa, skočit k tobě na gauč a chrlit na tebe svoje poznatky, nápady a myšlenky.
A ty už si zvykáš, už na mě nekoukáš vyděšeně a nebojíš se, že mi definitivně přeplo. Teď už ti vidím v očích jiskřičku a přesně vím, jaký úšklebek na mě hodíš, jak mě pohladíš rukou a obejmeš mě.
Oproti mně jsi klidný člověk, někdy se na mě tváříš „jakože panebože, co ti hrabe“, ale já vím, že to tak necítíš, protože jestli na mě máš vážně něco opravdu rád, tak to, že jsem tvůj opak. Opak ve spoustě věcí, avšak v tom podstatném jsem ti stejná.
Stalo se tolik věcí za těch skoro osm let a já vím, že jsi mou životní láskou a mou spřízněnou duší. Že jsme se poznali kdysi, abys mě teď mohl zachránit. A jak to vše začalo?
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 13878
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1737
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 1910
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1712
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1115
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3286
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5141
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3092
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2342
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1952
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
