Zamlklá bolest
Zamlklé těhotenství. Pro někoho cizí slovo, pro jiného diagnóza. Pro mne příběh, jehož jsem hlavní hrdinkou.
…a zase zklamání, když se na testu zobrazuje pouze jedna čárka. Odložím testovací proužek a jdu si uvařit čaj. Ten těhotenský, samozřejmě. Protože co kdyby to náhodou vyšlo, že? Zavadím okem o test a vidím, jak se začíná vybarvovat druhá čárka. Je slabá, ale je tam! Šok. Radost. Strach, jestli se test nespletl. Sakra, jiný už doma nemám. A tak jdu hned do lékárny a kupuju zásobu.
Nemohu se dočkat druhého rána. A je tam znova. A je tam i třetí den, čtvrtý… Mou radost potvrzuje za 14 dní i lékař na ultrazvuku. A je to. Vyšlo to. Je ze mne máma! Radost je doprovázena neskonalou únavou, bolestí zad, furt bych spala. Občas mne pobolívá podbřišek. Ale to přeci k tomu patří, ne? Místy se vkrádá strach, zda je všechno v pořádku. Ale i to k tomu patří, ne?
Za 2 týdny kontrolní ultrazvuk. Možná uslyším i srdíčko! „Bohužel, žádnou srdeční činnost nevidím. Je mi to moc líto.“ Aha. Co???
A najednou stojím venku před ordinací, v ruce žádanku do nemocnice, na revizi. Asi hezčí slovo pro potrat… „Hlavně to neodkládejte!“ Druhý den, oblečená v andělíčku, ležím v nemocnici. Nechápu, co se to děje. Čekám, až půjdu na sál. A za dvě hodiny už jsem doma, v posteli. S doporučením, ať jsem opatrná stejně jako v šestinedělí.
Co teď? Na tohle mne nikdo nepřipravil! O zamlklém těhotenství jsem kdysi četla. Ale byly to příběhy jiných žen. Vzdálených žen, cizích. Příběhy, které čtete jako román. A najednou jsem i já hlavní hrdinkou tohoto příběhu.
Už jsem byla máma. Ať si každý říká, co chce. Mé dítě už stálo na počátku své cesty a pak se ji rozhodlo ukončit. Asi z pochopitelných důvodů.
Večer uléhám do postele a automaticky si hladím bříško. A pak si to uvědomím. Ten smutek, že již nemám koho hladit…
Život jde dál. Jakoby se nic nestalo. Nehroutím se. Ale bolí to. A neustálé lehké krvácení mi tu skutečnost denně trýznivě připomíná. Prý se nám špatné věci dějí proto, abychom mohli dalším lidem v podobné situaci říct: „Já tě chápu. Vím, jak se cítíš.“ Je to tak. Nikdo jiný to totiž nepochopí. Ta zkušenost je nepřenositelná.
A ne, opravdu nechci zapomenout a jít dál. Ale to neznamená, že se začnu hroutit a litovat se. Jdu dál, ale s tou bolestí. S bolestí, která je navždy mou součástí. S bolestí, která mi ukazuje, že si mám vážit všeho, co mám. Protože v jednu chvíli, bez varování, můžete přijít o vše.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2262
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 1533
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1136
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1315
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 907
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1105
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1372
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 2194
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 3164
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 789
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...