Zebřičkový deníček Maru - 73.díl
- Snažení
- Rysavka
- 29.08.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se přihlásila, že napíšu deníček za naší velitelku, která si potřebuje oddychnout. No co se dá dělat snad se vám bude alespoň trošku líbit a možná se některá zebra zatoulá do kraje Josefa Lady a kocoura Mikeše.
Hrusice je malá vesnička jihovýchodně od Prahy směrem na Benešov. První dochovaná písemná zmínka o Hrusicích je již z roku 1205. A když jsem tak hledala co vám vlastně napsat (a není toho na internetu tedy málo) narazila jsem na moc pěkný popis Ladova kraje. Je to vlastně podrobný popis jednoho výletu a tak jsem se nakonec rozhodla vám ho zkopírovat a zkrátit. Prostě se mi líbil, byl psán od srdce někým, kdo tenhle kraj miluje a zná.
Tak se hezky posaďte, udělejte si pohodlí a začněte vzpomínat na Příběhy kocoura Mikeše (nejlépe s knížkou v ruce, abyste věděli jak to v těch Hrusicích vlastně vypadá) a na obrázky Josefa Lady. Jdeme totiž na výlet s kocourkem Mikešem, no možná spíš ve stopách kocoura Mikeše (Senohraby - železniční stanice, Hrusice (2,5 km), Cihelna (4,5 km), Myšlín (6,5 km), Struhařov (8,5 km), Klokočná (10,5 km), Mnichovice (13,5 km), Strančice - žel. stanice (17,5 km) )
Výlet lze odstartovat z kteréhokoli nádraží na trati Praha - Benešov - Tábor - České Budějovice a vláčkem dojet do železniční stanice Senohraby. Hned u nádraží v Senohrabech se můžete občerstvit ve dvou restauracích, ale občerstvěte se jen trochu - v Hrusicích vás za třičtvrtě hodiny čeká bezmála povinná návštěva rázovité ladovské restaurace U Sejků. Také se můžete zastavit ve Vinném sklepě Senohraby, umístěném ve dvou nejnižších patrech staleté sýpky v 1 serpentině pod senohrabským nádražím. Z Vinného sklepa již sejdete po schodech dolů k Mnichovce a od bývalé restaurace Na ostrůvku se dáte podle potoka alejí vpravo ke kdysi slavné vile Valencii, kde trávíval hodně času i král komiků Vlasta Burian. Zde zahněte doleva do prudkého kopce mezi vilami a chatami, připomínajícími luxusní nádech této přípražské oblasti soutěžící s Jevanskou enklávou v dobách 1. republiky, projděte Hrušovem a po silničce dále na návrší mezi Mnichovkou a Hrusickým potokem. Po mostě nad dálnicí přicházíte do Hrusic, rodiště malíře Josefa Lady (1887 - 1957), jehož tvorbou všude proniká zdejší středočeská krajina, lesíky, kopečky a rybníčky - svět jeho dětství. Mistrně zachytil jaro, léto, podzim i zimu, přírodní i venkovský život a obyčeje. Neodmyslitelnou součástí mistrových obrázků jsou lidé - ať už je to troubící ponocný za mrazivé noci (toho už v Hrusicích nemají) či účastníci posvícenské rvačky v hospodě, nafoukaní sedláci či promrzlí třesoucí se koledníci.
Při vstupu do Hrusic máte po levé ruce Ladovu vilu (č.p.115), v níž našel sídlo Památník Josefa Lady. Otevřeno je denně kromě pondělí 9-12 hod a 13-16 hod (tel.323 655 204) a návštěva se zasvěceným výkladem, na kterou si rezervujte asi 50 minut, určitě stojí za to a jistě na ni budete dlouho vzpomínat.
O svých životních osudech vypráví Josef Lada v knize Kronika mého života. Jeho malířské dílo je rozsáhlé, vytvořil na 15 000 kreseb, ilustroval na 200 knih, z nichž 40 jich sám napsal. Celosvětově se proslavil jako ilustrátor Haškova Švejka, k vrcholným dílům, která zachycují život na vesnici v průběhu celého roku, patří Měsíce, dále cykly Vánoce a Velikonoce. Malířova dcera, Alena Ladová, napsala knihu Můj táta Josef Lada.
Ladův letní byt byl blíže středu obce v č.p.111; malá místnost za dvěma okny v podkroví byla Ladovou pracovnou v Hrusicích. V Hrusicích vznikla většina Ladových pohádek a příběhů: Buláci a hastrmani, Nezbedné pohádky, O chytré kmotře lišce, Straky na vrbě. Nejznámější z nich jsou ale jistě příběhy O Mikešovi, pojednávající o kocourkovi, který mluvil.
Od čísla 111 zanedlouho přijdete ke kostelu Sv.Václava, který malíř tak zamilovaně zvěčňuje na svých vesnických scenériích. Románský portál má v jednom z nejstarších dochovaných tympanonů zachovalou figurální výzdobu. Při kostele působil v letech 1819-1837 jako farář Vojtěch Vilém, syn buditele Václava Matěje Krameria. Už v r. 1822 tu tento církevní vzdělanec založil školní knihovnu - Hrusice jako sídlo vzdělanosti ale skončily s nuceným zrušením školy, jejíž budova dodnes stojí na návsi (č.p. 32, Josef Lada ji navštěvoval od 1.9.1893 do 30.4.1901).
Když už stojíte před kostelem, věnujte pozornost hezké budově fary (č.p. 43), obejděte ji z levé strany a stanete v malém upraveném parčíku před budovou obecního úřadu (č.p. 142) a před nově odhalenou vzpomínkou obce na jejího nejslavnějšího rodáka - před památníkem s bustou Josefa Lady od akademického sochaře Zdeňka Šejnosta.
V budově obecního úřadu si můžete prohlédnout expozici modelů již zaniklé podoby Hrusic na modelech pana Antonína Jedličky (otevřeno So - Ne 9 - 12 a 13 - 16 hod, jinak po domluvě na telefonu 0204 - 655 326). Tam také uvidíte, jak vypadal dnes již zaniklý domek, v němž se Josef Lada narodil.
Budovu obecního úřadu nechte po levé ruce a projděte kolem farního plotu na obecní parkoviště, u nějž je podrobná informační deska znázorňující vše důležité, co je v obci k vidění. Odtud je jen pár kroků zpět na náves. Na ní najdete jednu z nejznámějších hospod v republice - hospodu U Sejků (č.p. 25), jejíž posvícenskou pranici pan Lada ztvárnil tak krásně a sugestivně, že v dobách mého mládí visela nad většinou výčepů vedle jeho další známé cedulky „Na sekeru nenalejváme“.
Dnes to uvnitř vypadá trochu jinak, ale ze stěn na vás stále koukají repliky slavných Ladových postaviček. Můžete se také občerstvit v Hořejším restaurantu, který je hned přes náves. Cesta vás povede svažitou návsí vpravo dolů kolem vyhlášeného Vávrovic zahradnictví (č.p.3), kolem Bernardtovic truhlářství, kolem Hubínkovic konzumu (č.p.5) až k mostku, kde stával rodný domek Josefa Lady (č.p.15, od roku 1958 zde na nově ybudovaném domku malířovy neteře pamětní deska umístěná péčí Vlastenecko - dobročinné obce baráčníků v Hrusicích, jejímž čestným pantatínkem Josef Lada byl).
Tudy podle pohádky O Mikešovi pronásledoval Marýskův pes Furfák kocourka Nácíčka, když nesl ze Sejkova krámu cikorii babičce. Pod selskou částí vesnice leží u potoka chalupnické Hrusice. První domek vpravo je chaloupka Ševcových, kde se r. 1887 ( pamětní deska ), narodil Ševců Pepík (jímž byl sám malíř Lada), který naučil Mikeše mluvit. Památná „Jedličkojc louže“, kde se Mikeš klouzal v nových botách a zahnal „Vávrojc“ uňafaného psa Karfíka, je dnes už zavezena, bývala proti proudu potoka před čp. 44 a 48. Do ní byl také shozen trakařem Kolodějem nejrozpustilejší kluk vesnice Franta Kuldanů, který byl tak špinavý, že vypadal, jako by kloval s vránami. Vlevo, „Na kopečku“, stála obecní pastouška (dnes čp. 17), kde bydlel slouha a obecní pastýř Bartoloměj s mluvicím kozlem Bobešem. U domku Ševcových byl na dvorečku chlívek, který obýval lidsky mluvící čuník Pašík. Za domkem se táhne doprava Brabcova mez, za níž je zahrada pantáty Mlejnka, kam chodil Ševcú Pepik s Mikešem na hrušky.
Do potoka ústila strouha, přes níž bylo prkno směřující ke sklípku ve stráni. Tudy nesl osudného dne Mikeš babičce krajáč se smetanou, a když nešťastnou náhodou rozbil krajáč, hned si uvědomil, že bude za to bit koštětem, on, takový rozumný kocour, o němž šla pověst, že by mohl být od hodiny v Turkovicích starostou. A Mikeš obul boty, svázal si kabátek do ranečku a vydal se do světa, vydělat si na nový krajáč. Z Hrusic se dal chalupnickou čtvrtí vlevo proti potoku a do kopce vpravo k lesu. Tudy také jel za Štěpánkovic pantátou trakař Koloděj. U ondřejovské silnice (za chvilku k ní dojdete) přistihl Mikeše hajný Vohnoutka a vedl ho do fořtovny na Hlaváčov. Za silnicí se zdvihá Kožený vrch, který se vyskytuje jako kulisa téměř v každém Ladově vyprávění nebo obrázku.
Po stopách kocoura Mikeše se od Ladova domku z Hrusic vydáme přes mostek kolem vodní nádrže (hlavní silnici necháme odbočit vpravo) a přímo rovně do kopce, po sto metrech bude veřejná studna s pumpou a chutnou vodou, památný vzrostlý topol (chráněný strom) a kolem něj pokračujte stále přímo do vrchu. U bílého domku s kovárenským loubím č.p.177 se ještě jednou otočte - právě odtud je nejhezčí pohled na ono známé hrusické panorama, vlevo na horizontu u lesa si všimněte vykukujícího hotelu SEN v konopišťském zámeckém stylu a za dobré viditelnosti ještě více vlevo Blaníku - a pokračujte po polní cestě kolem Šaldovic pole, která po chvíli bude stáčet vpravo dolů mezi chaty až k potoku. Ten přejděte po dřevěném mostku a na lesní cestě se dejte vlevo. Po půlkilometrové chůzi dojdete k lesnímu rybníčku a kousek za ní již narazíte na silnici z Ondřejova do Mnichovic (tam právě se setkal Mikeš s hajným), po níž se dáte vlevo a mezi pastvinami plnými ovcí a kolem bývalé cihelny, dnes statku ing.Vávry dojdete na křižovatku nad hrusickým hřbitovem.
Odtud se Mikeš loučil s domovem a vy máte dvě možnosti. Jsou-li již vaše děti (nebo vlastní nohy) unavené, můžete dojít kolem mnichovického hřbitova dolů k Hubačovskému rybníku a do Mnichovic (kam šel Mikeš na pouť a vrátil se do Hrusic na motocyklu) přímou cestou, rozhodně zajímavější je ale nepříliš náročná zacházka s Mikešem lesní cestou na Myšlín.
Na okraji Myšlína přijdete u dvora k památnému Žižkovu dubu, pod nímž se podle lidové tradice r. 1423 utábořil Jan Žižka a setkal se tu s Petrem z Cimburka. Starý dutý strom je ohražen nízkým plůtkem, za nímž stojí deska s pamětním nápisem. Projdeme dvorem a přetneme silnici z Mnichovic do Třemblatu, střed Myšlína zůstává vlevo, a my se vydáme vzhůru přes pole až se přiblížíme ke Struhařovu. Tady někde potkal Mikeš husopasku Mařenku Kudláčkovou, která postrašila Mikeše četníky, že ho jistě budou hledat. Proto Mikeš vesnice dále obcházel. Za Struhařovem vlevo nad silnicí do Mnichovic se táhnou vysoké meze se šípky. Na jedné pobyl Mikeš s dobrosrdečnými pasáčky u ohníčku. Hoši Mikeše obdarovali a doprovodili ho až k lesu. Také my tam ze Struhařova obloukem vlevo polní cestou dojdeme. Je to Vysoký les (503 m), kudy se i Mikeš prodíral na silnici z Klokočné do Svojetic. Na tuto silnici dojdeme cestou podle lesa.
Na cestě ke Svojeticím zachránil poctivý kocourek babiččinu nůši před zlodějem a další příhody prožíval ve směru na Srbín, do mukařovských lesů, kde se patrně setkal s cikány a byl zachráněn četníky. Někde na cestě do polabské roviny zažil bouřku a byl nalezen cirkusem Kludský, který se stěhoval z Brandýsa.
Druhá polovina knížky líčí Mikešovy osudy u cirkusu a zabývá se pouze málo hrusickou krajinou. Proto u Svojetic opustíme kocourkovu cestu, dáme se vlevo po silnici do Klokočné, odtud po žluté značce do údolí Struhařovského potoka a pod zalesněnými svahy Budíkova upravenou cestou dolů do Mnichovic. Na okraji obce si povšimněte starobylé roubené chalupy (čp. 133).
Mnichovice (moje rodiště
) leží v kotlině při potoku Mnichovce, obklopené vrchy vysokými okolo 500 m, s lučinatými a lesnatými stráněmi posetými vilami a rekreačními chatami. Mnichovice byly původně uhlířskou o:,–(ou, od sázavských mnichů dostaly kostel sv. Michala. Dnešní nově opravený a v noci osvětlený barokní chrám (1764) s bohatým průčelím chová originální kazatelnu v podobě rozevřené velrybí tlamy, v níž kněz stojí jako Jonáš. Děkanem se tu stal r. 1837 syn buditele V. M. Krameria. V r. 1483 obdržely Mnichovice, tehdy již městečko, od krále Vladislava II. znak s právem dvou výročních trhů. Znak představuje obrněnce v červeném poli s nahým mečem, stojícího na hlavách dvou pštrosů, kteří na zeleném trávníku drží proti sobě v zobácích rozpjatou drátěnou košili.
Mnichovice stíhala řada pohrom, např. morová epidemie r. 1713 si vyžádala za oběť na 60 občanů (připomíná ji morový sloup na náměstí), požár v r. 1631 spálil celé městečko, v r. 1974 se po průtrži mračen protrhl rybník Hubáčov a povodňová vlna smetla řadu chat a vilek a několik lidí utonulo.
Takže pokud už máte procházky s Mikešem plné nohy, dejte se v Mnichovicím pod náměstím vpravo, přejděte přes most a odbočte vlevo - a dojdete k mnichovické železniční zastávce. Ale chcete-li si ještě trochu protáhnout svaly - můžete od mnichovické zastávky pokračovat rovnoběžně se železniční tratí po zelené značce okolo víkendových chat a lesem ke kapli sv. Anny. Byla postavena r. 1883 nad studánkou, která podle pověsti léčí oční neduhy. Odtud je již nedaleko k cíli výletu, na stránčické nádraží.
Tak jste se mi zebry doufám moc neunavili a někdy se snad do Hrusic vydáte. Určitě to stojí za to.
Ryšavka
Přečtěte si také
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 1031
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 396
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 644
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 1215
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 1016
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 5171
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1743
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 2064
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 12560
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 2976
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...