Život bolí 2
- O životě
- maminka189
- 18.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem psala první deníček, tak byli naší Týnce 3 měsíce. I když to bylo pro mě hodně těžké, že moje nejmilovanější dcerka má nějaké zdravotní potíže, tak jsem si říkala, že jsou děti, které jsou na tom o mnoho hůře a u nás se to jistě brzo zlepší a brzo si na to ani nevzpomeneme. Kéž by to byla pravda... :(
Dcerce se vedlo docela dobře. Zánět se vyléčil, apnoe pauzy zmizely a reflux také. Co se týkalo neurologie, tak měla lehce opožděnou motoriku (která se dle mého srovnala), ale na další kontrole se začala opožďovat mentálně. Prve to bylo o 2 měsíce, pak o 6 měsíců, 9 měsíců a teď ve 2,5 letech je na úrovni rok a půl starého dítěte. Sama se nenají (ani nechce), nosí plíny, nepomáhá v oblíkání atd.
V srpnu 2013 došlo k náhlé těžké dehydrataci, rozvratu vnitřního organismu. Doktoři si mysleli, že jsem jí dávala málo napít - no přišla jsem si jako máma tyranka a měla obrovské výčitky, že jsem malé nechtěně ublížila a bála se, že mi umře. Ale i když to bude znít teď hnusně, tak musím přiznat, že jsem ráda, že k té dehydrataci došlo!!! Díky tomu nám konečně udělali všechna vyšetření včetně osifikace kostí, kde se zjistilo, že její kosti odpovídají 1,5letému dítku, že má štítnou žlázu i růstový hormon v pořádku a že to, že je malá a hubená, musí mít jinou příčinu. Hlavně se díky tomu zjistilo, co jí celou dobu je.
Za pět dnů jsem s ní šla domu, ale kromě propouštěcí zprávy jsem dostala i datum na potní test. Asi za týden jsme šli na potní test na dětskou kliniku Karlov. Věřila jsem - byla jsem na 100 % přesvědčená, že to bude negativní. Jenže za 2 dny mi volala paní doktorka, že test vyšel hodně vysoký a je potřeba jít na kontrolu do Motola. Stále jsem naivně věřila, že byl výsledek něčím ovlivněný a v Motole to bude negativní a bude klid. Říkala jsem si, že moje dítě přeci nemá cystickou fibrozu - vždyť se na to od roku 2009 dělá v porodnici test a kdyby jí něco bylo, tak by mi dala porodnice vědět.
Jenže další test vyšel 68 a další 74.
A o týden později jsme nastupovali jako nově diagnostikovaný. Myslela jsem, že umřu bolestí. Měla jsem hrozné výčitky, že jsem své dcerce předala špatný gen a ona kvůli tomu bude mít plno omezení, budu jí muset trápit inhalací a vším co k tomu patří. Už nikdy se nebude moct vykoupat v rybníku a bude muset být na sebe celý život opatrná. Kdybych to věděla, nikdy by jsem děti neměla a nebo bych podnikla nějaké kroky…
Týden to byl velice náročný - ne pro mě, ale pro mojí dcerunku. Při procedurách ječela, plakala, ale chudinka moje se nebránila. Bylo mi jí taaaak líto. Pak už začala ječet, jen když slyšela na chodbě zacinkání.
Druhý den hospitalizace přišla sociální pracovnice a paní psycholožka s CF centra a já jsem zjistila, že na to nejsem sama a kdykoliv budu potřebovat, tak se na ní mohu obrátit (nebýt jich, asi bych to nezvládla). Jenže když se s.re, tak pořádně. Boužel po vyšetření paní psychložkou to vypadá, že kromě CF trpí dcera i středně těžkou formou autismu a snad v brzké době nás čeká týdenní hospitalizace na dětské psychiatrii.
Přijde mi, že Týnka nemá žádný práh bolesti. Nedávno si šla namočit ručičky do horkého čaje a když jsem jí napomenula, tak začala hrozně vyvádět, že jí to nedovolím. Jen co to šlo, tak si chtěla vymáchat ručičky v čaji znova. ![]()
Modlím se za to, aby už další diagnozu neměla. Neumím si představit kombinaci autíka s CF. Také se hrozně moc bojím toho, že bude mít CF i můj starší syn a toho, že skončíme na ulici kvůli nedostatku financí. Já vím, mám právo žádat o PnP, ale ten, kdo žádal ví, že to není tak lehké získat. A HN jsem žádala před dvěma měsícema - už tady byla i kontrola…ale oni mají na vše hafo času.
Vždyť to znáte…
Děkuji za přečtení deníčku
Přečtěte si také
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 6400
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 3700
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 2687
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 1231
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 1069
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 34451
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 25508
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 56126
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 28436
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 7660
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...