Život bolí
- O životě
- maminka189
- 09.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Možná mě některé za tento deníček odsoudíte, ale píši to tak, jak to cítím. Poslední dobou myslím na sebevraždu až moc často, boužel. Mám pocit, že se mi všechno rozpadá pod rukama a říkám si, za co jsem trestaná? A proč zrovna na dítěti? Mám dceru.
Těhotenství i porod byli rizikové. Místo podpory jsem okolo sebe akorát slyšela: dej to pryč, bude to postižené, i když podle doktorů byla malá v pořádku, jen tělo plašilo. Nevěděla jsem, komu mám věřit, zda tělu a nebo doktorům? Rozhodla jsem se věřit doktorům a testům, ale teď je mi to vyčítáno.
Malá se narodila 17. 4. 2011 v odpoledních hodinách. Byla modrá, ale skore měla dobré. Jenže od příchodu z porodnice lítáme po doktorech. Není měsíc, kdy bych měla klid. První problém nastal, když mi malá v noci přestala dýchat (naštěstí jsem dostala od kamarádek monitor dechu - TÍMTO JIM MOC DĚKUJI!), jenže za pár dnů se to opakovalo. Vím, že monitor někdy blbne, ale ona opravdu nedýchala). Musela jsem s ní pořádně zatřást, aby se mi probrala. Poprvé to bylo v pohodě, ale podruhé to bylo těžší. Volala jsem naší pani doktorce a ta nás hned poslala do motolské nemocnice na pediatrii. Tam byla zlatá paní doktorka Hana (na přijmení si teď boužel nevzpomínám). Zařídila nám tu nejlepší péči a pracovní doba nepracovní doba, čekala dvě hodiny na výsledky. Hospitalizace, zánět plic až na ložiska a ATB, speciální mléko a zahušťovadlo. Monitor nám houká často. Vždycky s malou jenom zatřesu a spím dál.
Druhá hospitalizace kvůli hroznému exému (od zadečku až k pupíku měla živé maso a vůbec se nám to nehojilo). A teď? Asi to nejhorší. Neurologie. Malé jsou tři měsíce a neudrží hlavičku (zvedá zadek), nechytá hračky. Doktorka říkala, že je tam na 100 % něco špatně, ale co, to se zjistí za týden na vyšetření. Přítel řekl, že postižené dítě by nepřekousl a já bych nedokázala dát malou do ústavu, ale co by mi zbylo, kdybych musela do práce, abychom mohli bydlet, jíst? Asi nic. A CO OKOLO SEBE SLYŠÍM? JÁ TI TO ŘÍKALA, MĚLA JSI JÍT NA POTRAT, TEĎ BUDEŠ MÍT CELÝ ŽIVOT NA KRKU POUTO! Ale pro mě to není pouto, je to moje dítě a já ji budu milovat, ať se stane co se stane a udělala bych pro ni cokoliv na světě! Jenže co mám dělat se sebou? Jsem na dně. Ještě mi dneska v krámě odcizili peněženku s doklady a já jiné nemám. Bojím se, že zůstanu po zbytek života jako „nesvéprávná“ - bez dokladů ![]()
Vím že jsou maminky s dětmi, které jsou na tom o hodně hůř. Moc je obdivuji, jak to zvládají! Kéž bych jim mohla nějak pomoci…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1781
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1871
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21662
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2663
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2942
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....