Život bolí
- O životě
- maminka189
- 09.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Možná mě některé za tento deníček odsoudíte, ale píši to tak, jak to cítím. Poslední dobou myslím na sebevraždu až moc často, boužel. Mám pocit, že se mi všechno rozpadá pod rukama a říkám si, za co jsem trestaná? A proč zrovna na dítěti? Mám dceru.
Těhotenství i porod byli rizikové. Místo podpory jsem okolo sebe akorát slyšela: dej to pryč, bude to postižené, i když podle doktorů byla malá v pořádku, jen tělo plašilo. Nevěděla jsem, komu mám věřit, zda tělu a nebo doktorům? Rozhodla jsem se věřit doktorům a testům, ale teď je mi to vyčítáno.
Malá se narodila 17. 4. 2011 v odpoledních hodinách. Byla modrá, ale skore měla dobré. Jenže od příchodu z porodnice lítáme po doktorech. Není měsíc, kdy bych měla klid. První problém nastal, když mi malá v noci přestala dýchat (naštěstí jsem dostala od kamarádek monitor dechu - TÍMTO JIM MOC DĚKUJI!), jenže za pár dnů se to opakovalo. Vím, že monitor někdy blbne, ale ona opravdu nedýchala). Musela jsem s ní pořádně zatřást, aby se mi probrala. Poprvé to bylo v pohodě, ale podruhé to bylo těžší. Volala jsem naší pani doktorce a ta nás hned poslala do motolské nemocnice na pediatrii. Tam byla zlatá paní doktorka Hana (na přijmení si teď boužel nevzpomínám). Zařídila nám tu nejlepší péči a pracovní doba nepracovní doba, čekala dvě hodiny na výsledky. Hospitalizace, zánět plic až na ložiska a ATB, speciální mléko a zahušťovadlo. Monitor nám houká často. Vždycky s malou jenom zatřesu a spím dál.
Druhá hospitalizace kvůli hroznému exému (od zadečku až k pupíku měla živé maso a vůbec se nám to nehojilo). A teď? Asi to nejhorší. Neurologie. Malé jsou tři měsíce a neudrží hlavičku (zvedá zadek), nechytá hračky. Doktorka říkala, že je tam na 100 % něco špatně, ale co, to se zjistí za týden na vyšetření. Přítel řekl, že postižené dítě by nepřekousl a já bych nedokázala dát malou do ústavu, ale co by mi zbylo, kdybych musela do práce, abychom mohli bydlet, jíst? Asi nic. A CO OKOLO SEBE SLYŠÍM? JÁ TI TO ŘÍKALA, MĚLA JSI JÍT NA POTRAT, TEĎ BUDEŠ MÍT CELÝ ŽIVOT NA KRKU POUTO! Ale pro mě to není pouto, je to moje dítě a já ji budu milovat, ať se stane co se stane a udělala bych pro ni cokoliv na světě! Jenže co mám dělat se sebou? Jsem na dně. Ještě mi dneska v krámě odcizili peněženku s doklady a já jiné nemám. Bojím se, že zůstanu po zbytek života jako „nesvéprávná“ - bez dokladů ![]()
Vím že jsou maminky s dětmi, které jsou na tom o hodně hůř. Moc je obdivuji, jak to zvládají! Kéž bych jim mohla nějak pomoci…
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 711
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 710
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 739
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 339
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 220
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1608
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1629
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1858
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 979
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3924
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...