Život bolí
- O životě
- maminka189
- 09.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Možná mě některé za tento deníček odsoudíte, ale píši to tak, jak to cítím. Poslední dobou myslím na sebevraždu až moc často, boužel. Mám pocit, že se mi všechno rozpadá pod rukama a říkám si, za co jsem trestaná? A proč zrovna na dítěti? Mám dceru.
Těhotenství i porod byli rizikové. Místo podpory jsem okolo sebe akorát slyšela: dej to pryč, bude to postižené, i když podle doktorů byla malá v pořádku, jen tělo plašilo. Nevěděla jsem, komu mám věřit, zda tělu a nebo doktorům? Rozhodla jsem se věřit doktorům a testům, ale teď je mi to vyčítáno.
Malá se narodila 17. 4. 2011 v odpoledních hodinách. Byla modrá, ale skore měla dobré. Jenže od příchodu z porodnice lítáme po doktorech. Není měsíc, kdy bych měla klid. První problém nastal, když mi malá v noci přestala dýchat (naštěstí jsem dostala od kamarádek monitor dechu - TÍMTO JIM MOC DĚKUJI!), jenže za pár dnů se to opakovalo. Vím, že monitor někdy blbne, ale ona opravdu nedýchala). Musela jsem s ní pořádně zatřást, aby se mi probrala. Poprvé to bylo v pohodě, ale podruhé to bylo těžší. Volala jsem naší pani doktorce a ta nás hned poslala do motolské nemocnice na pediatrii. Tam byla zlatá paní doktorka Hana (na přijmení si teď boužel nevzpomínám). Zařídila nám tu nejlepší péči a pracovní doba nepracovní doba, čekala dvě hodiny na výsledky. Hospitalizace, zánět plic až na ložiska a ATB, speciální mléko a zahušťovadlo. Monitor nám houká často. Vždycky s malou jenom zatřesu a spím dál.
Druhá hospitalizace kvůli hroznému exému (od zadečku až k pupíku měla živé maso a vůbec se nám to nehojilo). A teď? Asi to nejhorší. Neurologie. Malé jsou tři měsíce a neudrží hlavičku (zvedá zadek), nechytá hračky. Doktorka říkala, že je tam na 100 % něco špatně, ale co, to se zjistí za týden na vyšetření. Přítel řekl, že postižené dítě by nepřekousl a já bych nedokázala dát malou do ústavu, ale co by mi zbylo, kdybych musela do práce, abychom mohli bydlet, jíst? Asi nic. A CO OKOLO SEBE SLYŠÍM? JÁ TI TO ŘÍKALA, MĚLA JSI JÍT NA POTRAT, TEĎ BUDEŠ MÍT CELÝ ŽIVOT NA KRKU POUTO! Ale pro mě to není pouto, je to moje dítě a já ji budu milovat, ať se stane co se stane a udělala bych pro ni cokoliv na světě! Jenže co mám dělat se sebou? Jsem na dně. Ještě mi dneska v krámě odcizili peněženku s doklady a já jiné nemám. Bojím se, že zůstanu po zbytek života jako „nesvéprávná“ - bez dokladů ![]()
Vím že jsou maminky s dětmi, které jsou na tom o hodně hůř. Moc je obdivuji, jak to zvládají! Kéž bych jim mohla nějak pomoci…
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 5514
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1384
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2126
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1165
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 765
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 2533
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 1256
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 1234
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1795
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 8914
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...