Život za život
- Těhotenství
- Elinisko
- 20.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Píši svůj první deníček, tak se omlouvám za chyby a chaos. Minulý měsíc zemřel mému dlouholetému příteli dědeček (také jsem ho brala jako svého dědu), byl to opravdu zajímavý člověk, ano, každý jsme originál, jenže někdo splyne s davem, kdežto děda byl šílený, v dobrém slova smyslu.
No a asi dva dny po pohřbu jsme to nevydržela a letěla jsem si udělat těhu test, nic jsem neplánovala, děti jsem mít nechtěla, zní to asi ošklivě, ale prostě k tomu nějak nemám vztah. Měla jsem zpoždění něco kolem 12 dnů, u mě docela normálka, ale ta bolest v prsou byla, velká. No a najednou se na testu objevily 2 čárky. Můj první pocit – hrozné, děs, tragédie.
Je mi 25 let, s přítelem jsme spolu 6 let, moc se milujeme a máme dům, velkou zahradu, pejsky, no prostě balada. Jenže, najednou mi hlavou běželo, že nemůžu pařit, že si nezajdu na pivko, no klasika (prostě kraviny). Když jsem to ovšem oznámila mému milému, nic krásnějšího jsem ještě nezažila, rozzářily se mu oči, začal se smát (ale tak mile), byl naprosto šťastný.
Trvalo mi týden, než jsme to rozdýchala, pořád jsem brečela, byla jsem na facku, už i můj milý na mě byl zlý 
Jenže nějak jsem ze dne na den přehodnotila svůj život. Je to dar, a má to tak být, jeden život odešel a druhý přišel, dodnes si děláme srandu, že nám to poslal děda a teď se nám nahoře směje 
Stát se to mělo a stalo se to.
Jen ještě napíši, že se to mohlo stát kdykoliv, tabletky neberu moc dlouho, antina mi nedělá dobře, ale stalo se to teď, když náš milovaný děda odešel. Jsem moc vděčná, že existuje tato web stránka, jsem ráda, že se můžu svěřit, poradit se, a počíst si příběhy druhých. Až tady člověk zjistí, že kolikrát řeší nesmysly.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 234
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 147
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 159
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 139
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 102
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1901
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2476
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2091
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 805
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 798
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Dneska se tomu musím smát 
a veliká gratulace 
a gratuluji k miminku. Život a život v naší rodině plato 100%. V březnu 2010 se mi narodila dcerka, půl oku na to zemřela manželova babička a já zjistila, že jem těhotná. Tenkrát to nedopadlo a dopadnou nemělo, ten kdo měl odejít z tohohle světa jako další měl mít o pár měsíců šanci žít. V září 2011 se mi narodil syn a půl roku na to, zemřela moje babička. Vždy jsou to měsíce, kdy se někdo narodí nebo zemře březen a září. No a v březnu se narodila dcera mojí sestřenici a můj dědeček už má jen pár dní, posledí stadium rakoviny. Věřím tomu, že nám ty duše posílají nové, abysme se s jejich ztrátou vyrovnali líp. Jen se děsím, kdo umře až se u nás narodí další miminko.
