Ztráta důvěry v partnera

Partnerské vztahy

Potřebuji se vypsat ze složité životní situace.

Spíše než radu, si zde potřebuji vylít srdce, jelikož jsem to zatím nikomu z rodiny ani kamarádů neřekla a celá věc mě dost trápí. Nacházím se v situaci, do které jsem si myslela, že se nikdy nedostanu… Nevím, jak dál, nechci udělat rozhodnutí, kterého budu litovat, ale zároveň cítím, že v podobné konstelaci zůstávat dlouhodoběji by bylo pro mě zničující. Už teď mám šíleně těžký balvan na prsou, pořád se mi třesou ruce a do toho kojím čtyřměsíční miminko. Je mi jasné, že většina reakcí bude ve smyslu odejdi od něho a nenič si život, ale není to tak černo-bílé, protože jde o 2 malé děti a jejich domov, rodinu.

Jsme s nynějším manželem spolu již téměř 14 let, začali jsme spolu chodit, když nám bylo 20. Pro oba jsme první vážný vztah, pro manžela jsem byla i jeho první sexuální partnerka. Zpětně to vidím tak, že jsme oba zoufale chtěli s někým chodit a dali se dohromady bez velké zamilovanosti, prostě jsme to zkusili a bylo nám spolu dobře, měli jsme hodně společného a postupně vztah byl hodně o zvyku, málo o nějaké romantice a vášni.

Oba máme problém s tím udělat nějakou změnu a zásadní krok v životě, každopádně prvních 10 let (!) vztahu jsme vážnější krizi neměli, oba jsme studovali a vídali se hlavně o víkendech. Jak to často bývá, nějaké problémy začaly, až když se vztah někam posunul (zasnoubení, stavba domu a těhotenství). Místo, aby mě nosil na rukou, krátce po otěhotnění s první dcerou jsem mu přišla na nevěru s tehdejší kolegyní. Tedy on tvrdí, že to žádná nevěra nebyla, jen jednorázový úlet po vánočním večírku a že ona ho nějakou dobu uháněla, často si psali, jemu se to líbilo… Byl to pro mě šok, ale tehdy se ještě se slzami v očích kál a sliboval, že mě nechce nikdy ztratit, nikoho nehledá aj. Pak se narodila dcera, náš vztah byl tím dost ovlivněn (odstěhoval se z manželské postele, aby se vyspal, moc toho se mnou nesdílel, ale já jsem to tolerovala, pořád jsem si říkala, že chodí do práce a do toho staví dům svépomocí a má toho taky hodně. Ale z dcery jsme se samozřejmě radovali a v podstatě nám to celkem klapalo. Až tedy na intimní život, měli jsme ho jen párkrát do měsíce, byla jsem dlouhou dobu dost unavená a absolutně bez myšlenek na sex, ale nemluvili jsme o tom otevřeně, což byla asi chyba.

Když byly dceři 2 roky, otěhotněla jsem, následně potratila a v období po potratu, které bylo pro mě hodně bolestné a on se choval divně, jsem přišla na to (při práci na jeho PC mi to nedalo a prošla jsem mu zprávy), že si manžel dlouhodobě píše s různými kamarádkami, které zná třeba jen letmo nebo z večírků. S několika hodně flirtoval, psal jim/jí, jak se do nich zamiloval. Uhodila jsem na něho, co to má znamenat, proč mi toto dělá, jestli jako teda miluje jinou a se mnou se snaží o druhé dítě. Tvrdil mi, že náš vztah ho citově nenaplňuje, že ho potřebuji jen na zplození potomků (s čímž jsem samozřejmě nesouhlasila) a že necítí lásku a vášeň a potřebuje si to kompenzovat jinde (rozuměj: psaním s o dost mladšíma holkama, které jsou z něho paf).

Tehdy jsem byla opravdu na dně a vážně zvažovala odchod, ale hodně se mnou cloumaly hormony a touha po druhém dítěti byla po nevydařeném těhotenství dost silná a rozhodla jsem se mu dát šanci. Ale záleželo to i na manželovi, tehdy mi řekl, že já jsem jeho životní láska a chce se mnou mít rodinu, nikoho jiného nehledá a s dopisováním přestane. Tak jsem se uklidnila a dala tomu opět šanci a za pár dní nato celkem neplánovaně znovu otěhotněla.

Těhotenství ale bylo náročnější v tom smyslu, že se mi stále vyhýbal, nesdílel se mnou žádné osobní prožitky, nechtěl mi ani sáhnout na břicho, začal dost pít a tvrdil mi, že je v depresi, ale že já za to nemůžu a musí si to nějak vyřešit sám. Nyní máme čtyřměsíční holčičku, ze které je tedy manžel naměkko. Ale mezi námi je to čím dál horší, po porodu jsem mu řekla, že všechny moje pokusy směrem k němu narážejí na hladkou studenou zeď. On řekl, že si to uvědomuje, ale neví, co s tím udělat, že už do mě není zamilovaný a nepřitahuji ho (dobré rozhovory v šestinedělí).

Jsem v režimu péče o 2 děti, do toho zima, nemoci, dlouhodobé problémy s kojením a moje zdravotní problémy, takže jsem náš vztah uložila „k ledu“ na pozdější řešení, protože jsem neměla energii se tím zabývat. Jinak manžel funguje po praktické a materiální stránce dobře, zapojuje se o dost víc do péče u obou dětí, dost toho zařídí (není to tedy úplný vyvrhel).

Aktuálně jsem ale zjistila, když jsem ho spícího opilého zvedala od počítače, že si stále vypisuje s jednou mladou holkou, stejnou jako před rokem a na Valentýna jí opět „vyznal lásku“. I když jsem si to jasně přečetla (psal o tom další kamarádce), tak se vehementně snažil to zapírat, a poté tedy tvrdil, že si píší hodně málo a že se s ní vůbec nevídá. Ale já už mu prostě nevěřím, neváží si mě, slíbil už 2×, že podobné věci (nevěru skutečnou i virtuální) nebude dělat a budeme se snažit pracovat na našem vztahu a rodině.

Tentokrát mám pocit, že už se ani nesnaží se mi omlouvat a získat mě zpět, či snažit se to nějak vyžehlit. Prostě dělá, jako by se nic nedělo a nebaví se se mnou. Nemít 2 úžasné dcery a společný dům, jdu od něho už před rokem (měla jsem to asi udělat), ale teď naprosto nevím, co mám dělat.

Dá se slepit takový vztah? Mám se snažit, aby se do mě opět zamiloval? Problém je, že sama nevím, za poslední rok se mi takovým způsobem odcizil, že mi to připadá nereálné, ale samozřejmě mi všechen blízký kontakt chybí, komunikaci omezujeme na nutné minimum o praktických věcech. Potřebuji někoho, kdo by se radoval ze života společně se mnou, z aktuálních věcí, ne hledal ztracenou pubertu. Momentálně bych ho nejraději už neviděla, utekla a odvezla někam děti, aby chvíli trpěl. Samozřejmě to neudělám, není to realizovatelné s malým miminkem a starší dcera ho má moc ráda, taky nemám moc svých financí, dům je psaný na něho, k rodičům jít nemůžu. Musely bychom do drahého pronájmu, já do toho nemám řidičák a moji rodiče také ne, takže je to zkrátka velmi prakticky složité teď odcházet, přestože mi to moje zhrzené srdce neustále našeptává.

Jaké máte zkušenosti? Má to smysl dál v podobné situaci, už jen kvůli dětem? Mám zatnout zuby a fungovat dál, aspoň do té doby, než začnu pracovat? Mám pocit, že už mu nikdy nemůžu věřit…

Váš příspěvek
Petrusska007
Ukecaná baba ;) 1281 příspěvků 24.02.19 01:34

Párová psychoterapie nebo manželská poradna, sami si už asi nepomůžete :think: … držím palce ;) :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.02.19 05:21

Já něco takového žila 7 let. Bylo to dost podobné jako u vás. Byla jsem jeho první sexuální zkušenost. První dva roky jsme měli opravdu silné pouto a strašně jsme se milovali. Vzešel z toho syn Adámek. Když byly malému 2 měsíce, zrealizoval první nevěru. Jak jsem zjistila později, zálibu v psaní s jinými měl už dřív. Podvedl mě u nás doma, když jsme s malým byli u mé starší sestry. Hned jak jsem došla domů, vyloženě jsem jinou ženskou cítila, ale on zapíral a později mě profackoval za nařčení z nevěry. Došla za mnou po pár dnech ona a vše mi barvitě vylíčila. Naivně si myslela že opustí mě a půjde za ní. Omlouval se, sliboval , ale už tehdy mě zlomil. O 3 měsíce později nám zemřel syn. V tu dobu šlo pro nás vše stranou a my se ničím jiným nezabývali. Jenže to co jsem v sobě pohřbila, tu křivdu a zradu, to také po pár letech opět vylízalo na povrch. Odstěhovali jsme se z Prahy do Brna a začali znovu. Otěhotněla jsem a čekala holčičku. když jsem byla v 5. měsíci , měl Vánoční večírek. Přišel až ráno a já hned mezi dveřma poznala že je to zase tady. ale lhal mi, byl tak opilej že jsem se s ním nehádala a nechala ho ať si spí. Pak mu ale zacinkal telefon a já se koukla. podvedl mě znovu a já v termínu porodu přišla i o mojí princeznu. 6ili jsme spolu ještě dva roky. facky, alkohol, výčitky a moje snaha odpustit něco, co jsem věděla že odpustit nedokážu. Ten pocit , že děti tu nejsou protože to on mi otrávil život tím nejsilnějším jedem a všechno zničil. Samozřejmě obě mé děti zemřeli z jiných důvodů, ale já v tu dobu měla pocit že je to jenom jeho vinna. Jednou ráno jsem se probudila a řekla už dost. začla jsem tajně plánovat odchod a život mi do cesty přihrál novou lásku, nejskvělejšího chlapa na světě. Jsem teď šťastná tolik, že to ani nedokážu popsat. máme 5 měsíčního syna a vím , že to je ten chlap co mě nikdy nezklame a jak pro něj tak pro syna bych dýchala, Řekla bych to tak, že ty si šlapeš po štěstí když protahuješ něco co nemá smysl. Děti budou taky mnohem šťastnější když budou mít maminku co není smutná.

pristelepe
Kecalka 141 příspěvků 24.02.19 05:37

Zkusil zasunout jinam, naučil se mazat ženským med kolem pusy, oni mu to evidentně baští včetně tebe. Ne, ten se nezmění. Naslibuje ti kde co, aby ti zavřel pusu. Jeho to, co dělá baví. A to dělá doma. Nechtěla bych vidět, co dělá venku. Nechala bych ho některé z jeho dopisovatelek. S jeho povahou ho žádná dlouho chtít nebude, ale ani ty bys ho chtít neměla. Trochu hrdosti… to dítě v době krize nechápu, ale chtěla jsi ho, tak ho máš.

mau-mau
Závislačka 3863 příspěvků 24.02.19 06:15

Po 14 letech manželství a dvou malých dětech nemáš úspory, žádné bydlení psané aspoň částečně na sebe, řidičák .. já radím si zaprvé aspoň 2 věci z toho obstarat a event. zkusit manželskou poradnu. Tu ale nevidím moc nadějně :think: Určitě bych nešla pryč s dětmi věku tvých, manžel tě nemydlí a nijak extrémně nestrádáš, tak bych teď bydliště neměnila. Udělala jsi vícero chyb a teď za ně bohužel platíš. Začni pracovat na tom materiálním zázemí.

Uživatel je onlineTichošlápek
Extra třída :D 14669 příspěvků 24.02.19 07:29

Začala bych co nejvíce odkládat peníze bokem, udělala si řidičák a odešla. Hned jak to bude možné. Pokud mohou rodiče do budoucna hlídat, tak co nejvíce navýšit rodičovskou a brzy do práce a postavit se na vlastní nohy.

Pety2
Závislačka 2681 příspěvků 24.02.19 08:07

Odkládej, odkládej, odkládej…A až budeš mít sílu, odejdi :nevim: Nezmění se, to každopádně, ale popravdě sama bych nevěděla jak jednat…Není to tak jednoduché, to naprosto chápu, když jsou v tom malé děti…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.02.19 08:32

Vím, jaké to je když se manžel zamiluje jinde. U nás to vypadalo podobně. Naštěstí mám děti starší. Zkusila bych jako poslední možnost manželskou poradnu, pokud tam bude chtít jít. To třeba můj manžel nechtěl. Pro děti udělá všechno, ale mě už nemiluje. Lásku si nelze vynutit. Chce to se od toho postupně odpoutat. Dá se to, ale je to zkraje hodně těžké, zvláště když člověk toho druhého i po těch letech miluje. Brát ho jako spolubydlícího, vyříkat si, jak to mezi sebou budete mít. Už po ničem nepátrat a soustředit se sama na sebe a své děti, jemu dát volnost, tím by u něj mohly alespoň ustoupit deprese a aby přestal pít. Až bude dcera větší, tak mu je dát na hlídání a jít si třeba zacvičit, mezi lidi. S odchodem bych počkala, až budeš mít dost sil na to postarat se sama o dvě děti. Chce to mu navrhnout jako poslední možnost manželskou poradnu, pokud chtít nebude, tak se od něj začít citově odpoutávat, protože šance na záchranu už je mizivá.

saphire
Kelišová 7006 příspěvků 24.02.19 09:56

Nezmění se..udělá to zas a znova. já odešla sbalila malého a odešla. Teď o 5let později si děkuju,že jsem to neprodlužovala. V odloučení jsme zkusili párovou terapii, kdyby to pomohlo vrátila bych se. Akorát já se na terapii utvrdilav tom,že to nemá smysl a rok od odchodu jsem uz zasílala žádost o rozvod a svereni ditete do péče na soud.
Syn tak získal nakonec šťastnou a spokojenou mámu ;)
V konečném důsledku je JEN na tobě,jak se rozhodneš. ;)

Dorotka101
Povídálka 32 příspěvků 24.02.19 11:15

No tak každá si nemůže dovolit odejít. Mají dvě maličký holky. Dnešní doba je na tohle zla. Pronájmy předražený, dům je na manžela, atd atd…rady a porady, co měla dělat a neměla predtim, ji taky moc nepomuzou. Možná by zastydlej pubertak cumel, kdyby jsi žila jako on. Flirticky, zpravicky, večer někam jít, ať on hlídá…jenomže kde vzít energii a chuť, zvlášť když kojis…většinou se chytnou za nos, začnou zarlit ( oni můžou a ty ne ). Nedoprosuj se o lásku. Pokud bude dal pokračovat, začni trosku šetřit. Než děvčata vyrostou, aby jsi mohla jít pracovat, je ještě dlouhá doba. Uvidíš, ze budeš mít pak odvahu něco podniknout, pokud se ten vůl nezmění. Držím ti palce.

Ajuše
Ukecaná baba ;) 1243 příspěvků 24.02.19 12:16

Upřímně netuším jestli bych nevěru dokázala odpustit a začít zas věřit. Každopádně z toho co píšeš by se mi ani 14 let nechtělo házet za hlavu. Tohle jen na Vás dvou. Asi bych zkusila poradnu a řekla že je to poslední možnost. Třeba to klapne a třeba se dopracujete k tomu, že to dál nemá smysl. Na vztahu se musí pracovat pořád z obou stran. A musí spolu dva hlavně mluvit. O všem. Taky bych ale zapracovala i na sobě. Začla být víc samostatná, dodělala řidičák. Začla si šetřit. Ono se ti i zvýší sebevědomí a člověk pak není v pasti a bezmocnej. Hodně štěstí. A s někým to prober. Není nic horšího než to v sobě dusit.

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19306 příspěvků 24.02.19 12:54

Jak už tu několikrát padlo, lásku si nevynutíš, nevyprosíš ani nevypláčeš. A ani on tomu nemůže poručit, je vláčen vlastní nevyzrálostí. Úplně nechápu, jak je možné, že jste spolu 14 let, společně žijete a budujete, a barák je psaný jen na něj!!! Vždyt máte děti malé, ty jsi zřejmě pracovala a přispívala do rozpočtu. A ted jsi na MD, vychováváš jeho děti! Zřejmě si on od počátku nechával zadní vrátka, což je hodně sobecké.
Dokud jsou děti malé, postupovala bych ryze pragmaticky. Snažila bych se co nejvíc šetřit rezervy, aby ses mohla časem postavit na „vlastní nohy“, a snažila se od něj citově odpoutat. Nedělala bych si ohledně jeho citů žádné naděje, brala bych ho pragmaticky jako živitele a „peněženku“. Též bych si vytvářela prostor pro vlastní relax a aktivity, kdy on bude hlídat. Řidičák ti určitě prospěje, a čas na nějaký koníček taky. A kdo ví, třeba tam potkáš někoho, kdo tě bude milovat.

Slečna Ferka
Extra třída :D 10325 příspěvků 24.02.19 14:06

Určitě bych zkusila párovou terapii nebo manželskou poradnu. Je zjevné, že máte komunikační problém: možná je to to hlavní (nechce / neumí s Tebou mluvit, tak to ani nezkouší a hledá si to, co mu chybí, jinde), možná je to vedlejší (je notorickej nevěrník a stejně by ženský měl).

Zkus si svůj příběh přečíst jeho očima: po porodu nemáš chuť na sex, on ho potřebuje, zjevně jste to nijak nevyřešili. Pokud tvrdí, že tam není vášeň, že ho potřebuješ jen na dělání dětí - nebylo to opravdu tak, že jste řešili jen dítě dítě (koukáš teď na Ordinaci? :) tam jedna taková taky je), a že si mohl připadat odstrčený? V druhém těhotenství se cítil deprimovaný, ale nijak jste to nesdíleli, neřešili. Pokud jde o to přitahování: byl u porodu, nemohlo ho to rozhodit?

No a to s tou zamilovaností, to je teda blbost na n-tou z obou stran. Lidi by se měli milovat, ne být zamilovaní. Zamilovanost zákonitě ze vztahu vyprchává. Pokud to on nechápe (a pokud Ty taky máš pocit, že by měl být „zamilovaný“), tak jste odsouzení k neúspěchu.

Kokolina29
Kecalka 167 příspěvků 24.02.19 14:11

Kromě poradny bych se sla i poradit k právníkovi a zeptat se na možností. Pod obecním úřadem bývá často i zdarma na objednání.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.02.19 14:25

Cítím s Tebou. Jestli budeš mít náladu, přečti si mou diskuzi „Co se zamilovaným manželem?“. U nás to asi nebylo tak vážné, ale v mnoha ohledech obdobné. Nyní, půl roku po „incidentu“, se to zdá dobré. Je to ale pořád ve mně. Na manželovi mi vadí víc věcí, které jsem předtím přehlížela, nebo nechtěla vidět. Začala jsem si uvědomovat, že by mi jinde třeba mohlo být lépe. Zároveň ho mám ale stále ráda a asi si život bez něj nedokážu představit. Stejné to už ale nebude nikdy.

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 734 příspěvků 4 inzeráty 24.02.19 15:26

No, babo raď… Za sebe vidím problém už na počátku, že jste do vztahu šli, ale bez nějaké ultra velké lásky, v podstatě jak píšeš proto, že vám spolu bylo dobře a že jste si rozuměli. Takový vztah jsem měla nějakých 10 let, už bylo před svatbou, cítila jsem, že nejsem na 100 % spokojená, a díkybohu za to, že jsem potkala svého současného muže, protože jinak bych se vdala, trápila se a všechno, co snad bylo mezi námi hezké, by šlo do kopru. Takhle jsem zjistila, že nejen duševní souznění, společné hodnoty a koníčky, ale i ta vášeň je pro dlouhodobé fungování důležitá…

Problém je, jestli s Tebou manžel nechce nic řešit. Pokud by sám měl pocit, že máte nějak líp fungovat, že to má naději ještě i po partnerské stránce a ne jen po té rodičovské kvůli dětem, tak bych také navrhovala jít do poradny. Ale tam to podle mne má smysl jen tehdy, když vztah chtějí zachránit oba. Kamarádka má obdobný problém - její partner ji měl jako první holku, po dvouleté známosti první dítě, pak druhé, když bylo prvnímu rok, klofla ho kolegyně v práci, se kterou se vídá doposud, naprosto mu daný stav věcí vyhovuje, nechápe, co by jako měl měnit, a když se nakonec nechal dotlačit do poradny, přímo tam řekl, že on žádný problém nemá. Jsou spolu pořád, hlavně kvůli materiální stránce, protože ona s rodičákem hypotéku a provoz domácnosti nedává, ale vztah jim to zabíjí víc a víc, protože ona si ho prostě přestala vážit a je jí odporný…

Máte třeba možnost jít na chvíli od sebe, abyste si oba utřídili myšlenky a zvážili, co vlastně chcete? Za sebe se zkus zamyslet nad tím, jestli ho miluješ, dovedeš si představit, že by se z jeho i Tvé strany reálně něco dalo změnit, popř. jestli bys dokázala žít s ním / vedle něj, kdyby vše zůstalo tak, jak je. V tom druhém případě mi přijde lepší se rozumně domluvit na majetkovém vyrovnání, jak to bude s dětmi apod., a jít od sebe, protože jinak to vypadá na dlouhé trápení. Samozřejmě kromě ekonomické stránky věci, bydlení apod., je nutné zvážit, jestli bys zvládala péči o dvě děti sama, což taky není žádná psina.

Doporučila bych si s ním navážno o všem promluvit, ale jestli nebude vůle z jeho strany, tak je to taky k ničemu… zkus možná proto utřídit vlastní myšlenky, co bys chtěla, co myslíš, že je reálné, a rovnou mu navrhni i nějaké řešení…

Držím pěsti!

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.02.19 17:39

ja si partnersky vztah predstavuji jako vahy, ktere je potreba neustale udrzovat v rovnovaze. pokud se rovnovaha narusi, nastane problem, protoze jeden z partneru ma navrch. Ve vasem vztahu je to partne manzel, vi, ze vas ma jistou, s malymi detmi odejdete tezko a ani nemate kam, kdyz je dum psan na neho. Takze ted bych zacala vahy narovnavat. Promluvila bych si s nim a rekla mu, ze tyto nevery mu trpet nebudu, a dala mu posledni sanci. To, ze to myslim vazne bych mu dokazala tim, ze bych si sehnala hlidani (babicky, jesle, manzel) a sla alespon na castecny uvazek do prace. pokud by se manzel nesrovnal, odesla bych od nej, alespon docasne.

Lucie_Sx
Závislačka 3707 příspěvků 24.02.19 19:03

Nevěřím, že by se tohle mohlo zlepšit. A kvůli dětem v tom nezůstávej, naopak. Zničilo by tě to.
Až jedno zažiješ opravdový vztah plný lásky, budeš se bušit do hlavy, že jsi v tomhle byla tak dlouho.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.02.19 19:24

Já partnerovi odpustila vypisování a nevěru (byli jsme spolu asi půl roku). Hrozně se tenkrát bičoval, prosil, sliboval… za tři měsíce jsem nečekaně otěhotněla a nebylo cesty zpátky. Potrat nepřicházel v úvahu. Partner se k tomu postavil čelem, snad měl i radost… dneska jsme manželé a máme už dvě děti, neumím na to zapomenout ale on se mi neustále snaží dokazovat jak o mě, o nás stojí :nevim: . Znám jeho hesla, mobil neschovava :nevim: je úžasný táta. Kdyby to ale ještě někdy udělal a já na to přišla, nedokázala bych mu už odpustit :nevim: . Ale chápu, že nemůžeš odejít s takhle malými dětmi. Zkusila bych poradnu a udělala všechno co půjde pro záchranu, uvidíš jak se k tomu postaví :). Kdyby to nešlo, vyčkala bych až budou děti větší, někoho si našla a odešla. Přeju hodně sil :kytka:

Silviee
Povídálka 32 příspěvků 24.02.19 22:19

Doporučuji poslouchat vlastní intuici. Ale jestli jsem pochopila, že je v tom už i alkohol, začala bych jednat a pracovat na zadních vrátkách. Je to těžké najít vnitřní sílu a postavit se na vlastní nohy, ale někdy je to lepší. Držím palce.

alilauter
Kecalka 430 příspěvků 1 inzerát 25.02.19 05:08

Ahoj,
souhlasím s tím, co už párkrát zaznělo. Zkus se s ním dohonout na párové terapii. Pokud by odmítl. Pak je jasné, že je konec. Nemůžeš se snažit sama.
V tom případě je jediná možnost, chvíli ještě vydržet a intenzivně pracovat na tom, abys mohla časem odejít. Popřípadě se dohodnout s mužem, že zatím zustaneš v baráku, ale fungujete jen jako rodiče. Taky by k tomu.ale mělo patřit, že mu neperes, ideálně nevaris apod. Protože to by bylo v podstatě, to co chce. Doma zázemí a volné pole na svoje milostné eskapady. A trvat na jeho velkém zapojení v péči o děti. Na nějakou brigádu bys mohla už za pár měsíců, něco si vydělás a dostaneš se mezi lidi.
A určitě by bylo dobrý se zeptat, jak si to dál představuje sám. A to bych udělala jako první. Bez emocí, slz, výčitek se prostě zeptat, co navrhuje jako řešení téhle situace. A dát mu čas. Třeba z něj vypadne i rozumná myšlenka.

Bude to těžký, ale není to neřešitelný. Držím moc palce a jen ještě napíšu, že si určitě zaslouzis neco lepšího. A i pro děti, musí mít spokojenou mámu.

Mentalist
Povídálka 45 příspěvků 25.02.19 13:19

Pokud to chceš dál lepit, tak navštivte manželskou poradnu, ale řešte to společně. Máte spolu opravdu ještě malé děti a vzhledem k praktickým věcem, by asi bylo lepší zůstat spolu..

ALE, moje rada, respektive co bych udělala já. Snažila bych se osamostatnit. Udělala bych si řidičák, koupila auto a snažila se hledat si nějaký podnájem. Manžel/přítel si třeba uvědomí, co v tobě má, když uvidí tvoji snahu odejít a být svá. V to, že se změní,.. to bych mu nevěřila. Raději se osamostatni, zkus si dávat nějaké finance bokem a časem odejdi.

Já vím, snadno se řekne, hůř se udělá. Ať už se rozhodneš jakkoli, přeji hodně štěstí.

Pekelný jezdec
Nováček 10 příspěvků 27.02.19 14:58

Rád bych poradil ale nevím jak bych se zachoval já kdyby mi se tohle stalo .Držím ti pěsti at to překonáš :palec:

Franta282
Nováček 1 příspěvek 28.02.19 08:53

Když jsem četl váš příspěvek, vzpomněl jsem si na knihu 5 jazyků lásky (autor Gary Chapman) píše se v ní o „citové nádrži“ v podstatě jde o to že každý vnímáme lásku trochu jinak a měli bychom se naučit milovat partnera jeho jazykem lásky, když píšete že vás vztah nebyl moc o nějaké romantice a vášni možná je na čase se o to pokusit, to už záleží na vaši fantazii, možná překvapit tím že zařídíte hlídání a budete spolu jeden den v týdnu sami nebo co já vím… No a možná nakonec oba zjistíte že to nemá cenu a v dobrém se rozejdete, však není nutné setrvavat ve vztahu který ani jednomu nevyhovuje. Osobně si myslím že když se chce tak se s tím dá ještě něco udělat, přeji hodně síly. ;)

Vložit nový komentář