Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@sarah1618 to mě moc mrzí, co se ti stalo
Je to všechno náročné, a je určitě super se k tomu snažit postavit čelem.
@Kristýna2710 já si opravdu myslím, že to malé štěstíčko čeká na každého ![]()
@sarah1618 píše:
Amonymní, neházej flintu do žita.
Moc bych Vám přála ať se dočkáte.
Mate toho za sebou hodně![]()
Mužů se zeptat kolik Vám je let?
Když píšete, že čas hraje proti Vám?Vždy existuje cesta
Je mi 38, ale byla jsem prakticky neplodná už okolo 30.
@Kristýna2710 píše:
Ahojte,
s výsledkem jsem tak nějak smířená, ale i tak se chci zeptat tady, třeba se tu naskytne nějaká naděje nebo zkušenosti. Když už nic, alespoň se z toho vypíšu, třeba se mi uleví.
Jsem 10. den po KET, 6ti denní hatchující blastocysta. Na mamatestech sněhobílo, na dvou testech od pepina duch, na těch kazetových mamatestech taky duch. Tak nějak počítám s tím, že jsou to falešní duchové, co jsem četla, tak s mamatesty mají všechny dobrou zkušenost, tak je blbost, aby mi to neukázalo alespoň malého ducha
Na oficiální testování mám samozřejmě ještě dva dny, v pondělí pak půjdu na krev, než půjdu do dalšího ketu.
Jaké máte zkušenosti s duchařinou? A jak se vyrovnáváte s nevydařeným ketem? Nějak nevím, jak se s tím vyrovnat. Nejdřív mimoděložní, ET nevyšlo, pak laparka s odebráním zbývajícího vejcovodu, teď nevydařený KET…mrazáčka máme už jen jednoho, pak zase celý ten koloběh znovuCo Vám dává sílu? Jsem pozitivní člověk, snažím se pořád věřit a nebýt negativní…snažíme se dva roky, od října kdy bylo mimoděložní je to pro mě docela emoční kolotoč
Tak mě zajímá, co komu pomáhá se vyrovnat s neúspěchem
Ahoj, já měla 12ty den po Ket ducha. Krev potvrzena a teď čekám na utz.
@Kristýna2710 nehazej flintu do zita, zkus otestovat za dva dny a uvidíš, zda test bude sílit ❤️️🍀
@Anonymní píše:
Je mi 38, ale byla jsem prakticky neplodná už okolo 30.
Držte se
![]()
Věřím, že potkáte někoho milého vašemu srdci a vše dobře dopadne ![]()
@Kristýna2710 O pejskovi jsem také uvažovala. Ale já se během celé té doby, co jsme se snažili, nedokázala smířit s představou, že by se to nepovedlo. Zkoušela jsem všechno možné, ale odpoutat jsem se od té myšlenky nedokázala. Hodně jsem sportovala, snažila se být aktivní, učila se další cizí jazyk, plánovala zajímavé letní dovolené. Ptala jsem se kamarádky, co se snažila ještě déle, co jí pomáhá, ale ani ta neměla rady. I jsem zkusila psychologa, ale ani ten mi nepomohl. Takže pro mě na to přestat myslet nešlo. Jednak cyklus nejde vypnout a pokaždé tam byla ta „malá“ naděje. A pak jsme vlastně pořád něco lékařského zažívali nebo minimálně plánovali. On ten souhrn je nejen celkem 4 IVF a pak cyklus s DV, ale zkoušeli jsme i IUI a 2× jsem byla na laparoskopii, léčila endometriózu atd.
A i s tím dobrým koncem si pořád říkám, proč to bylo tak složité a proč roky, kdy jsme se mohli radovat, jsme zápasili s neplodností. A také se mi blíží 40 a jsme kvůli tomu staří rodiče. Cítím, že sil ubývá a je mi to líto kvůli dětem. Já vím, že život nejde podle plánu a možná, že to mělo takhle být, abychom si těch našich dětí dost vážili. Jsem vděčná za každý den, kdy je mám.
@Thomassss Viděla jsem to stejně. Měli jsme zázemí, dobrou práci, mohli jsme jezdit na dovolené a kupovat si blbosti, ale nic z toho mě nenaplňovalo. A též si myslím, že bychom se rozvedli, kdyby se nám nakonec nepovedlo mít děti. Roli i hrálo, že všechny problémy byly jen na mé straně. Pro mojí psychiku to bylo opravdu hrozné, že jsem věděla, že jsem za neštěstí našeho páru „zodpovědná“. Já vím, neudělala jsem nic, čím bych za to mohla, ale nedokázala jsem se za celou dobu zbavit pocitu viny.
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.