Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
10. den po KET
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
18.8.22 07:56
10. den po KET
Ahojte,
s výsledkem jsem tak nějak smířená, ale i tak se chci zeptat tady, třeba se tu naskytne nějaká naděje nebo zkušenosti. Když už nic, alespoň se z toho vypíšu, třeba se mi uleví.
Jsem 10. den po KET, 6ti denní hatchující blastocysta. Na mamatestech sněhobílo, na dvou testech od pepina duch, na těch kazetových mamatestech taky duch. Tak nějak počítám s tím, že jsou to falešní duchové, co jsem četla, tak s mamatesty mají všechny dobrou zkušenost, tak je blbost, aby mi to neukázalo alespoň malého ducha 
Na oficiální testování mám samozřejmě ještě dva dny, v pondělí pak půjdu na krev, než půjdu do dalšího ketu.
Jaké máte zkušenosti s duchařinou? A jak se vyrovnáváte s nevydařeným ketem? Nějak nevím, jak se s tím vyrovnat. Nejdřív mimoděložní, ET nevyšlo, pak laparka s odebráním zbývajícího vejcovodu, teď nevydařený KET…mrazáčka máme už jen jednoho, pak zase celý ten koloběh znovu 
Co Vám dává sílu? Jsem pozitivní člověk, snažím se pořád věřit a nebýt negativní…snažíme se dva roky, od října kdy bylo mimoděložní je to pro mě docela emoční kolotoč Tak mě zajímá, co komu pomáhá se vyrovnat s neúspěchem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.8.22 08:20
10.den už bývá slabě viditelná čárka. Moc nadějí bych tomu nedávala 
Já jsem neúspěšný transfer nezažila, ale zažila jsem celé neúspěšné IVF, kdy nám v den, kdy jsme měli přijet na vložení embrya, zavolali, že se všechna přestala vyvíjet. Probrečela jsem několik dní. Pak bylo několik dalších neúspěšných nativů. Co mně osobně pomáhalo - vždycky před sebou vidět další kroky - tj. říkala jsem si, že když nevyjde toto, bude další pokus. Když nevyjde ten další, bude dárkyně vajíček (více než 2 IVF jsem podstupovat nechtěla, byť byl problém zejména na mužově straně). A kdybychom došli na konec našich možností, lépe bych se s tím vyrovnávala, protože bych si řekla, že jsme pro dítě udělali vše, co bylo v našich silách. I tak bych to ale těžce nesla a kdo ví, co by to udělalo s naším manželstvím. Každopádně, pozitivní zpráva na konec - máme dvě vlastní děti, zadařil se ET a pak hned KET, takže věřím, že i na vás štěstí čeká 
A dodám, že nám se dcera narodila po 6 letech od doby, kdy jsme se o dítě začali snažit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 08:26
@Thomassss Naděje tomu taky nedávám, taky si myslím, že už by tam něco bylo, kdyby to dopadlo dobře Jsem ráda, že Vám to nakonec vyšlo…ta zkušenost s transferem musela být hrozná, dokážu si to představit 
Jsem ráda, že Vám to nakonec všechno dobře dopadlo a dětiček jste se dočkala.
My vždycky chtěli dvě, manžel mě podporuje, jak jen může. Ale když vidí, jaký je to emoční záhul, tak říká, že by byl rád, kdybychom měli alespoň jedno…snad se někdy dočkáme Všichni kolem nás mají děti, manželovi to problém nedělá, ale já nejsem schopná na ty akce se známými chodit, nedělá mi to dobře
Tak snad příští KET dopadne dobře…děkuju za zkušenost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 08:52
@Kristýna2710 měla jsem to úplně stejně, začala jsem se izolovat od kamarádů s dětmi, nedokázala jsem se přetvařovat (o neplodnosti jsme veřejně nemluvili). A manželovi to vadilo, že jsem nikam nechtěla chodit. Muži zkrátka tu neplodnost asi nesou o trošku líp (je to asi i tím, že na ně není ve společnosti vyvíjen takový tlak jako na ženy - mě se každý pořád ptal, tak kdy budou děti a bla bla bla 
, manžela se neptal nikdo 
).
Moc držím palce, to další embryjko už tam na vás čeká
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 08:59
@Thomassss píše:
@Kristýna2710 měla jsem to úplně stejně, začala jsem se izolovat od kamarádů s dětmi, nedokázala jsem se přetvařovat (o neplodnosti jsme veřejně nemluvili). A manželovi to vadilo, že jsem nikam nechtěla chodit. Muži zkrátka tu neplodnost asi nesou o trošku líp (je to asi i tím, že na ně není ve společnosti vyvíjen takový tlak jako na ženy - mě se každý pořád ptal, tak kdy budou děti a bla bla bla
Moc držím palce, to další embryjko už tam na vás čeká
Mluvíte mi z duše, manžel tomu taky pořádně nerozumí. Proč nechci nikam chodit, proč jsem raději zalezlá doma. Taky mu to trošku vadí a já ho chápu. Ale já to prostě nezvládám…nerada o tom i mluvím, dělají mi zle takové ty řeči…já vím, že to myslí lidi kolem nás dobře, ale v jistých situacích prostě žádná slova nepomůžou. Ještě takové ty, že na to člověk nesmí tlačit, spěchat, atd.
Máte naprostou pravdu, že ty chlapy nikdo takhle otázkami netrýzní. My to musíme poslouchat z každé strany - v práci, od známých, rodiny, je to těžké
Moc Vám děkuji, snad už se příště zadaří…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.22 09:08
Tak vyrovnat se mi s tím nepodařilo.
U mě navíc ze 3 IVF bylo pouze jedno jedinné embryo.
Zbývá mi poslední IVF, což je vlastně jedno, protože se mi rozpadl vztah a čas hraje tak proti mě, že je to vlastně jedno.
Zažívám pocit nespravedlnosti, protože chlap může za život absolvovat třeba 1 000000 IVF a žena jen 4.
Anonym, chodí sem známí.
- Citovat
- Upravit
18.8.22 09:16
@Anonymní píše:
Tak vyrovnat se mi s tím nepodařilo.
U mě navíc ze 3 IVF bylo pouze jedno jedinné embryo.
Zbývá mi poslední IVF, což je vlastně jedno, protože se mi rozpadl vztah a čas hraje tak proti mě, že je to vlastně jedno.
Zažívám pocit nespravedlnosti, protože chlap může za život absolvovat třeba 1 000000 IVF a žena jen 4.
Anonym, chodí sem známí.
To je mi moc líto. Pocit nespravedlnosti…myslím, že ho moc dobře známe všechny, co se snažíme, podstupujeme IVF a všechny tyhle procesy a stále se nedaří. Je to nespravedlivé, když jsou ženy, kterým jsou jejich děti jedno nebo jim ubližují, otěhotní a ani dítě nechtějí, ale je jim zatěžko se chránit…a pak jsme tu my, ženy, co touží po miminku a není jim přáno.
Pokusy mi přijdou taky nefér. Už tak to jsou nemalé peníze, ať už za celé cykly nebo za kety, desetitisíce nerostou na stromech, tak nechápu ten limit. I to, že pokud si žena nechá vložit dvě, zaniká jí možnost 4. IVF hrazeného pojišťovnou. Hrozný bordel.
Je mi Vaše situace líto, i já se bojím, jaký to bude mít v budoucnu vliv na naše manželství. Samozřejmě, že toho mám za sebou ještě málo, ale i tak myslím dopředu. Co když to prostě nikdy nevyjde? Co se mnou bude manžel dělat? Samozřejmě, že to teď vypadá, že to spolu zvládneme i bez dětí, ale co třeba za 10 let…samozřejmě, pokud by toužil po rodině, nedržela bych ho, přeci jen jsem to já, kdo nemůže mít děti. Ačkoliv si nemyslím, že by to udělal, ale člověk nikdy neví.
Vůbec nevím, jak se se vším vyrovnat. Nejen s nevydařenými pokusy, ale celkově…tohle mě všechno užírá. Mám pocit, že já už nejsem já. Nic mě nebaví, nikam nechci chodit, nic nechci dělat. Občas přemýšlím, že bych si možná měla najít psychologa, aby mě z tohohle stavu dostal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sarah1618
18.8.22 09:31
@Kristýna2710 ahoj Kristy,
Promiň, ale takto vůbec nemůžeš uvažovat. Jakoze myslíš dopředu, ze to nevyjde a co na to manžel atd.
Když na to budeš myslet, tak se to stane
Tyhle negativní emoce na Tebe mají také vliv - špatné myšlenky, špatná nálada a to je pak taková spirála
Jinak na akce normálně choď
Všichni máme něco
Já třeba dítě mám, také z IVF, ale jsem sama. Snoubenec mě opustil. Takže, když se někde něco koná s dětmi nebo bez děti, tak si také připadám nepatřičně, ze na mě všichni koukají a litují mě..
A třeba to tak vůbec není
Každý máme v tom životě něco
A byla by velká škoda, kdybys svůj život teď nežila s radostí, až do otěhotnění. Ty prosmutněné roky Tvého života Ti nikdo nevrátí. Tak věř svému tělu a žij život, jaký by jsi žila kdyby jsi věděla, že prostě dřív či později otěhotníš
- Citovat
- Upravit
sarah1618
18.8.22 09:34
@Anonymní píše:
Tak vyrovnat se mi s tím nepodařilo.
U mě navíc ze 3 IVF bylo pouze jedno jedinné embryo.
Zbývá mi poslední IVF, což je vlastně jedno, protože se mi rozpadl vztah a čas hraje tak proti mě, že je to vlastně jedno.
Zažívám pocit nespravedlnosti, protože chlap může za život absolvovat třeba 1 000000 IVF a žena jen 4.
Anonym, chodí sem známí.
Amonymní, neházej flintu do žita.
Moc bych Vám přála ať se dočkáte.
Mate toho za sebou hodně 
Mužů se zeptat kolik Vám je let?
Když píšete, že čas hraje proti Vám?
Vždy existuje cesta
- Citovat
- Upravit
18.8.22 09:42
@sarah1618 Právě, že negativně přemýšlím až vždycky po nezdaru…jinak věřím, doufám, pomalu se modlím za nepřicházející úspěch…čím déle to trvá, tím víc to bolí…ale rozumím, co mi tím chceš říct.
To není tak lehké, říct si, že budu chodit. Není to tak, že bych se bála soucitu nebo jak na mě budou ostatní koukat, to vůbec ne. Spíš mi to není příjemné. Není mi příjemné vidět šťastné rodiny s dětmi, jak mají to, co já nemám a co jsem vždycky chtěla. Mít děti byl můj sen snad od 15 a nemohla jsem se dočkat situace, kdy budu v pozici, abych děti už mohla mít. Takže nejde o soucit, jde o čistou závist.
To chápu, naprosto to chápu. Ale je to těžké…tím, co člověk podstupuje, tím, jak to má všechno naplánované, přesné termíny, přesně víš kdy co jak proč, tak je těžké to vytěsnit, těžké žít bezstarostně a nemyslet na to. Samozřejmě, že člověk musí sám chtít tu změnu udělat, možná je na mě prostě brzy. Bohužel je teď pro mě rodina prostě středobod vesmíru, protože ostatní už máme s manželem zařízené. Zatím vůbec nevím, jak si užívat život bez toho, aniž bych nemyslela na těhotenství
Ale děkuji, snad se mi brzy podaří se dostat do normálního koloběhu života 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.22 11:10
@Kristýna2710 Vyrovnat se s tím nedá. První dítě mám z IVF, čekali jsme na něj přes 4 roky. Trápila jsem se hrozně a hledala nejrůznější pomoc. Nepomohlo nic. Jen trochu úlevy přinášelo napsat si s někým, kdo procházel něčím podobným. Kvůli sourozenci jsme podstoupili 3 další IVF, ze kterých byl jen jeden KET. Testy pozitivní, ale HCG nízké, závěr byl biochemické těhotenství. Jednou jsem i otěhotněla přirozeně a došlo k ZT. Já měla vždy hrozně málo vajíček (mám jen jeden funkční vaječník). Takže poslední dvě IVF nebylo nakonec jediné použitelné embryo. Sebralo nás to hrozně. Nakonec jsem se po úvahách o dalším IVF rozhodla raději pro DV. Otěhotněla jsem s DV hned a už máme druhé dítě, ale stále se nemůžu nějak vzpamatovat z toho, že jsem posledních 9 let neustále řešila otěhotnění. Ano, mělo to šťastný konec, máme dvě děti. A jsme docela staří rodiče, i když jsme začali před mými 30. narozeninami. Roky po 30. narozeninách jsem si kvůli tomu vůbec neužila, bylo to všechno hodně stresující. Držím palce ,
- Citovat
- Upravit
18.8.22 11:20
@Anonymní píše:
@Kristýna2710 Vyrovnat se s tím nedá. První dítě mám z IVF, čekali jsme na něj přes 4 roky. Trápila jsem se hrozně a hledala nejrůznější pomoc. Nepomohlo nic. Jen trochu úlevy přinášelo napsat si s někým, kdo procházel něčím podobným. Kvůli sourozenci jsme podstoupili 3 další IVF, ze kterých byl jen jeden KET. Testy pozitivní, ale HCG nízké, závěr byl biochemické těhotenství. Jednou jsem i otěhotněla přirozeně a došlo k ZT. Já měla vždy hrozně málo vajíček (mám jen jeden funkční vaječník). Takže poslední dvě IVF nebylo nakonec jediné použitelné embryo. Sebralo nás to hrozně. Nakonec jsem se po úvahách o dalším IVF rozhodla raději pro DV. Otěhotněla jsem s DV hned a už máme druhé dítě, ale stále se nemůžu nějak vzpamatovat z toho, že jsem posledních 9 let neustále řešila otěhotnění. Ano, mělo to šťastný konec, máme dvě děti. A jsme docela staří rodiče, i když jsme začali před mými 30. narozeninami. Roky po 30. narozeninách jsem si kvůli tomu vůbec neužila, bylo to všechno hodně stresující. Držím palce
To muselo být opravdu šílené. Upřímně si to nedokážu představit. Známá je v tomto koloběhu 6 let a to si neumím upřímně představit. Obdivuji Vás za to, co jste si musela prožít. Vlastně obdivuji všechny, co se tolik let opravdu nevzdávají a pokračují, dokud se jim to nesplní.
Čas samozřejmě všechno mění, po letech můžu mluvit jinak, ale před druhou operací mi po psychické stránce pomohlo, když jsem si uvědomila, že i bez miminka můžu žít. Že v případě, že nebudu mít vlastní děti, tak můžu prožít šťastný plnohodnotný život.
Spousta lidí by mě za tento postoj asi ukamenovala, ale jsem tento člověk. Myslím na vše. Nesnáším falešné naděje, těšení, víru a pak tu facku, když to nakonec nevyjde. Až už to má vliv na psychiku jakýkoliv, moje myšlení bude stejně takové. Dva roky se snažím o dítě, tak pochybuji, že najednou z čista jasna mi půjde myslet na něco jiného Samozřejmě vnitřně věřím, že jednou budu držet v náruči své miminko. A pokud ne, budu držet v náručí štěňátko a udělám si z něj své dítě…samozřejmě v rozumné míře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 11:49
@sarah1618 píše:
@Kristýna2710 ahoj Kristy,
Promiň, ale takto vůbec nemůžeš uvažovat. Jakoze myslíš dopředu, ze to nevyjde a co na to manžel atd.
Když na to budeš myslet, tak se to stane
Tyhle negativní emoce na Tebe mají také vliv - špatné myšlenky, špatná nálada a to je pak taková spirálaJinak na akce normálně choď
Všichni máme něco
Já třeba dítě mám, také z IVF, ale jsem sama. Snoubenec mě opustil. Takže, když se někde něco koná s dětmi nebo bez děti, tak si také připadám nepatřičně, ze na mě všichni koukají a litují mě..
A třeba to tak vůbec neníKaždý máme v tom životě něco
A byla by velká škoda, kdybys svůj život teď nežila s radostí, až do otěhotnění. Ty prosmutněné roky Tvého života Ti nikdo nevrátí. Tak věř svému tělu a žij život, jaký by jsi žila kdyby jsi věděla, že prostě dřív či později otěhotníš
Tohle se hrozně lehko řekne. Je super, pokud to tak třeba u tebe fungovalo, to je potom moc pozitivní něco takového číst nicméně, já, když jsem to řešila, byla jsem už ve věku, kdy jsem si toho bezdětného života užila dost. Měla jsem i dobrou práci, dost peněz, chodila jsem cvičit, byla jsem krásně upravená, všechno super. S manželem jsme cestovali, měli jsme, dá se říct, vše. Ale do toho to martýrium s neplodností. A postupem času už zkrátka nebyla ta chuť jet zase na pěknou dovolenou, zase trávit vánoce jen sami a s rodiči, jít do baru s kamarádkami…Zkrátka ten život a jeho priority se posunul někam jinam. A tím, že můj manžel k tomu měl přístup jako ty (což je samozřejmě ten správný přístup), nedokázal mě pochopit, proč se tak chovám. A jsem si jistá, že pokud by se nám děti nezadařily a mně by se nepodařilo vymanit se z té izolace, byli bychom nuceni se (samozřejmě asi až po pár letech) rozvést, a to připouštím, ikdyž náš vztah považuji za stabilní a pevný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 19:54
@Thomassss píše:
Tohle se hrozně lehko řekne. Je super, pokud to tak třeba u tebe fungovalo, to je potom moc pozitivní něco takového číst
Mluvis mi z duse. Myslim, ze je to krasna a ta spravna teorie, ale praxe je bohuzel o dost bolestivejsi. Obzvlast, kdyz je clovek ve stadiu, kdy miminko je posledni dil jeho skladacky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sarah1618
18.8.22 19:57
@Thomassss já právě vím, že se mi to lehce řekne. Protože, když jsem se tedy snažila otěhotnět vnější svět pro mě jakoby neexistoval. A mysl se soustředila na nový život s těhotenstvím, případně s dítětem…
A teď zpětně vím, že pokud je v lidských - ženských silách, soustředit se i na jiné radosti a na život jaký je teď bez toho, co si přejeme nejvíce, tak je to moc dobře pro všechny i pro to zatím nenarozené dítě.
Ale je to moc moc těžké
A já sama to dobře vím
Kdo si to nezažil, ty snahy otěhotnět, případně i nějaký potrat
Já jsem přišla o miminko v 17tt a totálně mě to semlelo..
Tak to asi nepochopí
Nicméně já to chápu
A snažím se přispět svým pohledem
Ač vím, že je to děsně těžké..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Recenze center asistované reprodukce na eMiminu
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Opakované selhání implantace
- 09.04.26
- Kamca82
Akupunktura a podpůrné metody během stimulace
- 13.03.26
- Anonymní
