Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
My jsme takovou blbost udělali, před 4mi lety jsme koupili 100 starý barák v centru města, má své kouzlo, snažíme se z něj udělat nový barák.
Jestli máte možnost, kupte nový nebo pozemek a postavit nový a pokud né, tak hodně síly, bude to chtít hodně energie, nervů, ale i s té staré barabizny jde udělat krásný nový útulný domek. Kdyby si přišla k nám na kafe, tak uvnitř nepoznáš, že je tak starý a před náma tu žil skoro 90tiletý pán, dělalo se vše od stěn, elektriky, podlahovka, střecha, letos podkroví… jen teda venku nám chybí ještě fasáda
. Neboj to půjde ![]()
Ja osobne bych teda sla, ale v kdybych byla ty tak ne. Vidim, ze se ti tam proste nechce ![]()
Já bych do toho nešla. Nemůžeš žít někde, kde se necítíš… To musí chlap pochopit.
No právě bude to stát hodně peněz a práce. Tak proč, když máme krásný byt 3+1.
Chci si taky něco užít dokud jsme mladí. Chci se věnovat svému koníčku, který máme společný s manželem a taky rodině. Ano brala bych domeček, ale nový a v jiné lokalitě.
Být v tvé situaci, tak bych NEŠLA. A nepřijde mi fér, že chlap je naštvaný a vyhrožuje, že půjde sám.
Jo a ještě jeden poznatek v baráku je líp jak v bytě, tím, že má velkou zahradu, jé už bych věděla, kde pro děcka nasadit ovocné keře, jahody a kde kytky, skalky
to v bytě nemáš. A syn by si tam taky rychle navykl, akorát záleží, jestli by jste šli do rozestavěného nebo už částečně opraveného, to dost usnadní, manžel to udělal tak, že 4 měs. opravoval 1 patro z mým otcem a známým Rusem a až bylo obyvatelné, tak nás s dcerou přestěhoval (manžel spal u tchánů, otcovi a známu jsme platili ubytovnu) že tady neměli kde spát. Do letoška jsme žili provizorně, ložnici jsme měli kde je teď obývák a tam jsme byli všichni 4 než se udělaly v podkroví další pokoje, teď se po baráku naháníme ve 4+1 když to bylo jen 1+1 (na 80 m2) taky to bylo super, dalo se to vydržet
. Sedni si z manželem a vše v klidu proberte, má to své pro a proti.
Tak co se tyce samotneho domu, tezko rict, podle toho, kolik je na nem prace, jaky je pomer cena/vykon atd.
Nicmene je to velka zivotni zmena a nemeli by jste ji delat, pokud s tim nejste oba v pohode. Manzelovo chovani nechapu. To se proste rozhodl sam a basta?
Já pocházím původem z baráku, teď 10 let v bytě a nezvykla jsem si - je to pro mě hrůůůůůůzzzzaaaaaaa (ale dáváme do kupy dům starý přes 200 let, prostě má svého ducha a to se mi líbí)
kdykoli mohu, odjíždím na místo, kde můžu synátora vypustit na zahradu a „nestarat se o něj“. ta svoboda, kterou tam má, to štěstí v očích…prostě k nezaplacení.
ale ty evidentně nechceš, takže pro ně bude určitě zpruzená mamka pěknej vopruz a pro muže otrávená žena též. prostě s ním promluv a pokus se mu to sdělit - snad to skousne:-) nebo mu říct, že pokud barák, tak ve městě…ale jak jste na tom s financema, to nevím, to už je pak jiná cenová kategorie.
Nešla by jsem do toho, ve tvé situaci. Nedávno si sousedi koupili u nás starý dům, je veliký, veliký pomezek, na první pohled krása, ale…šílená práce. Myslelai si, že to bude hup šup a budou bydlet-už 2 roky, deno denně sem po práci jezdí a opravují a bourají… Nedávno tam ten pán plakal, tak e ho druhá sousedka zeptala co je. Prý je nešťastnej z toho baráku, že jim dochází peníze a síly, že to neměl nikdy kupovat.
Pokud člověk nemá fakt pěkný příjmy a koupí takto starý dům, tak může zapomenout na dovolenou, na víkendy. Veškerý volný čas se tráví na baráku a rekonstruuje. Je to nekonečný! Mluvím z vlastní zkušenosti-už 7 let manžel maká jako otrok a já jsem na malýho sama, protože na nás nemá čas. Pak přijde zima-uhlí a topení. Prostě pokud nejsi nápadem nadšená tak tam nechoď, nikdy by jsi šťastná nebyla, protože toto vše se dá vydržet jen pokud víš, že v tom domě bydlet chceš.
Hodně štěstí, postavte si pidi doemček nový, bude to snažší.
Ahoj, taky máme starej barák. Šli jsme sem z podnájmu z Olomouce a já bych neměnila. Dům byl sice po nějaké rekonstrukci (okna, topení, elektrika, novej kotel atd.), ale i tak je tu spousta práce. Původní majitelé žili i nahoře, což doteď nechápu. Strop asi 1.8 metru, v jednom pokoji i plíseň, pokojíčký asi 3 po max.12 m2.. Takže my žijeme dole ve 2+1, zatím to stačí v pohodě, a vrch dodělávame k obrazu svému. A můžu říct, že i když tam je sakra práce, hrozně mě ty změny baví, když vidím, jak se to mění pod rukama, že bude nahoře velká ložnice a šatna a další 2 pokoje, koupelna podle mých představ atd. Potrvá to, ale já bych neměnila. Ze začátku bych do starýho nešla, chtěla jsem novej domek, volně stojící. Ale to by zabralo času a stalo několikrát víc. Prostě že začátku jsem nadšená nebyla. Ale teď bych neměnila.
Takhle starý dům to je kus historie. Věřím na kumulaci energií a asi bych se hodně pídila po historii domu. Vzhledem k tomu, že tam syn plakal, brala bych to tak, že se tam necítil. A děti jsou na to citlivé.
Ten dům nemusí být v pořádku.
Já se hodím za anonym a tak napíšu, že moje babička se přestěhovala do domu jak ratejna, po vojákách, po němcích, někdo se tam dokonce oběsil. NIKDY jsem se v tom domě necítila dobře. Babičce se tam nakonec zabily dvě vnoučata, sama tam umírala sama a bez pomoci dost hnusně a její syn tam nakonec taky umřel na podobný problém jako ona.
Docela by mě zajímalo, jak se mají noví majitelé, ale to radši pod most, než tam.
@Anonymní píše:
Takhle starý dům to je kus historie. Věřím na kumulaci energií a asi bych se hodně pídila po historii domu. Vzhledem k tomu, že tam syn plakal, brala bych to tak, že se tam necítil. A děti jsou na to citlivé.
Ten dům nemusí být v pořádku.
Já se hodím za anonym a tak napíšu, že moje babička se přestěhovala do domu jak ratejna, po vojákách, po němcích, někdo se tam dokonce oběsil. NIKDY jsem se v tom domě necítila dobře. Babičce se tam nakonec zabily dvě vnoučata, sama tam umírala sama a bez pomoci dost hnusně a její syn tam nakonec taky umřel na podobný problém jako ona.
Docela by mě zajímalo, jak se mají noví majitelé, ale to radši pod most, než tam.
Ahoj,
no taky jsem dost myslela na to co vše se v tom starém domě událo. Však přežil 2 světové války. Dům je na prodej protože, tam skoro zabila elektřina majitele, mladý chlap. Vím na co narážíš, v tom si rozumíme.
@Anonymní píše:
Takhle starý dům to je kus historie. Věřím na kumulaci energií a asi bych se hodně pídila po historii domu. Vzhledem k tomu, že tam syn plakal, brala bych to tak, že se tam necítil. A děti jsou na to citlivé.
Ten dům nemusí být v pořádku.
Já se hodím za anonym a tak napíšu, že moje babička se přestěhovala do domu jak ratejna, po vojákách, po němcích, někdo se tam dokonce oběsil. NIKDY jsem se v tom domě necítila dobře. Babičce se tam nakonec zabily dvě vnoučata, sama tam umírala sama a bez pomoci dost hnusně a její syn tam nakonec taky umřel na podobný problém jako ona.
Docela by mě zajímalo, jak se mají noví majitelé, ale to radši pod most, než tam.
jo na tom něco bude, pán co v domě, který jsme koupili skoro 90 let tu umřel, občas se mi stalo v noci, že jsem se probudila, že jak kdybych cítila průvan, ale okna byly zavřené, pak jednou jak jsem seděla na terase, kde si ráno chodím snídat, tak terasové dveři se samy otevřely
málem jsem se posr,,, protože to byl hrozný šok, navíc to nechápu, protože ani doma ani venku nebyl průvan jak se mohly samy tak prudce otevřít
a pár dní před tím, když jsme se letos začali chystat dělat podkroví, tak manžel tam šel uklízet než měli dojet dělníci a říkal, že měl furt takový blbý pocit, že ho někdo sleduje, že su furt ohlížel, že snad tam někdo je ale nikoho neviděl, ale jak jsme se nastěhovali nahoru do pokojů tak už se nic nestalo ![]()
Mi to připadá, že vždycky se něco takového děje, když tu začneme něco rekonstruovat a pak je zas klid
.
Ahoj holky,
co by jste řekli na to kdyby jste měli přestěhovat do 106 let starého domu, na kterém je dost práce? Šly by jste do toho?
Manžel přišel s tím, že má pro nás domeček. Jo je pravda, že jsem kolikrát básnila o tom jak by bylo fajn mít svoje. Ale najednou mě zarazilo to, že bych se měla stěhovat.
Jsem holka z vesnice, když jsme se z manželem vzali, přestěhovali jsme se do malého městečka do paneláku, byl to pro mě horor, než jsem si zvykla. Teď už tu bydlíme 5 let, a já si tak zvykla, že se mi odsaď vůůbec nechce.
Všechno mám pod nosem, obchody, nemocnice, školku, hřiště no prostě vše na co si vzpomenete a zalíbilo se mi to.
Byteček máme krásně zařízený a nechce se mi ho vzdát pro starou chalupu, do které se budou cpát peníze, aby byla k obrazu mému. Navíc se mi nelíbí ani lokalita, kde baráček stojí. Jediné pozitivum je to, že má velký pozemek.
Mám i strach, že přestěhováním na vesnici nějak tak zakrním. Mám dvě malé děti, a pořád doma sama. Nikdo nepohlídá a kolikrát nemám ani jak k doktorovi. Ale přece jen když vyjdem ven na procházku tak jsme mezi lidma. Víte jak to myslím? Na baráčku budu na své zahradě, to je fajn, ale už úplně odříznutá od společnosti.
Navíc když jsme se byli na domek podívat, tak starší syn tam vůbec nechtěl být a plakal. I kvůli němu tam nechci.
No a když to shrnu, manžel je na mě naštvaný, že do toho nechci jit.
On se rozhodl, že se stěhuje a já se nechci stěhovat.
Co by jste dělali vy?
Omlouvám se za anonymitu, ale musím.