Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nemyslím si, že by to bylo tím…
Třeba můj syn, byl už od útlého věku úplně stejný. No zkrátka se choval hodně podobně jako ten tvůj a nikdo z naší rodiny neměl žádný problém zrovna takového charakteru, který zmiňuješ.
Byl a je, asi trochu jiný, spíš takový individualista.
A to hned už při zápisu do školky. Nechoval se zrovna standardně, tak jako ostatní děti. Taky si nejdřív všechno jen prohlížel a procházel se tam jako starosta po ringu s rukama za zády… ![]()
Nevím no, ale pravděpodobně s takovým chováním, bude mít v budoucnu trochu větší problém se začlenit do kolektivu a bude mít i větší nároky na své nejbližší kamarády a samozřejmě v pozdějším věku i na partnerky…
Teda alespoň takhle, to vidím zrovna u nás.
Měla jsem doma to stejný. Dcera děti vyloženě nesnášela. Teď je to normální 9 léta holka co lítá s kámoška po venku.
Je to úplně normální. V tomhle věku se nepotřebuje družit s „kamarády“.
Za mě úplně normální. Jedno mé dítě až do 3 let odmitalo být na hřišti, když tam byly jiné děti, pak se to zlomilo a teď si na písku aktivně hledá kamarády na hraní. Druhé dítě je společenské, rádo pozoruje druhé děti i dospělé nebo s nimi nějak interaguje (podává něco), ale na kroužku se taky radši válí po koberci nebo jen tak běhá okolo.
Zvazila bych si, aspon casem, jestli se dite ma kde naucit, ze byt mezi lidmi, ktere zas tak uplne nezna (potkava jednou tydne) je ok a ze s nimi muze i nejak fungovat (small talk, zapojeni do cinnosti a tak) Stejne tak i s cizimi lidmi. Protoze tomuto se deti uci od rodicu pozorovanim a nacitenim jejich postoje (v zakladu k tomu patri i pozdrav pri vstupu do mistnosti, nakup jizdenky v autobuse, nakup v obchode, zdraveni sousedu, osloveni neznameho cloveka na ulici/zastavce busu a pod, i rozeznat na koho se obratit. a na koho ne)
To, ze si rocni nehraje s jinymi detmi je normalni, to, ze se otoci od akce (balonky, asi barevne), mi uz asi tak ok neprijde.
U nás starší byla taky furt v tom houfu dětí, čím je starší, tím více dělá chvíli ofuky a stydlivou a projeví se za chvíli…mladší je nedonošená, byla více kliďas a ve 2,5 letech už se druží všude, už i plnohodnotné mluví, vypravuje, zpívá…tak na sebe i upozorňuje, když jde po městě, napočítá do 10 a pak občas s chybou do 20, tak se lidi ohlíží nebo začne zpívat dlouhou písničku ![]()
Je to uplně normální a máš ještě dobré dva roky nestresovat se kvůli tomu a hlavně nevyvozovat katastrofické scénáře : )
@Anonymní píše: Více
Když si přečteš vývojovou psychologii, zjistíš, že děti v tomto věku se s nikým nekamarádí. Jejich nervová soustava na to není zralá. Je to normální vývojové stádium.
Náš syn byl úplně stejný. Zajímaly ho od malinka technické věci a ne nějaké hračky nebo aktivity na kroužku. Ve 13 mes. je to dítě opravdu maličké a teprve zkoumá svět.
Máme sestřenici podobné povahy. Rodiče to vzali jako fakt, do ničeho ji nenutili a dnes je s určitými specifiky schopná se s dětmi družit a když toho má dost, prostě to řekne. Přijde mi, že když se z toho neudělá velké téma, to dítě si svoje limity uvědomí a bude s nimi počítat. Takhle nastavené mi to nepřijde jako rizikové pro šikanu.
Měli jsme to v podobném věku stejné, jeden kroužek jsme po semestru vzdali, ze stejného důvodu 😄 Prostě si tam dělal, co chtěl a ani děti ani aktivity ho nezajímali 😄 Zlomilo se to až někdy před třetíma narozeninama, normálné lítá za děckama a aktivně je vyhledává na hřišti. Ale je fakt, že né každý se mu líbí a pečlivě si vybírá, hlavně trochu starší děti, asi mu lépe rozumí ![]()
Ahoj holky, v poslední době přemýšlím nad jednou věci. Malý ma 13m. Od 6 měsíce chodíme 1× týdně na cvičení, 1× týdně na plavání a je to jediný čas, kdy je mezi dětmi. Už chodí, takže začínáme chodit i na hřiště a díky tomu si myslim, že i ten kontakt s dětmi bude postupne intenzivnější. Nicmene všímám si, ze on nejeví vubec zájem o ty děti. Vsechny ostatní jsou na tech kroužcích pospolu, vnímají se nějakým způsobem navzájem a on vubec, vlastne ho nezajímá ani to, co v tu chvíli děláme 😄. Chápejte me tak, ze jsme na cvičení a lektorka tam vytáhne balonky, vsechny děti se k tomu seběhnou a vzajemne si to tam nějak předávají apod. Náš malý odejde na druhou stranu místnosti a zajima se tam napr. o zásuvky😀 a kdyz se náhodou dostane do jejich blízkosti, tak je jen zařazeně pozoruje. Mozna je to běžné a jen my narazili na skupinky, kde vsechny ty ostatní deti jsou prave hodne společenské. Co se tyka dospělých, tak ty mam pocit ze vnímá o něco lépe. Ne, ze by se za nimi dobrovolně vypravil, ale casto je pozoruje, usmívá se.
Nemam zadne na své dítě žádné nároky. Nechci ho nutit do něčeho, co mu treba komfortní neni, takze ldyz chce stat v rohu a pozorovat tam neco, at to klidne dela. Spis mam brouka v hlavě z toho důvodu, ze moje socialni dovednosti byly cele dětství a dospívání fakt chabé a dostávala jsem za to od deti velkou bídu. Myslela jsem si ale, ze u me je způsobeno situaci doma (otec agresivní alkoholik, denodenni hádky apod) a ja se lidi proste bála. Ted možná vidim, ze jsem treba takova proste byla a maly to ma po me. Jen me děsí představa, ze by zažíval mezi dětmi stejnou šikanu 😞.
Mel to nekdo podobne? Jak se to vyvíjelo s věkem?