Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky holky,
já vím, že si možná ťukáte na hlavu za můj dotaz, ale chtěla bych naučit malýho aby mě trochu poslouchal. Máme problém to, že když dělá něco zakázaného, třeba otevírá šuplíčky které nesmí, trhá pokojové kytky atd. Říkám mu : Matyášku ne, nemíš, Matyášku ne, Matyáši ne !!!! Maty se na mě podívá, usměje se a pokračuje dál v devastaci
Někdy ho trochu klepnu po ručičce, někdy se rozčílí a nebo někdy začne plakat. Ale neodradí ho to. Už nevím jak na lumpíka
Já vím, že je ještě malý, ale měl by už vedět, že má nějaké hranice. Nechci aby mi přerostl přes hlavu a pamatoval si, že maminka má pravdu. Od kamarádky malá poslouchá, ale příjde mi, že en náš lumpík mi to chvílemi dělá naschvál.
Jsou kluci snad všichni stejnací ???
Už nevím, jak ho přelstít. Poradíte???
![]()
A co odnést ho z míchá kde zrovna páchá neplechu? A na jiném místě ho zabavit něčím jiným, povoleným? Když oni jsou v roce ještě tak maličcí ![]()
Jo a všichni kluci nejsou stejní, ten náš docela dobře poslouchal, ale jen tehdy, když jsem to myslela opravdu, ale opravdu
vážně. (Protože on často dělal něco, co by vlastně neměl, ale byl přitom tak roztomilej, že to moje „Matyášku to nesmíš“ bylo vždy podbarvené smíchem a jinýma emocema, které se příliš neslučovaly s těmi přikazujícími slovy - a myslím, že v takovou chvíli dítě prostě neposlechne.)
Anetoska píše:
Od kamarádky malá poslouchá, ale příjde mi, že en náš lumpík mi to chvílemi dělá naschvál.Jsou kluci snad všichni stejnací ???
Už nevím, jak ho přelstít. Poradíte???
![]()
1. žádné cizí dítě není měřítko
!
2. mám doma tři chlapy - rok a půl, tři roky a čtvrt a dvacet devět let a ani trochu mě neposlouchá ani jeden
.
Ahoj,
mě to malá dělala taky a pomohlo teda taky říct důrazněji, pak teda plesknout přes ručku a donést ke svým hračkám, řekla jsem pokaždé že to nesmí a ona má svoje tady a tamto je maminky nebo tatínka, ale s kytkama neporadím ty zrovna nemáme
s kytkama to dělala moje sestra tak že synovci říkala že to kytičku bolí když jí tahá za listy a popotahovala ho za prstíky, názorně jak to bolí tu kytku, pomohlo to hned, ale to už byl asi o něco starší
přeju hodně úspěchu.
Jonáš mi dneska schodil sušák v chodbě. Řekla jsem Ty,ty, ty a nenene. Tak hned mastil vyzkoušet, jestli to opravdu stále ještě platí na zapínání a vypínání PC. Dostal stejnou odpověď. Tak se otočil a šel zapínat a vypínat tv a dvd. ![]()
Tak koukám, že malých čertíků je taky dost. Náš Vojtíšek je malý neposeda a taky neposlouchá, někdy mám pocit že celý den jen do kola opakuju ne, nesmíš… ale žádný úspěch, ani plácnutí přes ručičky a vysvětlování nemá odezvu. Snad až budou větší tak budeme mít víc úspěchů s posloucháním
Dobrou radu jak na to bych uvítala.
Hmmm, tak jsme na tom stejně a čtu tady, že veškeré snahy o výchovu jsou nejspíš zbytečné. ![]()
Efekt podobný, směje se mi do očí a v klidu pokračuje…
Můj názor je ten, že se v tomto věku teprve musí pomalu učit poslouchat, nikoliv poslechnout a umět poslouchat, natož znát hranice, protože vymezování hranic je věc postupná se zvyšujícími se nároky s postupem věku (hranice doma, hranice mezi dětmi, hranice ve vztahu s rodiči, sourozenci atd.). Takže radím se nad to povznést, říct důrazným tónem: NE! a dítě nenásilným způsobem vyexpedovat na jinou zajímavou činnost, tedy upoutat pozornost na žádoucí konání. Tím, že plácneš po ručičce, nebo hartusíš u nežádoucí činnosti, tím v dítěti vzniká buď zmatek (ručička pouze zabolí, nikoliv vysvětlí, že se něco dělá špatně) nebo naopak touha se tou činností zabývat o to intenzivněji (protože je to zábavné a u mámy to vyvolává nebývalý zájem, u starších dětí je to úmyslné vyvolávání tzv. negativní pozornosti).
Věk 14 měsíců (až dejme tomu 19 měsíců… já osobně bych tu hranici posunula ještě na 2 roky) je opravdu ještě miminkovský, nic na tom nemění fakt, že dítě už chodí. Já se to u prvního synka taky musela učit, protože od 15 měsíců mi utíkal a o nějakém „poslouchání“ nemohla být ani řeč, byl neskutečně aktivní. U druhého mě to už nevyvádí z míry, jsem trpělivější, možná proto, že vím, že je to jen přípravná fáze a to horší nastane později.
Vymezování hranic a „poslouchání“ je pro mě spíš ukazování a předvádění toho jak se to má dělat správně, nikoliv trestání dítěte, protože trest má jen krátkodobý efekt.
Ahoj,
naše Any je palice tvrdá ale stačilo důrazně, podotýkám někdy velice důrazně, říci NE a pak ještě dvakrát a poté PLESK přes ruce a když začala natahovat tak si kupodivu nechala vysvětlit proč ne. Ale ten důraz a to plesknutí je určitě důležité. Ještě se mi osvědčilo, ale to až tak kolem 1 a půl roku, slovíčko NAPOSLED. Dvakrát něco řeknu, pak potřetí přidám NAPOSLED a ona rychle pochopila, že po NAPOSLED přijde trest. A je jedno jaký jestli pleskanec nebo den bez pohádky či bez sladkostí. Takže můj názor je vysvětlovat dokola ale ten důraz a pleskanec tam patří bezesporu taky jinak by z e mě měla práskačku
A myslim, že v roce a půl už prcek dobře chápe, co lze a čím maminu podráždit či přilákat její pozornost. Mnoho úspěchů ahoj Eva
U nas zabiralo durazne napomenuti plus odnest z dosahu. Pak jsme tedy meli u TV a videa a taky u veze postaveny taburetky, ze se k tomu proste nedostal. Kytky mame z dosahu. A kdyz fakt neposlouchal a i se vztekal, odnasela jsem ho „do kouta“ (misto vedle dveri) kde stal a rval.
Cca po 30-60sec jsem si k nemu sedla a vysvetlila mu, co se stalo a proc byl odnesen.
Jo a pocitani do tri, to zabira do dnes (je mu 2,5r).
Martasaja píše:
Hmmm, tak jsme na tom stejně a čtu tady, že veškeré snahy o výchovu jsou nejspíš zbytečné.Efekt podobný, směje se mi do očí a v klidu pokračuje…
Né, tak to zase nejsou. Jenom tam je několikaletá retardace efektu
. (Věřím tomu, co mi zbývá
. Ale mám to od zkušených matek.)
Děkuji za rady
,ale u nás to asi nějak moc nefunguje. Říkáme důrazně NE, někdy mám pocit, že už to i zařvu. Ale on si z toho opravdu nic nedělá. Dnes jsem to s ním zkoušela, bral tatínkovi katalog. Ale trochu poslechnul, místo toho, aby ho ze stolu sebral, tak ho jen zavřel. Někdy mi připadá, že je celkem i hluchý
On mě slyší a asi i moc dobře, ale nerespektuje to. U nás doma to ještě možná celkem jde, věci které nesmí třeba máme schované. Na šuplících jsem odmontovala všechny úchytky, nahradila šňůrkama a v ten moment už ho šuplíky nezajímají. Horší je to na návštěvě něbo u babiček. Babičce už urazil na 3 hrnečkách uši. Bere vše, co mu pod ruky příjde. Je hrozně zvědavý a neposlouchá , když mu říkám ne. Babička zkouší slovo PÁLÍ, když je potřeba, druhá zase na kytičky ŽE JE TO BOLÍ, ale nic. Chce brát i občerstvení ze stolu, což mě štve. Jsou tam všemožné laskominy, návštěvy, které nemají děti by mu dali čokoládu apod. Což striktně zakazuji. Podle nich jsem hrozná matka, protože mu nic nechci dát, ale marně se jím snažím vysvětlovat, že ať mu dají dětskou sušenku, kus ovoce atd. Nechci ho krmit čokoládou apod. Ach jo, teřba z toho někdy vyroste ![]()
Len-til-kah píše:Martasaja píše:Né, tak to zase nejsou. Jenom tam je několikaletá retardace efektu
Hmmm, tak jsme na tom stejně a čtu tady, že veškeré snahy o výchovu jsou nejspíš zbytečné.Efekt podobný, směje se mi do očí a v klidu pokračuje…
. (Věřím tomu, co mi zbývá
. Ale mám to od zkušených matek.)
Tak já budu teda taky věřit, jestli mi to vydrží tak dlouho, jako Tobě, nevím. ![]()
Asi dělám něco špatně. On ví, že činnost nesmí. Ví, že se dívám a varuju ho. Usmívá se, pokračuje, pomalu, opatrně, okem sleduje co jako já a největší sranda je, když překročí mez, já dolítnu a dostane. To se směje nejvíc. Prostě mám asi masochistu.
Odvedení jinam nezabírá, je jako bumerang. Prostě zakázané ovoce nejvíc chutná… ![]()
Martasaja píše:Len-til-kah píše:Martasaja píše:Né, tak to zase nejsou. Jenom tam je několikaletá retardace efektu
Hmmm, tak jsme na tom stejně a čtu tady, že veškeré snahy o výchovu jsou nejspíš zbytečné.Efekt podobný, směje se mi do očí a v klidu pokračuje…
. (Věřím tomu, co mi zbývá
. Ale mám to od zkušených matek.)
Tak já budu teda taky věřit, jestli mi to vydrží tak dlouho, jako Tobě, nevím.
Asi dělám něco špatně. On ví, že činnost nesmí. Ví, že se dívám a varuju ho. Usmívá se, pokračuje, pomalu, opatrně, okem sleduje co jako já a největší sranda je, když překročí mez, já dolítnu a dostane. To se směje nejvíc. Prostě mám asi masochistu.
Odvedení jinam nezabírá, je jako bumerang. Prostě zakázané ovoce nejvíc chutná…
protože je právě v tom věku, kdy ho zajímá víc tvoje reakce na činnost co provádí, než to, že ho tvá reakce má vlastně vychovávat.
Dejte tomu čas, oni se to postupně naučí, je to jenom běh na delší trase a výsledky nejsou nikdy vidět hned.
Tak přesně tohle my máme taky doma,občas se ho i ptám na co má ouška,protože mi přijde jako hluchý,ale to dělá naschvál.Jediné co u nás zabírá,je důrazné někdy i se zvýšeným hlasem povězené ne nebo nesmíš,to zopakuju max. třikrát,pak na něj zvýšeným hlasem zavolám jménem a počítám pomalu do tří a za každou číslovkou dodám nesmíš nebo ne a pokud do té trojky neposlechne,lupnu mu jednu přes zadeček nebo přes ručičku a pochoduje do postýlky,kde mu dám hračky a odcházím on se začne vztekat,tak ho chviličku nechám a pak vysvobodím.Poslední dobou zabírá už jen,jestli nepřestaneš půjdeš do postýlky,v tu ránu s neplechou končí.A taky nám docela zabírá,že když něco rozhází,převrhne,apod. musí o po sobě uklidit,dostane klidně i hadr,jako on to neuklidí,ale vidí,že něco provedl a musí se snažit to napravit.Pak chodí a chce pusinky nebo chodí a říká hanba,jako že zlobil a je hanba,to se člověk nedokáže zlobit,tak přeju hodně zdaru,my s neposloucháním a teď hlavně se vztekáním hodně válčíme ![]()