Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malý terorista :-)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
17.10.09 14:34
Malý terorista :-)
Ahoj maminky,
asi zde nenajdu řešení, ale asi jenom potřebuju slyšet, že je to normální a že takové je každé druhé dítě …
… takže náš milovaný Vojtíšek (v lednu mu budou 3 roky) asi dorostl do obdobi vzdoru a musím říct, že už nám to přerůstá přes hlavu. Jakákoli snaha o domluvu je marná, všechno se snažíme trpělivě vysvětlovat, nekříčíme, nemlátíme a i tak Vojta neposlouchá a neposlouchá. Hodně taky vyžaduje naši pozornost, když si hrajeme a já si odběhnu třeba uvařit čaj, tak na mě začně ječet a někdy mě i mlátit, ať si jdu hrát. Abych to nějak zestručnila, přijde mi, že náš syn je agresivní a to nejen k nám, ale i příbuzenstvu nebo ostatním dětem (např. se pořád pere o hračky a všechno je „moje“). Další problém je s usínáním … někdy dokáže večer vyšilovat až dvě hodiny než usne, což po náročném dnu, plném nekonečného vyvětlování už někdy leze na mozek.
Děkuju za vyslechnutí a případně stejně laděné příběhy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.10.09 15:08
Ahoj,
nevím jestli jsem schopná poradit, ale u nás rozhodně nezabírá vysvětlování…takhle malý dítě vysvětlování ještě nepobere…nejdůležitější je být důsledná…
„teď si jdu udělat čaj, hned příjdu“…a na tom prostě tvrat i když synek vyžaduje pozornost a to i tak, že tě začne mlátit.....
„teď si vařím čaj, musíš počkat!!!“…ono to chvilku potrvá, než synek pochopí, že to myslíš vážně a že je pro tebe zrovna teď priorita uvařit si čaj…ale půjde to…(připrav se na to, že se bude dožadovat tvojí pozornosti různě, sekne sebou o zem a podobně, ale nereagovat, teď si vařím čaj, vše ostatní počká i to ukřičený dítě)
Děti si dovolí tolik, kolik dovolíš ty sama.....
nemusíš křičet, nemusíš bít, stačí když budeš mluvit důrazně a budeš důsledná…když něco řekneš, tak to prostě platí a nejede přes to vlak…je to věčnej boj, znám to moc dobře, mám to doma dabl.....ale po hlavě si od nich skákat prostě nenechám…
Jednou mu zakážeš na písku brát jinýmu děcku kyblíček, příště na tom trvat musíš zase…pokud nepoprosí, nebo se nějak s jiným dítkem nedomluví.....atd…doufám, že je to srozumitelný…
přeju pevný nervy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.10.09 15:17
Ty mantinely se vytvořit musí.Dítě moc dobře chápe,co smí a co nesmí.Ale v tomto věku zjišťuje,jak široké mohou být,kam až rodiče dovolí zajít.A byla by škoda dovolit dítěti zacházet takto daleko.To co popisuješ už není běžné chování,na to neexistuje omluva-je malý…je živější…nevydrží sám…Protože se ti to jednou vrátí-on je naučený být středem světa ať se děje co se děje.Díte musíme mít rádi,snažit se mu ve všem vyjít vstříc,ale na druhou starnu pořád musíme mít autoritu.Takže přesně jak se tu už radí-důslednost a zase jen důslednost.Nejsem pro fyzické násilí,ale pokud dítě uhodí rodiče,tak bych to řešila proutkem.Jednou švihnout.Ne žádné mlácení,hlavně ne rukou.Ale proutek štípne,dítko se lekne a uvědomí si,že to přehnalo.Kam by si to s výchovou chtěla dojít?Kdy by byl ten správný věk na to aby dítě přestalo tlouct rodiče?
- Citovat
- Upravit
17.10.09 15:17
Ahoj, no, každá rada drahá 
Navíc Ti bohužel asi nezbyde, než zkoušet vše, co tu kdo napíše, než přijdeš na to, co u vás bude fungovat 
Já mám dvě děti, ani jedno naštěstí nebylo extra vzteklík a zuřivec, ale s domluvou to většinou moc nefungovalo 
Nakonec to obvykle končilo křiknutím a plácnutím, což nepovažuju za ideální a naštěstí to nebylo moc často - snažila jsem se utnout vzteklounka a zuřivce nějakou ráznější domluvou hned na počátku. Agresivní ale naštěstí nebyl ani syn ani dcera, to si myslím, že je fakt blbý 
. I když se taky objevil náznak toho, že by nás (mě, manžela nebo babičky) zkoušeli plácnout, ale to jsme teda svorně všichni zakročili v jakékoli situaci plácnutím přes ruku. Na jednu stranu si říkám, že kolem toho třetího roku prostě nějaký vzdor bývá skoro u všech, ale jsem zastáncem spíše trošku přísnější výchovy - nerada bych, aby mi děti přerostlly přes hlavu už v předškolním věku…
A narozdíl od supermatek, které jsou schopné trpělivě vysvětlovat celé dny a týdny, tak já většinou zvládnu vše trpělivě vysvětlovat a opakovat maximálně dvakrát… pak mě to v některých situaích (krám, restaurace, doktor…) prostě přijde o zdravý rozum Takže asi záleží i na povaze a trpělivosti rodičů…
A s usínáním jsme bojovali u syna snad 2 měsíce a u dcery teď… Po přečtení pohádky zhasneme, pustíme CD s pohádkou, kterou si vyberou, a když zlobí a běhají z pokoje, tak CD vypneme (za jejich velkého řvaní) a většinou pak další dny sekají dobrotu. Ale večer se snažíme spíš vysvětlovat, že máme práci a že už jsme taky unavení - no někdy se vracíme znovu ukládat tak pětkrát… 
V každém případě držím palce - a neboj, ono tohle období přejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.10.09 15:26
Pokud ti to pomuze, coz si nejsem tak jista, tak u nas to bylo podobne. Preslo to skoro uplne (synovi ted budou 4), ja tedy nekdy i rvala, pleskla apod. Bud vydrzis nez to povoli, a kdyz ne, tak si zajdi za nejakym odbornikem (vzdyt na tom neni nic spatneho), at ti poradi jak lepe na nej - myslim, ze oni nejake sve funkcni metody mit budou. Ale ja si preci jen myslim, ze musis zatnout zuby a ono to blbe obdobi prejde. A taky si myslim, ze ne vzdy je jedina a spravna cesta byt pokorna a vysvetlovat a vysvetlovat…ja mam zato, ze nekdy je potreba udelat trochu coromoro at vidi, ze i mamka umi placnout do stolu (ale treba davam spatnou radu, u nas to vicemene funguje). A muzu te ujistit, ze kdybys mela jen treba na jeden den moji 3letou neter, tak se nadobro zblaznis, k tomu vsemu spi ze 24hod asi jen 3 hodky! 
- Citovat
- Upravit
17.10.09 15:52
Máme doma také teroristu a mírně řečeno nám to přerůstá přes hlavu - klidně bychom i ty mantinely udrželi, ale dcera si po tom, když ji v něčem nevyhovýme (vysvětlování též nepobere, nebo to spíš nechce slyšet) začne příšerně řvát, ječet, svíjet se na zemi, skákat, dupat a 3.stupeň toho všeho šílenství je zvracení…takže je to docela těžké zvládat třeba při nákupu, když si vymýšlí, co by chtěla, .....v obchodě se pozvracet, je docela síla… máte někdo také zvarcejícího teroristu? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.09 16:32
Dekuju za reakce … co se tyka tech mantinelu, tak ty se snazime stavet, ale nekdy mi proste prijde, ze malyho jenom buzeruju tohle nesmis, tohle nedelej, samozrejme se snazime vysvetlit proc to nesmi atd. Pres zadek uz neplacame … protoze si myslim, ze to od nas Vojta odkoukal a vetsinou nam to vraci.
Myslim si, ze jeste nejakou dobu to vydrzim Ale nekdy to proste preroste cloveku pres hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.09 16:42
Já myslim že to je jen období které zas přejde.Když mě plácne tak ho nebiju!!Nepřijde mi teda výchovný dělat to co dělá on aby pochopil že máma to dělá,mohu tak,ale spíš mu řeknu ne to se nedělá a nebo začnu jako brečet.To se hned vzpamatuje
Na pískovišti jsme nejdříve byli ty otloukaný.Vše jsi nechal vzít,nechal jsi ubližovat,jen brečel a nechtěl na písek chodit i když jsem ho bránila.Tet je ve fázi že jsi nenechá nic vzít a klidně do dítěte strčí a musim přiznat že tohle se mi líbí mnohem víc než když se mlátit nechal.Nenutim ho nic pučovat.Nejsem lakomá,ale proč to lámat.děti pochopí až po 3 roce pujčování a když nechce sám a brečí že nechce tak ho nenutim a nemám ani ráda když mu někdo něco násilím rve z ruky a mlátí do něj,to jsm ráda když se nedá.
je potřeba najít tu rovnaváhu by z něj nebyl otloukánek ani terorista.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.09 17:36
Něčím podobným jsme procházeli taky. Ve třech letech začal syn chodit do školky. Stačil měsíc a z teroristy a vztekálka je miláček. Školka a kolektiv ho hodně změnili. K lepšímu. Třeba u vás školka zabere taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.09 18:06
Ja se prave ty skolky hodne bojim. Nechci, aby tam vsem bral hracky a s kazdym se pral. Porad se ptam, co jsme kde zanedbali. Jenze jsem prisla na to, ze i kdybychom se staveli na hlavu, tak s tou jeho tvrdou palici nehneme ani nahodou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.10.09 20:13
Zkus si přečíst Respektovat a být respektován. Je tam spousta rad pro maminky, které odmítají fyzický své děti trestat. Je to ale poměrně dost náročná metoda… Náš starší je taky vzteklík, s věkem je to lepší a lepší. Co se nám osvědčilo - dávat pozitivní rozkazy, ne negativní - oni neslyší to ne na začátku. Být důslední - když už něco požaduju, musím na tom trvat - tzn. bere dětem na písku hračky? Upozorním, že se to nedělá. Pokud neposlechne, ihned se sbalíme a jdeme pryč. Příště zase a pak zase a on to pochopí. Je potřeba se předem dohodnout, jak to bude probíhat, takže cestou na písek si povídáme, že tam budou děti, že budou mít hračky, že to jsou kamarádi a nesmíme jim ubližovat, jejich hračky si můžeme brát jen když jim to nebude vadit. Pokud budeme zlobit, jde se pryč. Ad usínání - udělat uspávací rituál a pak prostě odejít, nechat např. rozsvícenou lampičku nebo otevřené dveře. Pokud vylézá z postele, nabízím, že teda světlo zhasnu. Nebo dřív jsem ho postavila do kouta - alternativa k ležení v posteli. Je to hodně náročný období, ale jednou přejde, naštěstí.
- Citovat
- Upravit
17.10.09 22:51
nechci být za škarohlída, ale nám školka moc nepomohla, dokonce si z ní přinesl dalších pár vychytávek kterými nás vytáčí
my teda máme období vzdorovitého kňourání, kdy jakmile není po jeho tak následují hysterický kňouravý scény „proč todle musím“ a „moje tohle a moje tamto=to co mu momentálně zakazujeme“…
jo a nějaký vysvětlování, že prostě musí počkat než něco udělám, to se nenaučil do dneška - klasika např. záchod nebo kojení/přebalování ségry, moc dobře ví, že jsou to činnosti od kterých prostě neodejdu jen kvůli jeho rozmaru nebo je schopný se provztekat celou dobu co mu vařím těstoviny, který si poručil, protože on je chce teď hned 
jo - kecám - školka mu trochu zlepšila večerní usínání, přece jen ho to ranní vstávání zmáhá, takže zatímco dřív bylo jít spát rovno hororu, tak teď celkem pohoda…
jinak já si teda vypěstovala spíš takový flegmatický přístup (i když i tak vypěním několikrát denně), snažím se to prostě neřešit a doufám, že z toho vyroste…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.09 23:19
Ahojky,
chci tě podpořit. Měla a mám dcerku (nyní 5 let), jejíž výchova nám přišla (a zřejmě i nadále bude přicházet) jako velká výzva
Je temperamentní, cílevědomá, používá hlavu.
Někdo by ji mohl nazvat příliš živou, tvrdohlavou, odmítající autoritu
Jde o to, díváš-li se na své dítě z pohledu dospělého, který dítě hodnotí dle stupně „vychovatelnosti“ či se na dítě podíváš jako by bylo dospělé - posléze zjistíš, že má vlastnosti, které dokážeš ocenit a které se budou velmi brzy dítěti hodit.
Kdybych měla doma dítě, které kdykoliv hned poslechne, udělá, co já chci aniž by nad tím přemýšlelo apod., sice by to bylo „pohodlné“, bezproblémové„, ale začala bych se o dítě bát.
Kdo jej bude "ovládat“, až já nebudu ten „vedoucí“? Bude s ní mávat vůdce party? Někdo, kdo ji bude šikanovat? Její budoucí partner?
Myslím, že máš-li dítě, které ví co chce, jde si za tím, má holt energie víc než má někdy rodič, nemáš se čeho obávat. Ten se v životě neztratí. Je jasné, že musíš nastavit hranice a budeš stejně dokola řešit snahu dítěte o jejich překročení…
S naší dcerkou bych se bez důslednosti asi zbláznila, bez přečtení pár knížek bych dceru asi pořád jen plácala a myslela si, jak ji tím napravím, byla bych jen vzteklá, ji vnímala jako problémovou apod.
Můj manžel byl jako malý stejný jako je naše dcera. Nyní je z něj báječný pohodový chlap, úžasný táta i manžel… toto vědomí pomáhá
S věkem se temperament dítě naučí ovládat, hlavou párkrát narazí do zdi,ale dál půjde a bude „nepokroucené“, když vydržíš být důsledná, aby se z něj nestal malý tyran, nebudeš jej tlučením učit, že silnější může, nebudeš jej uplácet odměnami apod.
Myslím, že se skutečně vyplatí číst knížky týkající se výchovy, efektivnějších komunikačních metod, temperamentu ap., aby se člověk uklidnil, že např. od dítěte toho či onoho temperamentu nelze očekávat to,co od dítěte temperamentem naprosto odlišného, tj. že nelze děti srovnávat..... že se vyplatí dávat pozor na to, jak s dítětem mluvíš (příkazy se brzy omrzí, dítě je začíná ignorovat)… dávat dětem šanci být úspěšné.. oceněné… nejen řešit „přestupky“… neodměňovat dítě za nevhodné chování (dělá-li scény, vynucuje-li si - tak za to nemůže dostat to, o co šlo, protože se pak naučí, že to získá jen touto dost nervy drásající metodou).. je to o nervy, vydržet být důsledná, ale větší nervy by to byly bez důslednosti…
Vím, je to běh na dlouhou trať, rady a tipy se zde nedají vypsat, byl by to ještě delší román než již je Ale knížky mi vážně pomohly… uklidnily mne… poradily mi… Jak dítě poroste, bude to lepší než nyní před 3. rokem, u nás jsme se z nejhořšího dostali v cca 3,5 letech.. a i když vlastně dodnes řešíme kde co a dál určitě řešit budeme, je to díky tomu, že dítě již skutečně všemu rozumí, jednodušší a jednodušší..
Držím palce, ať brzy nastane klidnější období.
E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.09 09:27
Efina , to jsou docela zajímavé názory, taky teď malinko bojuju s tříleťákem, tak mě to zaujalo, můžeš být konkrétnější s těma knížkama? Děkuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.09 15:55
Kiero,
knížku zabývající se odlišností temperamentu dětí sem hodím večer či zítra (je u mamky a nevím přesný titul).
Jinak bych s ohledem na komunikaci doporučila:
Jak mluvit, aby děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly.
Respektovat a být respektován
Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti
Pročetla jsem Malého tyrana, Rodiče, naučte se říkat ne ap. - z těchto si člověk vzal jen určité tipy, informace, ale základ jako takový vidím v knize od Adele Faber a Elaine Mazlish: Jak mluvit, aby děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (bývá dostupná v knihovnách).
Je čtivější a „jednodušší“ než Respektovat a být respektován, proto bych ji doporučila jako první krok
Pro maminky velmi temperamentních dítek bych doporučila i tu knihu zabývající se touto problematikou, protože díky ní jsem si uvědomila, že já sama se svým temperamentem jsem problémový rodič a přijala „živelnost“ mého dítěte.. pochopila jsem, že temperament nesvážu, jen jej musíme vhodně usměrňovat
Jinak Adele Faber s Elaine Mazlish napsaly též knihu: Jak mluvit,aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali.
Dále Jak mluvit, aby se děti učily (doma i ve škole).
Na obě se časem též chystám
E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
