Malý terorista :-)

Ahoj, Efinko dekuji za nazvy tech knizek, urcite stoji za to si je precist. A vlastne i diky za tip na vanocni darek pro segru, ta se snazi zvladnout teenagera a 8-letou skolacku a taky trochu bojujou 

Dekuju Vam za rady, myslim, ze jsem ale vsechno vyzkousela. Musim rict, ze uz jsem se trochu uklidnila. Vsechno to nejak na me spadlo, protoze jsem uz tyden byla s Vojtou zavrena domu kvuli jeho nemoci, ale mamka si dneska toho naseho teroristu na odpolko vzala, tak jsem uzivala nicnedelani. Jeste k tomu jsem volala kamosce, co ma dvoumesicni holcicku a zjistila jsem, ze holcicka bojuje na JIPce o zivot kvuli nejaky infekci … takze jsem vsechno prehodnotila a jsem fakt rada, ze mam zdrave dite (tuky tuk), i kdyz trochu zlobive.

Mejte se vsichni fanfarove a dekuji za prispevky. Klara.

Efino: Díky za tipy na další knížky - já mám doma tuto: http://knihy.cpress.cz/…-duverovaly/ …Jak mluvit,…

Jen je někdy jedna věc mít něco načteného a druhá, umět to použít 

Efino: mohu se zeptat, když máš tolik načteno, jak bys přistupovala k živému dítku, které si něco v posledním stupni vynucuje právě zvracením Já jsem na to vážně krátká Myslela sem si, že když se ji budu více věnovt resp. jenom ji, jakmile malý usne, že bude ráda a v pohodě…dnes jsme si hrály, vystřihovali pexeso atd., ale ona vyloženě zlobí i u toho a vůbec mě neposlouchá - vezme pexeso, rozhází, zmačká…nereaguje na mé pokyny, ať toho nechá…tak už nevím, k čemu mě provokuje - když se ji věnuji  

Ještě dovětek, ve spoustě knih se můžete dozvědět, že dítě potřebuje hranice, pokud je nemá, hledá je usilovně víc a víc, o to víc provokuje a zlobí. Potřebuje hranice aby vědělo, že má svoji jistotu v rodičích, že se na ně může spolehnout, že jsou „silnější“ a dospělější než dítě. Jen tak je spokojené a má svou jistotu.
Doporučuji knihy Děti potřebují hranice
Proč jsou šťastné děti šťastné
Pohodoví rodiče - pohodové děti
Děti jsou hosté, kteří hledají svou cestu Žárlivost a rivalita
a mnoho dalších třeba z nakladatelství Portál.

Koreno,

tak to máš pravdu - načíst a umět aplikovat resp. aplikovat s úspěchem je něco jiného. Však i v těch knížkách říkají, že efekt není okamžitý, nefunguje to vždy apod.. Ale já jsem šťastná za jakoukoliv vyvedenou situaci, která se dá vyřešit v pohodě a dříve by končila např. handrkováním… nepohodou ap. I tak je dost konfliktů, ale dost se jich rozpustí během chvilky právě díky snaze konfliktu porozumět..
Např. když se mi dcera vzteká u něčeho, co jí nejde a já jí řeknu - "Nevztekej se.. " tak vím, že se může začít vztekat ještě víc (dle jejího moment. rozpoložení), protože za:
a) nerozumím tomu, proč se vzteká
b) nesnažím se to zjistit = nemůžu jí pomoci
c) kritizuji ji za chování
d) neví jak frustraci řešit v daný moment jinak

Když jsem jí ale na to její vztekání řekla z kuchyně: „Slyším, že máš špatnou náladu“. Tak, jsem se jí snažila dát najevo, že vnímám, jak se cítí, že se o ni zajímám a vybízím ji tak ke komunikaci, že ona je pro mne zkrátka důležitější než to, jestli se chová vhodně či nevhodně…

Ona mi odpověděla - „Nemám, jen mne štve, že se mi to nepovedlo napoprvé..“ Takže se z toho vymluvila… Já pak dořekla - „To by bylo asi prima umět vše hned napoprvé, viď?“ Ona přikývla a dál se s tím lopotila… Dříve bych řešila jako první, že třískla s nůžkami, či to smetla ze stolu.. její pocity by nebyly řešeny…
Nicméně na závěr stejně zkonstatuji jen tak mimochodem, že „S nůžkami se netříšká“ = a budu se modlit, aby příště výbuch frustrace probíhal lépe 

Tady u tohoto drobného příkladu je vidět, jak individuální to musí být u každého dítěte… Většina maminek asi s dítětem ve věku 5 let již moc neřeší sebeovládání dětí… u nás to ještě chvíli trvat bude (víme jak to bylo s tatínkem, který měl ADHD diagnostiováno)
Někomu by stačilo houknout "Nedělej to, jinak.....! " ale protože u nás nic takového nezabíralo a nezabírá, ba naopak,j eště se dítko víc zatvrdí a je to horší, tak proto řeším věci pro ostatní asi složitě, ale mně to šetří nervy a celkově je to víc o komunikaci… Ztotožnění se s problémy dítěte…

K tvému dotazu - fakt si nemyslím,že ti mohu jakkoliv radit. Florinka (mimochodem má narozeniny ve stejný den jako já ) je nyní v období, kdy jsem já byla též zoufalá.. a jen např. akt odchodu do školky byl šílený.. metody nemetody a občas je to dodnes Jen že se člověk snaží redukovat počet problémů… takže si nezoufej, že to nyní třeba nejde.. půjde to o rok později.. však je malinká… To že pexeso rozhází může být z mnoha důvodů… že ji tato hra generálně nebaví… nebo že už se hrálo moc dlouho (soustředit se v tomto věku víc jak skutečně pár minutek je náročné)… nebo že jsi jí v daný moment něco řekla a ona to vzala jako útok na sebe (třeba jsi ji popoháněla k rychlejší hře)… mačkat to může také z mnoha důvodů - líbí se jí, co to s kartičkou udělá = zkusit nastříhat podobný papír a ten jí nechat na mačkání… nebo vyřadit po dohodě starší pexeso, které bude na blbiny a na stranu dát ta, se kterými se to dělat nesmí… Na pokyn nech toho asi jen tan dítko nepřestane, zvláště, baví-li ho to, co dělá či ta reakce rodiče, kterou to vyvolalo… (mně dcerka i přiznala, že občas udělá scénu, protože je to nuda, když je moc klid) - to bylo při nemoci, kdy má mít klidový režim a je to nad její síly… spoutat dravou řeku lze fakt těžko Protože to vím, tak se tu energii snažím směřovat žádoucím způsobem.. vylítat venku, vyjezdit na kole, vylítat v tělocvičně.. spousta aktivit doma…
Florinka tedy může zlobit z nudy, jindy ze žárlivosti, každý den se ti to musí párkrát prostřídat a je děs to ukočírovat, že? Už nyní se děsím, až do tohoto věku doroste moje druhorozená, protože lehké to asi nebude, ať má člověk načteno… 

Co se týká toho vynucování si zvracením, nevím přesně jak to probíhá… jestli to dělá u jídla,které odmítá a ty vyžaduješ, aby to jedla?? či cchce nějakou věc a když ji nemá, tak to graduje? nebo když se věnuješ Tomíkovi a ona chce,a by ses věnovala jí? Jestli si vynucuje věc, tak by ji neměla dostat, jestli tvou pozornost (něco ve smyslu - až budu pozvracená, budeš muset řešit mne a ne Tomíka), tak tu také ne… Prostě by zůstala pozvracená a musela by si to po sobě uklidit sama či později s tvojí pomocí, viděla bych,j ak moc dítě vzdoruje apod.. jen bych se tím snažila mu znepříjemnit takto to, co dělá… pozornost by nedostala a ještě by z toho byly nepříjemné důsledky...... taková by byla vize, jak bych to zkusila zvládnout, realita by mohla být různorodá… 

Před tím, než začne (asi na ní poznáš, že se poslední fáze blíží), řekla bych jí, že se zvrací na záchodě a že očekáváš, že tam půjde. Když to bude ignorovat a zůstane v místnosti s tebou, tak bych ji odvedla na záchod a po cestě jí zopakovala, že se zvrací na záchodě, v obývacím pokoji ne a ať se sama rozhodne, jestli tedy zvracet bude nebo ne, že je to na ní… (Aby pochopila, že ty se z toho nezblázníš, jestli bude zvracet = primárně to nezakázat ale že i zvracení má určitá pravidla… = zvrací se tam a tam + kdo zvrací, si to po sobě též uklízí = pošpiněné oblečení by si v umyvadle musela přeprat a podlahu apod. utřít… V každém případě bych ji, kdyby se stejně pozvracela v obýváku a k převlékání či utírání se neměla, bych ji prostě ignorovala… aby nedosáhla svého = přitažení tvé pozornosti… Tak by v tom zůstala, ty ji třeba odvedla do koupelny s tím, že pozvracené dítě může něco ušpinit = musí na kachlíky a nechala ji tam a dál se jí nevěnovala… Víc mne nyní nenapadá.. prostě improvizace.. tohle v knížkách člověk nenačne.. jen ti někdo řekne,ž e to je asi snaha vynutit si pozornost, ale faktické vyřešení situace musí každý vyzkoumat sám a že těch variant někdy je … 

Dnes jsem vedla dceru s jejím kamarádem do školky - oba po týdnu absence, nevylítaní, chtěli běhat, já ale nechtěla, aby po nemoci lítali ve 2 stupních.. Informace typu „Po nemoci se neběhá“ apod. jsem si mohla strčit za klobouk, touha udělat to, po čem nožičky touží už týden, byla větší.. Měla jsem na možnost rozčilovat se, že mne neposlouchají byť jim říkám „logické věci efektivní metodou“ nebo zkusit vymyslet něco jiného… A pomohlo, že jsem je očarovala a udělala z nich neviditelné děti, které nevidím, když jdou, ale vidím je, když běhají… což je začalo bavit… a tak prakticky celou dobu šli, občas poboběhli, abych je jako uviděla a po dvou poskocích zase šli a chichotali se, jak se divím, kde jsou.. No není to na palici? Prostě jsou to děti a chtějí se bavit, tak se snažím i o to, aby ta výchova byla maximálně zábavná… protože miliony pokynů jsou nuda… a my na to zapomínáme, protože nás nikdo pořád neúkoluje, nedává doporučení, informace či dokonce příkazy, zákazy, tresty apod.„…
Ve školce vždy trvá velmi dlouho, než se dcerka převlékne - ví kdo co namaloval, kdo je již ve školce, čí je zapomenutá mikina na lavičce, ale zapomíná se převlékat.. dělá x věcí naráz a je to často skutečně o nervy… jak jsem byla dnes ráda, že zafungovala změna kouzla a dětičky byly neviditelné, když se převlékaly a vidět, když zapomínaly, co je nyní "bojový úkol“ (snažím se nebýt tam dlouho, aby se mi nevzbudilo miminko čekající v kočárku)… Kéž by tato metoda fungovala víckrát… Problém je, že tyto tipy, triky apod. fungují tak zoufale málokrát… a člověku dochází často inspirace, jak to či ono dětem zpříjemnit a bez hádek apod. dosáhnout toho, co je potřeba… 

Ježíš, to je zas román, případně mi pošli SZ s více detaily, ráda se zamyslím, co by mne napadlo.. ale obávám se, že i když uděláš vše skvěle dle x knížek, tak výsledek nemusí splnit tvá očekávání, protože to prostě přijde až s věkem, až dcerka poporoste…

Vyplatilo se mi těšit se úspěchy místo trápit se neúspěchy… nějak jsme to přežily a nyní to funguje též.. někdy zapomínám… mám horší období a pak se zase ke knížkám vracím… v každém věku funguje i něco jiného = to, že ti to nyní moc nepomůže, nevadí, za dva roky budeš jásat, jak to např. u toho či onoho funguje 

Tak přeji pevné nervy, já je měla tehdy namaděru - neboj, bude líp!

E.