Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím holky! Moc prosím o radu!! Mám 2,5 měsíčního chlapečka a kvůli prdíkům, které měl už od porodnice, se naučil usínat jen v náručí a nebo v houpacím křesílku! Ale navíc s ním musím pořád houpat jinak se vzbudí! Nemůžu si ani pouklízet natož si zajít na záchod nebo udělat oběd! Jsem jeho otrok
Chtěla bych ho naučit usínat v postýlce,ale při představě,že ho tam mám nechat vyřvat,aby pak únavou usnul se mi při takovém malém prckovi nějak nezamlouvá
Jak dlouho ho můžu nechat řvát? Mám strach,aby se mu něco z toho vztekání nestalo!!
A ještě jeden doraz: Asi dva týdny se naučil chodit spát až v jednu ráno! Naposledy baští kolem 9.-10.,pak usne,tak ho položím do postýlky,ale hned se vzbudí a pak usne zase až v jednu ráno! Je to makačka!! Jak to jde posunout,aby spinkal dřív??
Jsem vyřízena,prosím pomoooc!!
http://www.branakdetem.cz/hacka-pech.htm
Tohle si maminky moc pochvalují, je to na pružině a dítě se i svým vlastním pohybem trochu pohoupe, případně se tahá lehce za šňůrku a houpe ![]()
My jsme nepotřebovali, synáček spí se mnou v posteli, i přes den tam spí a je spokojený.
A k tvojí otázce - řvát jen tak dlouho, dokud k němu nestihnu doběhnout. Takto malé miminko nechápe, co se děje…
no asi ti nezbyde,než ho nechat uřvat,třeba pořid nějakej hrací kolotoč,at ma svuj ritual a vi že je čas spat,u nas to trvalo asi dva tydny,proste jsem ji to pustila a odesla…poznas sama…přeju pevne nervy…
Já nejsem zastáncem toho aby se miminka nechávaly vyřvat.Dcera to teda zvládla i půl hodiny jako miminko.Od 2týdnů usíná sama v postýlce v pokojíčku.Chce to trošku pevné nervy a vytrvalost.Hlavně s tím musíš být ty srovnaná, že chceš aby spinkal sám v postýlce.Já jsem malou uložila do postýlky dala dudlík, popřála krásné sny a odešla jsem.Chvíli bylo tichi, potom kňourala, tak jsem tam pokaždé šla, dala dudlík a pořád dokola jen jsem prodlužovala intervaly než jsem k ní šla a trvalo to asi 4dny.Ale každé dítě je jiné.
Takhle malé miminko bych také určitě nenechala uřvat… co zavinování? to nepomáhá? nebo šátek přes den?
večer bych zkusila pravidelný rituál, všechno dělat každej den stejně- koupel, masáž, mlíčko, pak třeba pustit kolotoč…
holt do urcityho veku budes otrok
…to se neda svitit…takhle malinkej nema rozum..on te rvanim vola..proto rve…potrebuje te. je malinkej. spani se taky upravi casem…v tomto veku nekdy mala taky usinala v jednu..jindy driv..chvilku to vydrz..brzy bude lip
jinak ja taky spala od narozeni s malou v posteli a bylo po problemech..obe jsme se vyspaly a obe jsme byly spokojeny ![]()
já bych teda takhle malé miminko řvát nenechala, nejde o to že se mu tam nic nestane, ano je nakrmený, suchý ale co chce mámu, život je dost na prd a nemusí to zjišťovat už jako malej, že když bude volat o pomoc nikdo ani ten nejbližší-maminka nepříjde…:( u nás pomáhá každý den dělat to samé: koupe se kolem 18h, kojení, mazlení a po 7 hodině už je ticho po pěšině, potřebuje trošku pomoct s uspáváním, ale fakt jen maličko, a pokud se vzbudí uspím ho zas… zkus ho třeba položit do postýlky a držet za ručičku něco zpívat, nebo mu potichu povídej… taky hodně dělá odpočinek přes den, čím líp se vyspí přes den tím líp usíná večer a spí v noci… dělej co ti říká srdíčko přeju ať je to brzo za váma ať poctivě chrupe ve svém ![]()
Přejít z houpáníí v náručí rovnou na postýlku bez řevu je asi dost nereálná představa. Tak na to nejdi tak zhurta. Mě by nejvíc prudilo to, že musím houpat. Tak bych se snažila odbourat nejdříve to. CO zkusit šátek a s dítětem v šátku nějakou činnost - v podstatě se dítě bude pohupovat taky, ale ty nebudeš do zblbnutí natřásat. S dítětem v šátku se dá doma dělat téměř cokoli. Myslím, že časem se dá vystihnout chvíle, kdy dítě spí natolik tvrdě, že se dá ze šátku vyložit. U syna to šlo bez problémů, s dcerou už to taky pomalu vychytávám.
Jinak jak už psaly holky - zkusit zavinout, pustit bílý šum. Mě se u obou dětí osvědčil kočárek na balkoně.Zachumlaní v zimě spí mnohem líp. Ani jedem mi doma přes den v postýlce nespí.
mně se jeden čas osvědčilo dávat malou spát na bříško, jak mi usnula na rameni, tak když jsem ji položila do postýlky na záda, tak se vzbudila, ale když jsem ji položila na bříško, tak většinou pokračovala ve spánku. Anebo když mi usnula na rameni, tak jsem si ji přehodila do náručí, aby ležela, ona se lehce probrala, ale byla u mámy, tak zas usnula, a potom jsem ji opatrně dala do postýlky. A někdy se nic z toho nedařilo, tak jsem si lehla i s mímem na břichu a byla jsem ráda i za hoďku spánku ![]()
Děkuju moc všem za vaše rady!! Kolotoč pouštím někdy i čtyřikrát za sebou,ale pak ho to omrzí a začne plakat. Zavinování taky nezabírá! A když si ho dám k sobě do postele, tak mu stejně musim dlouho třepat dupkou, aby konečně zabral Kdyby to nebylo tak fyzicky (a někdy i psychicky ) náročné,tak by to ani nevadilo!! Ale čím je ten náš fazolek větší, tím to je větší makačka
2.5 mesicni mimi je fakt jeste prcek. Byl s Tebou 24/7 po celych 9 mesicu, byl objimany, v teple, mel sve zname prostredi. Ted je v uplne jinem svete, nechape vubec nic, neumi se sam uklidnit a jedina jeho jistota jsi TY! Tak bud odolna, vydrz a doprej mu ji. Vsechno ostatni pocka, neporadek neutece. U nas skvele fungoval satek, hopsani na mici. U prvni byla super houpacka. Obe holky jsem zavinovala a bily sum byl na dennim poradku. Prvorozenou jsem uspavala asi 3 nebo 4 mesice, pak se nechala ‚odlozit‘, druhorozenou do 10 mesicu, pak to byly trochu brykule, ale nelamali jsme to pres koleno. Uzivej si fakt miminka, brzy vyroste, v 15 Te s nejakym tulenim posle do haje
, tak ho mej u sebe, dokud se nebrani
. Hlavne fakt nestav uklizeni nad potreby Tveho detatka. Linda
Naše první (teď je to už slečna) byla to stejné… Kočár jsme museli brát do pokoje a „drndat“, aby se miláček uráčil usnout. Často jsme pak v noci eželi v posteli a při usínání celí zmožení nohou houpali kočár. Když bylo malé šest měsíců, řekla jsem si, že toho už mám dost. Byla ze mě zombie… Udělala jsem s malou obvyklý večerní rituál, položila ji do postýlky a zavřela dveře. Do uší jsme si s manželem nacpali ucpávky a spali jsme ve vedlejším pokoji. Malá skoro týden řvala, ale den ode dne se to lepšilo a nakonec se to naučila. Měla jsem tehdy šílené výčitky, jaká jsem vlčí máma, jenomže člověk musí taky myslet na své duševní zdraví… Ten prcek nikoho jiného nemá, a když rodiče pořádně nefungují, protože jsou fyzicky či duševně vyčepraní, stejně to odnese ten malý… Dcera to přežila v pohodě. Držím palce a nepropadej beznaději! Všechno se spraví!
![]()
No, přesně tohle dělal občas manžel… Dodnes na to vzpomíná, jak na něm děti párkrát usnuly a on s nimi… Já ovšem mezitím „kmitala“ - uklízela, prala, vařila, žehlila… Jo, dneska bych to už možná dělala jinak. Já bych si lehla, a muž by kmital! ![]()
Já bych rozlišovala vyřvat a vyřvat. Úplně chápu, že natřásat 9tikolové půlroční dítě na na ruce na každé denní spaní musí být náročné. Ale proč to hned chtít předělat sakumprásk na samostatné usínání v postýlce? Prásknout dveřma a jít? Mě přijde přijatelnější pro obě strany naaučit na usínání bez houpání v přítomnosti mámy.