Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dobry den maminky, vracím se k vam po letech s dotazem a ne úplně příjemným. Velmi me to trápí a je mi z toho úzko. Jsem po 3 neplánovaně těhotná. Mam doma deti 4 a 2. Mě je 35 a partnerova 39. Asi jako každá maminka, mam ted obrovský strach, jak vse zvládneme, organizačně, finančně apod. Partner říká, ze zvládne, ze se hold kdyztak trochu omezím, ale zvládneme. Můj největší strach je ale, jak zvládnu péči o děti. Resp.pei obou těhotenství jsem měla šílené nevolnosti az do 2.trimestru a k tomu velmi nízký tlak. Často mi bylo na omdlení a mnohdy jsem nebyla schopna se postarat o starší dite, kdyz jsem čekala druhé. Teď by me čekalo vypravit dite do skolky, nasednout do auta a při představě, ze mi bude zle jako předtím, tak mam. vazne strach. Není v tom nic sobeckého. Myslím si, ze organizačně a finančně bychom to asi nejak dali, sice bychom se omezily, ale. zvadli by jsme to. Jsme si vědomi, ze jsme si mela.dat pozor. Partner jde teď na vasektomii, škoda ze nas to nenapadlo dřív. Jinak u druhého tehu podotýkám - komplikace a syn me sepsi, problémy se srdíčkem. Defakto první rok jsme jen lítali po doktorech. Když vyslovim přerušení těhotenství nebo interupce je mi z toho zle. Jsem si vědoma, ze je spousta partneru se snaží a nejde jim to a my tohle…
Jinak babičku máme jen jednu a jeste k tomu pracující/takze většinu času jsem na deti sama protože chlap je v práci a po práci ma taky málo času. Když ma volno je samozřejmě s námi a pomáhá a snaží se. Momentálně jsem v 5.tydnu skoro 6 a uz je mi dost slabo, tak se děsím co jeste přijde. Ale na druhou stranu si říkám, ze by to ted jeste nemuselo byt tak psychicky náročné to přerušit, protože je to malinké.
asi někoho naštvu jak jsem sobecká a nezodpovědna, ale i kdyby tu byla jedna maminka, která by mi popsala podobnou situaci nebo dala nějakou radu, budu vděčná. ![]()
To si musíte rozhodnout sami. Já jsem neplánovaně taky otěhotněla když druhému dítěti byl rok., první 4. Potrat mě nenapadl ani na vteřinu. Do toho sme začali stavět. Bylo to náročný, ale zvládli sme to. Tři týdny před porodem sme měli všichni covid. Pak sem šla na přerušení vejcovodů.
Kdybys měla po druhém dítěti hormonální nebo nehormonální tělísko, nemuselas to řešit…
Sama musíš vědět, jak na tom s partnerem jste. Ať nezůstaneš sama na tři děti.
@truelly píše: Více
Kdyby byly ryby v prd.eli, nebylo by třeba rybníka…
Nemyslím si, že by taková rada jakkoliv přispěla.
Zakladatelko, ty sama budeš muset rozhodnout, jak situaci vyřešíš. Osobně vidím jako velké plus, jak se k tomu postavil tvůj partner, určitě ho zahrň do závěrečné debaty ohledně řešení nastalé situace. Držím palce.
Potrat z mysli nevymažeš, pokud už teď Ti je zle z takové představy. Pokud partner dítě chce, tak to je velmi dobrá zpráva. Snaží se uživit rodinu a pokud má volno a pomáhá, tak je to výborné. Děti budou starší a zase to bude lepší. Dej dítěti šanci. A urgentně pak řeš antikoncepci. Že děti nenosí čáp už víš a předejdeš nesmyslným a zbytečným karambolům jako teď.
Příspěvek upraven 09.04.26 v 12:31
Počítej s tím, že to bude těžké dva tři roky. Ale pokud ho dáš pryč, tak to bude těžké už navždy.
@Jazmine píše: Více
Nemohla. Já jsem utíkala pro tělísko hned po šestinedělí s druhým dítětem. Pokud to jen jednu ženu inspiruje a uchrání před nechtěným těhotenstvím, tak to má smysl. ![]()
Tohle si musíte rozhodnout vy jako rodina. Jak to máš nastavené ty a manžel. ![]()
Náročné děti se rodí a rodit budou. Musíte vědět vy, zda to i v takovém případě zvládnete.
Na nevolnosti si lze pořídit paní, která bude to dítě do školky vodit/vozit.
Nebo dítě nebude část roku chodit do školky a část roku budete se bez manžela batolit okolo baráku, aby to s tebou neseklo. Co to je proti xy rokům.
Já na 3 dětech nic nezvládnutelného nevidím, pokud nejsou nějak specifické, což zřejmě nakonec Tvoje děti nebudou.
Sami máme 3 děti během pár let.
Na druhé straně jsem jednou ležela s paní v nemocnici, která podstoupila interrupci, protože 3 děti ani omylem a neuměla si ani mít třetí dítě představit.
A taky jsem ležela s paní, která místo vytouženého těhotenství řešila průser, protože místo těhotenství to bylo na prd… Život píše různé příběhy. ![]()
Edit. Nám se taky stalo že manžel musel na 2 měsíce ze dne na den v mém těhotenství zůstat doma a starat se o nejmladšího (13 měsíců). To se někdy děje. ![]()
@truelly píše: Více
Moje tchýně tam taky utíkala, po druhém dítěti. Můj švagr se jmenuje Radek ![]()
Pokud to cítíš jako životní prohru, jdi na interrupci.
Pokud je to jen problém, dítě si nech a řeš dílčí potíže až přijdou. Nic si nepřivolávej. Tohle těhotenství je úplně jiné. Vse bude uplne jinak nez cekas.
Je to na vas.
Ja byla potřetí těhotná rok po druhem porodu. Nebyla jsem zdravotně ok (po sekci, ledvinové kameny, psychika v háji). Sla jsem na interupci.
Pak jsem roky nemohla otěhotnět, diagnostikovali nám neplodnost. A bum ho - byla jsme těhotná. Situace nebyla růžová, začínala jsem podnikat, starala se o mamu s rakovinou. Ale dokázala jsem to vyřešit. Těhotenství nakonec bylo velmi velmi zle (ledvinové kameny, antibiotika, bolesti až do konce šestinedělí). Dnes máme šikovnou, zdravou 6letou holčičku.
Dite má být chtěné a vítané. To je můj postoj.
Příspěvek upraven 09.04.26 v 16:37
@truelly píše: Více
Já osobně bych si třeba kus plastu, co mi putuje po děloze, do těla nedala
Každopádně určitě lepší, než řešit nechtěné těhotenství.
@boball píše: Více?? Opravdu chceš srovnávat nechránění se a otěhotnění přes tělísko?