Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám si pořídit 4. dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.7.22 07:50
Myslím si, že tří děti jsou akorát. Jedno společné dítě máte. Takže tvůj nový partner dítě má. Tak to nelámat přes koleno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 07:54
To musíte vědět vy, zda ho chcete. Za mě, proč ne. Pokud bys tedy akceptovala to, že budeš děti i domacnost zvládat hlavně ty, když nemáte nikoho třetího na obcasnou vypomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:03
Ne v situaci kdy není jistá zdravotní prognoza, nemáš podporu při péči o dítě a kdy by vám jeden příjem nestačil vážně není dobrý nápad podstupovat umělé oplodnění.
Navíc tedy z hlediska věku to klidně můžeš odložit třeba o dva roky, to že budou děti větší bude znamenat že bude jednodušší pečovat o případné mimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:22
@Anonymní píše:
Hezké ráno, chtěla bych moc poprosit o nezaujatý názor. Hrozně se to ve mně pere a já nevím, jak se rozhodnout. Já ani partner. Máme 3 děti. 2 mám z předchozího vztahu. Tři roky jsme se snažili o společné 2 dítě, bohužel bez úspěchu. Mezitím jsem onemocněla, podstoupila operaci, již nemůžu otěhotnět přirozenou cestou. Ale stále je tu naděje, můj gynekolog je těhotenství nakloněný (zdravotní stav). Byla jsem rozhodnutá, že to zkusíme. Ale poslední týden začínám spíše přemýšlet, že už ne. Jeden z velkých důvodu je nynější situace, ekonomická. Také se mě zmocňuje obava, že zůstanu na děti sama, partner je pracovně vytížený a mám strach, že by se mu mohla zdravotně něco stát. (Ale to jsou moje katastrofické scénáře). Jsme úplně sami je já a muž, nemáme hlídání. Je nám 34 let. Poslední tři roky jsme si nepřáli nic jiného, než držet v náručí miminko. S každým měsícem, bylo velké zklamání a překvapilo mě, že se ty pocity ve mě tak změnili. Ovládl mě strach. Chtěla bych slyšet vás nezaujatý názor. Rozhodnout se srdcem, nebo rozumem?
Rozumem. Kdybyste byli zajištění a zdravotně OK, jsi ještě na další dítě celkem mladá. Miminko je jen rok, pak vyroste a jsou s ním spojené výdaje a výdej energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:22
Tak, je důležité znát i názor manžela. Pokud jste se na něčem domluvili, má do toho zatraceně hodně co mluvit.
O zdraví nepíšeš konkrétně, trošku mi přijde, že máš úzkosti, netuším, jak reálné jsou tvoje ekonomické obavy, obavy o manželovo zdraví a jak dalece je překonaný tvůj zdravotní problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:34
Kdysi vyšel článek o tom, že mít čtyři děti je pro rodiče po psychické stránce méně stresující, než mít tři. Ale samozřejmě, pokud si představíš, že skončíš sama se čtyřmi dětmi, je to nad limitem většiny matek. Navíc v současné situaci. Takže přítel by měl přihodit něco na hromadu „dítě mít“, aby tě uklidnil. Ve stresu jsi oprávněně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:41
Nešla bych do toho. Myslím si že tři děti je v dnešní době až dost. Jedno společné s partnerem máte a já už prostě tak nějak nevidím smysl v tom jít za každou cenu do dalšího dítěte. Zvlášť když by to ani nešlo přirozenou cestou. Ono se to třeba nezdá ale to IVF nebo něco takového je prostě zátěž pro to tělo. Samozřejmě chápu že to podstoupí žena která nemá žádné dítě a moc po něm touží ale prostě ve vašem případě já bych do tohohle nešla. Je to samozřejmě jen můj názor a netvrdím že jediný správný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:42
Navíc máš pouze partnera. Mi by vadilo mít tolik dětí a být pouze někoho partnerka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.22 08:43
@Ou píše:
Ne v situaci kdy není jistá zdravotní prognoza, nemáš podporu při péči o dítě a kdy by vám jeden příjem nestačil vážně není dobrý nápad podstupovat umělé oplodnění.Navíc tedy z hlediska věku to klidně můžeš odložit třeba o dva roky, to že budou děti větší bude znamenat že bude jednodušší pečovat o případné mimino.
Děti již větší jsou, měla jsem je mladá. Odkládat právě nemohu, dle gynekologa je teď poslední šance to zkusit. Proto jsem asi i tak nerozhodná, nemám ráda nátlak a teď jsem měla 14 dní na rozmyšlenou. Manžel má také strach z ekonomické stránky, ale má také velkou touhu po dítěti. Dnes si musíme sednout v klidu a rozseknout to. Ono ani není 100% že se těhotenství povede.
- Citovat
- Upravit
3.7.22 08:53
@Anonymní píše:
Děti již větší jsou, měla jsem je mladá. Odkládat právě nemohu, dle gynekologa je teď poslední šance to zkusit. Proto jsem asi i tak nerozhodná, nemám ráda nátlak a teď jsem měla 14 dní na rozmyšlenou. Manžel má také strach z ekonomické stránky, ale má také velkou touhu po dítěti. Dnes si musíme sednout v klidu a rozseknout to. Ono ani není 100% že se těhotenství povede.
no základní průšvih je, že proces IVf je jednak nejistý, ale především dost náročný zejména na psychiku. To že se na tom rozpadají vztahy bohužel není výjimečné.
Jestli to chceš podstupovat, tak v okamžiku kdy jsi v pohodě a velmi dobře víš proč to děláš a projdeš tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:58
@Anonymní píše:
Hezké ráno, chtěla bych moc poprosit o nezaujatý názor. Hrozně se to ve mně pere a já nevím, jak se rozhodnout. Já ani partner. Máme 3 děti. 2 mám z předchozího vztahu. Tři roky jsme se snažili o společné 2 dítě, bohužel bez úspěchu. Mezitím jsem onemocněla, podstoupila operaci, již nemůžu otěhotnět přirozenou cestou. Ale stále je tu naděje, můj gynekolog je těhotenství nakloněný (zdravotní stav). Byla jsem rozhodnutá, že to zkusíme. Ale poslední týden začínám spíše přemýšlet, že už ne. Jeden z velkých důvodu je nynější situace, ekonomická. Také se mě zmocňuje obava, že zůstanu na děti sama, partner je pracovně vytížený a mám strach, že by se mu mohla zdravotně něco stát. (Ale to jsou moje katastrofické scénáře). Jsme úplně sami je já a muž, nemáme hlídání. Je nám 34 let. Poslední tři roky jsme si nepřáli nic jiného, než držet v náručí miminko. S každým měsícem, bylo velké zklamání a překvapilo mě, že se ty pocity ve mě tak změnili. Ovládl mě strach. Chtěla bych slyšet vás nezaujatý názor. Rozhodnout se srdcem, nebo rozumem?
Já bych do toho nešla. Teda záleží jak jste na tom finančně, ale kdyby muž třeba onemocněl, vyžijete? Máte velkou rezervu? Ono dost peněz může padnout i do toho procesu umělého oplodnění 
já bych se radši soustředila na ty děti co už mám a dopřála jim nějaké zážitky, než běhat po doktorech, zkoumat těhotenské testy atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.22 08:59
Ne. Za prvé cicham trolovinu. Ale pokud bys byla těhotná nebo se dítě zadařilo přirozenou cestou, ok. Ale jít do umělého oplodnění -proc?!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.22 09:08
@Takco píše:
Ne. Za prvé cicham trolovinu. Ale pokud bys byla těhotná nebo se dítě zadařilo přirozenou cestou, ok. Ale jít do umělého oplodnění -proc?!
Nejsem troll, jsem tu x let.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezké ráno, chtěla bych moc poprosit o nezaujatý názor. Hrozně se to ve mně pere a já nevím, jak se rozhodnout. Já ani partner. Máme 3 děti. 2 mám z předchozího vztahu. Tři roky jsme se snažili o společné 2 dítě, bohužel bez úspěchu. Mezitím jsem onemocněla, podstoupila operaci, již nemůžu otěhotnět přirozenou cestou. Ale stále je tu naděje, můj gynekolog je těhotenství nakloněný (zdravotní stav). Byla jsem rozhodnutá, že to zkusíme. Ale poslední týden začínám spíše přemýšlet, že už ne. Jeden z velkých důvodu je nynější situace, ekonomická. Také se mě zmocňuje obava, že zůstanu na děti sama, partner je pracovně vytížený a mám strach, že by se mu mohla zdravotně něco stát. (Ale to jsou moje katastrofické scénáře). Jsme úplně sami je já a muž, nemáme hlídání. Je nám 34 let. Poslední tři roky jsme si nepřáli nic jiného, než držet v náručí miminko. S každým měsícem, bylo velké zklamání a překvapilo mě, že se ty pocity ve mě tak změnili. Ovládl mě strach. Chtěla bych slyšet vás nezaujatý názor. Rozhodnout se srdcem, nebo rozumem?