Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Syn má 4 roky, uz delší dobu má otresne chování. Strasne ho zajímaji vojáci, policajti, rytíři, proste vse, kde někdo nejak bojuje, at uz mecem, pestma, pistolemi a porad by bojoval, porad by se s nekym mlatil, po ránu se vzbudím, chci ho pomazlit, on mi dá pod bradu pest a „chces se prat?“ no je to normální? když má spatnou náladu a něco po nem vyzaduji, tak po me jeci, tak, jak by si dite na rodice nemelo dovolit, je drzej, dnes jsem ho spiciho z auta prenesla domu, to se samozrejme vzbudil se spatnou náladou, z niceho nic me kopne, řekl mi, ze jsem blbá, dnes jsem mu uz dala varekou. Nemáte někdo podobnou zkušenost ci radu, co by zabralo? Rozhodne nechci vychovat grázla.
Dívej - to je těžké. Já jsem tohle měla - a částečně to ještě stále mám - u dcery. Je od přírody jaksi agresivnější povaha - až asi do pěti let, když se ráno probudila, byla protivná, skoro zlá - když jí nebylo dobře, nešlo to do plačtiva, ale do zloby, do vzteku, do ran (tloukla pěstičkami kolem sebe). Dneska to už odeznívá - děje se to jen občas, když jí není dobře.
Neumím Ti poradit, jak na něj - neznám ho. Jediná rada je ta, že mu to nesmí projít. Ale nemá smysl jít na něj také agresivně, bitím třeba - je potřeba ho pokud možno ignorovat. Odvést vedle do pokoje, odejít sama, ukončit provozovanou činnost, nezačít něco, co mělo… prostě jakási „pasivní obrana“, jestli je to smysluplné.
A ještě jedna věc. Z toho, že jsi mu dala vařečkou, si nedělej hlavu - pokud to neděláš pravidelně, ale jenom Ti prostě ujely nervy (čemuž se nedivím), tak to přežije. Jsou horší věci, uletět může každý.
Myslím, ze máme poklidnou rodinu, ani se doma nahádáme, natoz bít, to nehrozí, chápu, ze nás neznáte a myslet si můžete cokoli, ale vztah máme s manželem pekný, od nás to nemá. Nejak to má asi v povaze. Varekou mu pravidelne nedávám, dnes jsem si s nim uz nevedela rady, tak dostal. To delávám, ze ho ignoruju, to ho ale jako kdyby ještě vic rozcili a vzteká se. Rekla bych, ze to máme podobné jak píse BohunkaP. Letos me u nej zarazil i Jezisek, cekala bych ze kazde ditko bude mit ze všech darku radost a on mi u některých věci rekl, at to vrátím Jeziskovi, ze se mu to nelibi, ze to nechce. To me táák mrzí.
U nás zabírá, když se takhle navzájem svmanželem za sebe postavíme. Zrovna teď do mě píchal tužkou, měl nějakou narážku. Řekla jsem, že se to nedělá. Když blbne dál, vystartuje manžel. Nebo naopak. A pořád tedy u nás zabírá počítání do 3 přičemž ví, že kdyby to neudělal, opravdu dostane. On je opatrný, takže k tomu dojde rak max. 1× za půl roku. Na to hodně dá. A také zakazujeme, vezmeme hračku. Na ten boj byvh asi volila jasné, že tohle se mi nelíbí a kdykoli začne, tak 100% ignoraci: řekla bych, že jsem mu vysvětlila, že se mi to nelíbí, takže odcházím pryč, ať si to dělá sám. Že se mnou to neexistuje. Ignorace u nás též zabírá. Dej tomu čas, to je období. Náš teď čerstvě 4 r. také hrůza! ![]()
Děti jsou naším zrcadlem, jestli ty doma někomu nadáváš, že je blbej, tak syn to bude dělat taky. Jestli chceš, aby se choval jinak, musíš začít prvně u sebe a ne ho bít vařečkou za něco, za co nemůže…
@K-Black píše:
4 letému dítěti dát vařečkou…no radši nic
Jednou mi do školky přivedla maminka svého synka a už ve dveřích mi hlásila…„Nedivte se, až se svlíkne…má jelita…včera jsem ho seřezala jako žito…tak mě vytočil!“ No, není to tak neobvyklé…evidentně ![]()
@Anonymní píše:
Myslím, ze máme poklidnou rodinu, ani se doma nahádáme, natoz bít, to nehrozí, chápu, ze nás neznáte a myslet si můžete cokoli, ale vztah máme s manželem pekný, od nás to nemá. Nejak to má asi v povaze. Varekou mu pravidelne nedávám, dnes jsem si s nim uz nevedela rady, tak dostal. To delávám, ze ho ignoruju, to ho ale jako kdyby ještě vic rozcili a vzteká se. Rekla bych, ze to máme podobné jak píse BohunkaP. Letos me u nej zarazil i Jezisek, cekala bych ze kazde ditko bude mit ze všech darku radost a on mi u některých věci rekl, at to vrátím Jeziskovi, ze se mu to nelibi, ze to nechce. To me táák mrzí.
Neboj se, to opravdu není o tom, že by viděl nějaké takové chování v rodině. To může napsat jen ten, kdo neví, o čem mluví. Naše dcera vyrůstá v milující rodině, rozhodně se doma nebijeme
a přesto se chová (resp. spíše chovala) podobně, jak popisuješ.
Důležité jsou Tvoje reakce - agresivita mu nesmí projít jen tak. Co se Ježíška týče - to není pravda, že každé dítě má ze všeho radost. Tvůj syn je vlastně upřímný - dárky se mu nelíbily, tak je, mami, vrať. Ale adekvátní reakce v takové chvíli je strašně těžká.
Z toho jak jsi to popsala se mi to zdá hodně. Nevidí to někde? Nejde vám televize jako „pozadí“ s nějakým nevhodným programem? Nemusíš to ani postřehnout. Mám pocit, že když zapnu TV, tak tam vidím to co popisuješ snad každý den.
Nezdá se mi ani to, že si dokáže spojit kopnutí a ještě u toho říct vulgarismus. Pokud máte doma hračky druhu jaký popisuješ, tak bych zabavila. To, že je stále takto naštvaný by se mi taky nelíbilo, ale jak se stane třeba to, že usne v autosedačce? Neříkám, že je to špatně, nicméně malé děti potřebují denní rytmus, stereotyp, jistou. Vaše dítě se mi jeví nejisté, proto se může projevovat zlobou a agresivitou.
Není dobře, že jsi ho vzala vařečkou, ale už se stalo, nervy někdy povolí. Jak se chová k otci? Jak vychovává jeho tatínek?
@Anonymní píše:
Syn má 4 roky, uz delší dobu má otresne chování. Strasne ho zajímaji vojáci, policajti, rytíři, proste vse, kde někdo nejak bojuje, at uz mecem, pestma, pistolemi a porad by bojoval, porad by se s nekym mlatil, po ránu se vzbudím, chci ho pomazlit, on mi dá pod bradu pest a „chces se prat?“ no je to normální? když má spatnou náladu a něco po nem vyzaduji, tak po me jeci, tak, jak by si dite na rodice nemelo dovolit, je drzej, dnes jsem ho spiciho z auta prenesla domu, to se samozrejme vzbudil se spatnou náladou, z niceho nic me kopne, řekl mi, ze jsem blbá, dnes jsem mu uz dala varekou. Nemáte někdo podobnou zkušenost ci radu, co by zabralo? Rozhodne nechci vychovat grázla.
To sis zavařila, s tou vařečkou, ted tu dostaneš sprchu jakou si ještě nezažila, já nevím
máma na nás občas tu vařečku taky použila, žijeme a nikdo nás netýral, když už to opravdu jinak nejde, myslím, že zakladatelka svého syna netýrá, jen jak píše, už to nešlo…
To me uz taky napadlo, ze bych mu třeba něco zakázala a rekla jsem mu dneska, ze se strasne zlobím za to, jak se choval a ze sbalim všechny hracky, když je tak zlej. Mám mu je sbalit? A nechat jen jednu na hrani? Když bude hodnej a poslusnej, ze bych mu třeba pak postupne zas hracky vrátila nebo je to blbost? Má i nevhodne hracky na hrani, toho jsem si vedomá, jako třeba napr mec, pistole, takove bojovné zbrane, jednu dobu jsem to zakázala, odstranila je, ale najednou si dělala zbrane z cekoholi jiného, co mel po ruce, venku z klacku, atd.
@Anonymní píše:
To me uz taky napadlo, ze bych mu třeba něco zakázala a rekla jsem mu dneska, ze se strasne zlobím za to, jak se choval a ze sbalim všechny hracky, když je tak zlej. Mám mu je sbalit? A nechat jen jednu na hrani? Když bude hodnej a poslusnej, ze bych mu třeba pak postupne zas hracky vrátila nebo je to blbost? Má i nevhodne hracky na hrani, toho jsem si vedomá, jako třeba napr mec, pistole, takove bojovné zbrane, jednu dobu jsem to zakázala, odstranila je, ale najednou si dělala zbrane z cekoholi jiného, co mel po ruce, venku z klacku, atd.
Zbraně mu neber - to nemá smysl. Přesně, jak píšeš, udělá si pistoli z čehokoli a výsledek je stejný. To nijak nepomůže. Důležité je nedovolit mu s pistolí agresivní hry - tj. „jasně, klidně si s pistolí hraj, ale střílí se s ní jen do terče - nebo do dveří - nebo tady do těch plechovek. Kdo střílí na lidi, nemůže pistoli mít… jakmile uvidím, že míříš na mne nebo na cokoli živého, pistoli si vezmu“… a pokud namíří na Tebe, pistoli důsledně sebrat.
Zákazem hraček si taky nepomůžeš - bude se nudit a bude to ještě horší. Vlastně tu agresivitu ještě vystupňuješ.
Nenapadá mne žádná univerzální rada - vím, že pořád píšu, co nepomůže a ne to, co pomůže - ale ono je to opravdu situace od situace. Důležité je pokud možno neopětovat agresivitu agresivitou.
Syn má 4 roky, uz delší dobu má otresne chování. Strasne ho zajímaji vojáci, policajti, rytíři, proste vse, kde někdo nejak bojuje, at uz mecem, pestma, pistolemi a porad by bojoval, porad by se s nekym mlatil, po ránu se vzbudím, chci ho pomazlit, on mi dá pod bradu pest a „chces se prat?“ no je to normální? když má spatnou náladu a něco po nem vyzaduji, tak po me jeci, tak, jak by si dite na rodice nemelo dovolit, je drzej, dnes jsem ho spiciho z auta prenesla domu, to se samozrejme vzbudil se spatnou náladou, z niceho nic me kopne, řekl mi, ze jsem blbá, dnes jsem mu uz dala varekou. Nemáte někdo podobnou zkušenost ci radu, co by zabralo? Rozhodne nechci vychovat grázla.