Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tatínek, to je pro nej zlaticko, podniká a tak s námi není proste tak často, jako tatka, co prijde ve tri z fabriky, nekdy se vidí az vecer, svatky ted s nama byl denne, tatka má vetsi autoritu, zarve a je klid. U me je i problém to, ze polevuju, něco zakazu, on prijde s prosíkem, breci, slibi, ze uz bude hodnej a ja povolím, prijde mi to najednou strasne lito. Nerikam, ze je furt takovej, ale jak není po jeho, musím třeba varit, uklízet, vytirat, cokoli a on za mnou prijde, ze chce, at si s nim jdu hrat, ja mu vysvetlím duvody, proc ted ne, ze třeba az udelám to a to a on se hned vztekne, ze jsem škaredá, ze se mnou nebude kámos.
Starší syn je něco takového jako popisovala BohunkaP. Věkem se to trochu zlepšuje, dělá to jenom „doma“, ve škole je tichý, klidný, poslušný, pečlivý… No jako by to bylo jiné dítě.
Radu nemám, ale vydrž. A ti co takové dítě doma nemají opravdu neví o čem mluví. Kolikrát mě už ujela ruka, jenom tou vařechou zatím jenom vyhrožuju.
Možná bych fakt zabavila ty „nevhodné“ hračky a snažila se vypozorovat odkud to má. Sám na to určitě nepřišel.
@Anonymní píše:
Tatínek, to je pro nej zlaticko, podniká a tak s námi není proste tak často, jako tatka, co prijde ve tri z fabriky, nekdy se vidí az vecer, svatky ted s nama byl denne, tatka má vetsi autoritu, zarve a je klid. U me je i problém to, ze polevuju, něco zakazu, on prijde s prosíkem, breci, slibi, ze uz bude hodnej a ja povolím, prijde mi to najednou strasne lito. Nerikam, ze je furt takovej, ale jak není po jeho, musím třeba varit, uklízet, vytirat, cokoli a on za mnou prijde, ze chce, at si s nim jdu hrat, ja mu vysvetlím duvody, proc ted ne, ze třeba az udelám to a to a on se hned vztekne, ze jsem škaredá, ze se mnou nebude kámos.
to dělají všechny děti, ten můj taky, kolikrát i z ničeho nic, já ho odvádím do pokoje, on tam hysterčí pak se uklidní, přijde řekne ať už jsem hodná, že se nezlobí a je to
má špatné vyjadřování, tak to zní komicky ![]()
Jo a lítostivý pláč u staršího skoro neznám, vždycky je to hned vzteklý brekot.
@Anonymní píše:
U me je i problém to, ze polevuju, něco zakazu, on prijde s prosíkem, breci, slibi, ze uz bude hodnej a ja povolím, prijde mi to najednou strasne lito.
To nesmíš… to je přesně to, co nesmíš.
V tom může být zakopaný pes - i proto si na Tebe dovolí víc než na jiné.
Je potřeba, abys vážila slova - tj. když dáš zákaz nebo řekneš „bude to takto“, musí to být uvážené, rozmyšlené, ne ve vzteku… a pak už nesmíš povolit! Musíš na tom trvat a důsledně splnit, co jsi řekla… aby věděl, že máma nikdy nevyhrožuje, ale vždycky splní, co řekne.
Odkud to má - urcite z pohádek, z tama urcite ty mece a bojování vůbec, no a ve skolce si porad hrajou na policajty a na rytíre,, to mi vždycky říká, sotva si ho vyzvednu, ze s Edíkem bojovali…
@Anonymní píše:
Odkud to má - urcite z pohádek, z tama urcite ty mece a bojování vůbec, no a ve skolce si porad hrajou na policajty a na rytíre,, to mi vždycky říká, sotva si ho vyzvednu, ze s Edíkem bojovali…
Určitě, tomu se neubráníš - to bys nesměla číst ani Prince Bajaju, abys toho dítě uchránila, to je nesmysl.
Nejde o to, že má doma pistole - jde o to, aby byl veden k tomu, jak se s nimi zachází.
@Anonymní píše:
To me uz taky napadlo, ze bych mu třeba něco zakázala a rekla jsem mu dneska, ze se strasne zlobím za to, jak se choval a ze sbalim všechny hracky, když je tak zlej. Mám mu je sbalit? A nechat jen jednu na hrani? Když bude hodnej a poslusnej, ze bych mu třeba pak postupne zas hracky vrátila nebo je to blbost? Má i nevhodne hracky na hrani, toho jsem si vedomá, jako třeba napr mec, pistole, takove bojovné zbrane, jednu dobu jsem to zakázala, odstranila je, ale najednou si dělala zbrane z cekoholi jiného, co mel po ruce, venku z klacku, atd.
Onehdá mi Vítek lhal, udělal to už po několikátý a ještě se tomu smál. Tak jsem mu řekla ať mi donese kombajn, co dostal od Ježíška…zabralo to. Jo a kombajn už má zpátky.
Jinak zbraně u nás taky začali frčet, ač to vidím nerada, tak to prostě asi patří ke klukovství
@Anonymní píše:
Tatínek, to je pro nej zlaticko, podniká a tak s námi není proste tak často, jako tatka, co prijde ve tri z fabriky, nekdy se vidí az vecer, svatky ted s nama byl denne, tatka má vetsi autoritu, zarve a je klid. U me je i problém to, ze polevuju, něco zakazu, on prijde s prosíkem, breci, slibi, ze uz bude hodnej a ja povolím, prijde mi to najednou strasne lito. Nerikam, ze je furt takovej, ale jak není po jeho, musím třeba varit, uklízet, vytirat, cokoli a on za mnou prijde, ze chce, at si s nim jdu hrat, ja mu vysvetlím duvody, proc ted ne, ze třeba az udelám to a to a on se hned vztekne, ze jsem škaredá, ze se mnou nebude kámos.
umí to s tebou.. to jen konstatuju - nekritizuju..
hele mám čtyřleťáka čili myslí že mám k tomu co říct..
moje dítě je hodně živý temperamentní, žádná klidná povaha, takže si umím živě představit jak to u vás asi vypadá.. i já jsem povahou spíš v klidu, mírná, vůbec netuším po kom to živý dynamo je..
podle mě je to co popisuješ o tom že se učí ted právě vyjadřovat emoce..vztekne se, vynadá ti vyhrozí… jasně učí se pojmenovávat co cítí…pochoptelně to neumí protože je malej tak to dělá nevhodně..já v takové situaci zkouším zrcadlit. pojmenovat co cítí hodně.. něco jako ano? ty se na mězlobíš? ale měl by ses zlobit na sebe já tě varovala.. jasně že malej řve ještě víc..pak ho posílám do ložnice at se zklidní.. když mi říká že mě nemá rád - něco jsem akázala..tak mu říkám a já tebe mám..ale křičet na mě nebudeš…když slíbíš že hračky schováš tak schovej a vracej až dle pravidel - která si stanovíte i za cenu řevu..musíš být důsledná jinak tě sežere..
S těmi bojovýi zbraněmi bych to zkusila zase pojmenovat.. mě se nelíbí že si hraješ jen s pistolí atd proto ti ji ted schovám a místo toho spolu…a nabídnout jinou zábavu..když se bude vztekat tak vytrvat.. napadá mě spousta věcí co by se dala..ale tohle je tak shrnuto to hlavní
@BohunkaP píše:
Zbraně mu neber - to nemá smysl. Přesně, jak píšeš, udělá si pistoli z čehokoli a výsledek je stejný. To nijak nepomůže. Důležité je nedovolit mu s pistolí agresivní hry - tj. „jasně, klidně si s pistolí hraj, ale střílí se s ní jen do terče - nebo do dveří - nebo tady do těch plechovek. Kdo střílí na lidi, nemůže pistoli mít… jakmile uvidím, že míříš na mne nebo na cokoli živého, pistoli si vezmu“… a pokud namíří na Tebe, pistoli důsledně sebrat.Zákazem hraček si taky nepomůžeš - bude se nudit a bude to ještě horší. Vlastně tu agresivitu ještě vystupňuješ.
Nenapadá mne žádná univerzální rada - vím, že pořád píšu, co nepomůže a ne to, co pomůže - ale ono je to opravdu situace od situace. Důležité je pokud možno neopětovat agresivitu agresivitou.
Líp bych to neřekla. ![]()
U nás tedy ale funguje vzít mu něco teď okamžitě. Např. teď večer si hrál nějakou hru na mobilu a zlobil. Tak jsem mu pohrozila, ať se zklidní nebo o něj přijde. Neposlechl, tak jsem zabavila. Když kňoural, navrhla jsem, že můžeme vyplňovat knihu s úkoly. A byl nadšený a hodný. Jasně, že nuda není dobře. Pokud něco zabavím, je to vždy promyšlené na stanovenou dobu. Beru, že tím je prohřešek vyřešený a nabídnu něco jiného.
Co se ale týče toho, že se vzteká když ho ignoruješ, to je normální, ne? Neuděláš, co chce, tak to zkusí ještě se vztekem. Prostě ho nech - nebude publikum, nebude ho to bavit. A podle mě to brzy zabere. Doufám. ![]()
Tak začni u té důslednosti a pěstování vlastní autority.
Někdy prostě zahoď hadr a věnuj se mu. Přestože se ti to moc nehodí. Vím, že to nejde pořád, nicméně někdy to vyzkoušej. Do úklidu ho klidně zapoj. Vymysli cokoliv s čím by mohl pomoct. Pochopitelně to bude zpočátku víc škody jak užitku.
Děcko se docela dobře formuje zhruba do tří let. Potom to jde dost těžko. Ale ještě není úplně pozdě… Pokud zabere tatínek, tak to ještě není úplně ztraceno.
Jinak nebrala bych všechny hračky, ale ty zbraně prostě jo. Pokud si udělá zbraň z čehokoliv jiného, tak bych tam začala s tím vysvětlováním o míření a ubližování. Stejně se k nim dostane ve školce - takže nějakou újmu neutrpí, na čas bych to prostě vyzkoušela. Ven bych brala nějaký dopravní prostředek, na kterém rád jezdí. Pokoušela bych se odvést pozornost.
@Levandule121 píše:
Co se ale týče toho, že se vzteká když ho ignoruješ, to je normální, ne? Neuděláš, co chce, tak to zkusí ještě se vztekem. Prostě ho nech - nebude publikum, nebude ho to bavit. A podle mě to brzy zabere. Doufám.
Jj, přesně - vztek je normální reakce na ignoraci. A taky na úsměv - u batolat tolik ne, ale u těchto malinko starších stoprocentně. Takové ty momenty, kdy maminka stěží zadržuje smích nad absurditou situace, to dovede dítě téhle nátury vytočit do nepříčetnosti. Moje dítě je v takových momentech ještě stále schopné mne nepříčetně udeřit pěstmi, když se zrovna kvůli něčemu „strašně důležitému“ vzteká, brečí, vříská… a mně se nepodaří utajit úsměv. Ale to se nedá zlobit, to je úplně pochopitelná reakce - samozřejmě ne tolerovatelná, to ani náhodou (!), ale prostě lidsky pochopitelná - já jsem taky nepříčetná, když mám vztek a zjistím, že někdo blízký se mi směje.
Dámy, reknu vám, ze jsem spise pocitala s tím, ze me budete jen kritizovat, zaroven jsem tajne doufala, ze se najde i nejaka rada. Musím rict, ze jsem rada, ze jsem tuto diskuzi založila a urcite si z ní něco i odnásím. Vidím, ze ne všechny deti jsou hodne, ale i malí zlobříci a resit se to musí. Dnes vecer jsem mu za to zlobení zakázala pohádku, prosil, knoural, nepovolila jsem, za coz se musím pochválit. Zároven jsem mu teda řekl, a ze zabavuju všechny hracky, ze mu nehcám jen jednu, to jsem ale vázne nemyslela, ani se mi ted nechce balit pomalu celej pokojik, aby mu tam nic nezbylo, ted vím, ze jsem to rekla blbe, nepromyslene, je mi jasne, ze i když je to v jeho neprospech, ze mi zítra rekne, ale vzdyt jsi rikala, ze si ty hracky všechny vezmes a jsou tady… no a já na to nebudu mit co rict, musím si to do zitrka nejak promyslet. Takze dekuju moc vsem! Levandule121, kdybych mu zakazala skrz něco jednuvěc a pak mu nabidla něco jiného, tak vím, ze bude tak palicatej a nebude to za nic na svete chtit a bude nastvanej a nabrucenej-
@Vertiline píše:
Děti jsou naším zrcadlem, jestli ty doma někomu nadáváš, že je blbej, tak syn to bude dělat taky. Jestli chceš, aby se choval jinak, musíš začít prvně u sebe a ne ho bít vařečkou za něco, za co nemůže…
nezlob se, ale tohle je děsná kravina
to by fungovalo max v bublině, kde bys žila se synem a okolí byste neviděli… my jsme si u syna zakládali na tom, že si nikdy nebude hrát s pistolkama, střílet, bojovat s meči atd… Stačilo pár měsíců ve školce a máme to doma. U nás to neviděl, nijak ho v tom nepodporujeme, nekupujeme tyhle věcí, jenže on si pistolku vyrobí z čehokoliv, v podstatě mu stačí i to, že na někoho míří prstem. Nepomáhá nic, ignorace, zákazy, domluvy ![]()
je malej, mému budou 4 za chvilku a když zjistil že tam jsou dárky ale on neviděl ježíška tak se začal vztekat jak blázen. A taky mě zkouší bouchat, nebo ubližovat a moc dobře ví že mě to bolí, taky se doma neřežem. Radši ho plácni rukou, vařečkou nemáš cit
a seber mu meče a zbraně, oni nejsou pitomý a moc dobře vědí k čemu ty věci jsou. Náš má jen vodní dělo a tak trubka ani na vánočním trhu nevěděl k čemu je meč 
Já když je rozjetej, tak mu ty ruce chytím a tak hnusně na něj promluvím, hrubě a mám fakt hnusný výraz že přestane, a když ne tak ho po tý ruce prostě seknu, on začne hysterčit a já ho odvedu do pokoje, a až se zklidní může přijít, ale je fakt že on moc agresivní není, spíš taková trubka moje