Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Za psychologem bych určitě zašla, pro začátek klidně jen vy, rodiče. Poradit se, jak takové dítě vychovávat, aby vám nepřerostlo přes hlavu.
Zažila jsem v práci, dvě holčičky, sedm a devět se spolu domlouvaly na sebevraždě. Chodily na běžnou základku, ale jedna byla bez maminky (alkoholička) a ta druhá také prostředí nic moc. Pokud jste z normální rodiny a nemáte doma EMO puberťáka, od kterého by to odkoukala, okamžitě bych s ní vyrazila k doktorovi nebo třeba do Domu tří přání (prý je to něco jako dětský krizáč) v Praze. Tohle není normální a může mít rozvíjející se depresi.
A není spíš rozmazlená? To, co říká někde musela slyšet, že své hlavy to nemá a ani tomu nerozumí. Na ty pohádky teda kouká docela dost, to už na to má návyk. Zkuste jí zabavit jinak. Ráno před školkou bych to vůbec nepouštěla.
@Anonymní píše:
Dobrý den. Mám dceru, čerstvých 6 let. Od narození je citlivější, emoční výkyvy nálad atd. Ale poslední dobou doslova bojujemeJakýkoliv zákaz bojkutuje a pokud se jedna třeba o vypnutí pohádky tak vyhrožuje…Ty mi nedovolíš pohádku, vy jste hrozný rodiče. Já chci už umřít. Víte co? Vezmu si nůž a pořežu se…nebo chci abych se vymazala že života, proč jsem se narodila, nebaví mě to, že nic nemůžu atd…
Podotýkám, že na pohádky kouká ráno, před cestou do školky, když přijde že školky a není nějaký kroužek, tak taky pustím, ale samozřejmě nenechám celý den. Takže pak už vypnu (zkoušela jsem i říct, že dokoukej tenhle díl a vypneme to, abych to nevypnula hned) i to je bez úspěchu. Ba naopak to vede k dalsi diskuzi…ještě 5 minut a ještě tenhle díl atd. Nedovolim a výbuch vzteku. Chápu, že se snaží překračovat hranice, ale 6 lete dítě s takovými myšlenkami kvůli tomu, že nemůže koukat celý den na pohádky? Mě to přijde už moc a na psychologa. Manžel zas, že přeháním, že určitě nikam nepotřebuje. Ale ať se v okolí zajímám. Od nikoho jsem podobné výlevy neslyšela ( I když chápu, že tímhle se nikdo moc chlubit nechce).
Děkuji za názor a třeba vlastní zkušenost
No ta s vámi slušně cvičí.
Nemůže to mít od spolužáků? Třeba nějaký má staršího sourozence s podobným problémem a vypráví jim to.
Možná chce jenom pozornost a neví jak jinak si o ní říct. ![]()
Nebo potřebuje práci, víc aktivity, čím víc zaměstnana hlava, tím míň času na blbosti.
@Anonymní píše:
Dobrý den. Mám dceru, čerstvých 6 let. Od narození je citlivější, emoční výkyvy nálad atd. Ale poslední dobou doslova bojujemeJakýkoliv zákaz bojkutuje a pokud se jedna třeba o vypnutí pohádky tak vyhrožuje…Ty mi nedovolíš pohádku, vy jste hrozný rodiče. Já chci už umřít. Víte co? Vezmu si nůž a pořežu se…nebo chci abych se vymazala že života, proč jsem se narodila, nebaví mě to, že nic nemůžu atd…
Podotýkám, že na pohádky kouká ráno, před cestou do školky, když přijde že školky a není nějaký kroužek, tak taky pustím, ale samozřejmě nenechám celý den. Takže pak už vypnu (zkoušela jsem i říct, že dokoukej tenhle díl a vypneme to, abych to nevypnula hned) i to je bez úspěchu. Ba naopak to vede k dalsi diskuzi…ještě 5 minut a ještě tenhle díl atd. Nedovolim a výbuch vzteku. Chápu, že se snaží překračovat hranice, ale 6 lete dítě s takovými myšlenkami kvůli tomu, že nemůže koukat celý den na pohádky? Mě to přijde už moc a na psychologa. Manžel zas, že přeháním, že určitě nikam nepotřebuje. Ale ať se v okolí zajímám. Od nikoho jsem podobné výlevy neslyšela ( I když chápu, že tímhle se nikdo moc chlubit nechce).
Děkuji za názor a třeba vlastní zkušenost
Nemyslím si ze jde o rozmazlenost, tady je psycholog na místě.
Partnera bych moc neposlouchala kdyz mam matčiny pudy a neni pozdě
Muj názor
Já bych se jí zeptala, jestli zcela jasne a konkrétně chápe, co to znamená umřít. Jeslti si je vědoma te definitvnosti, konecnosti. A jestli to je opravdu to, co chce. Jsem si téměř jistá, že ne. Někde to slyšela, použila, zjistila, že to funguje, tak to používá dal. Vysvetlit, TV omezit a zabavit hlavu i tělo tak, že na blbiny nebude mít čas ani náladu. K psychologovi bych spechala v případě, že by opravdu zemřít chtěla, se vším všudy, vědoma si reality. A o tom u šestiletého dítěte docela pochybuju.
Syn měl takové období kolem pátého roku taky… Když něco nebylo po jeho, říkal mi"Chceš abych umřel!?", jakože výhružně. Že když neudělám, co chce, že umře. Díkybohu ho to přešlo, ale říkal to, když hlavně když toho bylo na něj moc, byl nějak přetažený, nebo opravdu neměl možnost o ničem rozhodnout sám. Bylo to období pár měsíců, pak to přešlo.
Určitě zajděte, když by se později něco rozjelo, vyčítala byste si to. Zažila jsme to se ségrou když ji bylo 12 a nepřeju to nikomu. Takhle se s tím ona i vy naučíte pracovat. Jinak dnes jsme měla rozhovor se 7 letou dcerou, která se nechtěla připoutat, řekla no tak umřu a co…Pevný nervy není to jednoduché
![]()
Takhle vyřčené mi to teda nepřipadá jako deprese a hned letět za psychologem…spíš to prostě někde slyšela a vidí, jak to s vámi cvičí. Jak tu někdo radil - hned v tu chvíli se jí zeptat - Co to říkáš? Víš vůbec, co to znamená, to bys chtěla kvůli jedné pohádce? A scénu ať si klidně udělá, ale nemůžeš povolit.
Přijde mi taky malá na taková slova. Ale jeden nikdy neví, raději bych ji objednala. Každopádně se nechová normálně, psycholog není jen pro sebevrahy.
A před školkou v šest ráno žádný pohádky. To byla úplná pitomost s tím začínat.
No pokud má takovéto stavy po vypnutí televize, tak už se jedná o závislost.
Přečti si o tom něco… „První příznak toho, že se dítě stalo závislým, je výbuch vzteku, když mu chcete elektroniku odebrat.“
Viz: https://plus.rozhlas.cz/…cete-7688547
A tady jsou nějaké rady, co dělat, když je dítě závislé na televizi:
https://www.novinky.cz/…izi-40051713
A neslyšela, třeba od babičky, dřív se to docela používalo a starší lidi by to dosud mohli říkat: Já z tebe umřu! Když třeba je tvá dcerka něčím ať negativně nebo i pozitivně překvapila. Nebo, neber nůž, pořežeš se, to bys mohla i umřít. Možná i prababička, neříká to?
Dobrý den. Mám dceru, čerstvých 6 let. Od narození je citlivější, emoční výkyvy nálad atd. Ale poslední dobou doslova bojujeme
Jakýkoliv zákaz bojkutuje a pokud se jedna třeba o vypnutí pohádky tak vyhrožuje…Ty mi nedovolíš pohádku, vy jste hrozný rodiče. Já chci už umřít. Víte co? Vezmu si nůž a pořežu se…nebo chci abych se vymazala že života, proč jsem se narodila, nebaví mě to, že nic nemůžu atd…
Podotýkám, že na pohádky kouká ráno, před cestou do školky, když přijde že školky a není nějaký kroužek, tak taky pustím, ale samozřejmě nenechám celý den. Takže pak už vypnu (zkoušela jsem i říct, že dokoukej tenhle díl a vypneme to, abych to nevypnula hned) i to je bez úspěchu. Ba naopak to vede k dalsi diskuzi…ještě 5 minut a ještě tenhle díl atd. Nedovolim a výbuch vzteku. Chápu, že se snaží překračovat hranice, ale 6 lete dítě s takovými myšlenkami kvůli tomu, že nemůže koukat celý den na pohádky? Mě to přijde už moc a na psychologa. Manžel zas, že přeháním, že určitě nikam nepotřebuje. Ale ať se v okolí zajímám. Od nikoho jsem podobné výlevy neslyšela ( I když chápu, že tímhle se nikdo moc chlubit nechce).
Děkuji za názor a třeba vlastní zkušenost