Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, to jsem zas já s malým řvounem
Je možné, aby už teď měla malá ten separační syndrom (tak nějak se to jmenuje. že?) nebo je jen rozmazlená? Dokud je třeba s přítelem a nevidí mě, je všechno ok. Jakmile mě jen zahlídne, následuje pekelnej řev, při kterým ji uklidní jen když jí pochovám… Máte některá podobnou zkušenost?
My jsme toto měli ve 4 měsících, nikdo kolikrát ani taťka nemohl blíž jak na 2 metry, včetně jídla pití apod. Pak se to trochu srovnalo a teď už je to lepší, ale je stejně znát že mamka je mamka. Vím, že je to trošku na hlavu, ale snaž se na tom vidět to pozitivní a užívat si to. Už nikdy tě takhle nebude potřebovat.
Ono se to zase srovná, jen to chce vydržet a rozhodně nelámat přes koleno. ![]()
Jooo, to je u nás taky. Dřív teda to bylo přesně jak píšeš - s taťkou si v poho hráli, pak jsem se přetáhla kolem, on si asi řekl, že by bodla mléčná sváča a žačal brečet
![]()
Teď už třeba jenom natahuje ruce a plazí se za mnou, chce pochovat… Neberu to jako něco špatného, že když mě vidí, tak chce za mnou. Myslím, že i těm dětem ubíhá čas jinak, ty máš pocit, že tě nevidí jenom půl hoďky, ale pro ni je to dlouho, tak se chce pomazlit
Myslím, že hlavní je, že neřve, když jsi pryč, to by bylo blbé. Ale že se chce pomazlit, když tě uvidí bych jako nic špatného neviděla. Kdyby si tě nevšímala, též bys z toho byla špatná
![]()
ahoj tak u takhle malého dítěte to neznám,ale kolem 10tého měsíce malá začrala mít fixační problémy,když mě neviděla bylo vše ok,ale jenom jak uslyšela že beu za kliku řev, no vše se vyřešilo samo zlomila jsem si nohu a musela jsem na operaci a tak si malé musela rychle zvyknout. z hodina na hodinu se odstavila od kojení, když jsem přišla z nemocnice,tak se už po mně nesápala, spí celou noc…
nevím jestli prďolku ještě kojíš,ale ty kojené jsou více závislé a změníš to až přestaneš kojit. přeji hodně štěstí
Tak doufám, že u nás to nebudeme muset řešit zlomenou nohou
Od úterka k nám začne jen tak cvičně chodit chůva, zatím na tři hodiny jednou týdně. Tak jsem zvědavá, jak to budeme zvládat… Anguo, asi máš pravdu, že je třeba si to teď užívat, ale až budou malé 2 roky, budu jí dávat do jeslí, tak nechci, aby z toho přechodu pak měla šok ![]()
Tak tohle máme a řekla bych, že podruhé. Poprvé to Lukyho chytlo mezi svátky, byl jak klíšťátko a nemohla jsem ho skoro ani položit na zem. To mu bylo taky něco přes 6 měsíců. To se ale rychle srovnalo a teď, po měsíci klidu, je to tu nanovo. Vždycky, když se s někým zabaví, tak džím pusu a neukazuju se, abych si chvilku oddechla, protože jak mě vidí, tak mi pořád visí na noze a řve a řve a já mám ruce vytahané až na zem, protože už má přes 10 kilo ![]()
Zdravím, omlouvám se, že oživuji tohle staré téma, ale jsem nováček na diskuzi a nemůžu založit nové dřív než za 12h od registrace.
A teď k mému problému - mám 6-ti měsíčního klučíka. Zdravotně i co se psychického vývoje týče, je vše OK. Krom toho, že je malý na mě nejspíš až moc fixovaný. Věřím, že zárodkem tohoto problému je náš týdenní pobyt na JIPce, kde byl hospitalizovaný v 6-ti týdnech kvůli černému kašli. Já to psychicky nedávala, takže jsem měla malého co to šlo pořád v náručí. Po návratu domů ho nechtěl nikdo cizí hlídat kvůli stálým záchvatům kašle, kdy se musel co nejdříve zvedat z lehu, aby se neudusil. Takže byl 24h se mnou a nebo s tatínkem. Ten je ale od 8h do 19h pracovně mimo a když dorazí, tak malý už spinká. Bydlíme s mou mámou a na tu malý reaguje hezky. Problém je máma od přítele. U ní v náručí chytne hysterický záchvat. Dnes se z toho 2krát pozvracel, jak plakal. Začíná to dělat neplechu ve vztazích. Já s ní sice moc nevycházím, ale je snad logické, že tak malé mimino těžko proti ní nějak „naočkuji“. Začímám poslouchat řeči typu, že je psych. labilní, neurotický, rozmazlený. Už mě i napadlo, že malý z ní cítí něco zlého, protože na otce přítele reaguje hezky a to ho vidí stejně často, jako jeho mámu. Každopádně nevím, jak tohle řešit.
@Sidík nijak. 6m miminko ví kde je mu nejlépe, u mámy. A u těch u kterých se cítí v bezpečí, které bere za svoje. A to se mu nedá vnutit. Taky jsem byla s mimčem hospitalizovaná ve 4 týdnech, kojený byl skoro furt, v podstatě 7měsíců jsem ho nedala z ruky ataky ho nikdo nechtěl. Postupně se to měnilo, mohla ho pak hlídat babička, později i tatínek a v 1 roce úplně v pohodě byl beze mě den a noc. Miminko v útlém věku by mělo mít své jistoty. Pokud vám to dělá neplechu ve vztazích, je to jen o nepochopení a egu. Nemůžete vnutit dítěti u koho se má cítit dobře.
Je to normální ![]()
Nenechávej ho tak plakat, vezmi si ho k sobě. Až bude chtít, půjde i za tchýní.
Pohledej na netu nějaký článek o separační úzkosti a dej jí ho přečíst… I když tak nějak si myslím, že stejně budeš blbá matka, co vychovává neurotické dítě
- no a co, ty víš, jak to je.
@Sidík buď s nim.. je to ještě moc malé mrně, i dítě, které nebylo na jip, je v tomhle věku na mámu fixované.. neřeš kecy okolí a dělej to, co je dobré pro Tvoje dítě.
Pipet-samozřejmě, že jsem ho nenechala plakat schválně, ale odběhla jsem si pro věci do auta, klidného ho dala příteli. Ten ho dál své mámě k pochování. Pláč jsem slyšet až ven. Jak jsem ho pak vzala do náruče, během chvilky přestal.
Malý s náma spí v posteli, přes den ho mám v ergo nosítku. Prostě si s ním užívám každou chvilku. Nenechávám ho zbytečně plakat…tohle vše okomentováno slovy, že ho rozmazluji. V neděli nás čeká „rodinná“ akce a já už teď mám obavy, že se to zvrhne ve výchovné rady.
@Sidík jé, to malej před 2 -3 měsíci taky dělal, ty hysterické záchvaty. Reagoval tak na některé ženy a na většinu chlapů. Děda se na něj nesměl ani podívat, malý okamžitě zpouštěl řev. Už se trochu uklidnil a je to o dost lepší.
Teď má zas období, kdy přes den spí téměř vždy jen na rodičích… I mimino má svoji hlavu
. Lepší rozmazlovat, než zanedbávat.
@Sidík Moje princezna má 7 měsíců a některé dny nechce být ani chvíli u svého tatínka, natož u někoho jiného ![]()
Na svého tátu reaguje hezky, ale být s ním déle, to ne
. U dědy vydržela až druhý den návštěvy a pořád musela na mne vidět
. Je to prostě mamálek ![]()
Což je podle mne v tomto věku normální
. A každý rozumný člověk to pochopí.
Máte úplně normální miminko. Ať se vám oboum daří ![]()
@Pipet Já myslím, že článek by nepomohl (posuzují to podle naší rodiny). Avšak napadlo mne to samé co vás ![]()
U nás to bylo nachlup stejné. Malá byla v pohodě jenom s oběma mýma mladšíma sestrama (asi máme podobný pach či co
). Ani s mým manželem se necítila tak dobře jako u nich. S chlapama obecně vychází hůře než s ženskýma. Ke konci sedmého měsíce se to začalo pomalu měnit. A teď, v osmi a půl měsících, ji můžu bez obav z hysterického pláče půjčit nejbližší rodině. Samozřejmě musím být poblíž, aby na mě viděla. Miminka prostě potřebujou mámu.
Jo a v čekárně u dětské jsem se z článku dozvěděla, že je to naprosto správný vývoj miminka a říká se tomu separační úzkost.