Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mile maminky, nase roztomile miminko je posledni tydny cim dal tim protivnejsi a ja premyslim, co delam spatne. Spi dobre a kdyz neco delame (cviceni pro mimi, navsteva, prochazky…), tak je zlaticko, ale jakmile jsem s nim sama doma, je to hruza. Nemuzu ho nechat ani chvilku samotneho, aniz by zacal pofnukavat. Porad bych chtel, abych ho zabavovala. Delam to tak napul - chvilka s nim, pak rychle neco doma udelat, oblict se apod. Navic ted zacal i hur usinat. Mate nekdo podobne zkusenosti? Je lepsi se mu venovat vic, nebo naopak min? Jsem rozpolcena mezi pocitem viny, ze si s nim dost nehraju a strachem, ze ho rozmazlim a bude chtit neustalou pozornost i pozdeji. A taky potrebuju chvilku casu na jine veci, vsak vite.
Takze bych ocenila rady: jak moc jste se vasim miminkum v tomto veku venovaly? Co pomahalo na protivnou naladu a na usinani? Jinak ZOUBKY TO NEJSOU, to mi vsichni porad rikaji, spis si myslim, ze se nudi.
Diky!
Není to seperační úzkost? ![]()
Jinak bych spíš zabavovala, než nechala dítě nešťastné, ono si na to časem přijde. Nedělala bych otroka, který se ani nenají a nedojde si na záchod, ale domácnost se dá vzládnout až když je doma tatínek nebo když dítě spí, dítě bych třeba kvůli vyžehlenému prádlu nebo utřenému prachu kvičet nenechala.
Myslím že je to normální. Doma to má okoukaný, nudí se, v cizím prostředí mu stačí pozorovat okolí. U nás je to taky tak, prostě musím k němu na zem a hrajeme si, když toho mám plný zuby dám ho do sporťáku a jedeme na procházku-kouká a je hodnej, zkus s ním jít doma do jiný místnosti než je zvyklý být a uvidíš že bude hodnější.
Separacni ani ne, i kdyz uklizim, tak ho mam u sebe, prenasim ho z mistnosti do mistnosti. Ale mozna mas pravdu, ze je lepsi ho zabavovat. Uz jsem docela psychicky vycerpana a musim priznat, ze se mi kolikrat nechce. Rikam si - ted jsme byli na cviceni, pak si hrali, krmili apod a porad mu to nestaci… No, asi jsem hrozna ![]()
taky to tak mame a to je malemu 5. mesicu. Mam problemy dojit si i na wc a jim na zemi u nej. Asi nam nezbyva nic jineho nez vydrzet ![]()
Vendy, mám to úplně stejně. Když jsem s prckem sama doma, začne se po chvíli vztekat, tak střídám místnosti - jedna deka, druhá deka, křesílko v různých místnostech, postel, postýlka, přebalovák a furt dokola a je to zázrak, když se něco z toho ujme aspoň na 10 minut. Taky doma nic neudělám. Abych se oblíkla, najedla, nebo cokoliv krátkého udělala, tak ho prostě musím nechat mručet a ječet. Poslední dobou je čím dál víc protivný. Pouze v jiných prostředí (u babičky, druhé babičky, prababičky) je jak mílius. Bohužel málo přes den spí, takřka vůbec. Nezabere už ani v kočáru. O to víc je protivný. Ale usíná okamžitě a spí celou noc. Zuby má dva dolní a jejich růst se v jeho chování nijak nedorazil. Podle mě se nudí, chtěl by se víc pohybovat, chtěl by třeba už chodit a být soběstačný, což nejde, tak prudí…
Taky to fyzicky i psychicky zvládám těžko…
Máám s dcerou to samé. Nejlepší je vypadnout z bytu. Domácnost zvládám s miminem v šátku.
Já myslím, že je to kombinace separační úzkosti a nudy. Pokud se zabaví )pozorování v cizím prostředí), tak si na tebe tolik nevzpomene. Když se nic neděje, tak tě vyžaduje. Jinak to, že jsi ve stejné místnosti neznaméná, že to nemůže být separační úzkost. U syna byla i vzádlenost 2 metry pro něj moc.
Malá začala být taky protivnější, zhruba dva týdny zpátky se začala budit ve 3 ráno (to jsem jí naštěstí rychle zatrhla), a když usíná, tak „nadává“ klidně i půl hodiny, dříve jsem ji položila do postýlky, ona se pět minut vykecala a pak usnula
Naštěstí neustálou pozornost nevyžaduje, ale bylo znát, že se něco děje. Taky jsem byla přesvědčená, že to zoubky nejsou, nikde žádná boulička, nic nateklého, žádné teploty, slinění a strkání věcí do pusy se konalo jako obvykle…No a včera na mě vykoukla špička horní jedničky
Ale může to být třeba separační úzkost nebo taky děti bývají protivnější, když jejich mozek už je připraven na „další level“- plazení, sezení, stavění se… a tělo zatím ještě neposlouchá. Eli na břichu mlátila do podlahy a sakrovala pěkně dlouho. Za dva dny se začala plazit a bylo po vztekání ![]()
Tak ti držím palce, ať to zvládneš, ať je to co chce. Jinak mimčo bych zabavovala, ale ne na úkor zanedbávání vlastních potřeb. Už má dost rozumu, takže by si na neustálé nošení a podobné věci mohl zvyknout a odnaučíš ho jenom těžko
Klid já tohle měla od 2 měsíců malá vyžadovala neustálou pozornost nošení atd. čím byla starší tím chtěla víc pozornosti tatínek ani nikdo jiný ji nesměl pochovat…ted v roce se to obrátilo mě skoro nepotřebuje bud si hraje sama a nebo řádí s tatkou !!!
U nás to bylo naprosto stejné, chlapeček 7m, doktorka radila věnovat se víc a zabralo věnovat se míň
, nesmím být ani na dohled. Položím ho na hrací koberec, chvíli pláče, tak minutu, a najednou je ticho, když si najde nějakou hračku. Jakmile přijdu a vidí mě, okamžitě začne zase nakrabovat. Jinak on si vzteky fňuká pořád,že nedosáhne na hračku,kterou si zahodil, že mu nejde lézt, ale to holt bude muset vybojovat sám, s tím mu maminka nepomůže
Zkusila bych ho položit a odejít tak, abys Ty viděla, ale on Tebe ne.
JJ znám…Někdy to jsou zoubky a někdy prostě chce být jen furt s maminkou…
Takže na wc je taky se mnou
Řeším to tak, že jí nechávám vyvztekat, ono jí to za chvilku přejde, když vidí, že já nic…Dneska jsme takhle dopolko spolu usínaly. Hroznej řev, že spát prostě nebude, a už vstávala, tak jsem jí tam dala ruku a zavřela oči jako že spím, no a za chvíli jí to přešlo, když zjistila, že já nic…Jsme spolu v kuchyni, tam si hraje, nebo spíš se mě plete pod nohama
ale začíná objevovat šuplíky, topení, skříně, tak se docela zabaví ![]()
Já jsem tohle měla se starším synem.Ale dnes jsem přesvědčená že jsme ho prostě rozmazlili. Trpěl na prdíky,takže když neměl záchvaty tak jsme lítali kolem něho.Teď když mám druhé dítě,tak na něj už nemám tolik času a taky se mi nechtělo trávit 24 hod jako jeho siamské dvojče.Takže odmalička jsem ho občas nechala samotného v postýlce nebo houpačce,aby si nezvykal že jsem pořád s ním.Když se povede,tak vydrží sám v postýlce i půl hodiny.ALe taky je asi každé dítě jiné a jinak vyžaduje pozornost. ![]()
ahoj, my tohle známe taky. Už to trvá pár týdnů a já si na to už i pomalu zvykla. Dcera, pokud nejsem s ní na zemi a nebo ji nemám v šátku, tak kňourá. Někdy se povede, když je vyspaná a něco ji zaujme, že chvíli vydrží samotná a zabaví se. Domácnost řeším šátkem, ona je spokojená a já si udělám co potřebuju. Doporučuju ![]()