Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neprotahuji odchody. Prostě jsme se předtím rychle dřív rozloučili a šla jsem, ale to mi do tý třídy aspoň šel.. jenže dneska to bylo opravdu hysterický, utekl ke dveřím, brečel a kousal si až prsty, vešel se na mě a rvát ho za ruku po zemi do třídy fakt nehodlám. Je to moje dítě, které mám ráda. ![]()
On tohle normálně nikdy nedělá, takový scény neznám kvůli ničemu tak samozřejmě že mi to vadí, protože to už musí být…
@Dandie22 píše:
Neprotahuji odchody. Prostě jsme se předtím rychle dřív rozloučili a šla jsem, ale to mi do tý třídy aspoň šel.. jenže dneska to bylo opravdu hysterický, utekl ke dveřím, brečel a kousal si až prsty, vešel se na mě a rvát ho za ruku po zemi do třídy fakt nehodlám. Je to moje dítě, které mám ráda.
On tohle normálně nikdy nedělá, takový scény neznám kvůli ničemu tak samozřejmě že mi to vadí, protože to už musí být…
A co na to říká učitelka? U nás bylo normální, že jsme se v šatně rozloučili, a pokud dítě plakalo, učitelka přišla a citlivě ho odvedla do třídy mávat k tomu oknu například. Většina dětí se pak během pár minut uklidní a zapojí do hry s ostatními. Uklidní se i tvůj syn?
Co kdyby ho tam zkusil vzít táta (klidně hned na otevíračku, ať stíhá práci)? U nás když jde dcera s tátou, je usměvavá a loučí se s radostí, ale když jde se mnou, u dveří trošku natahuje.
A nespraví to nástup do práce?
Já svým dětem říkám, že školka a škola je jako práce, každý máme něco, kde je potřeba být. Je to pro ně daleko pochopitelnější. Starší syn moc nechápal, proč jde do školky, když já si jdu domu s jeho bráchou.
Teď u toho mladšího je to logický, sám říká, že mámy chodí do práce a děti do školky.
Kdybych byla doma, pochybuju, že by to šlo tak lehce.
@Dandie22 píše:
Neprotahuji odchody. Prostě jsme se předtím rychle dřív rozloučili a šla jsem, ale to mi do tý třídy aspoň šel.. jenže dneska to bylo opravdu hysterický, utekl ke dveřím, brečel a kousal si až prsty, vešel se na mě a rvát ho za ruku po zemi do třídy fakt nehodlám. Je to moje dítě, které mám ráda.
On tohle normálně nikdy nedělá, takový scény neznám kvůli ničemu tak samozřejmě že mi to vadí, protože to už musí být…
Aha…prej musí být
Promiň, ale tvoje uvažování mu to fakt neulehčí. Ještě zažiješ milión situací, který se nebudou tvému synovi líbit a bude to muset tak být… ![]()
Já dopučuji najít mu tam kamaráda. Prostě si vyber nějakou maminku se stejně starým chlapečkem a začněte se ve volném čase potkávat. Ráno se můžou potkat v šatně, jít spolu do třídy. Jo a opravdu bych neustupovala a ty 4 hodiny ve 4 letech prostě musí zvládnout.
@unuděná učitelka by si ho odervala do třídy kdybych ji to dovolila a to by se ji bál už úplně…
Řekne mi, že si jde hrát ale že je to samotář.
On si ani normálně když někde jsme s dětmi moc nehraje, spíš rád sám.
Pak zase chvíli nějak spolu, ale nejvíc si vyhraje sám nebo se mnou, jiným dospělím.
Když se ho zeptám co dělali ve školce tak mi to vypráví.
@Dandie22 Čerstvě čtyřletá taky nechce. A to už chodí druhý rok, i když první většinou promarodila. Nejhorší je to vždy po nemoci. Utíká ke skříňce, že se obleče a jde domů. Ano, rve Ti to srdce, ale chce to zatnout zuby, být rozhodná a pokud možno čas zkrátit na minimum. U nás ji přebírá učitelka, já odcházím a za pět minut mi přijde fotka usmívající se dcery, jak si hraje, prý se i zapojuje. Je to u vás pak taky v pohodě?
No a jak se chová jinak? Je zvyklý být někdy bez tebe, hlídá ho někdo občas? Má rád děti, baví ho si s nimi hrát?
Jestli je jinak společenský, tak takhle extrémní nechuť může mít třeba opravdu nějakou příčinu přímo v té školce… že mu tam někdo nebo něco nesedí… a pak by to vyřešila změna školky.
@Dandie22 píše:
@unuděná učitelka by si ho odervala do třídy kdybych ji to dovolila a to by se ji bál už úplně…Řekne mi, že si jde hrát ale že je to samotář.
Když se ho zeptám co dělali ve školce tak mi to vypráví.
On si ani normálně když někde jsme s dětmi moc nehraje, spíš rád sám.
Pak zase chvíli nějak spolu, ale nejvíc si vyhraje sám nebo se mnou, jiným dospělím.
Tak to je ale jeho povaha. Mám syna taky takového. Ve školce trávil většinu času někde u stolečku, kde si kreslil, později četl a skládal puzzle. Logicky tyhle děti mívají tu adaptaci těžší, když je svým způsobem vrstevníci nezajímají (někdy až děsí). Ale to nebude lepší ani ve škole
Pomoz mu najít kamaráda.
@ibis tak to si fakt nemyslím, protože cokoliv se mu nelíbí tak s tím fakt nedělá takový scény. Nikdy.
Naopak právě vím že se s ním s čímkoliv šlo rozumně domluvit. Bez řvu, vzteku a pláče. Já vlastně neznala žádný scény jako dělaj jiné děti. Až teď.
Takže je mi jasný, že je to pro něj dost vážný a nehodlám to zlehčovat protože já to neprožívám. Ježiši hnus a poslouchat tohle rozhodně nehodlám, to si praktikujte svým dětem ![]()
Jindy, když ho někdo hlídá - kamarádi, rodina nebo spí u babičky je úplně v pohodě.
@unuděná ono tomu asi moc nepomohly ty pauzy kvůli nemocem, protože předtím mi chodil aspoň jeden celý týden bez jediné slzy, už jsem v duchu jásala a pak omarodil…
a dneska po dlouhé době to mělo „plný grády“.
@Dandie22 píše:
@ibis tak to si fakt nemyslím, protože cokoliv se mu nelíbí tak s tím fakt nedělá takový scény. Nikdy.**Naopak právě vím že se s ním s čímkoliv šlo rozumně domluvit. Bez řvu, vzteku a pláče. Já vlastně neznala žádný scény jako dělaj jiné děti. Až teď.
Takže je mi jasný, že je to pro něj dost vážný a nehodlám to zlehčovat protože já to neprožívám.** Ježiši hnus a poslouchat tohle rozhodně nehodlám, to si praktikujte svým dětem
Jindy, když ho někdo hlídá - kamarádi, rodina nebo spí u babičky je úplně v pohodě.
Jenže kočko, tohle pro něj je dočista jiná situace, než kterým byl dosud vystaven. On si uvědomuje, že je to něco, co musí, že tam pro něj v tu chvíli nejseš a hlavně, že je to už „napořád“, ne jednorázové přespání u babičky. Opravdu je normální, že dětem trvá, než si na tuhle změnu zvyknou. A ty bys měla být pevná a rozhodná, to je to jediné, čím mu můžeš pomoci. Když z tebe cítí nejistotu, váhání, jestli si ho přecijen nenechat doma atd., tak mu adaptaci skutečně neulehčuješ.
@Dandie22 píše:
@unuděná ono tomu asi moc nepomohly ty pauzy kvůli nemocem, protože předtím mi chodil aspoň jeden celý týden bez jediné slzy, už jsem v duchu jásala a pak omarodil…a dneska po dlouhé době to mělo „plný grády“.
To je jasný, ty nemoci jsou naprd. Po delší absenci mi v šatně popotahovaly děti ještě i předškolní.
@unuděná přesně, zakladatelka tomu musí jít aktivně naproti a najít mu kamaráda. Jestli se jí nechce nikoho oslovovat tak doporučuji jít na nejbližší hřiště u školky v době, kdy děti nejvíc odchází domů a číhat 😁. Jinak já jsem empatická maminka, takže když v šatně vidím, že se nějakému dítěti nechce do třídy, tak poprosím to svoje, aby vzalo to plačící dítě za ruku a že můžou jít do třídy spolu. Zatím to vždy fungovalo a rodiče mi byli vždy vděční.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.