A stále nechce do školky

Napsat příspěvek
Velikost písma:
557
16.10.23 09:53

@unuděná Ale to skutečně nedělám. Před ním si nedovolím váhat ani dát najevo svou bezmoc a neustupuji mu. Naopak ho povzbuzuji a snažím se ho uklidnit bez výrazných emocí.
Jen prostě nechci abych ho tam narvala násilím a odešla.
Mě nevadí když si popláče, ale chci docílit toho aby tam šel aspoň dobrovolně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
557
16.10.23 09:54

@K92 vzít za ruku už jsme také s jednou maminkou zkoušeli, nalákat na kamaráda, ale fakt marně. Musela bych jít taky, aspoň na chvíli ale to naše školka neumožňuje - vstup do třídy.
Ale jeho bych nenalákala ani na jeho kamaráda, kdyby spolu chodili do školky. Nemá k němu žádnou citovou vazbu bych řekla, k žádnému dítěti se kterým se potkáváme. Prostě si s nima v ten moment jen hraje, ale nic víc.

Příspěvek upraven 16.10.23 v 09:56

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
16.10.23 09:56
@Dandie22 píše:
@unuděná Ale to skutečně nedělám. Před ním si nedovolím váhat ani dát najevo svou bezmoc a neustupuji mu. Naopak ho povzbuzuji a snažím se ho uklidnit bez výrazných emocí.
Jen prostě nechci abych ho tam narvala násilím a odešla.
Mě nevadí když si popláče, ale chci docílit toho aby tam šel aspoň dobrovolně.

Já bych si taky hrozně přála, aby můj puboš chodil do školy dobrovolně, nebo k zubaři, to by bylo bájo :lol: Faktem je, že některé věci prostě člověk dělat musí a u malých dětí se ta frustrace z nich projevuje často pláčem no :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
557
16.10.23 09:57

@unuděná tak určitě dobrovolně vleze do dveří nebo ho tam rveš? Asi ne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1545
16.10.23 09:58
Chapu, ze takove
@Dandie22 píše:
Neprotahuji odchody. Prostě jsme se předtím rychle dřív rozloučili a šla jsem, ale to mi do tý třídy aspoň šel.. jenže dneska to bylo opravdu hysterický, utekl ke dveřím, brečel a kousal si až prsty, vešel se na mě a rvát ho za ruku po zemi do třídy fakt nehodlám. Je to moje dítě, které mám ráda. :nevim:
On tohle normálně nikdy nedělá, takový scény neznám kvůli ničemu tak samozřejmě že mi to vadí, protože to už musí být…

To chapu, ze se ti ho breciciho nechce nasilim odvezdavat do tridy. To, co popisujes je ale neco jineho, nez jsi popsala puvodne. Takze dite ti udelalo tuto scenu prvni den po nemoci, nebo treba az druhy? U prvniho dne bych se poucila a jiz predem o tom doma mluvila, ze do skolky pujde, stejne jako pred nemoci. U druheho bych resila co se stalo. Je dost mozne ale, ze se stalo jenom to, ze mu naplno doslo, ze do te skolky bude zase chodit kazdy den. To jsme taky meli. Casem to opadlo a i tento cirkus byl. Pomohlo jen rozhodne a vecne utisovat s tim, ze potrebujeme, aby sel do skolky a my do prace.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6381
16.10.23 09:58
@K92 píše:
@unuděná přesně, zakladatelka tomu musí jít aktivně naproti a najít mu kamaráda. Jestli se jí nechce nikoho oslovovat tak doporučuji jít na nejbližší hřiště u školky v době, kdy děti nejvíc odchází domů a číhat 😁. Jinak já jsem empatická maminka, takže když v šatně vidím, že se nějakému dítěti nechce do třídy, tak poprosím to svoje, aby vzalo to plačící dítě za ruku a že můžou jít do třídy spolu. Zatím to vždy fungovalo a rodiče mi byli vždy vděční.

Mě by zajímalo, jak se tohle dělá. Mě se totiž v době, kdy jsem na to měla díky MD/RD s mladším čas vůbec nepovedlo.
A to chodil do školky kousek od domu, kde chodily všechny děti ze sousedství.
Vrchol kontaktu bylo Dobrý den.
Tehdy jsem očekávala, že si nějaký přátele najdeme a ono ne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2002
16.10.23 09:59
@Dandie22 píše:
Ahoj. Máme trable a nevím co s tím, ale syn nechce chodit do školky. Budou mu brzy 4 roky a je od září.
Ráno cestu tam nějak dáme, ale nadšenej vůbec není. Jakmile tam vstoupíme už panikaří a stresuje se. Tak na něj mluvím, povídáme si, čteme co bude mít k jídlu, projdeme výzdobu, ale stejně se neuklidní.
Při vstupu do třídy už hysterčí a pláče. Nešoupu ho tam, snažím se ho uvést do pohody aby byl schopný tam jít sám a aspoň mi s pláčem dobrovolně zamávat z okna nebo mi jde nakreslit obrázek. Nosí si hračky, které si ráno vybere.
Ale na situaci to nic nemění…
Teď byl často za sebou nemocný, nic vážného, nachlazení nebo teploty, rýma a a tak byl doma.
Dnes šel opět po pauze a bylo to mnohem horší než dřív.
Při vstupu do školky začal utíkat směrem ke dveřím ven a doslova byl rozklepanej, že tam nechce a že se bojí. Zavíral dveře aby učitelka nepřišla, to už bylo fakt podobný zoufalství. Hlásal že chce domu, nechce tam být, nelíbí se mu tam apod… nepřijde mi, že by učitelka byla přísná. A jiná školka by to asi taky nevyřešila. :nevim:
Nakonec se mi po x minutách podařilo aby šel a zamával mi (to si řekla sám) ale to nebylo dobrovolně, bral to spíš jako poslední možnost a mě je to všechno strašně líto.
A nevím co s tím.
Už jsem chtěla nastoupit do nějaké práce, ale když to vidím tak pochybuji.
Jenže čas běží a mě za chvíli skončí RD. Plánovala jsem to jinak no, jednodušší to přiznávám.
Je do oběda, spát tam ještě ani nezkusil když nezvládá moc ani to.
O školce si povídáme, o všem i jeho pocitech celkově.
Co s tím? Jak to zlepšit? Já už fakt nevim. :zed:

Syn nastoupil do školky ve třech letech, první tři měsíce probrečel každé ráno, v šatně občas hysteráky. První den jsem to nějak nečekala, takže i mě ukápla slza, jak mi ho bylo líto, ale věděla jsem, že nemá smysl to protahovat, takže jsem ho „vrazila“ učitelce a odešla. My máme skvělé učitelky, takže první týden si s ním učitelka vždycky sedla, on se k ní tulil a pak si šel hrát. Postupem času mi učitelka řekla, že jen „dělá divadlo“ v šatně, protože jakmile se zavřou dveře, jde si umýt ruce a hrát si. Každopádně vzhledem k tomu, že je narozený na začátku září, tak až letos je předškolákem a tudíž jde do školky 4. rokem. Školku rád nemá, nudí ho, otravuje ho, že si musí chodit po obědě lehnout, že si nemůže běhat ve třídě (je akčnější povahy), že tam nejsem já. Kdybych to nechala na něm, tak do školky nenastoupí nikdy. Takhle chceš, aby to dopadlo u vás? Že ti bude syna líto a do práce nenastoupíš? Až si najde kamarády, bude to lepší. Tak vydrž.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
16.10.23 10:00
@Dandie22 píše:
@unuděná tak určitě dobrovolně vleze do dveří nebo ho tam rveš? Asi ne.

Jenže to je právě ten rozdíl mezi malým dítětem a defacto dospělákem. Už si dokážeme vědomě říct „je to pruda, ale nic jiného mi nezbývá“ a nebrečet u toho. Syna jsem do školky taky dávala učitelce plačícího a kdyby mohl, proběhne ven a zdrhne až na konec světa :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2002
16.10.23 10:01
@Dollorres píše:
Mě by zajímalo, jak se tohle dělá. Mě se totiž v době, kdy jsem na to měla díky MD/RD s mladším čas vůbec nepovedlo.
A to chodil do školky kousek od domu, kde chodily všechny děti ze sousedství.
Vrchol kontaktu bylo Dobrý den.
Tehdy jsem očekávala, že si nějaký přátele najdeme a ono ne.

Musíte být aktivnější, prostě to zkusit. Já taky oslovila maminku kluka, co chodil se synem na hřiště. Bavíme se spolu doteď, což je už tři roky. Možná, že kdybych to nechala na ní, tak se neseznámíme, kdo ví :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3422
16.10.23 10:02
@Dollorres píše:
Mě by zajímalo, jak se tohle dělá. Mě se totiž v době, kdy jsem na to měla díky MD/RD s mladším čas vůbec nepovedlo.
A to chodil do školky kousek od domu, kde chodily všechny děti ze sousedství.
Vrchol kontaktu bylo Dobrý den.
Tehdy jsem očekávala, že si nějaký přátele najdeme a ono ne.

My jsme se takto domluvily v šatně, jestli s dětmi nezajdeme na hřiště.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15425
16.10.23 10:02
@Dandie22 píše:
@ibis tak to si fakt nemyslím, protože cokoliv se mu nelíbí tak s tím fakt nedělá takový scény. Nikdy.

Naopak právě vím že se s ním s čímkoliv šlo rozumně domluvit. Bez řvu, vzteku a pláče. Já vlastně neznala žádný scény jako dělaj jiné děti. Až teď.

Takže je mi jasný, že je to pro něj dost vážný a nehodlám to zlehčovat protože já to neprožívám. Ježiši hnus a poslouchat tohle rozhodně nehodlám, to si praktikujte svým dětem :zed:

Jindy, když ho někdo hlídá - kamarádi, rodina nebo spí u babičky je úplně v pohodě.

jenomže tohle je prostě situace, ve které jste ještě nebyli. Ta školka bývá pro dětí první zásadní životní změna.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12623
16.10.23 10:04
@unuděná píše:
Asi to nebude populární názor, ale já osobně jsem pro ho tam prostě dát i přes odpor a nepřizpůsobovat svůj pracovní život 4letému dítěti. Jestliže nemá objektivně důvod se tam bát, tak bych školce věřila. Navíc, když bude kluk vědět, že nejsi doma, ale v práci, bude rozhodně lépe akceptovat, že i on musí být ve školce. Mě brečely obě děti při nástupech do školky, i druhý rok ze začátku. Mluvili jsme o školce v klidu doma, rozebírali to, motivovali a časem to přešlo.

Tohle je tezke..ja brecela jeste v 6let, kdyz jsem prisla domu a nikdo nebyl doma..ve skolce taky, ale jen kdyz se mama zdrzela a neprisla na minutu..pak me to ze dne na den preslo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
557
16.10.23 10:05

@starfish_at_night Celou dobu nemoci jsme si o tom občas povídali že až se uzdraví půjde znovu si pohrát do školky. I vcera večer před spaním. Právě proto už nevím co jiného zkusit. Asi to přetrpět. A časem snad bude lépe.
Taky mu vypravim, ze budu chodit do prace jako táta a on do skolky jako ostatni deti.
Otevrene si o tom povidame jeste pred prvnim nastupem a furt dokola.
Ja ale do prace nechci, dokud nebudu vedet ze mi zvladne do te skolky chodit.
Jeste tam ani nespal, protoze se ani poradne neadaptoval na ty 4 hodiny denne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
557
16.10.23 10:06

@ivašot. A toho já jsem si plně vědoma a proto se ptám na tipy, co dělali jiné mamky když měli takto vystrašené dítě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
16.10.23 10:07
@Dandie22 píše:
@starfish_at_night Celou dobu nemoci jsme si o tom občas povídali že až se uzdraví půjde znovu si pohrát do školky. I vcera večer před spaním. Právě proto už nevím co jiného zkusit. Asi to přetrpět. A časem snad bude lépe.
Taky mu vypravim, ze budu chodit do prace jako táta a on do skolky jako ostatni deti.
Otevrene si o tom povidame jeste pred prvnim nastupem a furt dokola.
Ja ale do prace nechci, dokud nebudu vedet ze mi zvladne do te skolky chodit.
Jeste tam ani nespal,protoze se ani poradne neadaptoval na ty 4 hodiny denne.

A to ti řekla učitelka, nebo jak jsi na to přišla? Ranní pláč opravdu není známka toho, že dítě není adaptované, věř mi. Pokud následně funguje v pohodě, zapojí se do aktivit, nají se, zajde na wc atd., tak je to naprosto super a není třeba si dělat vrásky. Nechci působit necitlivě, ale ona spousta dětí prostě využívá „slabost“ rodičů - vidí, že ty zůstáváš déle, když brečí a dělá scény. Ergo příště bude ječet ještě déle, aby oddálil tvůj odchod :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mateřské školy na eMiminu

Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?

Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.

Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu

PDF ke stažení a tisku zdarma.

Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin