Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím
Strasně moc bychom si s přítelem přáli miminko
Ale bude mi teprv 17
Tak na pořízení miminka je to asi dost brzy. Ale já jsem strašně zoufalá
Rodiče by zrovna moc nadšení nebyli a adoptovat miminko asi taky nemohu, že?
Potřebovala bych od vás nějakou radu
Moc vás prosím, pomozte mi ![]()
Rada zní: dodělej si školu.
A jinak moc nechápu, jakej je rozdíl mezi početím vlastního a adopcí
pokaždé z toho výjde, že máš dítě brzo…Jinak jako v 16 fakt adoptovat dítě nemůžeš no…
Můj názor, nejdřív si pořiďte vlastní bydlení, pokud teda už nemáte, dodělej si školu a pak teprve přemýšlej nad mimčem…A taky nechápu rozdíl v tvé situaci mezi adopcí a početím… ![]()
Nemám vůbec nic proti mladým maminkám…ale v 17ti je opravdu brzy. Předpokládám totiž, že určitě nemáš dostudovanou střední školu… ![]()
Miminko je krásná „věc“, ale každá mamina - i ta budoucí - by měla myslet hodně dopředu…a chtít zajistit svému dítěti tak skvělou budoucnost, jak to jen půjde. Se základním vzděláním by to bylo o hodně komplikovanější. Samozřejmě - je možné, že máš zajištěného partnera. Bohužel ani na tom nejde stavět. Při dnešní rozvodovosti (a „rozchodovosti“) nezřídka kdy zůstane péče a (finanční) zaopatření jen na mámě. V takovém případě je vzdělání základ, protože bez něj dobrou práci neseženeš…
S adopcí neporadím…nicméně pochybuji, že by stát povolil adopci nezletilé neprovdané slečně ![]()
Omlouvám se, pokud můj příspěvek vyzní jako moralizování. Ale příspěvky tohoto typu mě dokáží docela nadzvednout ze židle. Chtít dítě a nepřemýšlet, jakou budoucnost bys mu asi dokázala zajistit…to není správné (vůči dítěti). Stejně tak není správné automaticky počítat, že se o tebe někdo postará (rodiče, stát…). Pochybuji, že jsi už výdělečně činná a bydlíš samostatně - tzn. bez rodičů…
Plánování dítěte přece není o „Já chci“… ![]()
je otázka jestli chceš miminko nebo panenku na hraní. Spíš si myslím, že to druhé. Protože KAŽDÁ ZODPOVĚDNÁ matka chce pro svoje dítě to nejlepší. To nejlejpší pro dítě je aby matka i otec měli nějaké vzdělání - vyučení, střední školu, protože se jim pak bude snáze hledat práce a mají šanci, že svému dítěti budou moct poskytnout nejen lásku, ale i materiální zabezpečení. Můžeš namítnout, že to není důležité, ale věř, že děti jsou zlé a mít spolužáka, který chodí v oblečení, na kterém je vidět, že už má svoje za sebou, že nemůže jet na výlet, školu v přírodě… protože rodiče na to nemají… může vyústit v posmívání spolužáků. Dál, zodpovědní rodiče, zajistí svému dítěti obydlí - nespoléhají na prarodiče, že se postarají. Takže za mě rada - dodělej/te školu, najděte si práci, sežeňte bydlení, ušetřete na výbavičku a pak si pořiďte mimčo! JInak budete mít našlápnuto zařadit se k dalším, co pak nadávají, že nemají kde bydlet, že dávky jsou malé, práce žádná.. a přitom pro to sami nic neudělali.
pate81 píše:
nezlobte se,ale to je snad vtip ne
no já si to trošku taky myslím…
FrankovaL - ty máě nějaké zdravotní potíže? Nebo proč předpokládáš, že by se vám „nepodařilo“ mít dítě přirozenou cestou?
Vím, že po miminku moc toužíš, ale ještě chvíli počkat by nebylo od věci, co třeba směřovat miminko do doby, dky budeš dokončovat školu. Taky si říkám, co nejdřív svatba? Já vím, že dneska je to moderní se nevdávat, ale pokud to skutečně myslíte s partnerem vážně, chcete plánovaně i děti (což je super, že takoví lidé ještě nevymřeli
) tak proč se nevzít? Když už je ti skoro sedmnáct, klidně může plánovat svatbu až ti bude přesně osmnáct.
Plánování svatby je zároveň i čas, kdy musíte s partnerem něco společného řešit, naučíte se spolu lépe žít, řešit a vyřešit spolu drobné konflikty - a to je pro budoucí dítě také dobré, když má rodiče, kteří už o sobě leccos vědí. V těhotenství, kdy se člvoěku bouří hormony, hlůře se ovládá, je unavenější a míň trpělivý, se to může hodit ![]()
Nevyužij ten čas jen "toužením po miminkuů ale halvně sžíváním se s budoucím tatínkem a tvým mužem. Potože vy budete rodiče a vy budete odpovědní za nový život.
( materiální zajištění také není od věci- aspon říci si, co byste přibližně chtěli, aby jste měli, jako je bydlení, jak vybavené pro miminko a tak, abyste to pak nehonili na poslední chvíli - ale to abyste byli připraveni jako pár, „prozkoušeni“ co snesete, to je daleko důležitější
)
pa
har.
Příspěvek upraven 28.05.11 v 12:01
promiň ale musím reagovat, přijde mi že zatím moc nevíš do čeho jdeš a hlavně co chceš. mít dítě není jen o tom mít panenku v kočárku!!!!!!! měla jsem jednu kamarádku, přesně tvůj případ, v čerstvých 17. si našla přítele a asi do dvou měsíců se začli snažit o mimčo a po měsíci byla celá na nervy že je neplodná. podotýkám že ona ani její přítel neměli dodělanou školu, bydlení nic!!! nakonec cca po 3 měs. otěhu a měli chlapečka, no skončilo to tak že celá rodina lítala jen aby měli kde bydlet a do čeho malýho oblíct, její babička si při důchodu našla přivýdělek aby mladí měli aspoň na plíny. jak utíkal čas tak se ti dva rozešli protože nejdřív si uvědomil ten otec dítěte že na taťkovství se v 18 letech necítí a později i ta kámoška které najednou ve 20. došlo že jí něco uteklo, začla se tahat s chlapama, courat po nocích a nakonec se sebrala, děcko nechala staré babičce a zmizela do Prahy kde dělá kuv.u, né přímo za prachy prostitutku ale spí s každým kdo se namane, chlastá, drogy ve velkým a dítě jí vychovává babička střídavě s jejím bráchou který si vzal to dítě do péče. té holce je dnes tak jako mě 28. let, tj. dítěti je 10 let a ona ho za posledních 7 let neměla ani chuť vidět!!!!!!!!!
Neříkám že tohle je a bude tvůj případ, ale jako matka vím že mít dítě není snadný, nemyslím tím udělat si ho, ale to vše pak až se narodí.
proto za mě dodělej si školu, najdi práci, zařiď život, nejsi malé děcko které si dupne že chce nového plyšáka a dostane ho a když jí přestane bavit tak ho odhodí.
a co se týče plánů s adopcí, tak to promiň ale tohle mi zvedá krev, mám plno známých (zajištění rozumní lidi kteří si dítě přáli a ne proto že mimčo v dupačkách je hezké ale protože ho opravdu chtěli) a čekali na adopci nebo čekají mnohdy doteď takže pokud by někde bylo dítko která hledá novou rodinu tak by v první řadě měli dostat adopčátko takový lidi a ne mladá „blbá“ puberťačka která neví co roupama!!!!!
Nejdřív dodělej školu,až pak si koupíte byt a nebo budete moc dávat na stranu 10 000 každej měsíc tak pak teprve o dítěti uvažuj.Dítě není panenka.Stojí víc než si dokážeš představit..
No co sem tak z příspěvku zakladatelky pochopila,tak chce adoptovat dítě,protože by jí rodiče přerazili,kdyby otěhotněla ![]()
Tak bud je zakladatelka úplně b..á a nebo si z nás někdo dělá srandu a k tomu se přikláním spíš.
taky si myslím že to je vtip protože zakladatelka už nic nepíše.nechápu co by chtěla poradit. ![]()
FrankovaL píše:
ZdravímStrasně moc bychom si s přítelem přáli miminko
Ale bude mi teprv 17
Tak na pořízení miminka je to asi dost brzy. Ale já jsem strašně zoufalá
Rodiče by zrovna moc nadšení nebyli a adoptovat miminko asi taky nemohu, že?
Potřebovala bych od vás nějakou radu
Moc vás prosím, pomozte mi
Dobrá věta je ta poslední-prej pomozte mi.Co a kdo pomůže ženám (jsem mezi nima i já
) které dítě chtějí mají víc let a nejde to?
V 17 letech -to je snad vtip.Podle mě nevíš ještě co se životem,ale dítě
.Nemám slov.Kolik je příteli-přemýšlí?