Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Aktuální situace s cenami bydlení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
6.2.23 03:29
Můj chlap nechce dům. Celé roky to odmítá je to lenoch nemá zájem skákat kolem baráku, takže bohužel. Taky jsem vyrostla v domě na vesnici a mrzí mě to, ale nic nenadělám. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.2.23 04:19
Mám to hodně obdobně. Ale za své pocity se stydím a říkám si, že bych měla být pokorná a vděčná.
My jsme s manželem přes 30 let spolu.
Začínali jsme úplně miniaturním bytem-32 metru -kde jsme byli i se dvěma dětmi. Dodnes nechápu.
Hledali jsme domek-ale tenkrát ještě nebyl takový výběr, po revoluci lidé měli peníze, takže konkurovat novodobým podnikatelům nebylo jednoduché. Na každý domek řady zájemců. Navíc jsme chtěli striktně město, Max jednu vesnici okolo tohoto města. Nelíbil se nám barák bez vjezdu na pozemek. Nebo téměř bez pozemku……
Nakonec jsme koupili menší baráček, který se rekonstruoval. Docela rychle, brzy jsme bydleli, zbytek se časem dodělal. Takže vlastně bych měla být spokojena. Máme hotovou zateplenou fasádu, okna, venku altán, dlažbu, pod ni komplet svedena dešťovka do kanálu, stání na auta, nový plot…..
Ale na můj vkus je barák malý a cítím se stísněně. I když děti už jsou se svými rodinami, tak když přijedou, necítím se dobře. Obývák je 15 metru. Takže když se sejdeme třeba na oslavu, Vánoce, jsme tam jak sardinky. Ložnice je 12 metru, chtěla bych vzdušnější. Tím že tu máme skříně vlastně se vším, občas si připadám jako ve skladu. A kuchyň je tedy o něco větší. Ale jsou tu 4 dveře, takže je to také omezení. V podkroví dětský pokoj, což jednou na stáří není k ničemu ho obývat. Nemám prostor, abych si třeba dala někam na zem podložku a cvičila. Až přijedou jednou vnoučata na spaní, nevím kam dat postýlku. Kde jim udělat koutek na hraní. Dříve jsme spali v obýváku, děti měly dětský pokoj. A až když byly veliký, neměly potřebu hraček všude, tak měly v podkroví pokoj.
I venku to nemáme veliký. Chtěla bych skleník, ale není kam dat. Nebo by bylo, ale už by téměř nebylo místo na zeleninu, kterou radi pěstuheme, ale nemáme ji tolik, kolik bychom chtěli. Už úvaha-dýně nemůžeme, zaberou prostor. Chci rajčata i na zavaření, problém s počtem, aby se vešly.. Až budou vnoučátka chtít pískoviště a houpačku, už nebude žádná zelenina. Samozřejmě se na toto období hrozně těším a zelenina půjde stranou.
Stále obhlížím baráky v okolí. Jdeme na procházku a říkám si, jak tam lidem v baráku musí být krásně, že mají okolo sebe prostor. Že mají venku místo a můžou si klidně koupit třeba třešeň čo meruňku. A stydím se za ty myšlenky. Vždyť máme barák, na kterým se manžel tolika napravoval……a já tu nejsem spokojena. Připadám si, ze hledám mouchy. Ale nějak myšlenkám neumím poručit. Ta ty roky, co tu bydlíme, se to nezměnilo. Neumím se radovat z toho, co máme …..
- Citovat
- Upravit
6.2.23 07:02
Za to nemůže malý dům, ale ty a tvé nastavení. Investuj pár korun a pozvi si architekta. On ti místo najde. I na zahradě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.23 08:04
Nekdo vidi sklenici poloplnou a jiny poloprazdnou. Lze to i videt tak, ze super pracka se vejde do koupelny (nemusi byt v kuchyni), mate balkon a to taky hodne bytu nema. Muzete vyjit ven, neco malo tam pestovat, posedet, skladovat treba cukrovi. Balkon je pro vetsinu lidi vyhoda. Mate 3 mistnosti. Hodne rodin bydli i s detmi v 2kk a na vic nemaji. Pokud nebydlite v nejakem papirovem dome, tak uklid vecer neni problem a hadat se taky muzete, kdyz chces. Ja jsem v nasem byte naprosto spokojena a jsem rada, ze jsme ho koupili uz pred vice lety, protoze v poslednich letech se cena nemovitosti zdvojnasobila a uz bychom ho na hypoteku nekoupili. Jsem stastna, ze ho mame. Ted si uz vetsina lidi s normalnimi platy nemuze dovolit vzit si hypo (byt treba na maly byt) a musi bydlet v najmu, ikdyz by radsi splaceli vlastni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.23 08:51
@Anonymní píše:
Mám to hodně obdobně. Ale za své pocity se stydím a říkám si, že bych měla být pokorná a vděčná.
My jsme s manželem přes 30 let spolu.
Začínali jsme úplně miniaturním bytem-32 metru -kde jsme byli i se dvěma dětmi. Dodnes nechápu.
Hledali jsme domek-ale tenkrát ještě nebyl takový výběr, po revoluci lidé měli peníze, takže konkurovat novodobým podnikatelům nebylo jednoduché. Na každý domek řady zájemců. Navíc jsme chtěli striktně město, Max jednu vesnici okolo tohoto města. Nelíbil se nám barák bez vjezdu na pozemek. Nebo téměř bez pozemku……
Nakonec jsme koupili menší baráček, který se rekonstruoval. Docela rychle, brzy jsme bydleli, zbytek se časem dodělal. Takže vlastně bych měla být spokojena. Máme hotovou zateplenou fasádu, okna, venku altán, dlažbu, pod ni komplet svedena dešťovka do kanálu, stání na auta, nový plot…..
Ale na můj vkus je barák malý a cítím se stísněně. I když děti už jsou se svými rodinami, tak když přijedou, necítím se dobře. Obývák je 15 metru. Takže když se sejdeme třeba na oslavu, Vánoce, jsme tam jak sardinky. Ložnice je 12 metru, chtěla bych vzdušnější. Tím že tu máme skříně vlastně se vším, občas si připadám jako ve skladu. A kuchyň je tedy o něco větší. Ale jsou tu 4 dveře, takže je to také omezení. V podkroví dětský pokoj, což jednou na stáří není k ničemu ho obývat. Nemám prostor, abych si třeba dala někam na zem podložku a cvičila. Až přijedou jednou vnoučata na spaní, nevím kam dat postýlku. Kde jim udělat koutek na hraní. Dříve jsme spali v obýváku, děti měly dětský pokoj. A až když byly veliký, neměly potřebu hraček všude, tak měly v podkroví pokoj.
I venku to nemáme veliký. Chtěla bych skleník, ale není kam dat. Nebo by bylo, ale už by téměř nebylo místo na zeleninu, kterou radi pěstuheme, ale nemáme ji tolik, kolik bychom chtěli. Už úvaha-dýně nemůžeme, zaberou prostor. Chci rajčata i na zavaření, problém s počtem, aby se vešly.. Až budou vnoučátka chtít pískoviště a houpačku, už nebude žádná zelenina. Samozřejmě se na toto období hrozně těším a zelenina půjde stranou.
Stále obhlížím baráky v okolí. Jdeme na procházku a říkám si, jak tam lidem v baráku musí být krásně, že mají okolo sebe prostor. Že mají venku místo a můžou si klidně koupit třeba třešeň čo meruňku. A stydím se za ty myšlenky. Vždyť máme barák, na kterým se manžel tolika napravoval……a já tu nejsem spokojena. Připadám si, ze hledám mouchy. Ale nějak myšlenkám neumím poručit. Ta ty roky, co tu bydlíme, se to nezměnilo. Neumím se radovat z toho, co máme …..
Naprosto ti rozumim, ale zkus se na to podivat optikou toho prichazejiciho stari… Cim mene pokoju k uklidu, tim lip - o zahrade ani nemluve. Ber to tak, ze v takto malem baracku, ktery neni narocny na udrzbu, mate s manzelem sanci sobestacne dozit opravdu az do smrti, kdezto vetsi a narocnejsi by mohl uz treba celkem brzy byt proste nad vase sily… Zni to mozna trochu morbidne, ale pokud mas uz dospele deti, tato faze uz neni zas tak vzdalena…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.2.23 09:33
Mám to stejně, taky bych se chtěla naučit být vděčná za to co máme, ale prostě spokojená nejsem. 
Koupili jsme starší dům, takže žádné velké vzdušné místnosti. Hlavní problém je ovšem místo, na kterém dům stojí, vybrala jsem ho já, byla jsem mladá a blbá, nepřemýšlela nad dětmi, neřešila co je v okolí. Šli jsme do toho po hlavě, bylo mi jedno kam se příjdu z práce vyspat, hlavně že budeme moci posedět na terase a psi budou mít velkou zahradu. Dům je u hlavní cesty, za cestou řeka, za řekou čistička (o té jsem ani nevěděla, než o sobě dala v létě vědět smradem 
). Všechno to vidím až teď, když jsem doma s dětmi, od cesty okna každý měsíc špinavé jako bych je nemyla roky, větrat z té strany úplný nesmysl, v létě ta čistička. Když jsem byla mladší a věčně v práci nad nějakým pěstováním zeleniny jsem vůbec nepřemýšlela, teď když jsem doma s dětmi, říkám si, že by mě to bavilo, ale u cesty? Auta jsou samozřejmě i slyšet, taky děti nemůžou jen tak běhat kolem. 
Chtěla bych žít někde jinde, bohužel to tak vidím jen já.
Chlap by se díval druhým směrem (od cesty) po práci může blbnou s dětmi v bazénu, mají pískoviště, prolézačky, trampolínu, les, za lesem krávy, koně, rybníky. Říká, že mám být vděčná za to jak žijeme, že lidé žijí i mnohem hůř, taky jsme tady rekonstrukcí nechali tolik času a úsilí nás i chlapů z rodiny… On už se stěhovat, brát hypo, „začínat znovu“ nechce.
Teď nám tady začíná být těsno (ano, hlavně mě, když tady tu domácnost organizuji já), začal řešit zvednutí o patro. Což samozřejmě můj problém s místem řeší. Jenže já nevím jestli sem chci ještě sypat další peníze, pořád nejsem srovnaná s tím, že bych tady měla strávit dalších x let, nebo dokonce celý život. 
- Citovat
- Upravit
6.2.23 10:45
Jsem taky sova.
Není preci problém pustit pračku tak, aby skončila v 21 či max 22 hod.,kdy začíná noční klid.
Vyklizet myčku snad můžeš i o půlnoci, není to tak hlučná činnost, aby to rusilo sousedy, teda pokud ji vyklizis v rámci nirmalnosti; pokud máš u toho potřebu trebas poklickama mlátit o sebe schválně, tak to už je pak na chocholouska, to tě ani dům nezachrání. 
Pokud je vam byt malý, tak prodat a přestěhovat se Do vetsiho bytu; ano každý mít svůj vl. dům nemuze a někdo ani nechce z důvodu které sama zmiňujes. A tak je to v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.23 10:47
@Anonymní píše:
Můj chlap nechce dům. Celé roky to odmítá je to lenoch nemá zájem skákat kolem baráku, takže bohužel. Taky jsem vyrostla v domě na vesnici a mrzí mě to, ale nic nenadělám.
Tvůj chlap jen proto, že nechce dům ještě není lenoch, ale má me uznání přesto jak ho neznám, protože žít s takovou P I P to musí být ocistec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.23 10:59
@Magda26 svatá pravda. A navíc dobrý důvod pořádat rod. srazy u detiček, klidně bych k nim v pekáče dovezla upečené maso, v krabici cukroví a doma máš klid.
My tedy máme krásný pohodlný pro nas velmi přízemní domek, který jsme si nechali postavit dle nas, ale strašně mě nebaví zahradni prace, komplet se o zahradu a sekani trávy stará můj muž, ale štve mě, že mě to nebaví a jak bych setady přitom mohla krasne realizovat a hrabat se vhline od rána do večera. I když, mi tady máme hnusnou půdu, strašně kamenitou, nikoli krásnou úrodnou cernozem jak trebas na jihu. Tak i z tohoto důvodu tu něco pěstovat je víc dřina než radost. A tak máme jen něco trochu okrasneho.
Je tedy s podivem, že jste šli z malého bytu do malého domku, asi jste chtěli dům za každou cenu? Neříkám kupovat hned hrad, ale toto?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.2.23 11:57
Mám to podobné. My se konečně po 6 letech neuveritelneho trápení z kterého se budí pár let dostávat ve stávajícím bydlišti zmohli na stavební parcelu, naštěstí za 5 minut 12… No ale co dál…teď není vhodná doba stavět…
- Citovat
- Upravit
6.2.23 13:08
@Anonymní píše:
Mám to stejně, taky bych se chtěla naučit být vděčná za to co máme, ale prostě spokojená nejsem.Chlap by se díval druhým směrem (od cesty) po práci může blbnou s dětmi v bazénu, mají pískoviště, prolézačky, trampolínu, les, za lesem krávy, koně, rybníky. Říká, že mám být vděčná za to jak žijeme, že lidé žijí i mnohem hůř, taky jsme tady rekonstrukcí nechali tolik času a úsilí nás i chlapů z rodiny… On už se stěhovat, brát hypo, „začínat znovu“ nechce.
Teď nám tady začíná být těsno (ano, hlavně mě, když tady tu domácnost organizuji já), začal řešit zvednutí o patro. Což samozřejmě můj problém s místem řeší. Jenže já nevím jestli sem chci ještě sypat další peníze, pořád nejsem srovnaná s tím, že bych tady měla strávit dalších x let, nebo dokonce celý život.
A proč nemůžeš pěstovat zeleninu? A ta čistírna, to je nějaká obrovská? Protože ty malé na vesnicích problém nejsou. Být tebou, zařídím se jako muž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.23 14:25
Bydlím v podobném bytě v paneláku a vůbec se nijak neomezuju. Pračku klidně pustím na noc, je dost tichá, takže nikoho neruší. Kuchyni začnu uklízet třeba v pět ráno, protože jsem ranní ptáče. Jedině snad luxovat bych si v noci nedovolila. Barák bych nechtěla, je s ním moc práce, i se zahradou. Pokud si chlap toho sám dost neudělá, tak to stojí spoustu peněz a čím dál víc. Topení teď v baráku je také cenová bomba. Oni vždycky v těch domcích dost omrzali, ale teď, to je příšerné, jakou tam mají oproti našemu bytu v paneláku zimu. Nebo vůbec nevyužívají třeba patro a jsou nakvartýrovaní v přízemí, aby tam nemuseli topit. Přitom zálohy platí na plyn nebo i elektřinu pěkně vysoké a ještě doplácejí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.2.23 14:45
Tak konečně mám čas pročíst. Holky děkuju za podporu i za vaše zkušenosti.:) A budu ráda, když tu napíšou ještě další. Je plno věcí, které tam oceňuju. Jednoduchý úklid (v baráku u našich aby si člověk vzal na uklízení volno:D) a dostupnost všeho. Ale zase: děsí mě třeba to, že chlap potřebuje pracovnu a stůl velký na 3 monitory a až budou děti, ta ty budou mít jeden pokoj a pracovna nevím kde bude. Najednou mi to tam prostě připadá menší než když jsme v návalu euforie byt kupovali.:) Až budeme mít děti, obávám se toho. Plus soukromí. Děti běhaj, dupou, řvou…bojím se stížností (bydlím kolem nás starší, ti už jistě budou chtít svůj klid).
Co se týče toho jak tu paní psala třeba to s tím domem poblíž čističky…to je přesně to. Že já mám pocit, že je všude něco za něco. Pokud člověk fakt není milionář, tak pořídit v dobré lokalitě novostavbu je téměř nemožné. Že všude bychom našli něco. Třeba i ty domy co se tu prodávaj, tak buď jsou starý v hezké lokalitě a potřebujou opravu. A nebo se staví někde úplně daleko, v místech kde lišky dávaj dobrou noc. A tam jsou pak zas jiná negativa (dojíždění, děti musí ráno cestovat dlouho do školy, pokud není možnost vzít je autem apod.), špatná dostupnost lékařské péče apod. Ale zas je tam větší kontakt s přírodou, víc prostoru. Prostě všude je něco. My ženy máme asi tendence vždy si najít něco, nebo aspoň já to na sobě pozoruju. Že jsme si pořídili vysněné vlastní bydlení a teď v něm hledám chyby. Zastřelila bych se za to. 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.2.23 14:48
@Da12 píše:
Bydlím v podobném bytě v paneláku a vůbec se nijak neomezuju. Pračku klidně pustím na noc, je dost tichá, takže nikoho neruší. Kuchyni začnu uklízet třeba v pět ráno, protože jsem ranní ptáče. Jedině snad luxovat bych si v noci nedovolila. Barák bych nechtěla, je s ním moc práce, i se zahradou. Pokud si chlap toho sám dost neudělá, tak to stojí spoustu peněz a čím dál víc. Topení teď v baráku je také cenová bomba. Oni vždycky v těch domcích dost omrzali, ale teď, to je příšerné, jakou tam mají oproti našemu bytu v paneláku zimu. Nebo vůbec nevyužívají třeba patro a jsou nakvartýrovaní v přízemí, aby tam nemuseli topit. Přitom zálohy platí na plyn nebo i elektřinu pěkně vysoké a ještě doplácejí.
Ano, tohle mě taky děsí/děsilo, kor teď ty ceny energií. Kámoška žije v domě s rodiči a přítelem a kolik tam musí platit zálohy to je maras. 
Stejně tak ten úklid. Už jen uklízet v domě u našich pro mě byla vždy otrava.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Zdravím holky, chci si prostě jenom popovídat s někým, kdo to má stejně nebo kdo se tím taky nějak zaobírá. Řešítě některá teď bytovou otázku? My máme byt klasicky na hypotéku, je to kolem 70 m² (ale s i balkónem, takže užitná plocha je menší), je to 3+1, obývák je průchozí. Vždycky jsem si říkala, že kdyby to tam nešlo nebo kdyby nám bylo časem těsno, odejdeme do nějakého menšího domku. Jenže rekonstruovat starší dům určitě ne, stačilo nám to s bytem a přiznávám, že bych na tohle neměla prostě nervy. Dům úplně nepotřebuju, jsem v bytě spokojená, až na několik málo věcí. Malá koupelna, fakt nejvíc miniaturní co si umíte představit. Pračka se vedle vany vleze úplně natěsno. A pak nemožnost dělat si co chci a kdy chci. Nerada totiž lidi okolo nějak ruším, takže i když jsem nejproduktivnější pozdě večer, tak prostě vím, že nemůžu např. prát v jedenáct večer nebo uklízet kuchyň (člověk při tom přece jen občas udělá hluk když třeba ukládá do skříňky umyté talíře nebo hrnce). Vyrostla jsem v domě a je to nezvyk, muset si teď dávat bacha, abyste nerušili sousedy. Ale není to jen o tom. Mám ostych se s manželem třeba pohádat, protože co kdyby to slyšeli sousedi:)). Takže jsem si říkala, že do budoucna je tu přece vždycky možnost odejít, kdyby to nějak nešlo. Ale jak jsem říkala starší dům ne (a na něj koneckonců potřebujete fůru peněz taky + ještě psychickou sílu na reko) a novostavba…na tu nemáme a mít nebudeme. Míchají se ve mně dva různé pocity, co se bydlení týče a chtěla bych se zkrátka zeptat, jestli to některá z vás má stejně. Na jedné straně je tu vděčnost za to, co máme. Protože náš byt mám moc ráda. Na straně druhé je tu pocit smutku z toho, že kdybychom přece jen chtěli odejít, tak nemůžem, protože ty ceny jsou natolik vysoké, že i kdybychom prodali byt a na tu hypotéku dosáhli, asi bychom jedli trávu. Takže se prostě jen potřebuju naučit být vděčná za to, co mám. Řešily jste v sobě některá něco podobného?:)