Poradna o autosedačkách
Štěpán Rybníček
Giny -nám se malá dusila zvratkama.A můžu ti říct,že to není vůbec hezký pocit,když na jednou spustí alarm monitoru a v postýlce ti leží na půl modrý miminko.Dodnes to mám před očima.A jsem ráda,že jsme penízky do monitoru investovaly.Má ho tam dodnes.U starších holek jsem ho neměla a taky ,když si vzpomenu,jak jsme hlídaly po nocích jestli dýchá,tak tahle věcička je mnohem pohodlnější a člověk může v klidu spát.
Nečetla jsem celou diskuzi, ale nedá mi to, mám potřebu se vyjádřit…
Myslím si, že řada přístrojů tlumí přirozené instinkty rodičů, kteří se na ně spolehnou a nenaučí se dovednostem a citu, který je tolik potřeba…Na nedonošeneckém oddělení, kde jsme byli dva měsíce s prvním synem, byla úžasná paní doktorka a ta mi řííkala, že zbytečné přístroje nepatří do blízkosti miminka, blízko miminka má být hlavně jeho máma.
Ale rozhodně teď nemluvím o monitoru dechu, to je něco jiného.
Ale analyzátor pláče je podle mě typická ukázka toho, o čem mluvila…
Já si nemyslím, že je to zas až taková blbost. V dnešní době už dávno nejsme majiteli přirozených instinktů ani nevyrůstáme v početných rodinách, kde lze ledasco okoukat od ostatních členů. Monitory dechu i chůvičky se u nás zabydlely dost rychle - tchýně mi říkala, kolikrát se nanahlížela do pokoje, kde spal její syn, jestli dýchá, jestli spí nebo co vlastně dělá. My nemusíme. Sedíme třeba na druhé straně domu a o nějaké aktivitě miminka nám dá vědět přístroj. Než tam ale doběhneme, je dítě už rozeřvané a těžko zjistíme, jak ten jeho pláč vlastně začal, jak se zpočátku tvářil, jaká byla jeho řeč těla. Jsem matkou dvacetiměsíčního batolete, monitor dechu jsme nepoužívali, také se brzy nastěhoval do naší postele, ale chůvičku jsme si chválili, i když s odstupem času a se sebekritickým přiznáním, že již ty instinkty opravdu asi žádné nemám, jsem si říkala, že bych je možná bez té chůvičky a s častějším používáním šátku zase někde hluboko ve skříni vzkřísila. Mně se líbila poznámka pana doktora v Sama doma, že se neporozuměním dětskému pláči hned po narození může roztočit začarovaný kruh, kdy dítě se snaží pláčem něco říct, my zkoušíme všechno možné, ono ale nic nezabírá, kdybychom vytrvali, třeba by zabralo, jenže takhle pak dítě přestane pláčem vyjadřovat, co potřebuje, a jen prostě řve. Zkrátka kdybychom hned rozpoznali, co nám chce pláčem říci, a správně na to reagovali, používalo by příště zase ten stejný typ pláče, jenž tím, že to nepoznáme, pak jakoby ztratí také tu schopnost pláčem své potřeby rozlišovat (jejda, jak to líp vyjádřit?). Čekáme druhé dítko a vážně o tomto přístroji uvažuju. Možná je to opravdu blbost, ale jak už tady kdosi napsal, přiznejme si maminky, že utrácíme i za větší hlouposti. Taky od toho nečekám žádné zázraky, ale alespoň snad nebudu malému nemluvněti cpát v zoufalství do pusy prso, když on už by chtěl jenom spát pevně zabalený v peřince. Tak trochu doufám, že mě právě ten přístroj naučí rozpoznávat dětský pláč, protože v tomto se na své instinkty příliš nespoléhám, neb je doba techniky atd. atd. Až budeme své děti nosit v šátku od rána do večera a v noci s nimi spát v jedné posteli, pak určitě nebudeme nic z těch přístrojů potřebovat. Pochybuju ale, že by se kdo z naší generace k takovému životu vracel.
Nikdo zatím neodpověděl na dotaz tazatelky. Každý jen umí rýpat a nechápu proč odvádíte diskuzi k monitoru dechu. Na to zde máte jiné diskuze. Diskuze je už stará, ale protože jsem před týdnem hledala na internetu názory na analyzátor pláče a nenašla ani jediný, tak píšu své zkušenosti. Mám první dítě. Syn od narození trpěl hroznými kolikami. Nyní jsou mu dva měsíce, koliky polevily, ale prdíky jinak tlačí celý den a celé dny také umí probrečet. Došlo to tak daleko, že jsem se od něj nemohla hnout pomalu na krok a on stále plakal a plakal a já byla na pokraji sil. Tonoucí se stébla chytá - koupili jsme analyzátor. Nám analyzátor pomohl. Ušetřila jsem malému spoustu sil tím, že jsem věděla okamžitě co potřebuje a ty ušetřené síly pak mohl věnovat do tlačení prdíků. Analyzátor nám funguje spolehlivě. Musí se tedy zapínat ihned na počátku pláče, protože pokud jej zapnete až když už je mimi rozeřvané tak vyhodnocuje chybně. Teď už vím, že jediné, co jsem předtím bezpečně poznala bylo, když chtěl spinkat. Jinak s hladem, nudou a nepohodou jsem byla pěkně vedle. Takže pro maminky s hodně uřvanými dětmi doporučuji. Mě to ušetřilo spoustu nervů a již poznám co dítko chce i bez analyzátoru. Jediné co bych vytkla je cena. Přístroj vyhodnocuje pláč asi zhruba až po půl minutě až minutě, takže miminko si chvíli popláče.
Pardon, ale mě to tedy přijde také jako nesmysl. Nemůžu si pomoct, ale mám to na stejné pozici jako kdyby mi někdo chtěl prodat přístroj co přeloží psí štěkot do lidské řeči. @Alena8977 A slečno nebo paní Aleno to vám to jako napíše proč to dítě pláče? Nebo já to moc nechápu.