Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě třeťák, prvním rokem AJq a dneska přinesl sešit, do kterého si zapisují slovíčka.
Děti to měly podobně. Plus když jsme doma koukali na film, tak v aj s titulky, hry na PC v aj, duolingo… výsledkem je, že se angličtiny nebojí, rozumí perfektně, jsou schopní se domluvit a tu psanou formu dohnali rychle v pozdějších ročnících. Třeba neumí vysvětlit gramatiku, ale jsou schopni ji používat, protože to mají naposlouchané (třeba trpný rod, minulý/předpřítomný čas, podmiňovací způsob…). Na začátku 6. a 8. třídy jsou na úrovni cca B1+. A hlavně angličtina je baví a berou ji jako komunikační prostředek a ne jako školní prudu (jak jsem to měla já, když jsme jeli klasiku - drill slovíček, drill gramatiky, ale praktické využití nula, nula, prd).
Není potřeba spěchat na psanou podobu jazyka. Důležitější je si ten jazyk naposlouchat. Věřím, že než bude mít skutečnou potřebu cokoli anglicky psát a psanou formou v anj komunikovat, uběhne ještě pár let.
A ten zmiňovaný způsob, slovníček a tři sloupce je snad to největší peklo, jak se učit jazyk…
Umím tři jazyky, dva jsem jsem se učila metodou přeložit do češtiny, jeden jsem se učila stejně jako se učíme rodný jazyk. Odposlechem, komunikaci s lidmi, jazyk mě učili bez překládání do čj. Ta úroveň a to co mi stále zůstává v hlavě je úplně jinde…
@Jahru píše:
Děti to měly podobně. Plus když jsme doma koukali na film, tak v aj s titulky, hry na PC v aj, duolingo… výsledkem je, že se angličtiny nebojí, rozumí perfektně, jsou schopní se domluvit a tu psanou formu dohnali rychle v pozdějších ročnících. Třeba neumí vysvětlit gramatiku, ale jsou schopni ji používat, protože to mají naposlouchané (třeba trpný rod, minulý/předpřítomný čas, podmiňovací způsob…). Na začátku 6. a 8. třídy jsou na úrovni cca B1+. A hlavně angličtina je baví a berou ji jako komunikační prostředek a ne jako školní prudu (jak jsem to měla já, když jsme jeli klasiku - drill slovíček, drill gramatiky, ale praktické využití nula, nula, prd).
Tak já k angličtině přilnula až na střední, protože tam to už znělo jako angličtina, co jsem roky slýchávala vyřvávat Beatles a Rolling Stones. A teprve s rodilým mluvčím jsem pocítila tu radost, že mu rozumím a můžu i odpovědět. Školní angličtina má omezené možnosti. Tady musí nastoupit i rodiče a umožnit mu jiné zdroje.
@Anais Brno píše:
Není potřeba spěchat na psanou podobu jazyka. Důležitější je si ten jazyk naposlouchat. Věřím, že než bude mít skutečnou potřebu cokoli anglicky psát a psanou formou v anj komunikovat, uběhne ještě pár let.
A ten zmiňovaný způsob, slovníček a tři sloupce je snad to největší peklo, jak se učit jazyk…
Umím tři jazyky, dva jsem jsem se učila metodou přeložit do češtiny, jeden jsem se učila stejně jako se učíme rodný jazyk. Odposlechem, komunikaci s lidmi, jazyk mě učili bez překládání do čj. Ta úroveň a to co mi stále zůstává v hlavě je úplně jinde…
Ale na druhou stranu slovíčka, co jsem nadrilova první dva roky v legendárním roce 91 a 92, ty mi drží v hlavě doteď. Teď ve 44 už nová slova udržím mnohem hůř.
Dcera je teď ve 3. třídě a mají AJ od 1. třídy. A normálně vše již psali / četli / vyslovovali