Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Asi upadám do deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.8.18 18:22
Neupadáš - bohužel už depresemi a úzkostmi trpíš a nejspíš docela dlouho.
Schválně si to otestuj třeba tady
http://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/
To nejefektivnější, co s tím můžeš dělat je začít se léčit - je to nemoc, není to neschopnost.
Potřebuješ dobře zvolené léky - tedy od psychiatra, ne od praktického lékaře a až se srovná základní chemie a půjde z té postele vylézt, tak vstoupit někam do psychoterapie a učit se pomocí psychoterapie mít se ráda, chránit sebe sama, nenechat si ubližovat a tak.
držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 18:26
Moc mě mrzí ze jsi měla vše tak těžké. Nicméně teď vyhledat psychologa. Ihned. Co nejdřív se osamostatnit. Pokud víš co dělat chceš tak si za tím jdi - na VS nebo nějakou specializaci. Klidně dálkové a hlavně se odstěhuj. Stockholmsky syndrom- něco si o něm nacti, možná Ti pomůže pochopit ze je mas stále rada.
Musíš se postupně postavit na vlastní nohy a vykaslat se na ne.
Drz se. Moc mě to mrzí, ale jsou i horší věci - tím myslím, ze je důležité podívat se dopredu a život si zařídit bez nich a takový aby té bavil. Nemáš deti můžeš kde co. Na partnera to moc nepřenasej - jako jo res to ale opatrně ať se mu nepovesis na krk a on se nezačne dusit a utíkat. A neboj život si můžeš zařídit podle sebe, jsi dospěla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 18:29
Je hrozné jakou trosku z tebe udělala vlastní rodina. Určitě nejsi k ničemu! Pořád s nimi bydlíš? Jestli jo tak bych co nejdřív odešla a vykašlala se na ně, zařídila bych si vlastní život. Nenech si všecko líbit. A to, že tě zmlátili když jsi odešla z VŠ- to je co? Jsi dospělá ženská, to si k tobě ani rodič nesmí dovolit. Mě taky otec seřval, když jsem odešla z VŠ a já mu na to řekla, že je mu po tom ho*no. Bydlela jsem už dávno u přítele a práci jsem měla domluvenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.18 18:32
@Lioness34 píše:
Moc mě mrzí ze jsi měla vše tak těžké. Nicméně teď vyhledat psychologa. Ihned. Co nejdřív se osamostatnit. Pokud víš co dělat chceš tak si za tím jdi - na VS nebo nějakou specializaci. Klidně dálkové a hlavně se odstěhuj. Stockholmsky syndrom- něco si o něm nacti, možná Ti pomůže pochopit ze je mas stále rada.
Musíš se postupně postavit na vlastní nohy a vykaslat se na ne.
Drz se. Moc mě to mrzí, ale jsou i horší věci - tím myslím, ze je důležité podívat se dopredu a život si zařídit bez nich a takový aby té bavil. Nemáš deti můžeš kde co. Na partnera to moc nepřenasej - jako jo res to ale opatrně ať se mu nepovesis na krk a on se nezačne dusit a utíkat. A neboj život si můžeš zařídit podle sebe, jsi dospěla…
Dekuji za prijemna slova. S pritelem jiz ziju, ale obcas vidim, ze sam nechape, co se v me hlave deje. Ale prijde a obejme me. 
Akorat ma rodina neustale potrebuje s necim pomoci a musim tam jezdit, jinak semnou nebudou mluvit a co kdybych se nekdy rozesla, nechci zustat uplne sama… Jenze v posledni dobe fakt nemam silu, da mi dost prace zvednout se do prace, uz jsem si takhle nejakou dovcu vyplacala a pak jen lezim s cucim do stropu.
- Citovat
- Upravit
5.8.18 18:37
@Anonymní píše:
Dekuji za prijemna slova. S pritelem jiz ziju, ale obcas vidim, ze sam nechape, co se v me hlave deje. Ale prijde a obejme me.
Prosím té oni té stahují dolu oni ti nikdy nepomuzou… s tím se smír. Tohle nedělá člověk nekomu koho má rad. Ať nemluví. Potřebovat té budou oni víc tebe než ty je - jsi mladší. Nenechala bych se terorizovat a necerpala dovolenou. Jakoze když neudelas co řeknou tak s tebou nebudou mluvit? Potrebuji služku zdarma nebo vnučku/dceru?? Nenechej se vydírat…chovala bych se odsud podsud - slušně a pokud se bavit nechtějí ale jen té využívají tak ať se nebaví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.18 19:08
Asi ano, měla bych. Chjo, někdy si fakt říkám, co by bylo, kdybych nebyla, jestli by mi nebylo lépe, často mám i noční můry, k psychiatrovi se bojím jít, bojím a stydím…
- Citovat
- Upravit
5.8.18 19:21
@Anonymní píše:
Asi ano, měla bych. Chjo, někdy si fakt říkám, co by bylo, kdybych nebyla, jestli by mi nebylo lépe, často mám i noční můry, k psychiatrovi se bojím jít, bojím a stydím…
Po tom, co jsi prožila, není vůbec divu, že jsi v takovém stavu. Neboj se, nestyď se a určitě jdi. Každý druhý dnes chodí nebo chodil na terapie (já třeba taky 
) Možná se bojíš, že se tam o sobě dozvíš něco hroznýho, nebo tě zavřou do blázince, nebo dostaneš hromadu léků – fakt to tak není. Uleví se ti, budeš moct normálně fungovat, opravdu. A není ostuda nechat si pomoct. Kdybys měla zlomenou nohu, taky půjdeš, o bolavé duši by mělo platit totéž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.18 19:21
Psychiatr je zvykly na daleko horší věci a lidi než mas ty neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.18 19:47
Spíš mám i strach, aby se to někdo v práci nedověděl, ačkoliv má nadřízená asi ví, že něco není v pořádku, když jsem před ní začala plakat při meetingu, prostě se mě zeptala, jestli je vše v pořádku a já se zase začala hrozně klepat a brečet… Ostuda.
Bojím se, aby na mě někdo nezačal koukat jak na blázna, naši na mě tak koukají a neni to nic příjemného 
- Citovat
- Upravit
5.8.18 20:09
@Anonymní píše:
Spíš mám i strach, aby se to někdo v práci nedověděl, ačkoliv má nadřízená asi ví, že něco není v pořádku, když jsem před ní začala plakat při meetingu, prostě se mě zeptala, jestli je vše v pořádku a já se zase začala hrozně klepat a brečet… Ostuda.
Bojím se, aby na mě někdo nezačal koukat jak na blázna, naši na mě tak koukají a neni to nic příjemného
Chápu tě, ale opravdu se neboj, přece se nebudeš dál trápit. Musíš myslet na sebe, ne na to, co si myslí ostatní. Čím dřív sebereš odvahu, tím dřív ti bude dobře. Navíc se to nikdo nedozví, pokud ty sama nebudeš chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.18 20:12
O tom, ze chodis k psychologovi se nikdo nedozvi. Nevim, proc zrovna v praci by to meli vedet. Nikomu to nerikej. Jen zajdes k praktickemu lekari a napise ti doporuceni. Byt tebou, prestala bych se s otcem a babkou uplne vidat. Oni jsou pricinou toho, jak se ted citis. Nejsou rodina, ta drzi pri sobe a dela pro sve deti jen to nejlepsi. Bez nich zacnes zit svuj zivot a ziskas sebevedomi. Taky bych se snazila zamestnavat se praci, zamestna ti to mysl a hlavne nasetris penize, ktere potrebujes v pripade rozchodu, at jsi schopna postavit se na vlastni nohy!!! Spolelej jen sama na sebe. 
- Citovat
- Upravit
6.8.18 10:44
@Anonymní píše:
Spíš mám i strach, aby se to někdo v práci nedověděl, ačkoliv má nadřízená asi ví, že něco není v pořádku, když jsem před ní začala plakat při meetingu, prostě se mě zeptala, jestli je vše v pořádku a já se zase začala hrozně klepat a brečet… Ostuda.
Bojím se, aby na mě někdo nezačal koukat jak na blázna, naši na mě tak koukají a neni to nic příjemného
Nikdo se to nedoví, pokud jim to ty sama neřekneš. Chodila jsem před 6 lety k psychologovi, nyní chodím měsíc k psychiatrovi a nikdo to v práci neví. Nepotřebovala jsem ani doporučení praktického lékaře. Prostě jsem sama kontaktovala jak psychologa, tak psychiatra a domluvila si sezení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 10:47
@Anonymní píše:
Spíš mám i strach, aby se to někdo v práci nedověděl, ačkoliv má nadřízená asi ví, že něco není v pořádku, když jsem před ní začala plakat při meetingu, prostě se mě zeptala, jestli je vše v pořádku a já se zase začala hrozně klepat a brečet… Ostuda.
Bojím se, aby na mě někdo nezačal koukat jak na blázna, naši na mě tak koukají a neni to nic příjemného
A nejsi žádný blázen. V dnešní době navštěvují psychologa, psychiatra i lidé, kteří neřeší žádné vážné problémy. A tys opravdu dostala od své rodiny od malička řádně naloženo Nejsi žádný blázen. Já se za něho taky nepovažuji, i přesto, že chodím k psychiatrovi. Někdy je toho prostě moc. Naopak si myslím, že spousta lidí, kteří si sami vyhledají tuto pomoc, tak mají v sobě obrovskou sílu. Protože si uvědomují, že potřebují pomoc, že tak jak žijí - nechuť vstát z postele atd…, že takhle žít nechtějí. Znám to. I když z jiného důvodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.18 18:49
Dnes jsem se stavila u rodicu a zase … V sobotu a bedeli jsem jim nenapsala ani za nima nezajela a oni me ale take ne a dnes mi bylo receno, ze se nechovam tak, jak me vychovali. a ze me beztak vychovali spatne, kdyz jsem sekla se skolou a mne ruply nervy, klepala jsem se, plakala a skoro na ne i kricela, rikali mi, ze jsem hulvat a ze se nechovam jako clen rodiny, pak jsem rekla, ze jeden z duvodu proc si ted hledam psychiatra jsou oni a oni? Ze to je proto, ze jsem polovicni blazen a proste me zase tak vystresovali, ze se klepu jeste ted…Ja se jim snazim venovat svuj volny cas a pomahat, ale ja preci potrebuji i cas pro sebe, je mi 23:-( Ja to nezvladam… asi ani nechci.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, ani nevím pořádně jak začít. Život se semniu moc nemazlil, nejprve jsem byla psychicky strašená a týrána svou matkou (3 roky, když jsem se v noci počůrqla, čapla mé za flígr a hodila o patro výš k babi, že TOHLE ona dělat nebude a at si mě převleče a nechá u sebe - od jejího strašení jsem se chronicky počurávala a budila, nemohla jsem v nici být sama. v 6ti letech drsný rozvod, hádky, pak řekla, že tuhle si ona nebere a nechce mě, pak se vždy tak jednou za rok ozvala, volala mi a psychicky deptala, totálně jsem byla vždy tak dva dny rozhozená, mimo. Přímo po rozvodu jsem málem umřela, protože moje tělo nedokázalo strávit žádné jídlo… Nicméně jsem zůstala s otcem a babičkou a 2generačním domě, otec si brzy našel novou přítelkyni, ale ta se bála, že mě má víc rád než ji, tak mi dělala různé naschvály, viz schovala klíče (našla jsem je pak u ni ve skříni) několikrát, protože věděla, že budu bita. Pozdní příchod, bita. Dostávala jsem od táty i kabelem, modřiny jsem měla na nohou a občas i rukou, jak jsem se schovávala, strašně to boblelo, ale já měla dost přísnou výchovu, nemohla jsem skoro. nikam. chodit, peníze z mých brigád později komtroloval táta a nemohla jsem si skoro nic koupit, ale vše šetřit byl jen škola, učení a tréningy (to vše mi vybrali oni), navíc jsem chodila na gympl, kde bylo hrozně bohatých dětí a mé neznačkové oblečení mi dávali řádně „sežrat“. No, šikanovali mě, ale tenkrát se s tím nedalo nic dělat, neb rodiče těch dětí byli sponzoři a já se bála na to tlačit. Doma jsem se naučila vše, se vším jsem musela pomáhat a vše uklízet, pač nevlastní mamku to nebavilo. Táta s ambiziózní babičkou mi našli i VŠ, která mi nešla, ale podle jejich slov budu bez titulu jen pípat v Tescu. V té době jsem poznala svého nynějšího partnera, až s ním jsem se naučila dělat to, co chci já. Skončila jsem s VŠ a doma semnou nikdo 3 měsíce nepromluvil. Naopak jsem dostala přes hubu tak, že se mi rozbily brýle. Mlátil mě táta i babi, ale já stále cítím, že je mám ráda, i když jsem v naší rodině taková černá ovce. Jenže cítím, že partner je to jediné co mám, když je problém… Někdy mám stavy, kdy hrozně moc pláču, klepu se a nejde to zastavit. V poslední době na sobě pozoruji sníženou chut neco delat, nenávidím se, tak moc, připadám si k ničemu, mam chut jen ležet v posteli, max si k tomu vzít víno a pít. Mám problémy mluvit na lidi, bojím se, stále jsem v hrozném napětí. V 17 (blbá ano vím) jsem se před našima schovala ve sklepě a snědla tam hodně paralenů, nevím kolik, vím jen, že jsem byla jak opilá a zvracela Jenže tyhle myšlenky se vrací a já se jich hrozně bojím. Ted bych měla jít poklidit ale nemůžu, prostě se nezvednu z postele. A ještě dostanu vynadáno od rodičů, že jsem jim nepřijela v neděli pomoci. To už vím teď.
Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji, mně se zas alespoň malinko ulevilo.