Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
haha, to je téma pro mě. Já se porodu vůbec nebála, ale u porodu jsem řvala (mimo jiné) : „já tady umřu!“ Takže jsem si asi myslela že umřu
a asi to trochu bolelo
i když spíš šlo o to, že já cítila tu velkou hlavu a věděla, že to prostě nemůže prolézt. Nakonec jsem rezignovala a řekla si, že co - klidně ať chcípnu jen když to bude za mnou.
![]()
haha dnes mi to přijde hrozně vtipný, často to doma znovu a znovu probíráme.
J.
Ne nebála.
A pokud ty obavy máš, doporučuji ti nezakládat diskuze o porodu ( hrozí nebezpečí, že se dozvíš historky, které tě rozruší - vid Kamčo), nečíst cizí zkušenosti, nestudovat nic, kromě své praktické přípravy..
Držím palce.. ![]()
janac píše:
haha, to je téma pro mě. Já se porodu vůbec nebála, ale u porodu jsem řvala (mimo jiné) : „já tady umřu!“ Takže jsem si asi myslela že umřua asi to trochu bolelo
i když spíš šlo o to, že já cítila tu velkou hlavu a věděla, že to prostě nemůže prolézt. Nakonec jsem rezignovala a řekla si, že co - klidně ať chcípnu jen když to bude za mnou.
![]()
haha dnes mi to přijde hrozně vtipný, často to doma znovu a znovu probíráme.J.
Já to ale myslela tak že i když je porod strašnej tak to za to stojí a i při špatné zkušenosti se na to dá rychle zapomenout.
Porod byl uplně jak měl.Malej sestupoval a vše bylo o.k.Akorát když už byl dole tak se seknul a nešlo to ani tam ani zpátky ![]()
Stejnak to ale bylo krásný a nejhezčí den v mém životě
presne, nema cenu se zajimat kdo si cim prosel..akorat te to bude hlodat..
ja se bala taky na zacatku tehotenstvi, mam hodne nizkej prah bolesti, rikala jsem si jak tu bolest vydrzim a dost jsem se bala potrhani, mela jsem myslenky, ze by to stacilo na bestceler…
ale jsem zdrava, tehotenstvi jsem mela v pohode a behem toho tehotenstvi mas dost casu se s tim strachem nejak smirit nebo vyrovnat, ony ty hormony to vyresej za tebe, nakonec jsem se na to uz tesila, chtela jsem mit malou u sebe a kdyz to prislo, tak uz me nejaky takovy myslenky vubec nenapadly, kontrakce skoro zadny az po prasknuti vody se to rozjelo a to byla mala do 3 hodin venku prirozenou cestou a ver ze ty 3 hodky utekly jako nic…
dneska jsem 6 tydnu po porodu, zdrava a ziva, jizvu necitim uz 3 tydne
![]()
Je pravda že tu bolest člověk rychle zapomene,při porodu jsem řvala že už nikdy žádný dítě nechci a prosila ať už jí ze mě vytáhnou,musela jsem si ještě pár hodin počkat
Ale týden po porodu už jsem přemejšlela o dalším mimískovi ![]()
@alisee Ahoj, můžu se zeptat jak jsi dokázal si strach nepřipouštět? Mně to čeká v srpnu a už ted z toho mám strach…není to první dítě a o to mi vlastně jde, mám jěště 10 letou dceru, nikoho jiného nemá jen mě, při představě že se něco stane a dcera i mimi zůstanou bez mámy šílím strachy ![]()
Ja mám termín přesně za měsíc a vůbec mě to ani nenapadlo, že by se mi něco mohlo stát :-/ dokud sem si nepřečetla tuhle diskusi
Já si jen představuji, jak mě malého položí na břicho, jak to bude nádherné až ho uslyším křičet a představuji si, jak ho tatínek drží v naručí a to bude ten nejkrásnější pohled na světě…nic jiného prostě nevidím. A to si myslím, že by měla každá ženská vidět, taky myslím, že to pomůže i při porodu. Psychická stránka je dost důležitá. I co se týče porodu…moc si nepřipouštím tu bolest nebo nějaké komplikace. Hlavně se držte a myslete jen na to krásné
![]()
Já se také nebojím bolesti, nebude to poprvé, ale honí se mi hlavou vše možné…mimčo plánované nebylo, tatínek mimča o mně ani o mimi nestojí…vůbec se nezajímá, jsem s 10-letou dcerou úplně sama, miminko jsem si po dlouhém rozhodování nechala a teď se bojím aby dcera a mimi nezůstali sami, jinak bolesti se nebojím, to se dá vydržet, spíš se bojím aby se něco nezvrtlo. a to nejsem mladá maminka, možná právě proto ten strach mám ![]()
Já se nebála a živě si nemalovala scénáře, co vše se může pokazit, ale byla jsem si vědoma i možnosti, že zemřu nebo že zemřeme u porodu oba. Proto jsem dopředu rodičům i manželovi řekla, co bych si přála, aby se pak stalo v takové situaci.
Manžel mi nejdřív strašně vynadal a asi teprve po měsíci byl ochoten se na toto téma pobavit. Kupodivu, máma toto téma vzala s klidem a chápala, že to chci pro svůj klid.
Nepomohlo by, kdybyses rozmyslela a dopředu se domluvila, co by se stalo s Tvými dětmi, kdyby… Nemáš nějaké příbuzné, nebo aspoň dobrou kamarádku, o kterých víš, že jim můžeš dítě aspoň na přechodnou dobu svěřit? A že by se třeba o ně postarali, nebo s nimi aspoň byli v kontaktu, pokud by se Ti něco stalo?
Zní to hrozně morbidně, ale budeš vědět, že Tvé děti budou mít někoho ze „starých“ známých, kdo je má a bude mít rád:)
Určitě budete oba v pořádku, české porodnice jsou na vysoké odborné úrovni:)
Jiz od mladi jsem mela panicky strach z priroz. porodu, nevim proc. Takze svoje prvni dite jsem mela ve 34letech, ikdyz dnes to neni nic neobvykleho.Mala ten muj obrovsky strach zrejme vycitila a sedela si v brise jako zaba na prameni-koncem panevnim, tak sla pekne planovane cisarem. Tudiz jsem zadne bolesti a kontrakce nezazila, ale stejne jsem se pak i na tom stole bala jak jsem vsechno slysela.Zada po epiduralu me bolely jeste pul roku. Manzel by druhe dite chtel, ale ja teda nechci ani slyset. Uz to nechci zazit znovu, ikdyz vse probehlo v poradku. Vsechny Vas obdivuji jak jste statecne. ![]()
Ale jak uz nekdo psal, radeji takove diskuse a clanky necist, clovek se jen vice vynervuje…ikdyz ja je taky cetla…zvedavost mi nedala.
Nebala jsem se vubec, takove myslenky jsem si racila vyhnat z hlavy.. mela jsem strach spis o malou a modlila jsem se aby vse probehlo v poradku.. no a kdyz jsem zacala rodit zadne drama se nekonalo, na nic takoveho jsem vubec nemyslela, nebyl cas:)..mela njsem krasny prirozeny porod bez jakychkoliv zasahu Pa, v nemocnici jsem pobyla jenom dve hodky a domu:D bylo to krasne a nezapomenutelne.. uz se tesim na dalsi dite a doufam, ze druhy porod probehne stejne krasne jako ten prvni.. Spis doporucuju necist tady ty horory, krasnym porodem se nikdo moc nechlubi jak se zda.. nejlepsi je se na diskuze vyprdnou a uzivat si to stesti a tesit se na mimco:) ![]()