Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Batole mě ničí svými nároky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.1.23 09:43
@Hecate je pravda, že my třeba máme v rodině tatínky co jsou doma víc. U nás to dělá dojíždění. Což se nedá nic dělat. Takže chápu, že někdo je trochu mimo a myslí si, že ten otec je doma pořád. Plus ještě, když s bydlí v domě, tak vzniká další práce. Třeba jako dnes je třeba navozit dřevo do kotelny, aby bylo čím topit 
ale je to prostě normální, že máma je na děti hodně sama.
Rozumím. Tohle je takový náročný věk. Je fakt, že nosítko je super. Ale taky to nejde pořád. U mě to nejde skrz těhotenství a musím šetřit jizvu po sc. Jinak tu mám i šátek RS, takže bych navázat mohla. Syn má 12,5 kila ve dvou letech, tak by se to ještě dalo. Ale samozřejmě tu má sourozence a ten má také nějaké potřeby. Hlavně po skoro čtrnácti dnech doma musím prát a uklízet. To už nejde odsunout. Hlavně když děti blinkaji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.23 10:01
Že spí skoro do osmi je paráda, to jsem nezažila - v noci se nebudí? No já měla k 15m batoleti ještě 3m mimino. Co je teplé kafe jsem nevěděla tak 4 roky bych řekla. Chodily jsme co nejvíc ven, aby se venku vyřádily a nedělaly doma bordel.
Nic nezakazuj, to dítě jenom vyděsí. Jen řekni klidně „tohle ne“ a spíš odveď pozornost a zajisti bezpečné prostředí.
Mám v sobě už takový reflex, že nic rozbitného/bordeloidního nenechávám v dosahu dětí, vše co nejvýš. Ušetříš si spoustu práce. Dítě se v tomto období rychle rozvíjí, za chvíli už budete zase jinde. Vlasy děti tahají, prsa mi holky zas tak moc netrápily, ale kluci to dělávají. Vlasy svázat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.23 13:49
@Hecate píše:
Kde berete jistotu, že dítě má 2 babičky???
to jsem se jí také ptala, prý „jaký si to uděláš, takový to máš“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.23 13:56
@stinga píše:
já jsem klidná jako želva, a v případě, že jsou babičky po smrti, jak platí to tvé pořekadlo - jaký si to uděláš, takový to máš?
Když není babička, tak snad je ještě děda, ne? A když nejsou prarodiče vůbec, stále jsou 2 rodiče, ne?
A přesně, souhlas… jaký si to uděláš, takový to máš 🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.23 14:11
@anavi13 píše:
@smečka.blech přesně babička. Mám tchýni v baráku a ta se o děti, když jsou nemocné nezajímá. A maminka přece nesmí být unavená, nemocná. Ta má totiž smůlu.
Nj, to je přesně ono. Nějak si nedovedu představit, že bych se nezapojila a snaše nepomohla.
Problém je v tom, že s nefunkční rodinou nejde dělat nic. Jedině si nějakou pomoc zaplatit. Ale určitě děláš dobře, že to řešíš. Zatím ještě nějak zvládáš, ale jestli fakt nemáš možnost odpočinku, tak bys po čase mohla zkolabovat úplně. Jedině s manželem nahodit řeč a zkusit třeba nějakou občasnou placenou chůvu. Je to sice blbý, ale zdraví máš jen jedno 
Vlastně teď mě napadá - některé moje kolegyně si platí na paní na úklid. Třeba jen na jeden den v týdnu. K jedné kolegyni chodí paní uklízet každý pátek, zabere jí to cca 3h. Kolegyně si to dost chválí, má pak klidnější víkend. A teda ona má větší děti, ty bys něco takového s mrňaty potřebovala tuplem. Promysli a drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.23 17:09
@stinga píše:
to jsem se jí také ptala, prý „jaký si to uděláš, takový to máš“
Takový rozhled čerstvě vyorané myši, bych řekla.
To vůbec nemusí být o „nefunkční“ nebo „neochotné“ rodině. Když si vezmu pro ilustraci naši situaci, tak přítelova matka již několik let po smrti, otec 80 let s nějakou formou stařecké demence/Alzheimerem, a i kdyby ho neměl tak žije x tisíc km daleko. Když to řeknu zcela cynicky, můžeme být rádi, že nemáme ještě k tomu na krku péči o seniora a že tuto starost převzali přítelovi sourozenci.
Z mojí strany už mám též jen 80 letou matku, která je schopná pohlídat třeba 2 hodiny, když musím k lékaři, ale s ohledem na věk a zdravotní stav jí nemůžu hodit dítě na krk, to dá rozum.
Takže pomohla by tak leda živá a mrtvá voda .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
21.1.23 17:50
My jsme taky úplně bez pomoci, ale odstěhovali jsme se hodně daleko, takže frflat nemůžu. Neříkám, že nejsou dny, kdy oba padáme na hubu a to si manžel bere HO tak často, jak může . Prostě jde o to, si vše co nejlépe naplánovat a zjednodušit, úklid moc nehrotit a neřešit blbosti 
.
- Citovat
- Upravit
21.1.23 17:58
Ale právě kouzlo té věty „Jaký si to uděláš, takový to máš“ může být i v tom, že si to udělám tak, jak to situace vyžaduje. Tj. jsem-li na vše více méně sama, nebudu lítat kolem dítěte jak figura na Orloji, pouze v míře nutné. Věci si maximálně zjednoduším. Snížím nároky na sebe, na domácnost a asi i na to dítě. Smířím se s tím, že je to období, které se musí přežít.
Už jsem zažila i horší časy s dětmi, přesto období, o kterém je tato diskuze, považuju za náročné a nepatří k mým oblíbeným, na které bych s nostalgií vzpomínala. Jen díky tomu, že vím z předchozí zkušenosti (a doufám), že to (zase) přejde, z toho nejsem v depce, ale rozumím, že ten, kdo předchozí zkušenost nemá, může být v šoku a bez vidiny světla na konci tunelu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.1.23 18:00
@Anonymní píše:
Zdravím,
synovi je 15 měsíců a já jsem z jeho chování vyřízená. Náš den vypadá takhle:
Ráno vstaneme podle něj cca 7:50. Musím rychle ustlat a pak jdeme snídat. V židličce pořád shazuje věci na zem, jíst nechce, krmí pejska i přes důrazné NE, pořád ukazuje na něco na stole a chce to podat, jinak začne řtvát. Když ho vezmu do kočárku, tak po chvíli řve a chce nést v ruce. Doma to samé, hračky úplný nezájem, pořád na mě natahuje ruce a chce nosit! V dětské herně vydrží chvíli. Když jsem na zemi s ním a s hračkami, tak mám pocit, že zkouší, co vydržím. Furt se mi sápe po prsou, tahá za ně, kroutí mi bradavkama a řve mňam. Kojí se, tahá mě za vlasy, plácá. Když řeknu ne, zase řve. Už jsem z toho na prášky. Něco mu zakážu a on začne hystericky plakat. Jednou jsem to zkusila bez ukonejšení, aby toho nechal a vztekal se a řval hodinu. Kdybych ho nepomazlila, řval by dál.
Jak to děláte, že se najíte v klidu u stolu? Namalujete se a tak? To máte všichni fakt tak hodné děti. Někdy mám chuť ho dát sousedce a zdrhnout. V klídečku se najíst, namalovat, projít bez toho aby na mě durt někdo pokřikoval.
Jsem na tom podobně. Mladšímu je ale trochu víc,20 mes. Do cca 16 měsíce jen řval a kňoural. Už je to trochu lepší, ale na AD zůstávám dal jinak bych se zbláznila. Mám jeďte starší dítě,3 leté, a můžu ti říct že občas mám taky chuť zdrhnout! Kolikrát jsem brečela, ze se v klidu nenajim nebo si ani nedojdu na zachod. I to se ještě občas stane. Vydrž to. Bude líp. Mám chuť ti nahrát video jak vypadá oblikani, když máme jít ven! Kam se hrabe nějaký sápání po prsou! To je teprv maso! Kolikrát to vzdam a proste nejdem nikam. Nervy Mám jen jedny. Jinak děti moc miluji a neměnila bych. Vydrž!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.1.23 18:50
@smečka.blech k čemu je ostatnim, že ty si nedovedeš představit, že by jsi snaše nepomohla? Naši tcháni se všech našich nemocí děsili, aby je náhodou nechytili taky. O nějaké pomoci nemohla být nikdy řeč. Co s tím mám jako rodič asi udělat?
Situace se nezměnila za 20 let.
Roky chodili do zaměstnání, o víkendech a dovolené si chtěli odpočinout. Péče o vnoučata spočívala v návštěvě 4× ročně na pár hodin. Nikdy jinak. Žádný výlet, dovolená. Nic.
Nějak nevím, k čemu by naším dětem byla informace že mají 4 prarodiče ( oni mají 3 ale to je jedno) a co s tím jako rodič mám dělat pokud druhá strana nemá celou dobu zájem.
„Jaké si to udělám“ vidím v řešení např. najití babičky na inzerát nebo chůvy.
Ta pak tedy nebude zase hlídat nemocné dítě, ale může pomoci se zdravým dítětem a mít s ním nějaký vztah i když to bude placená služba.
- Citovat
- Upravit
22.1.23 09:03
@smečka.blech tchýně to tak má. Prý se má pomáhat jen dcerám. Ne synům. Takové zvláštní. Samozřejmě, když do rodiny člověk vstupuje tak toto nevidí. To nelze předpokládat. Já mám fajn manžela. Teď je to spíš o tom, že jsme neustále nemocní a já k tomu těhotná. Bude to lepší. Ale prostě s rodinou nikdo nic neudělá. Moje mamka mi klidně nakoupí, doveze co je potřeba. Ale hlídat? To fakt moc ne. Nezbytně nutnou chvíli ano, ale jak to jde tak mám děti zpět. Takže tak návštěva lékaře. Samozřejmě ač manžel pomůže, tak do práce musí. To tak je. Já o úklidu uvažovala. Chůvu si neumím představit. To bych asi nezvládla. Ale pořád m takové ty zažité vzorce, že musím zvládnout vše sama 
A nakonec ty babičky nemají povinnost rodičům pomáhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.23 09:08
@Anonymní píše:
@smečka.blech k čemu je ostatnim, že ty si nedovedeš představit, že by jsi snaše nepomohla? Naši tcháni se všech našich nemocí děsili, aby je náhodou nechytili taky. O nějaké pomoci nemohla být nikdy řeč. Co s tím mám jako rodič asi udělat?
Situace se nezměnila za 20 let.Roky chodili do zaměstnání, o víkendech a dovolené si chtěli odpočinout. Péče o vnoučata spočívala v návštěvě 4× ročně na pár hodin. Nikdy jinak. Žádný výlet, dovolená. Nic.
Nějak nevím, k čemu by naším dětem byla informace že mají 4 prarodiče ( oni mají 3 ale to je jedno) a co s tím jako rodič mám dělat pokud druhá strana nemá celou dobu zájem.
„Jaké si to udělám“ vidím v řešení např. najití babičky na inzerát nebo chůvy.
Ta pak tedy nebude zase hlídat nemocné dítě, ale může pomoci se zdravým dítětem a mít s ním nějaký vztah i když to bude placená služba.
Ono při té nemoci by úplně jen pomohl uvařený vývar nebo se teda minimálně zajímat o to jak se děti mají. Víc bych vlastně ani neočekávala. Zase respektuji to, že nikdo nechce chytit tyhle super dětské nemoce.
Ale je pravda, že mě to vždy mrzí, když padnu já a nemůžu se vyležet. To je pak bez další pomoci těžké. Manžel si v takových případech prostě bere dovolenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.23 12:28
@Hecate píše:
Takhle to přece má většina lidí. Chlap v práci, doma ženská s dítětem/dětma. Nechápu Koblížkové překvapení.Já Ti naprosto rozumím. Zrovna včera jsem už taky fyzicky mlela z posledního. Syn má 10 měsíců a 12 kg. Taky by se chtěl chovat, ideálně furt, ale už ho někdy opravdu mám problém unést (záleží, jak se to sejde, ale dny, kdy ho z nějakého důvodu musím mít v náručí víc než obvykle, cítím na zádech i zápěstích). Kdyby už byl ve fázi, kdy si někam dojde (zatím chodí jen trochu a nestojí to za řeč), dělala bych to úplně stejně, jako Ty = musel by se snažit sám. Jsem matka, ne otrok. Navíc není tu sám a musí se naučit brát ohled i na své sourozence.
No takže manžel, jako pomoc, je vám k ničemu. Mě to normální nepřijde. Děti jste si porizovali spolu, není přece možné, aby vás chlap nechal mlít z posledního! To je partner na dvě věci.
Pak se Teda nedivím, že jste unavene, přetížené a nemáte energii. Když nemáte adekvátní odpočinek. A odnáší to děti. Ale děti nejsou viníky. Ony jen reagují na vás, matky. Jsem ráda, žes to tak hezky popsala. Málokterá hrdinka tu přizná, že má v tomhle vztah na nic, ze je na deti sama, ale problém je v tom, že má blbé, uřvané, náročné dítě- tyrana s hroznou povahou! A přitom problém je fakt někde jinde!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.23 12:30
@Koblizkova1980 tak samozřejmě, že chlap funguje, ale když se chodí do práce, tak je toho času maličko. Kor když jsou děti dlouhodobě nemocné. Máte vůbec děti ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.23 12:42
@Koblizkova1980
Z mého příspěvku sis vybrala, co se Ti hodí, třeba to, že mám vztah nanic. Nebo, že nemám ráda své dítě, že jsem bez energie atd. Ty jsi opravdu demagog. Nic takového nejen v mém, ale ani v příspěvcích jiných uživatelek, nestojí, vše jsou Tvé domněnky a argumentační fauly, kterými si potřebuješ podpořit poněkud mimózní názory.
Apropos, vztah mám celkem normální a své děti mám ráda. Stejně tak, jako mě občas štve partner (ne manžel), mě občas štvou i ty děti, no a co? Stejně tak, jako mívám fajn dny, občas mám i ten náročnější. That's life. A proto mě nepřekvapuje, že někdo občas má taky náročnější období a má toho plné brejle a třeba si i zanadává (ač to tak pravděpodobně nemyslí), jak je to všechno naprĐ a dítě je na odstřel. Jinak…, „nechal“ mě mlít z posledního (bože, nadsázka), protože byl na vyšetření v krajském městě a poté v práci, něco musel „nadpracovat“, něco zabrala cesta. Je fakt, že by mohl sedět se mnou doma a být na ÚP na sociálních dávkách, to by asi leckterá Tvého nastavení byla spokojenější, ale stále to není záruka toho, že bych byla pořád shiny happy. To jsou totiž jen lidi s manickou fází bipolární poruchy anebo drogově závislí (nemají-li zrovna absťák).
Příspěvek upraven 22.01.23 v 12:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
