Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
máme 15 měsíční holčičku, a ta se odmítá nechat vzít do náruče od kohokoliv jiného, než odemě nebo od manžela. S babičkama se vídá, bude si hrát, ale běda jak by ji chtěli pochovat, to je scéna nad scény
dost mě to mrzí, kvůli nim, a štve kvůli mě, jelikož ji prostě nikdo nechce hlídat. Máte s tímto zkušenost? Je taková od cca 4 měsíců, kdy si začala uvědomovat kdo je máma.
Jinak v dětském kolektivu je spokojená, děti hladí, bere kolem krku, chce pusinkovat. Ale prostě jak je někdo větší než ona, je konec. Příjde mi že se bojí, že si ji odnesou
, nebot jak ji postaví na zem, je zas v klidu, a vykládá s něma, dožaduje se hraní atd. Omlouvám se za zmatenost. Tedka usnula, a já musím jít rychle vařit ![]()
Moje dcera taky není nadšená v cizí náruči
A co, vždyť na to má právo, není to kus hadru, který by se půjčoval. Taky metám blesky, když se jí někdo pokouší opakovaně násilnit, když evidentně vidí, že se jí to nelíbí
Babičky si holt budou muset zvyknout a hlídat se dá i bez toho, aby byla mermomocí chovaná.
Je to normálně jen období, přejde to, rada ode mě je jen vydržet a dál se stýkat s babičkama. Nic nelámat přes koleno. Zítra to může být jinak, u dětí se situace pořád mění. ![]()
Ahoj, naprosto chápu tvoje pocity, protože můj Honzík je stejně starý a dlouho to taky dělal. Dokonce se nechoval hezky jednu dobu ani ke svému „kamarádovi“. Ale je to hlavně o zvyku. Prarodiče i ostatní si musí získat jeho důvěru, hrát si s ním, strávit s ním více času, zkoušet to a když si na ně pořádně zvykne, tak už to pak bude v pohodě. Chce to jen čas.
Nenutila bych ji, když je jinak v pohodě. Však ji každý tahat nemusí ![]()
My to máme stejně od 4.měsíců, malý teď má necelých 9 a taky nechce k nikomu krom mě a manžela. Ale mě štve spíš to, že všichni naopak by ho chtěli chovat a nechapou jaktože k ním nechce, nejvíc tchánovci ![]()
Ahoj, moje mladší dcerka je to samé, občas má světlejší chvilky, že se nechá oblbnout a koukají s babičkou z okna, ale většinou se nosit nenechá. Jinak si s nimi hraje, blbne, klidně s nimi odejde do vedlejší místnosti beze mě, ale nosit nee
Nevidím v tom nějaký problém, prarodiče už si zvykli, sice ji občas zkoušejí, ale jak začne protestovat putuje prostě na zem.
Ahojik,
mám 4děti a každé jiné…nejstarší vyrůstala v domácnosti kde byla babička i děda,neměla problém,byla zvyklá.
Druhá dcera nám plakala v náručí jiného dospělého než jsem byla já nebo muž od cca 7m asi do toho jednoho roku.Potom jako když utne
.Většinou u mých rodičů protože to už jsem byla odstěhovaná a vdaná
.
Třetí dcerka má 15 m a když není „ve své kůži“,nemá „čas se rozkoukat“ i tam kde to zná,k dospělému,který není táta nebo já,nepůjde.Pláče a dost.Mužova mamka,když k ní přijdeme do práce se chce vnučkou chlubit,ale ta „přeci není loutka
",takže má babí smolíka.
No a čtvrtě je mimís co je mu to zatím "putna“
.
Jestli můžu poradit…dítko nelámej.Buď mu oporou,a když nechce tak nechce.Má na to právo.Pláč je jediný způsob jak může dát najevo svou nevůli.A prarodiče by to měli respektovat a chápat,taky jsou rodiči
.Však se to „jednou změní“.
marketa612 píše:
Ahoj,
máme 15 měsíční holčičku, a ta se odmítá nechat vzít do náruče od kohokoliv jiného, než odemě nebo od manžela. S babičkama se vídá, bude si hrát, ale běda jak by ji chtěli pochovat, to je scéna nad scénydost mě to mrzí, kvůli nim, a štve kvůli mě, jelikož ji prostě nikdo nechce hlídat. Máte s tímto zkušenost? Je taková od cca 4 měsíců, kdy si začala uvědomovat kdo je máma.
Jinak v dětském kolektivu je spokojená, děti hladí, bere kolem krku, chce pusinkovat. Ale prostě jak je někdo větší než ona, je konec. Příjde mi že se bojí, že si ji odnesou, nebot jak ji postaví na zem, je zas v klidu, a vykládá s něma, dožaduje se hraní atd. Omlouvám se za zmatenost. Tedka usnula, a já musím jít rychle vařit
Moje mladší to tak taky měla, měla jsem z toho hrůzu, ale přešlo to (ťukťukťuk)
.
hkac píše:marketa612 píše:Moje mladší to tak taky měla, měla jsem z toho hrůzu, ale přešlo to (ťukťukťuk)
Ahoj,
máme 15 měsíční holčičku, a ta se odmítá nechat vzít do náruče od kohokoliv jiného, než odemě nebo od manžela. S babičkama se vídá, bude si hrát, ale běda jak by ji chtěli pochovat, to je scéna nad scénydost mě to mrzí, kvůli nim, a štve kvůli mě, jelikož ji prostě nikdo nechce hlídat. Máte s tímto zkušenost? Je taková od cca 4 měsíců, kdy si začala uvědomovat kdo je máma.
Jinak v dětském kolektivu je spokojená, děti hladí, bere kolem krku, chce pusinkovat. Ale prostě jak je někdo větší než ona, je konec. Příjde mi že se bojí, že si ji odnesou, nebot jak ji postaví na zem, je zas v klidu, a vykládá s něma, dožaduje se hraní atd. Omlouvám se za zmatenost. Tedka usnula, a já musím jít rychle vařit
.
A v kolika měsících ji to přešlo
? Já jsem z toho taky nešťastná, ona nevydrží teda ani v jiný místonosti s něma. Jooo, to musí bejt opravdu vyjímečnej stav
abych se mohla vzdálit. Asi si toho nevšimne že jsem jinde, ale jen co to zjistí uáááááááááááááá
marketa612 píše:hkac píše:A v kolika měsících ji to přešlomarketa612 píše:Moje mladší to tak taky měla, měla jsem z toho hrůzu, ale přešlo to (ťukťukťuk)
Ahoj,
máme 15 měsíční holčičku, a ta se odmítá nechat vzít do náruče od kohokoliv jiného, než odemě nebo od manžela. S babičkama se vídá, bude si hrát, ale běda jak by ji chtěli pochovat, to je scéna nad scénydost mě to mrzí, kvůli nim, a štve kvůli mě, jelikož ji prostě nikdo nechce hlídat. Máte s tímto zkušenost? Je taková od cca 4 měsíců, kdy si začala uvědomovat kdo je máma.
Jinak v dětském kolektivu je spokojená, děti hladí, bere kolem krku, chce pusinkovat. Ale prostě jak je někdo větší než ona, je konec. Příjde mi že se bojí, že si ji odnesou, nebot jak ji postaví na zem, je zas v klidu, a vykládá s něma, dožaduje se hraní atd. Omlouvám se za zmatenost. Tedka usnula, a já musím jít rychle vařit
.
? Já jsem z toho taky nešťastná, ona nevydrží teda ani v jiný místonosti s něma. Jooo, to musí bejt opravdu vyjímečnej stav
abych se mohla vzdálit. Asi si toho nevšimne že jsem jinde, ale jen co to zjistí uáááááááááááááá
No ještě chvíli před Vánocema to byl děsběs, nemohla jsem ani na záchod
. Pak jsme jednou byli u známých a když tam objevila dětský pokoj, zůstala v něm a vůbec mě nepotřebovala. Celou návštěvu byla s dětmi v pokojíčku. Od té doby to bylo mnohem lepší. Takže v necelých 2 letech
. Od starší jsem na to nebyla zvyklá, ta je společenská odmalička, nesvá je naopak tehdy, když kolem ní není aspoň pět dalších lidí (nejlépe dětí, na věku nezáleží
).
ahoj,
malé je také 15 měsíců a je to to samé. O to horší, že jedna rodian bydlí 80km tam, druhá rodina 80km na druhou stranu. Malá tak moje rodiče vidí jednou za 14 dní a to se ječí, když jí berou do náruče. Manželovu mámu vidí úplně minimálně, takže tu vlastně jako by nezná, tak to ječí jen co na ní promluví. kvůli nim je mi to taky líto, naši vlastně malou nemohou ani pochovat. Ale když mají jídlo, to je hned kámoška. Bohužel s tím nic nenaděláme, kdyby bydleli tady u nás, asi by to bylo něco jiného. ![]()