Beru mateřství příliš vážně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jedině u toho doktora, protoze tohle se asi neřeší stylem „zapřu se a nebudu myslet negativně“.Jinak Lipanek je lepsi nez Pribinacek a nebo můžeš rict mamce, at dela domácí, ale krmeni tímhle je teda daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud se léčíš, navštěvuješ psychologa, tak to určit bude dobré 
. Jinak ale ano, mateřství ženu docela změní, to s těmi mláďaty mám částečně taky (u kuřat teda ne 
), ale nemůžu vidět žádné špatné filmy o unesených, odložených… dětech, dokonce i dokumentech o zvířecích matkách a mláďatech mě rozrušují. Tohle a různé přemýšlení o budoucnosti a tak je podle mě normální 
. Drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A jak se k tomu všemu staví partner? Dík, M.
Bude líp, neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já mám tuhle poruchu z něčeho jiného, ale myšlenky jsem mívala podobné. Můžu Tě potěšit, že pokud to dovedeš zpracovat s psychologem a léky, tak se to časem hodně zlepší. Má to smysl a radost ze života s tím přijde taky. Hodně sil. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co na to rika manzel?
Beres to zatracene vážně…
Hod se do klidu jinak nebudes trpet jen ty, ale i miminko a cele tve okoli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Malaga píše:
A jak se k tomu všemu staví partner? Dík, M.
Bude líp, neboj.
Partner je super, pomáhá. Změnil práci aby mohl být víc doma. A dokonce čte příručky jak se ke mě chovat. Jenže já cítím, že se s tím musim nějak poprat sama, ale nějak nevím jak.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Zdravím jdu se trošku vypovídat.Mám 3 měsíční miminko, které bylo chtěné. Těhotenství bylo v pořádku. Problém je ten že jsem si celé těhotenství dokázala udržet „zdravý nadhled“ a s ničím sem nešla do extrému. Jedla sem zdravě, chodila na procházky. Ale zároveň si dala decku vína, plesnivý sýr.. Nic jsem nepřeháněla, řídila jsem se vlastním rozumem. Porod byl pro mě krásný. Samozřejmě to bolelo, ale následovali nádherné chvíle v porodnici. Doma jsem byla šťastná. Starala jsem se o dobře, ale ne úzkostlivě. Pak přišel zlom. Začala jsem přemýšlet negativně a vážně. Začala jsem se bát s mimčem opouštět byt. Neustále jsem brečela, že umřem a něco se mu stane atd.. Psychiatr ukončil laktaci a nasadil léky. Diagnoza není poporodní deprese, ale rozvinutá úzkostná porucha. Léky zabraly, zbavila jsem se pláče, chorobného strachu. Dál léčím i s psychologem. Ale vadí mi že jsem pořád tak úzkostná. Přemýšlím jestli má cenu se s miminkem tak piplat milovat ho, když mi ho může někdo vzít. Přemýšlím proč jsem ho vlastně měla, když se mu může něco stát. Už teď mi naskakujou pupínky při představě, že ho dám hlídat mamce a ta mu dá třeba lipánek. Nechci jíst kuřata, protože jsou to mláĎata a já si představuji, že by mě někdo sežral dítě.
Kde vzít zpět zdravý rozum a radost ze života???Dokonce si říkám, že na Vánoce jí nebudu říkat, že přiletí Ježíšek, protože proč jí budu lhát? Když pak bude muset žít v tom odporném světě plném zla.
jsem u každého děcka byla překvapená, že to přežila. Pokus spolupracuješ s psychologem, jsi na dobré cestě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnastazieB píše:
Pokud se léčíš, navštěvuješ psychologa, tak to určit bude dobré
Přesně, cítím to stejně. Rozhodí mě téměř všechno kde jsou mláďata nebo malé děti, od porodu jsem v tomhle fakt nemožná 
Ano, mateřství ženskou opravdu hodně změní a zakl. držím palce aby to zvládla. Věřím že to dá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@terien @AnastazieB Jsem na tom stejně. Určitý druh filmů je u nás doma od narození dětí tabu, jinak je mi blivno.
Tři týdny po narození dcery jsme jeli autem po dálnici, kterou se rozhodla přejít kachna s mladými. Manžel se stihl vyhnout, ale nemám iluze, že kachny zvlády v pořádku všechny čtyři pruhy. Celý zbytek dne mi bylo úplně zle, když jsem si na tu rodinku vzpomněla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já se opravdu strašně snažim. Chodím k psychiatrovi, k psychologovi, beru léky.. Snažim se myslet na hezký věci. Ale furt přemýšlím spíš negativně. 
Ani sem nějak nezaregistrovala, že jsou vlastně vánoce. Nemám na ně náladu. A to jsem vždycky první co pouští koledy a ověšuje se ozdobama i na uších.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Já se opravdu strašně snažim. Chodím k psychiatrovi, k psychologovi, beru léky.. Snažim se myslet na hezký věci. Ale furt přemýšlím spíš negativně.
Tady bude hlubší problém. To jen tak vůlí prostě nepřekonáš. Pokud bereš léky a chodíš na terapii, tak děláš maximum. Asi to chvilku potrvá.
Zkus si najít nějaké pěkné věci, co Ti dělají radost a věnuj se tomu a naopak se vyhni věcem, co tě stresují a prohlubují ty špatné nálady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Docela síla… Ale, léčíš se teprve krátce. Léčba psychiky je běh na delší trať. Prvním polknutím antidepresiv se to nezlepší. Pokračuj dál a přijde zlepšení. Držím moc palce a ať se brzo vrátí ztracená radost z miminka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zdravím jdu se trošku vypovídat.
Mám 3 měsíční miminko, které bylo chtěné. Těhotenství bylo v pořádku. Problém je ten že jsem si celé těhotenství dokázala udržet „zdravý nadhled“ a s ničím sem nešla do extrému. Jedla sem zdravě, chodila na procházky. Ale zároveň si dala decku vína, plesnivý sýr.. Nic jsem nepřeháněla, řídila jsem se vlastním rozumem. Porod byl pro mě krásný. Samozřejmě to bolelo, ale následovali nádherné chvíle v porodnici. Doma jsem byla šťastná. Starala jsem se o dobře, ale ne úzkostlivě. Pak přišel zlom. Začala jsem přemýšlet negativně a vážně. Začala jsem se bát s mimčem opouštět byt. Neustále jsem brečela, že umřem a něco se mu stane atd.. Psychiatr ukončil laktaci a nasadil léky. Diagnoza není poporodní deprese, ale rozvinutá úzkostná porucha. Léky zabraly, zbavila jsem se pláče, chorobného strachu. Dál léčím i s psychologem. Ale vadí mi že jsem pořád tak úzkostná. Přemýšlím jestli má cenu se s miminkem tak piplat milovat ho, když mi ho může někdo vzít. Přemýšlím proč jsem ho vlastně měla, když se mu může něco stát. Už teď mi naskakujou pupínky při představě, že ho dám hlídat mamce a ta mu dá třeba lipánek. Nechci jíst kuřata, protože jsou to mláĎata a já si představuji, že by mě někdo sežral dítě.
Dokonce si říkám, že na Vánoce jí nebudu říkat, že přiletí Ježíšek, protože proč jí budu lhát? Když pak bude muset žít v tom odporném světě plném zla.
Kde vzít zpět zdravý rozum a radost ze života???