Bezdětnost a Vánoce

Anonymní
21.12.18 12:16

bezdětnost a Vánoce

Dobré poledne. Potřebuju se trochu vypovídat… Blíží se Vánoce a na mě padá obrovský splín. Po mnoha letech snažení jsem na jaře potratila a vzhledem k věku už není moc šancí na dítě… Pro rodinu jsme tak trochu extentričtí a sobečtí podivíni, kteří nemají děti, proto si užívají života… Nikde jsme neroztrubovali, že procházíme IVF, ani nevykládali o všech nezdarech. Chtěli jsme ušetřit hlavně rodiče, stačilo, že se trápíme sami. Teď jsme zjistili, že nás bratranec nepozval na narozeniny, protože co by si s námi ostatní vykládali, když nemáme ty děti. Je mi z toho moc smutno. Začínám se cítit blbě i mezi kamarádkami a kolegyněmi - jako ta méněcenná, bez dětí… Zajímalo by mě, jak se k vám, které nemáte děti, chovají ostatní? A jak vy vnímáte svůj stav… Asi budu muset po Vánocích vyrazit někam k psychologovi :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

618
21.12.18 12:19

Já sice děti mám,ale můžu Vás uklidnit, na bezdětné páry nekoukám jako na vyvrhele. Je mi líto,že Vám to nevychází. Ještě nehazejte flintu do žita. Třeba to ještě vyjde. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6320
21.12.18 12:21

Presne jak pise alena.sama deti mam,mam i bezdetnou kamaradku ktera uz nejspis deti mit nebude a radeji pozvu ji nez detnou,ktera mluvi jen o detech.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6326
21.12.18 12:23

Být vámi, tak bych v první řadě přestala dělat hrdiny a rodině se svěřila, čím jste si prošli. Sdílená starost je poloviční a udělá se mezi vámi jasno.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17711
21.12.18 12:29

Ja bych se taky sverila. Pak nebudete za podiviny bez deti. Aspon tohle a urcite vas hodne podrzi. Jeste je urcite spousta moznosti. Co nahradni matka? Nehazejte flintu do zita pokud si to ditko tak moc prejete! Kolik je ti let?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35465
21.12.18 12:32
@Anonymní píše:
Dobré poledne. Potřebuju se trochu vypovídat… Blíží se Vánoce a na mě padá obrovský splín. Po mnoha letech snažení jsem na jaře potratila a vzhledem k věku už není moc šancí na dítě… Pro rodinu jsme tak trochu extentričtí a sobečtí podivíni, kteří nemají děti, proto si užívají života… Nikde jsme neroztrubovali, že procházíme IVF, ani nevykládali o všech nezdarech. Chtěli jsme ušetřit hlavně rodiče, stačilo, že se trápíme sami. Teď jsme zjistili, že nás bratranec nepozval na narozeniny, protože co by si s námi ostatní vykládali, když nemáme ty děti. Je mi z toho moc smutno. Začínám se cítit blbě i mezi kamarádkami a kolegyněmi - jako ta méněcenná, bez dětí… Zajímalo by mě, jak se k vám, které nemáte děti, chovají ostatní? A jak vy vnímáte svůj stav… Asi budu muset po Vánocích vyrazit někam k psychologovi :(

Z pohledu z druhé strany - bývám na rozpacích, jak se stakovými lidmi bavit, aby jim člověk neublížil. Dokud jsme se snažili, nešlo to a všichni kolem těhotněli, tak jsem fakt nechtěla vidět žádné děti ani těhule ani se o ničem takovém povídat. Znám ale třeba jedny manžele, kteří klidně jezdí na dovolené se starými již dětnými kamarády a nemají problém si i o dětech povídat, když na ně přijde řeč, dávají dobru své zkušenosti z pozice strýčka a tetičky.
Myslím, že by bylo dobré si ujasnit nejdříve sama, zda o takovou společnost v tak těžkém období stojíte a pak to říci i okolí - vyčistí se vzduch. Můžete jim i přeci říci, že se s nimi nebudete bavit o podrobnostech vašeho snažení, že je to příliš citlivé, stanovte hranice komunikace, ať není ani jedna strana nesvá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18569
21.12.18 12:37

já třeba přišla o kamarádku ve chvíli kdy se dozvěděla že jsem těhotná, ona už vlastní nejspíš mít nebude, ale jí reakce mě dost mrzí

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Sheenak
21.12.18 12:41

Také děti nemám ( a asi mít nebudu ) a ano, taky si leckde připadám pěkně blbě. Přijde mi, že se všude řeší jen děti ( nic proti nim, mám je ráda ) a když je nemám, tak vlastně nic nevím. Každý s kým se potkám se jen ptá jestli už jsem vdaná nebo mám děti. Fakt neexistuje nic jinýho k povídání?? A takové ty poznámky typu: No jo kdybys měla děti… To já když neměla děti taky jsem měla spoustu času...... apod. vychytávky, fakt super! A úplně nejlepší byla poznámka od kamarádky když jsem řekla o půl sedmé večer, že už nikam nepůjdu, že musím domů ( měla jsem v té době doma morčata, a pro mě jsou holt zvířata důležité a hlavně ŽIVÉ bytosti, že a sami si to žrádlo jaksi nepřipraví ), kamarádka reagovala: No jo, na tebe čeká manžel a dvě děti viď… :zed: :pocitac: Jako jsem se hodně držela, abych něco neřekla…
Takže naprosto chápu zakladatelku, bohužel :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Sheenak
21.12.18 12:45

@AlenaSu @karkarka : Kéž by takových bylo víc :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
48311
21.12.18 12:45

Zkusila bych znovu ivf a zvazila moznost, ze bych si nasla nahradni matku, aby dite odnosila.
Pak jsou i jine moznosti. Nehazela bych flintu do zita. Drzim palce, aby vse vyslo :kytka: .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.12.18 12:53

Jo, tak to znám. Já ty děti nakonec tedy mám, ale 13 let pokusů na dvě děti. Byl to šílený nápor na psychiku, hlavně těch prvních sedm let k prvorozené. A řešili jsme to hodně cestováním, když bylo zle, tak jsme prostě vypadli si užít alespoň svět. A taky jsme poslouchali, že jsme sobci, já že jsem líná a pohodlná, proto nemám děti. To byla mňamka, a taky od rodiny. pak jsem zase byla pohodlná na dvě děti a chci mít jedináčka proto, abych se nenaskákala okolo dětí. Dokonce mi to řekl švagr do očí, bylo to 14 dnů na to, co jsem byla na operaci s mimoděložní a málem zůstala na stole. Poprvé a naposledy jsme viděla manžela vztekle zareagovat, jeho bratr dostal pěstí. A když jsme řekli, že prostě to není jednoduché, že opět podstupujeme IVF, že jsme utratili už skoro 200.000 jen za pokusy , tak zase druhá půlka rodiny, že bysme neměli, že to není přirozené, že když nemáme mít děti tak je mít nemáme, že to tak má být, a zase jsme byli špatní kvůli IVF. Pakárna prostě. Je mi líto, čím procházíš :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
19548
21.12.18 13:27

Z pohledu dětné je poněkud komplikované věštit z křišťálové koule, jestli děti jsou u bezdětné ženy tabu, protože je nesnáší/nemůže je mít/dává přednost třeba kariéře. Člověk pak fakt neví, co říct, aby se nedostal doprostřed minového pole. A ruku na srdce, ženy malých dětí nějaké extra jiné konverzační téma než děti, vztahy a případně zaměstnání nemají, protože malé děti potřebují téměř nonstop nějakou péči a prostor na jiné aktivity, které by mohly být námětem konverzace, už málokdy zbývá.
Za mě je tedy mnohem lepší trochu vyložit karty (samozřejmě bez detailů), že děti by jste moc rádi, ale nějak to nejde. A naznačit, zda o nich úplně odmítáte komunikovat, protože to bolí, nebo že jste vcelku v pohodě bavit se na společenské úrovni o dětech bavit.
A fakt stačí jedna věta. Kolegyně se vdávala rok po mě, to tvrdila, že děti ještě nechtějí, že je moc brzo, chtějí cestovat, upevnit si kariéru. Já za další tři roky měla děti dvě, ona furt nic. Když na to přišla řeč, jestli už dospěli do fáze, že ty děti chtějí, stačilo, aby řekl „My by jsme moc rádi, ale už se nějakou dobu nedaří.“ Hned bylo člověku jasno, kudy védst či nevést případnou obědovou konverzaci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7000
21.12.18 13:57
@Anonymní píše:
Dobré poledne. Potřebuju se trochu vypovídat… Blíží se Vánoce a na mě padá obrovský splín. Po mnoha letech snažení jsem na jaře potratila a vzhledem k věku už není moc šancí na dítě… Pro rodinu jsme tak trochu extentričtí a sobečtí podivíni, kteří nemají děti, proto si užívají života… Nikde jsme neroztrubovali, že procházíme IVF, ani nevykládali o všech nezdarech. Chtěli jsme ušetřit hlavně rodiče, stačilo, že se trápíme sami. Teď jsme zjistili, že nás bratranec nepozval na narozeniny, protože co by si s námi ostatní vykládali, když nemáme ty děti. Je mi z toho moc smutno. Začínám se cítit blbě i mezi kamarádkami a kolegyněmi - jako ta méněcenná, bez dětí… Zajímalo by mě, jak se k vám, které nemáte děti, chovají ostatní? A jak vy vnímáte svůj stav… Asi budu muset po Vánocích vyrazit někam k psychologovi :(
Řeknu to na plnou pusu, tvůj bratranec je prostě de*il a tvá bezdětnost s tím nemá nic společného. Pokud je tvoje rodina na tom tak, že bys je musela odprosit historkou o IVF a nářkem o neplodnosti, tak opravdu nemáš o co stát. Však se říká, že rodinu si člověk nevybírá, ale dostane. Ale zato si můžeš vybrat přátele a okolí. Obklop se normálními lidmi a neřeš. Mám pár kamarádek ve věku, že už je na dítě pozdě, ale v životě by mě nenapadlo je soudit nebo je snad vyslíchat, proč jako ty děti nemají a jestli by mi mohly ukázat paragon od IVF, abych se s nimi eventuelně eště bavila :zed:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7000
21.12.18 13:59
@Anonymní píše:
Jo, tak to znám. Já ty děti nakonec tedy mám, ale 13 let pokusů na dvě děti. Byl to šílený nápor na psychiku, hlavně těch prvních sedm let k prvorozené. A řešili jsme to hodně cestováním, když bylo zle, tak jsme prostě vypadli si užít alespoň svět. A taky jsme poslouchali, že jsme sobci, já že jsem líná a pohodlná, proto nemám děti. To byla mňamka, a taky od rodiny. pak jsem zase byla pohodlná na dvě děti a chci mít jedináčka proto, abych se nenaskákala okolo dětí. Dokonce mi to řekl švagr do očí, bylo to 14 dnů na to, co jsem byla na operaci s mimoděložní a málem zůstala na stole. Poprvé a naposledy jsme viděla manžela vztekle zareagovat, jeho bratr dostal pěstí. A když jsme řekli, že prostě to není jednoduché, že opět podstupujeme IVF, že jsme utratili už skoro 200.000 jen za pokusy , tak zase druhá půlka rodiny, že bysme neměli, že to není přirozené, že když nemáme mít děti tak je mít nemáme, že to tak má být, a zase jsme byli špatní kvůli IVF. Pakárna prostě. Je mi líto, čím procházíš :hug:

bože… už by mě v životě neviděli, rodina nerodina.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
407
21.12.18 14:02

Sheenak

Příspěvek upraven 02.03.19 v 22:21

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama