Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@kotýsek Moje dcera chodi do skolky a tam se vede veta typu „neka“ s gestem palec dolu. Rikam ji: „Holcicko, ja nejsem Tvoje kamaradka, ale Tvoje matka!“ Zda chape, to nevim.
@midlajs uprimne, nevim, zda dite ve skolce chape respekt, ktery se obecne skryva pod pojmem matka. Ale vysvetlovanim to v prubehu zivota pochopi.
@midlajs
jsem asi divná no. Mam uctu třeba k Havlovi a nikdy mě nebil. Mam respekt ze spousty lidí aniž by mě bili. Zato jsem měla strach z matky a otce, kteří mě bili v odmění, že ve mě vzbudí respekt. Nejsem extrém co by dítě neplacnul. 3× upozorním a má ji. Ale neocekavam vzbuzují respektu
@kotýsek píše:
Ahojky, vždy musí člověk jednat, podle povahy jedince. Jsou děti, které na zadek nepotřebují dostat vubec a pak jsou děti, co to potřebují, jako sůl.
Tohle je podle mě základ a zbytek musí matka vycítit.
Já třeba biju mnohem míň, než jsem si myslela, než jsem měla děti. Dostávala jsem doma normálně, ale někdy bych byla radši za pár na zadek než za domlouvání a zákazy - jak jinak, že?
Dceři domlouvám, zakazuji (i když to vnímám jako trochu psychický nátlak a taky by to mělo mít asi svoje meze) a když překročí meze, tak dostane.
Mladší jen sem tam po zadečku, ale je vidět, že chápe.
@bambooska píše:
@midlajsjsem asi divná no. Mam uctu třeba k Havlovi a nikdy mě nebil. Mam respekt ze spousty lidí aniž by mě bili. Zato jsem měla strach z matky a otce, kteří mě bili v odmění, že ve mě vzbudí respekt. Nejsem extrém co by dítě neplacnul. 3× upozorním a má ji. Ale neocekavam vzbuzují respektu
Divna urcite ne. Taky nemyslim biti holi, ale naplacani na zadek napr. Zila jsem v domeni, ze dite ma zakodovano, ze ma mit respekt k rodicum. Ale kdyz neposlehne na Tvoje treti upozorneni (coz mimochodem je velice unavujici mlit to porad dokola), tak co udelas? Placnes, aby Te poslouchalo…to neni vydobiti n. vydobyti autority?!
Podle me mas k Havlovi respekt za jeho ciny a nazory…
Já žiji v zemi kde jsou jakékoli fyzické tresty zakázané. Děti se tu prostě bít nesmí a to ani doma, i když se to asi těžko dokazuje. Já sama mám dvě děti a nebiji je, i když mám někdy chut to udělat prostě se ovládnu. Podle mě se snad dají děti potrestat i jinak, třeba jim něco zakázat, jinak je to o neustálém domlouvání a vysvětlování chce to trpělivost, ale jde to. Ještě k tomu dodám, že můj muž byl jako dítě hodně bit, mlátili ho prý proutkem páskem, prostě byl neustále fyzyicky trestán a jediné co si z toho odnesl je doživotní trauma, svého otce nesnáší a dodnes s ním nemluví. Mě ani bratry rodiče nikdy nebili a nikdy jsem nebyli problémové děti, máme s rodiči hezký vztah a respekt k nim nám rozhodně nechybí jak tu někdo psal. Takže o bití to podle mě opravdu není.
Dobře že jste si to s dcerou vysvětlili. Ona už se příště ve stejné nebo podobné situaci bát nebude. Tohle pro ní bylo nové a i já jako malá jsem reagovala podobně když jsem si reakcí rodičů nebyla jistá - není to o bití nebo nebití, on stačí třeba i jen strach z toho, že budou rodiče zklamaní nebo naštvaní.
Určitě bych ale i hodila řeč s ředitelkou. Řekla bych jí, že jí chci poprosit aby učitelé nestrašili tresty které doma nastanou. Že to, jak se rodiče k problému postaví je jen jejich věc a učitel nemá právo do tohoto zasahovat.
A to píšu ještě z pohledu učitelky a že jsem dost tvrdá, tak tohle bych si prostě nedovolila nikdy dítěti říct. Poznámku napíšu, pokárám ho, upozorním na to, jak špatný postoj ke studiu může ovlivnit jeho budoucnost a klidně si píšu s rodičem dítěte dopisy ohledně jeho chování, ale prostě říct tohle mi přijde vážně přes čáru. A to, že učitelka není zvyklá na malé citlivé děti jí vůbec neomlouvá.
U nás plácnutí přes zadek do určitého věku, vždycky tisíckrát lépe fungovalo, než sáhodlouhé vysvětlování a omílání. Příklad z pondělka. Stáli jsme už nějakou chvilku ve frontě a moji malou (téměř 2 roky) to už asi přestávalo bavit a sedla si na zem, válela se tam pod nohama lidí, tak jsem jí řekla, at vstane, že nemůže sedět na zemi, že na ní může někdo šlápnout, že bude pak mít velký bebí atd… efekt žádný, seděla a nadále vesele vytírala podlahu zadkem. Tak jsem jí zvedla, plácla přes zadek a od té doby byl klid, už to neudělala. A takových příkladů mám spoustu
Neříkám mlátit děti, ale výchovné plácnutí u nás fungovalo jak u syna, kterému je už 13 a ten už opravdu přes zadek nedostává, tomu už právě stačí ta domluva, tak ted u malé. ![]()
Já hlavně nechápu jak mohla učitelka něco takového říci a ještě prvňáčkovi + pozn. a pětka? To měla úča PMS, nebo co?!?!
![]()
Jinak, my s bráchou jsme dostali občas na zadek, pohlavek, naposledy asi kolem 10-12let. A příjde mi to místné, i když až odstupem času. V tu chvíli jsem to tak určitě nevnímala.
Ale je zvláštní, že vždycky od mamky, taťka nás nikdy neuhodil a ani nezakazoval. S oběma dvěma mám krásný vztah.
A svoje dítě? 100× rychlejší je mu dát občas na zadek, aby pochopil, než abych s batoletem vedla dialog. A přes plínu, to je jak mít tam polštářek. ![]()
@M.Sejlirka ja za sebe razim nazor, ze „kdo chce deti biti, nechce dobry rodic byti“ a vim, ze mne za to zde mnozi triskaci rodice ukamenuji, ale skutecne se nedomnivam, ze telesne tresty cokoli resi.
Take neverim, ze situace ma neco spolecneho s adopci dcery, jako spise s jeji potrebou se zavdecit a take s tim, ze ucitelka nestoji za starou belu. Kdyby tohle nekdo rekl memu diteti, tak si to s nim drsne vyridim.
Takze za mne, dcerku bych prestala triskat, nic tim neziskate, leda ztratite, a ani sebevetsi provineni ci vymluva neni duvodem diteti telesne ublizit. Kdybyste ji nikdy telesne netrestala, nemusela byste ji pak hledat za drivim, aspon to si myslim. Zaroven bych se postavila na jeji stranu, behani po chodbe mi skutecne nepripada jako zasadni provineni. S ucitelkou bych vyjebala s prominutim, a byla na strane dcery.
Tak za tohle bych malou rozhodne nebyla, chudak holcicka
uca v ni vyvolala strach a uplne zbytecne…asi bych si sla promluvit s ucitelkou a vysvetlit ji situaci…
Nutne zlo.