Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zklamaná z dcerky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.12.14 15:32
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale opravdu se stydím za to, co napíšu - celkově za své pocity. Možná to jen potřebuji někde ventilovat.Jde o to, že jsem velmi zklamaná ze své čtyřleté dcery. Nesmírně ji miluji, ale čím dál víc na ni asi nemám trpělivost, vadí mi jak se chová. Není to pořád, ale je to často. Neposlouchá, přijde mi, že dělá věci naschvál. Dělá neskutečný nepořádek - přijde mi, jako by jí to ani nevadilo, jako by to neviděla. Učím ji, že jakmile si s něčím dohraje, má to uklidit a pak vytáhnout další, ale je to jako kdyby hrách na stěnu házel. Pokud ji instruuji, udělá to, ale stačí ji nechat chvíli bez dozoru a celý pokoj je vzhůru nohama.
To je další věc - chvíli bez dozoru… Neustále mě přivolává, Nechce si hrát sama, přitom si myslím, že dítě jejího věku už by nepotřebovalo neustálou asistenci dospělého.
Pokakává se - přijde mi, že to dělá naschvál. Na wc umí už dlouho, ale teď se pokakává, nechápu příčinu. Není to, že to neudrží, prostě je to asi naschvál. Proč??? Nerestám ji za to, nekřičím… Vážně nevím.
Neposlouchá - například před chvílí: neustále chodí kolem stromku a šťouchá do ozdob, chce je sundávat. Říkám - prosím, nech ty ozdoby. Nic. Znova: Aničko, nech ty ozdoby, prosím. Nic. Pak toho tedy nechá, za půl hodiny totéž.
Hrajeme si - smějeme se, já ji třeba pusinkuji, ona se taky směje a pak, z ničeho nic, zvážní a bouchne mě.
Jsem už zoufalá. Mám krásnou vytouženou holčičku - je jinak velmi šikovná, ale tohle mě ničí. Bývám podrážděná - snažím se nebýt na ni, ale s manželem to hodně řešíme a samozřejmě se to do jisté míry odráží i v našem vztahu. Snažíme se držet při sobě, ale večer, když dcera usne, jen sedíme v křesle a jsme hotoví. Přijde mi, že poslední dobou jsou to jedny veliké nervy.
Díky za přečtení.
Chodí do školky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.14 15:33
Ja vas chapu, mam to sice s dvouletou dcerkou coz jeste je trosku akceptovatelne, ale mam pocit, ze ji snad zacnu brzy rezat!!! Odvede nas do blazince! Domlouvani, hrani, upoutavani pozornosti. Nic nepomaha!
- Citovat
- Upravit
22.12.14 15:36
Anonymní, myslím že máte normální, možná trochu rozmazlenou holčičku. Taky by mě zajímalo jestli chodí do školky, nám hodně pomohly jesličky, tam se vyloženě srovnala. Naše dělá dost věcí z tvého seznamu, ale přišli jsme na to, že to dělá výhradně mě, s tatínkem, s babičkami, v jesličkách je přímo ukázková a všude si jí chválí, jak je se mnou tak je to šídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:37
@Anonymní píše:
Ja vas chapu, mam to sice s dvouletou dcerkou coz jeste je trosku akceptovatelne, ale mam pocit, ze ji snad zacnu brzy rezat!!! Odvede nas do blazince! Domlouvani, hrani, upoutavani pozornosti. Nic nepomaha!
Taky jsem si tohle říkala, protože naší je taky dost. Vyhýbala jsem se tomu jak jsem mohla, ale stejně mě to dohnalo a hele stačilo jednou a změna veliká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:38
Hele, neber to zle, ale myslím, že to zlobění, co popisuješ, jsou naschvály. Všímáš si jí? Věnuješ se jí? Vyhovuješ jí v některých výmyslech?
Já bych to jako první hodnotila jako pokus, jak Tě přimět, aby ses jí zabývala.
Podle mě by jako první krok nebylo špatné, kdyby ses uklidnila.
Pokakala ses? No není to pěkné, ale o nic nejde, převlékneme. Jen teda na návštěvě, to by byla ostuda, to bysme tam asi nesměli.
Neuklízíš? Tak já Ti pomůžu a uděláme to spolu, jo?
Jinak moje dcera (3 roky) se taky skoro sama nezabaví, pořád se mnou chce komunikovat - ale to je podle mě daň za to, že je chytrá a zvídavá. Odháním ji jen ve chvíli, kdy opravdu něco potřebuju vyřídit (např. pracovní telefonát apod.). Ano, taky jsme s mužem večer vyšťavení 
Ale myslím, že ona nám to oplatí, je to super holčička a všichni ji chválí, jak je milá a chytrá a příjemná.
Ona potřebuje interakci: sama si stavět lego nebo hrát s panenkama nebude (leda s někým). Jediné, s čím si hraje sama, je tablet - pouští si dětská videa s písničkama, hraje jednoduché hry. Není to samozřejmě na celý den, ale mně to uleví - a tím, že jde o obsah pro děti, obvykle vzdělávací, tak se ani nebojím, co to s ní udělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:41
Tak u nás je to stejné, kdybych měla vypsat vše čím mě ničí…1000× opakuji, vyhrožuji, ječím, trestám,… prd platný. Malýmu je skoro 3,5. Myslím, že pokud není zrovna velký introvert, tak věčná asistence je normální - chce společnost. Nám pomohla školka, odpoledne už se zabaví víc sám. Teď nechodil, je nemocný a mám ho pořád za zadkem. Mám k tomu ještě 8měsíční a večer padám na hubu, ale zklamaná nejsem, občas bych je oba přiz… ale na druhou stranu to beru, že mám prostě živější děti a to že z bytu je každý den kůlnička na dříví k tomu prostě patří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:43
„Učím ji, že jakmile si s něčím dohraje, má to uklidit a pak vytáhnout další, ale je to jako kdyby hrách na stěnu házel.“
tak třeba já to dělám dodnes, kdo tohle naučí 4leté dítě, by měl dostat medaily…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:44
Děti hodně vycítí a tvoje dcera asi z tebe cítí tvoje city a pocity vůči ní. Všechny děti občas zlobí, nechtějí uklízet, rozhazují hračky. Je to normální, pokud to nechápeš, měla sis pořídit panenku. Pokud neposlouchá, tak na ní prostě křikni nebo plácni, rozhodně to pro její psychiku bude lepší, než když o ní smýšlíš jako že jsi z ní zklamaná. Možná to opravdu dělá naschvál, přitahuje pozornost, spousta dětí, když nedokáží být nejhodnější, chtějí být aspoň nejzlobivější, i negativní pozornost je pro ně lepší než žádná. Děláš chybu, že se na ní nezlobíš, dítě potřebuje znát hranice, pak ví, že ho rodiče milují, pokud je nemají a rodiče jim je neumí určit, dělají naschvály v marné touze vyvolat u rodičů reakci.
Jak se chová ve školce? Máte jen ji nebo ještě druhé dítě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:46
Teda zakladatelko, to je jako kdybys psala o me dceri, kdyz ji byly tri.. Ale prave nekdy kolem toho ctvrteho roku se to zlomilo a pak hodne zlepsovalo… Tak snad to bude casem lepsi… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:51
Jsou jí čtyři, nedělej si hlavu!! Zní to lehkomyslně, ale opravdu se netrap. Věnuj jí dostatek času, a když na sebe upozorňuje negativními věcmi, nevšímej si jí, brzy pochopí, že právě tudy cesta nevede. Místo toho odveď nenápadně pozornost jinam. Pokaká se?… jednoduše bych převlékla, nenadávala a třeba si jen povzdychla: jé, škoda, pokakala sis ty krásné tepláčky, a našla bych horší, protože ostatní jsou špinavé…
Přijde mě, že se hodně nudí, v tomto věku už jí můžeš zaúkolovat a pak třeba jen připomoci.
Ve čtyřech letech už tedy naše děti věděly, že když neposlechnou, dostanou „náznakem“ na zadek, ale ne žádné bití, to ne. Ale pro ně i to byl trest, protože věděly, že se prostě zlobím. Ale nechci tě k tomu navádět, jen tyto děti už hranice znají.
Pevné nervy a nenech si zkazit svátky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:53
Ještě bych chtěla dodat, že máme 7,5 letou dceru, kromě úklidu jí musíme pořád honit i do úkolů, čištění zubů, učení, hraní na flétnu… 
, taky jsem z toho někdy unavená, ale nenapadlo by mě říct ani si myslet, že jsem z dcery zklamaná. Ono si někdy stačí vzpomenout na vlastní dětství, i mě rodiče takhle honili, v pokojíku jsem někdy měla neskutečný bordel a jak mám teď ráda pořádek.:-)) Málokteré dítě je jako stroj, že všechno hned udělá, aspoň já žádné neznám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 15:57
Zakladatelko nebud zklamana, patri to k věku. Casem se všechno naučí. Jediné co zabírá je víc dítě zaměstnat. Uz mam treti a timhle jalovym obdobím prosly - procházejí oba. Ve 4 letech je na samostatné uklizeni moc mala, musíš si k ni sednout a pomahat ji s tim. S ozdobickama to proste zkousi. Vse co popisujes je normalni. Naše děti si vždy uměly hrát samy, ale znam ve svem okoli nejmin 3 holcicky, které k tomu potřebují dospělého. Švagrové holka si v 7 letech neumela hrat sama. Tak bud v klidu a ber malou jaka je,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:02
Taky si myslim, ze hleda pozornost. zkuste se chvili vykaslat na to, co by mela delat. Hrejte si s ni jak chce, uspavejte, mazlete se, hrejte spolu domino.ona se vas nasyti a bude lip.. u nas to s 3,5letou docela funguje, rekla bych, ze se chova podobne a nejvic ‚zlobi‘,kdyz na ni nemam cas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:08
Mám pocit, že holčička svým chováním reaguje na „pocity“ mámy, asi cítí, že je z ní zklamaná, ale malé dítě takové pocity ještě neumí zpracovat, proto se asi chová tak jak se chová. No a pak je to začarovaný kruh… Malé děti jsou hodně vnímavé, ale neví co s tím. Co třeba zkusit zabývat se chvíli sebou, myslím třeba navštěvovat nějaký sport nebo se věnovat koníčkům - spokojená máma = spokojené děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Omlouvám se za anonym, ale opravdu se stydím za to, co napíšu - celkově za své pocity. Možná to jen potřebuji někde ventilovat.
Jde o to, že jsem velmi zklamaná ze své čtyřleté dcery. Nesmírně ji miluji, ale čím dál víc na ni asi nemám trpělivost, vadí mi jak se chová. Není to pořád, ale je to často. Neposlouchá, přijde mi, že dělá věci naschvál. Dělá neskutečný nepořádek - přijde mi, jako by jí to ani nevadilo, jako by to neviděla. Učím ji, že jakmile si s něčím dohraje, má to uklidit a pak vytáhnout další, ale je to jako kdyby hrách na stěnu házel. Pokud ji instruuji, udělá to, ale stačí ji nechat chvíli bez dozoru a celý pokoj je vzhůru nohama.
To je další věc - chvíli bez dozoru… Neustále mě přivolává, Nechce si hrát sama, přitom si myslím, že dítě jejího věku už by nepotřebovalo neustálou asistenci dospělého.
Pokakává se - přijde mi, že to dělá naschvál. Na wc umí už dlouho, ale teď se pokakává, nechápu příčinu. Není to, že to neudrží, prostě je to asi naschvál. Proč??? Nerestám ji za to, nekřičím… Vážně nevím.
Neposlouchá - například před chvílí: neustále chodí kolem stromku a šťouchá do ozdob, chce je sundávat. Říkám - prosím, nech ty ozdoby. Nic. Znova: Aničko, nech ty ozdoby, prosím. Nic. Pak toho tedy nechá, za půl hodiny totéž.
Hrajeme si - smějeme se, já ji třeba pusinkuji, ona se taky směje a pak, z ničeho nic, zvážní a bouchne mě.
Jsem už zoufalá. Mám krásnou vytouženou holčičku - je jinak velmi šikovná, ale tohle mě ničí. Bývám podrážděná - snažím se nebýt na ni, ale s manželem to hodně řešíme a samozřejmě se to do jisté míry odráží i v našem vztahu. Snažíme se držet při sobě, ale večer, když dcera usne, jen sedíme v křesle a jsme hotoví. Přijde mi, že poslední dobou jsou to jedny veliké nervy.
Díky za přečtení.