Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zklamaná z dcerky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
22.12.14 16:13
- Citovat
- Upravit
22.12.14 16:14
@Anonymní píše:Neposlouchá - například před chvílí: neustále chodí kolem stromku a šťouchá do ozdob, chce je sundávat. Říkám - prosím, nech ty ozdoby. Nic. Znova: Aničko, nech ty ozdoby, prosím. Nic. Pak toho tedy nechá, za půl hodiny totéž.
Hrajeme si - smějeme se, já ji třeba pusinkuji, ona se taky směje a pak, z ničeho nic, zvážní a bouchne mě.
Díky za přečtení.
Pokud nechce poslechnou a přestat sahat na ozdoby, plácni jí přes ruku nebo jí pošli do jejího pokoje. Nepros jí, prostě jí řekni, že to nemá dělat a že se zlobíš.
Když tě bouchne, chyť ji za ruku a řekni, že se to nedělá a nelíbí se ti to a jdi od ní pryč. Dítě musí jasně poznat, kdy něco dělá špatně a tobě se to nelíbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:18
@Anonymní píše:
Já bych nerada, aby to vyznělo, že se jí nevěnujeme vůbec, právě naopak. Hrajeme, mazlíme se, zpíváme a děláme něco společně hodně. Třeba vaříme a tak. Jinak do školky chodí, je tam zlatá, i u babiček - ale ty jí zas víc dovolí třeba ohledně toho nepořádku. Tohle chování je jen doma. Jinak je jedináček. Já bych právě nechtěla, aby si zvykla, že přiletím vždy, jak si pískne. Neustále upoutává pozornost, ve školce nemůžu ani mluvit s učitelkou, věší se na mě a překřikuje… Jinak je velice zvídavá a aktivní - možná až hyperaktivní.
A víš proč, protože ve školce si to nedovolí, tam má přesně vytyčené hranice. A z babiček asi necítí negativní pocity.
Pokud se na tebe věší ve školce ani si nemůžeš promluvit s učitelkou, prostě jí přísně řekni, teď ne, řekneš mi to až s paní učitelkou domluvím. A trvej na tom, ignoruj jí.
Teď se rodiče tak zvráceně bojí na dítě křiknout nebo i jen vyjádřit nesouhlasit s jejich chováním, že je ani pořádně nevychovávají, že někdy vůbec neznají své hranice a rodiče jsou pak celí zklamaní, že jejich dítě dostatečně neocení jejich láskyplnou výchovu a na oplátku se nechovají slušně a poslušně. Jenže tak to prostě nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:22
A nemáš na ni velké nároky? nejsi zblblá z internetových diskuzí(to nemyslím zle) ale už jsem sitoho všimla, maminy hodně srovnávají děti. pak jsou z toho nešťastný, protože tyjejich to nedělají.
Já třeba uklid hraček neřeším, neřešila jsem nikdy. Prostě nechce, tak to uklidím, mám to za chvilku. On mi zas „pomáhá“ 
s jinýma činostma. Já nevím rád přenáší věci, vysává, utírá prach atd. Tak tvoje malá nesnáší uklízení hraček, určitě je nějaká činnost kterou nesnášíš ty a děláš ji s odporem. Ty jsi velká, ty víš že to musíš udělat, protože když neuděláš… neumyješ nádobí= není z čeho jíst.
Tak ji zapoj do jiných věcí 
Bouchání do mě, řeším rázně. Provokace s ozdobama, varuju! varuju! startuju.
Kakání nevím, to musíš vědět ty jestli tě chce naštvat u čtyřleťáka bych si to myslela taky, pokud by nebyl nemocný.
Samostatné hraní, některý děti prostě mají rádi společnost. Můj poslední je asociál, je rád sám „těším“ se až nastoupí do školky, to bude peklo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:25
@Anonymní píše:
Já bych nerada, aby to vyznělo, že se jí nevěnujeme vůbec, právě naopak. Hrajeme, mazlíme se, zpíváme a děláme něco společně hodně. Třeba vaříme a tak. Jinak do školky chodí, je tam zlatá, i u babiček - ale ty jí zas víc dovolí třeba ohledně toho nepořádku. Tohle chování je jen doma. Jinak je jedináček. Já bych právě nechtěla, aby si zvykla, že přiletím vždy, jak si pískne. Neustále upoutává pozornost, ve školce nemůžu ani mluvit s učitelkou, věší se na mě a překřikuje… Jinak je velice zvídavá a aktivní - možná až hyperaktivní.
já ne ve školce, ale i doma třeba jen s manželem. Hned je u nás a začne mlet a dost nahlas, mám vždycky chuť mu do té pusy něco narvat! Včera tu byl syn, a co on předváděl když jsem si s ním povídala 
musela jsem ho odvézt do pokoje a dost důrazně mu říct že teď mluvím s… a on námdo toho nebude křičet. Uklidnil se a přišel uplný sluníčko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:33
Pokud vás takto pořád pokouší, asi bude něco špatně.
JAk máte doma nastavená pravidla? Co se stane, když neposlechne - neuklidí hračky?
Kdo je u vás doma šéf? Vy s manželem nebo ona?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:34
Mně přijde, že toho po ní chceš na ty čtyři roky až moc… Ozdoby na stromeček máme nerozbitný, takže neřeším (teda letos ještě nemáme stromeček, ale loni jsem neřešila - to byly staršímu 4). A ten zbytek, hračky a tak… Je fakt, že by se mi líbilo, kdyby kluci vytáhli vždycky jen jednu věc a po uklizení další… Jenže oni kolikrát ty hračky propoujujou tak, že nikdy nevím, s čím si vlastně aktuálně hrajou.
Důležitý pro mě je, že když staršímu řeknu, že jdeme uklízet, tak se o to uklízení snaží (mladší tříletej teda ještě podle nálady… 
)…Já sama jsem šílenej bordelář a mám radši chaos, kterej jednou za čas srovnám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.14 16:35
@ZuzaM píše:
A víš proč, protože ve školce si to nedovolí, tam má přesně vytyčené hranice. A z babiček asi necítí negativní pocity.
Pokud se na tebe věší ve školce ani si nemůžeš promluvit s učitelkou, prostě jí přísně řekni, teď ne, řekneš mi to až s paní učitelkou domluvím. A trvej na tom, ignoruj jí.
Teď se rodiče tak zvráceně bojí na dítě křiknout nebo i jen vyjádřit nesouhlasit s jejich chováním, že je ani pořádně nevychovávají, že někdy vůbec neznají své hranice a rodiče jsou pak celí zklamaní, že jejich dítě dostatečně neocení jejich láskyplnou výchovu a na oplátku se nechovají slušně a poslušně. Jenže tak to prostě nefunguje.
Křiknout umím, důrazně říct umím, i na zadek dám, pokud je to oprávněné. Nejsem typ, co na dítě nezakřičí. Když na ni houknu, tak je to chvíli v pohodě, případně se urazí, ale za chvíli to sklouzne zase ke starému.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.14 16:42
@Blackova.K Jsem o ráda, žes do diskuse napsala. Ráda čtu tvoje příspěvky. Možná máš pravdu - s těmi nároky. Srovnání moc nemám, jen se synem kamarádů, ten mi přijde mnohem „vyspělejší“ než naše dcera (nevím, jak to mám jinak říct. Ale je fakt, že ho znám jen z návštěv, dcera je taky o návštěvách fajn.
Manžel to snáší ještě hůř než já, možná jsem pod jeho vlivem. Pořád říká, jak to není normální, jak máme neskutečné dítě - bývá hodně vytočený. Na druhou stranu, když se oklepe z „výbuchu“, blbnou spolu a je to v pohodě, mají hezký vztah.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.14 16:52
Mussim rict ze ti rozumim. Nedavno jsem stejnou vetu o zklamani ze syna pronesla take. Jemu jsou dva roky, dela podobne veci, jak popisuujes + je hrozne vztekly a netrpelivy. Nemame s nim jediny klidny den, chvilku pro sebe, porad se od nas ozyva vztekly rev. Mrzi mne, ze nemuzeme nic moc podnikat (temer vzdy to skonci ostudou). A to na ty jeho vylevy neregujeme - nic si u nas nevyrici, i na ten zadecek mu uz obcas jednu lupneme, nic nepomaha. Miluju ho, ale drti mne fakt hrozne. Snad z toho vyrostou…
M.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.14 16:55
Mám úplně stejné dítě, akorát kluka, jsou mu 3 a čtvrt. Kdo to nezažil, nebo spíš nezažívá denně, ten to nepochopí. Není to zklamání zntoho dítěte, ale spíš bezmoc a vyčerpání. Ten můj mi dělá taky naschvály, asi tak 1000× denně. Sám si hrát neumí, neustále mě volá. Když se mu nevěnuju, skáče po gauči, háže hračkama, běhá tady jakpometlo, nebo ubližuje sestřičce (rok a čtvrt).
Každý den si pokládám otázku, proč je takovej, kde se to v něm bere. 
A myslím si, že je rozmazlenej, láskou a péčí. Nebo už nevím. Protože se mu obojího dostává opravdu hodně. Do školky nechodí, je se mnou a s dcerkou doma. Mazlím se s oběma často, snažím se jim dost věnovat, když můžu. A večer co přijde manžel z práce, taky se jim hodně věnuje. Odstrčení opravdu nejsou.
Anonym C.
- Citovat
- Upravit
22.12.14 16:56
Já bych Ti zakladatelko nejradši napsala:
Ale co, že zlobí, hlavně když je zdravá!
Netrap se tím, jsou horší věci na světě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 16:56
Myslim, ze s timto bojuje spousta rodicu. Zrovna vcera jsem myslela, ze dceru uz prerazim a byla ve stavu, kdy jsem dakt nevedela jestli se mam smat, nebo brecet! Nekdy mam pocit, ze s nama zije nejaka pubertacka a ne 4,5 leta holcicka. Strasne odmlouva a u toho jeste hadze dulezity ksicht, u ktereho kouli a zrmoura oci. Zavira se do pokoje a kdyz ji tam vejdes hlasi, ze nam jasne rekla, ze ji tam nemame chodit a mame ji nechat na pokoji. Ona ma hodne bohatou slovni zasobu.
Opravdu nevim, co bude delat za 10 let… Porad na ni cekam, na vse ma cas, 1000× opakuji a stejne to neudela. Navic vecer usina az v deset. Vecer jsme tak utahany a vystaveny, ze nemame chut ani mluvit.
Taky je zvykla, ze se vse toci kolem ni, to je proste syndrom jedinacku a to bude pripad i u vas.
Jinak ve skolce ji chvali, pry je velice sikovna a hodna, umi se chovat mezi lidma, ale doma je proste „sama sebou“. Vsimla jsem si, ze se takto chova zejmena, kdyz jsme doma vsichni. Kdyz je jenom s jednim z nas, je jina, hodnejsi. Je to nekdy peklo, rikam si, co delam spatne. Myslim, ze tohle je udel hodne zvidavych deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 17:00
@Anonymní píše:
@Blackova.K Jsem o ráda, žes do diskuse napsala. Ráda čtu tvoje příspěvky. Možná máš pravdu - s těmi nároky. Srovnání moc nemám, jen se synem kamarádů, ten mi přijde mnohem „vyspělejší“ než naše dcera (nevím, jak to mám jinak říct. Ale je fakt, že ho znám jen z návštěv, dcera je taky o návštěvách fajn.Manžel to snáší ještě hůř než já, možná jsem pod jeho vlivem. Pořád říká, jak to není normální, jak máme neskutečné dítě - bývá hodně vytočený. Na druhou stranu, když se oklepe z „výbuchu“, blbnou spolu a je to v pohodě, mají hezký vztah.
Děkuju 
Víš co, já prostě ty děti beru podle sebe. Taky mám blbou náladu, ale já ji umím ventilovat jinak než tím že začnu ječet a dělat kraviny v bytě. Buď si někde zalezu, vyvztekám se, nebo něco tvořím, nebo si dám kafe a cigáro a jim řeknu ať mi dají pokoj, že chci mít klid. Oni tohle neumí.
To samé s prací, nechce se mi tak to nedělám. Kdež to nad dětma stojíme a trváme na tom, zrovna v tu chvíli co MY chceme!
Nechce uklízet hračky dám mu jinou práci, když vidím že je fakt unavenej, nebo mrzutej tak ho dám spát, nebo mu nabídnu zábavu která ho potěší, uklidní. ěžko bych ho dávala spát třeba ve tři odpoledne když je na přesdržku 
Většinou to zabere, uklidní se a zas je „normální“ 
Co se týče chlapů, já mám chlapi fakt ráda, ve většině případů/diskuzí tady je lituju Ale jsou věci které berou prostě jinak, a nemá cenu to s nima řešit. Můj taky kolikrát startuje a já jen koukám co ho vytočilo, protože já si klidně sedím, kecám na PC nebo se věnuju sobě a o něho se pokouší infarkt
A co se týče chlap a jeho dítě, tak co mám za ty roky odpozorováno, ne jen v mé rodině. tak jakékoliv odbočení od „normálu“ těžce nesou a dlouho se s tím vyrovnávají. Důležitý že má malou rád a mají hezký vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Já bych nerada, aby to vyznělo, že se jí nevěnujeme vůbec, právě naopak. Hrajeme, mazlíme se, zpíváme a děláme něco společně hodně. Třeba vaříme a tak. Jinak do školky chodí, je tam zlatá, i u babiček - ale ty jí zas víc dovolí třeba ohledně toho nepořádku. Tohle chování je jen doma. Jinak je jedináček. Já bych právě nechtěla, aby si zvykla, že přiletím vždy, jak si pískne. Neustále upoutává pozornost, ve školce nemůžu ani mluvit s učitelkou, věší se na mě a překřikuje… Jinak je velice zvídavá a aktivní - možná až hyperaktivní.