Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zklamaná z dcerky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.12.14 17:00
@Anonymní píše:
@Blackova.K Jsem o ráda, žes do diskuse napsala. Ráda čtu tvoje příspěvky. Možná máš pravdu - s těmi nároky. Srovnání moc nemám, jen se synem kamarádů, ten mi přijde mnohem „vyspělejší“ než naše dcera (nevím, jak to mám jinak říct. Ale je fakt, že ho znám jen z návštěv, dcera je taky o návštěvách fajn.Manžel to snáší ještě hůř než já, možná jsem pod jeho vlivem. Pořád říká, jak to není normální, jak máme neskutečné dítě - bývá hodně vytočený. Na druhou stranu, když se oklepe z „výbuchu“, blbnou spolu a je to v pohodě, mají hezký vztah.
Děkuju 
Víš co, já prostě ty děti beru podle sebe. Taky mám blbou náladu, ale já ji umím ventilovat jinak než tím že začnu ječet a dělat kraviny v bytě. Buď si někde zalezu, vyvztekám se, nebo něco tvořím, nebo si dám kafe a cigáro a jim řeknu ať mi dají pokoj, že chci mít klid. Oni tohle neumí.
To samé s prací, nechce se mi tak to nedělám. Kdež to nad dětma stojíme a trváme na tom, zrovna v tu chvíli co MY chceme!
Nechce uklízet hračky dám mu jinou práci, když vidím že je fakt unavenej, nebo mrzutej tak ho dám spát, nebo mu nabídnu zábavu která ho potěší, uklidní. ěžko bych ho dávala spát třeba ve tři odpoledne když je na přesdržku 
Většinou to zabere, uklidní se a zas je „normální“ 
Co se týče chlapů, já mám chlapi fakt ráda, ve většině případů/diskuzí tady je lituju Ale jsou věci které berou prostě jinak, a nemá cenu to s nima řešit. Můj taky kolikrát startuje a já jen koukám co ho vytočilo, protože já si klidně sedím, kecám na PC nebo se věnuju sobě a o něho se pokouší infarkt
A co se týče chlap a jeho dítě, tak co mám za ty roky odpozorováno, ne jen v mé rodině. tak jakékoliv odbočení od „normálu“ těžce nesou a dlouho se s tím vyrovnávají. Důležitý že má malou rád a mají hezký vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.14 17:02
@Novire Tak s tím úklidem - řeknu jí, ukliď si hračky - např. dej lego do krabice apod. Pokud to nefunguje, řeknu jí, že jí pomůžu - to většinou zabere, pokud z nějakého důvodu ne (špatná nálada?), tak jí nedám hračku, kterou chtěla, nebo nejdeme dělat to, co chtěla - dokud nebude uklizeno.
Když je drzá a záškodná - např. mě tahá za vlasy, bouchá - většinou 2× důrazně upozorním, pak chytím za ruce, nakonec - pokud nepřestává, plácnu po zadku.
Jinak taková ta obecná pravidla - nejí se u televize, pevný režim jídla a spaní apod. - to je asi normální. Já nevím, jestli ona á pocit, že šéfuje nám… Nepřijde mi, že bychom jí dávali důvod, ale možná JE něco špatně, co já nevidím. Anebo taky ne a ona je naprosto normální čtyřleté dítě, akorát á po ní chci moc. 
Já ale nechci aby byla dokonalá a seděla v koutku. Mám ráda některé její „zlobení“ - takové to rošťácké, kdy třeba něco objevuje a já vím, že pro ni to má smysl. Štve mě to, co jsem napsala v úvodním příspěvku.
- Citovat
- Upravit
22.12.14 17:03
A ještě bych dodala, někde ty děti „zlobit“ musí. A myslím že je lepší když je to doma než třeba ve školce nebo na návštěvě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 18:38
Neporadím, totiž myslím, že to patří i k věku.
Za co ale na dálku trpím s dítětem je to uklízení hračky, když si s ní dohraje, aby si mohla vzít jinou. Proč? Je to dítě, chce kolem sebe víc hraček, ať je má. Uklidit můžete spolu před spaním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.14 19:36
@Derin No jo, ale když je podlaha pokoje rovnoměrně pokrytá kostkama, zvířátky, leporely, figurkami a ona přes to přepadává, šlape na to… Tak to by si uklidit měla… Nebo uvažuju špatně? Neříkám, kdyby měla vytažené 2, 3 hračky najednou - v pohodě… ale takový bugr, to nejde.
- Citovat
- Upravit
22.12.14 19:49
@Anonymní píše:
@Derin No jo, ale když je podlaha pokoje rovnoměrně pokrytá kostkama, zvířátky, leporely, figurkami a ona přes to přepadává, šlape na to… Tak to by si uklidit měla… Nebo uvažuju špatně?
Dělá to tak spousta dětí, opravdu nemáte žádnou výjimku. Ale zajímalo by mně, jestli by manžel v dětství takový vzorňák, že tak špatně snáší zlobení vaší dcery? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 20:10
Jako bych to psala já. Akorát já mám dvouletou. Taky mi přijde, že mi všechno dělá naschvál. Ale jsem na ni sama, do toho se mi blíží porod druhýho dítěte a je to čím dál víc náročnější. Ale zase si říkám, bude hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.14 20:32
ANonymni, tak yse pripojim: Myslim, ze je to docela normalni:-) Mame tedy doma jen dvouapulletaka! Zaujalo me, ze pises, ze to dela jen Tobe - u nas je ten „hodny“ muz - je se synem vic nez ja, a malej vi, ze mu u nej vic projde, tak toho vyuziva a zkousi to. Napadlo me to u toho jak jsi psala, ze ji rikas prosim. Me se to strasne libi a obdivuju, kdyz to muj muz rika, ale pak jsou chvile, kdy to uz neni o prosim (kteremu se nemusi vyhovet, kdyz nekoho prosim, muze prece rict, ze ne), ale o tom - udelej to.
U nas teda nejvic vychovava synova montessori detska skupina (vychovava i nas ), bez ni bychom byli uplne ztraceny!!!, tak spoustu veci dela proto, ze se to naucil tam - treba uklizet po sobe hracky, vyhazovat odpadky, svlekat se oblekat se…
Preju pevne nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.14 09:35
Zakladatelko, Ty jsi faktr nebyla nikdy v jiném dětském pokoji? Kamarádka má děti 3 a 5 a to je tam standard, že v pokojíčku není kam šlápnout! Ráno to vytahají, večer s pomocí rodičů uklidí. Mezitím to tam prostě je.
Myslím, že problém má opravdu Tvůj muž. Vaše dítě není hrozné, jen je to dítě a ne robůtek.
Jo a jednu věc k té rozmazlenosti. Myslím, že není rozmazlená, když se ve školce a u babiček chová dobře, vychovaná bude; jen prostě vyžaduje, abyste ji vy s mužem opečovávali. A jediná rada: dělejte to. Je to záhul, ale rozhodně ji „nerozmazlíte“. To je jen období - než se naděješ, tak na Tebe nebude „pískat“, ale bude vyžadovat, ať ji necháš bejt Péčí a věnováním svého času dítě nerozmazlíš, pokud má mantinely.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.14 13:43
Já vám nevím holky, ale ty rady „dělej to, i když tě to vyčerpává, věnuj se jí kdy ona chce, nech ji mít v pokoji binec, ačkoliv ti to vadí (vždyť některé jiné děti ho taky mají)…“ Mně se to prostě zdá divné, tak snad ani my dospělí nejsme roboti, co vždy musí vyhovět a vše zvládnout či spíš přetrpět. To, že třeba ze pár let nás už děti tolik potřebovat nebudou pro mne není argument k tomu, nyní skákat jak pískají. Je hezké, že někomu jinému určité věci nevadí, ale proto je přece nemusí akceptovat každý…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.14 16:00
@open mind No dyk ne. Ale podle mě je to nejlepší způsob, jak se vyrovnat s tím, že dítě není takový, jako bysme chtěli - lepší než být z dcery zklamaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.14 16:21
@Slečna Ferka píše:
@open mind No dyk ne. Ale podle mě je to nejlepší způsob, jak se vyrovnat s tím, že dítě není takový, jako bysme chtěli - lepší než být z dcery zklamaná.
Ja nevim, jestli tim zpusobem vyrovnani se, myslis rezignovat. Mne tedy prijde lepsi misto akceptovani vseho, co nam vadi proste pracovat na vychove. Nejaka stoprocentni uspesnost asi nebude, ale porad mi to pripada lepsi, nez si na vse zvyknout. Uplne vidim pani ucitelku z Obecne skoly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.14 18:15
@open mind Tak jo, kdo chce vychovávat, ať vychovává. Jenže zakladatelce to zjevně moc nejde (a mně taky ne). A je pro mě snazší dceři vyjít vstříc (když vím, že ví, jak se chovat, protože to provozuje na veřejnosti) a dopřát jí prostor, kde si může dovolit. Jasně že jí řeknu, že se mi to nelíbí, ale pak jí pomůžu to vyřešit atd.
Každýho věc, nekritizuju, jen navrhuju zakladatelce cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.12.14 21:30
Zkusila jsem se na to dneska podívat jinak, jako že je to fakt čtyřleté dítě a na některé věci má nárok. Možná jí fakt chybí moje pozornost (ačkoliv jsem byla přesvědčená, že jí má dost), protože mě pořád brala za ruku, ať jdu s ní a ať jsem u ní - stačilo jí jen podívat kostky nebo se dívat jak si hraje, byla spokojená a problém nebyl, ani s tím bitím. Teď o svátcích je to celkem v pohodě, v domácnosti mám všechno udělané a na oběd jsme byli u našich, ale až mi nastanou zase povinnosti - uklízení, vaření - zas ten čas mít nebudu, tedy tolik času, který dcerka chce.
Dnes jsem ještě chtěla umýt koupelnu, tak jsem ji chtěla namotivovat, že ji budeme mýt spolu - byla nejdřív nadšená; dala jsem jí houbičku, hadr, ona si donesla svůj dětský mop a vysavač… a vydržela to asi 10 minut a táhla mě pryč, k jiné činnosti, takže jsem to nedodělala - to mě třeba mrzí. Když jí řeknu, ať počká, většinou začne zuřit a dělat mi naschvály nebo se urazí a když práci dodělám a přijdu k ní a zeptám se, s čím si budeme hrát, naštvaně odpoví „S ničím Budeme se jenom bít.“ Moc mě to mrzí. Já na ni vždycky hezky při těchto výstupech, ji to za chvíli přejde, ale přesto je mi to dost líto.
S tou neustálou pozorností mi to právě přijde trochu nebezpečné. Ve svém okolí zním rodiče, kteří dítěti (dnes už je mu 12) ve všem vyhověli, vždy byli k dispozici, kluk jen zavolal, okamžitě k němu běželi si hrát, všechno šlo stranou. Je z něj naprosto nesamostatný jedinec, matka mu dodnes uklízí pokoj (už se jí to samozřejmě nelíbí, ale chlapeček si to šeredným způsobem vydupe)… Já tohle nechci, bojím se toho. Vím, že pokud budu soudná, tak z dcerky takového člověka nevychovám, ale nějak neumím určit tu hranici, kdy je má pozornost ještě dobrá a kdy už ne.
- Citovat
- Upravit
23.12.14 22:48
Zlato, 10 minut? 
to je pecka na čtyřletou 
já když už to kluka nebaví a začne spíš škodit nebo se plést ho pošlu do pokoje, že já to dodělám. A když prudí a vysírá tak ho do toho pokoje odvedu, zavřu dveře a ať si ječí tam. Dodělám a jdu, otevřiu dveře a řeknu „mám hotovo“ ječí tak zas zavřu a nedolízám. Nech ji být ona přijde, ať si je uražená. Ale to dělám já, každé dítě je jiné
Pozornost, to máš pravdu těžko se určuje ta zdravá hranice, právě proto že každé dítě je jiné. To je i s mazlením, některé chce víc některé míň. HLAVNĚ nezapomínej že jsi normální ženská, ne jen matka. A taky máš mít svůj čas, ať se prdelí u noh, ať si tahá hračky ale ty si dělej své, ať už práci nebo zábavu. Nejsi její otrok!
Když ti řekne s ničím si hrát nebudem, budem se bít nebo nějakou jinou kravinu, tak zas odchod do pokoje.Ona už moc dobře ví co je správné a co ne. Teď máš úžasnou příležitost, jsou svátky žádné povinnosti, z kterých by jsi byla nervní že nestíháš. Tak si sedni s knížkou, nebo lešti skleničky ale tak aby věděla že teď maminka nemá čas, až to maminka udělá nebo si odpočne tak si se mnou půjde hrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
