Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
V praci se setkavam s chudymi rodinami, jejichz deti si vyrvou vse, spotrebni zbozi, jez ryche ztraci hodnotu. Tak dlouho prudi, az maji drahou teplakovku a trenky, ktere z ni couhaji, nejnovejsi jabko… Matka dle svych slov sobe nakupuje v sekaci. Nekolik mych devataku jelo na lyzak, naproste odsouzeni. Vis, co bys za tech 6-7 t mohl mit, znackovou teplakovku.
Doma to mame pres zazitky, decka od mala poznavaji svet, i se nam tam postupne vytraci.
@Anonymní píše: Více
Samozřejmě, že to tak být nemusí a určitě si nemyslím, že to tak je vždycky, ale vidím a slyším, že v této generaci těch dnešních šedesátníků je to často, to neznamená, že vždycky. Že prostě tam je snaha o nějakou jakousi nadvládu a sobeckost. A není to jen v mém okolí, ale i třeba pracovně. Před pár dny se mi stalo, že jsem byl přítomný rozhovoru po telefonu jedné holky(kamarádka mé švagrové, sportují spolu)v deváté třídě a její babičky. Nevím co říkala ta babička, ale ta holka byla u nás a zrovna se chystala jít na přípravné testy na přijímačky, které jí brzy čekají. A té babičce říkala, že je u nás a že k ní dneska nepůjde, protože bude tady a pak půjde rovnou domů. Když přestala telefonovat, tak se jí ptám, ty nejdeš na ty testy? Odpověd, jdu ale babička to nesmí vědět, jsme domluvené tak s mamkou, aby neměla kecy. Já si to umím živě představit ty kecy. No to za nás nebylo se mnou se nikdo neučil, dneska mají ta děcka samý doučování, peněz to stojí, stejně umí hov.no, dneska jsou jedničky jak za nás trojky, každej se se.re na školy, já bych je dala na učňák… Takhle nějak by reagovala naše babi, ne třeba na nás, ale mámě by to řekla, kdyby věděla, že moje ségra v páté třídě chodí taky na gympl dvakrát týdně na tyhle testy na nečisto, protože chce jít na gympl. Možná ví, nevím, ale pokud to od ségry nebo mamky ví, tak si máma určitě něco takového vyslechla, stoprocentně. Mamka jí utře a řekne jí ať zkusí něco říkat před holkou, to ona ví, že nemůže a za to nejde, ale minimálně před tou mámou si to neodpustí a kdyby mluvila se mnou, tak si to taky neodpustí. Mě je to v podstatě jedno, moje máma to není, já se tomu směju, vadí mi to jen kvůli mámě, té je to líto. Kdyby si radši místo těhle řeči podívala, jak jsou ty přijímačky těžké, kolik musí mít ty děti bodů nebo kdyby třeba držela vnučce palce, ale to ne, radši bude kecat kraviny. A tahle na tom telefonu to bylo evidentně něco podobného, holka se snaží, chodí se učit ve svém volném čase a místo podpory od babičky si musí vymýšlet, aby neměla řeči? Mě to přijde smutný a ne až tak pro tu holku, ta se tomu taky smála, ona má stabilní, milující zázemí doma, rodiče jí jistě podporují, to je na ní vidět, takže ona bere babku s rezervou, stejné to bylo u nás, ale spíše pro rodiče té holky, je to smutné, protože jejich dítě nejde vykrást banku, aby si musela vymýšlet, kde bude. Znova, snad to není pravidlo, ale já to vidím všude okolo, jestli náhoda, může být, ale nevím no.
@Anonymní píše: Více
Zatím jsem dočetla jen sem, přidám se k těm, co radí neřešit druhé. A uz vůbec ne majetek.
Nemyslím to nijak ironicky, když napíšu, že budeš mít svatej klid. Fakt. Dělám to tak celý život, asi je to i povahou, založením, ale v okolí (vesnice, někteří příbuzní) často narážím na opak a je někdy těžké držet si svůj postoj „no, a co?“
máme kamarády, bydlí poblíž, parkují na ulici. Chlapi se bavili, manžel pochválil nové auto, prohodili něco o autech. Doma říkám manželovi, kde vlastně to nové maj schované, do garáže se jim nevejde
(ta slouží na jiné věci)
Muž kroutil hlavou, rodina se mi smála, že ještě že jsem to neřekla tam, protože jsem stála přímo u auta. No já myslela, že je to to staré. Prostě nějaký šedohnědý plech ![]()
Vím, že měli vždycky škodovky, teď taky, padl i název, ale jestli je to nové karoq nebo kamiq už fakt nevím. Mám radost, že se jim daří. Jsou to slušný lidi, zaslouží si to. A ano, jejich děti, když byly malé, byly mnohem rozmazlenejsi než naše
ale taky měly méně věcí. Ze všech jsou úplně odlišní, ale dobří lidé.
Zajímá mě jak se daří nám, moji rodině. Mám radost když se normálním lidem daří. Ale nesleduji programově životní úroveň cizích lidí a už vůbec ji nespojuju s ne/výchovou jejich děti.
Nutno teda taky přiznat, že mně jsou lhostejné i cizí děti, takže je mi i jedno, jak jsou nejsou vychovane. Pokud mi člověk, dítě nepřekáží, neomezuje mě, tak ho neřeším, ale i v opačném případě se snažím přijít na příčinu, najít lidsky pochopitelné a přijatelné vysvětlení a tím rozhodně nikdy není majetek. Lidi se chovají jako hovada proto, že jsou to hovada, jen některá hovada jsou bohatá
@Anonymní píše: VíceTreba jsme byli s vnoucrtem na kolotocich a slezlo z jedne atrakce, rozhledlo se kolem a pry „tak co bychom si jeste koupili“ A porad podobne manyry…je to dite takove jine a tak se nam po nem ani vlastne nestyska, staci se videt 1×/mes max a mame na delsi dobu zas „zazitky“
@vokishka píše: Více
Přesně. V mém okolí hlídají všechny babičky ochotně, některé dokonce každý den, aby matka mohla chodit do práce. Také by se většinou prarodiče pro vnoučata i děti rozdali. Skoro všechny děti dostaly od rodičů buď vlastní startovací byt nebo minimálně významnou částku na pořízení si vlastního bydlení. Vnuky berou na dovolené, které jim kompletně zaplatí, platí jim lyžáky i jiné zájezdy do ciziny.
Za mě…je asi pohodlné narodit se do bohaté rodiny, ale pro to, aby dítě vyrostlo do člověka, který chodí rád ve svých botech, je potřeba, aby rozvíjelo své schopnosti a mělo motivaci dokázat něco samo. Aby dělalo, co ho baví, aby se umělo posouvat dopředu a radovat ze svých pokroků a úspěchů. Já bych lidi a děti nedělila na bohaté a chudé, ale spíš na schopné něco dokázat a na druhé lidi jen spolehnuté na druhé doma i v práci, Dítě, připravené do života, by se mělo úměrně věku zapojovat do chodu domácnosti. Je medvědí služba, aby dítěti v předškolním věku máma nosila na výletě jeho batůžek a potomkovi ve věku školním říkala, ne, to je dobrý, my to uděláme, ty se hlavně uč. Na plavání nechoď, abys nebyl nemocný a na fotbal se nepřihlašuj, aby sis nezlomil nohu. A studentovi na brigádu nechoď, my ti na to dáme. Samotné majetkové poměry nejsou pro člověka prvořadé. Důležité je, co je v něm. Snadno se může stát, že v životě víc dokáže dítě, které ten start zrovna snadný nemělo a nikdo mu cestičku neumetl.
Příklad ze života. Seděla jsem při jídle vedle dvou kolegyň, které rozebíraly svatbu příbuzné jedné z nich. Z hovoru vyplynulo, že neteř vařit vůbec neumí, ani se to učit nehodlá, protože to nemá zapotřebí. Nešlo se nezeptat, co mladí třeba o víkendu budou jíst. Odpověď mě uzemnila. Neteř má přece otce právníka. Co to s tím má co dělat, povídám poměrně tumpac hová. No má peněz jako slupek. Zněla odpověď. Aha, povídám. To je ovšem argument. Neteř i její muž měli obyčejné zaměstnání. O tom, jak rychle byli rozvedení, se už hovory nahlas nevedly…
Tady někdo závidí.
„…“nevýchovy“, děti jsou zvyklé si všechno vyřvat, mít všechno, na co si ukážou, jsou dost nevychované, takoví polobohové, kolem kterých musí každý skákat.." Třeba tím trénují ostré lokty.
Já jsem z chudé rodiny a poznamenalo mně to více než kdybychom ty peníze měli
Ale joo, člověk se musí nějak uchlácholit ![]()
@vokishka píše: Více
Z toho je mi smutno. U nas se to nejak nepovedlo. Jedna strana by jeste i vyjimecne hlidala, ale zs svych podminek. Nikdy, aby nam konkretne pomohli v konkretni cas. Druha se snazi vic, ale vnoucata obtezuji.
A k tematu. Prijde mi to jako zavist. Vsechno je to o vychove. Chude deti muzou paradoxne mit „vsechno“, co si pomysli (ukazou si v obchode a dostanou tricko i treti lizatko) a naopak bohate maji treba kapesne a setri si i na zmrzliny.
Navic teda, pokud zakladatelko mas vazne penize vsem svym detem koupit nemovitost na bydleni, tak si asi spatne nezijete ![]()
Vyhodu penez (kdyz jsou dobre vztahy) vidim v tom, ze mas vzdy jistotu. Rodina te podrzi. Treba se muzes vrhnout do podnikani, investovat. A penize proste delaji penize.
Narodila jsem se zlatým dudlíkem v puse. Mám ještě ségru. Nemyslím si, že ne nějaká přímá úměra mezi majetkem a výchovou v rodinách
Ještě si jako vzorek brát několik skolkovych dětí je fakt mimo. Obě se ségrou žijeme úplně obyčejné životy, s obyčejnou prací, i když bysme snad ani pracovat nemusely. A máme v sobě myslím i dávku skromnosti a pokory, i přes všechny milionové majetky, kterým nás rodina do života vybavila.
Taky mi to prijde jako zavistive tema. Taky by se dala resit vychova sportujicich/nesportujicich, tlustych/hubenych, starych/mladych, ZŠ/SŠ/VŠ rodicu… Je toho spousta. A netroufala bych si tvrdit, ze vychova v jedne skupine rodicu je stejna. Nesmysl!