Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Tohle vždycky říkala moje máma, že nejvíc je mít práci, která mě baví. Hele, mě nebaví nic, z čeho se stane povinnost, takže mě z logiky věci žádná práce naplňovat nemůže
Přesto jsem v životě spokojená, na svém zaměstnání si najdu to příjemné, co mě baví a naplňuje. Ale kdybych makat nemusela, nebudu ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak jim dej prostor vyrůst.
Myslím si, že je lepší dát dětem výborné vzdělání, díky kterému si na hmotné statky vydělají svou prací…
@unuděná Mám to naprosto stejne.
@Magical-eyes To bychom rádi. Zároveň se všude mluví o tom, jak bude normální bydlet v nájmu, tohle je asi ta hranice, kdy chci, aby měli svy jistý. Aby mohli pracovat nejen kvůli zajištění bydlení a základních potřeb.
@Anonymní píše: Více
Mne kdysi rodiče pomohli. Já se také celý život snažím, každé dítě dostane startovací byt. Juniora teď učím investovat, starší se také snaží. Nikdo nesedime s rukama v klíně. A děti nejsou spratci. K tomu jednou zdedime další solidní majetek. Mému bratrovi také rodiče pomohli a vážně tedy nečeká, co mu spadne do klína.
@jkra Tak to vidím taky.
Tech lákadel je dneska víc než kdysi, přála bych jim cestovat, poznávat. Ten základ bych chtěla, aby měli od nás. Děláme pro to taky dost. Otázka je, co už je opičí láska, občas mám sklony k to. u je chránit, ale to jim brání růst. Zároveň mají poměrně přísnou výchovu, co se týká slušného chování. To prave u dnešních deti obecně vidím málokdy.
Vis co je asi na tom jediny jisty? Ze nic jisty neni
lidi maj ruzny geny a povahy. Ruzne se vyvijej..
Jo, taky bych si prala deti zajistit poradne…
Člověk pro to, aby duševně rostl, potřebuje mít nějakou vizi toho, čeho by chtěl dosáhnout. Někdo celý život pracuje, aby měl vlastní byt, rodinu, děti, aby je zabezpečil. Pokud má někdo zabezpečené to materiálno a nemusí se honit za penězi, tak pokud je dobře veden od rodičů a má pro to vlohy, tak podle svých zájmů může růst na nějakém vlastním projektu a k tomu růstu ho táhne touha něco vytvořit, dokázat.
Problém je ale u jedinců, kteří žádnou vlastní touhu nemají. Pokud nemají peníze od rodičů, tak je systém „dožene“ k tomu, aby se alespoň trošku snažili a pokud jsou to horší případi, tak končí v pokojíku u rodičů nebo jako bezdomovci. Když mají neustálý přísun k penězům, tak je nežene nic a neví, co se sebou. Končí jako feťáci někde v luxusním bytě.
Podle mě není nic lepšího nebo horšího. Důležité je, že to dítě má chuť do života a touhu něco se dozvědět, něco umět a něco vytvořit. Jakmile se tyto touhy ztratí, tak pak ten člověk jen přežívá, ať má peněz hodně nebo málo. Mám velmi bohaté kamarády a jejich děti se nebudou muset o peníze v dospělosti starat. Ale ty děti mají takových zájmů a takových plánů do života, že o ně starost nemám. A k tomu jsou vychované, empatické a už teď - v mládí - hodně úspěšné. Když to o nich ale nevíš, tak jen žasneš nad všeobecným rozhledem, co mají a jinak se navenek neliší od ostatních ničím.
Jsem z velmi bohaté rodiny. Jedináček. Přesto jsem si pořídila sama dům na hypotéku a pracuju od prváku vysoké školy (studovala jsem dalkove). Vydělávám průměrne. Můj muž je z chudé rodiny. Vystudoval a rovněž od VŠ vydělává, pracuje na expertni pozici, vydělává nadprůměrně. Žijeme z toho, co vydělané. Rozmazleni nejsme ani jeden. Majetek, který máme, jsme zhodnotili, jednoho dne zdedime. Výhody tohoto nadstandardního zajištění vnímám v tom, že teď, když mám ba starý kolena děti, nemusím chodit do práce (trochu i tak chodím), a tě nebudeme muset pracovat do 67 let nebo kdy se půjde do důchodu. Děti normálně vychováváme, hmotne je nijak nerozmazlujeme. Řekla bych, že to bude výchovou, ne majetkem
.
@Anonymní píše: Více
To je pěkný! Máte to srovnany. ![]()
Díky všem, kdo jste prispeli k věci.
kecy o závisti jsou výkřik do tmy, o ničem.
Píšu to z té opačné strany.. naši vydělali opravdu hodně peněz, ale vždy nás učili skromnosti, u nás jiný extrém..nechodili jsme ani na kroužky, protože ztráta času rodičů nás tam vodit a ztráta peněz.. byla jsme odpoledne doma, žádné lítání po kamarádech, musela jsem od 8 let uklízet doma a to myslím jako všechno..vysávání, žehlení úklid koupelny..mamka na dvoře obstarávala hospodářství taťka v práci od nevidím do nevidím.. dupali abych měla vysokou školu, nejlépe dvě a ve 23 letech jsem dostala první podíl ve firmě kterou jsem vedla 13 let.. žádné dětství jen práce a výsledky..ono záleží na výchově rodičů.. zajištěni jsme na dvě generace dopředu ale tak normálně..bydlení auto.. žádné hogofogo.. tvůj příspěvek mě spíš přijde o závisti že mají sousedi plno peněz a nevychované smrady..
@Anonymní píše: Více
Vždyť jsi sama přiznala, že jim ten životní standard závidíš, tak proč se čílíš? ![]()
@Anonymní píše: Více
Myslím, že oba přístupy (vše dostanou x vše musí sami) mají pro a proti a ani jeden není sám o sobě rozhodují, jací lidé z nich vyrostou.
Líbí s emi model, kdy rodiče svým dětem pomáhají dle svých možností, ty děti navnímají, že rodiče to stojí nějaké úsilí nebo odříkání a odnesou si to do dospělosti, kdy zase pomůžou jak svým dětem, tak rodičům. Zkrátka když to vybuduje mezigenerační soudržnost rodiny a děti naučí že ne vše je hned a ne vše se dá koupit.
@Al35 Můj příspěvek je o tom, že rodiče těm dětem pořídí uplne vše, na co si ukážou, protože peníze v jakékoli výši jsou drobný a deti si to vyrvou, takže když chtějí mít klid, vše se ihned splní. Potud je bohatství trochu potiz. Jinak velmi obdivuju pracovitost a schopnosti.
@Magical-eyes Naivně bych chtěla, aby dělaly práci proto, že je baví, to musí být skvělý. Aby se měly dobře a nemusely řešit existenční starosti. Na druhou stranu si právě myslím, že překážky zoceluji, takže kde je ta hranice? Teoreticky.