Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobrý den. Ráda bych věděla, zda má také někdo takovýto problém. Máme holčičku, které byly v květnu 3 roky a v září by měla nastoupit do školky. Maminka je těhotná a sestřička se má narodit na konci prosince. Někdy v lednu letošního roku Natálka přestala komunikovat s dětmi, nechce si s dětmi hrát na hrišti, bojí se jich (v té době jí malá sestřenička - mladší než je ona - strhla z vlásků sponku a Natálka to velmi těžce nesla, měla skoro histerický záchvat a my se domníváme, že je to od té doby). Na děti je ale odmalička zvyklá, dětské hřiště navštěvuje s maminkou velmi často. Po příchodu např. na pískoviště si sama nejde hrát mezi děti, musí jít s ní maminka, jinak stojí u lavičky, pomalu se drží mámy za ruku a kouká na ostatní děti, jak si hrají. Nejraději je, když je hřiště náhodou prázdné, to je spokojená, ale jakmile se objeví některé dítě, okamžitě balí hračky a chce domů. Vypozorovali jsme, že více má strach ještě z menších dětí než je ona sama. Nedovedeme si představit, že by měla nastoupit do školky mezi 30 dětí a tam se začlenit do kolektivu a zvažujeme to, že do školky jí nedáme a půjde až za rok. Ale je to škoda, protože jinak je šikovná, ale zřejmě ještě není zralá být sama v dětském kolektivu. Letošní rok od ledna do června navštěvovala „školičku“, kam děti docházejí s rodiči na 2 hodiny a zvykají si na kolektiv. Tam chodila ráda, ale stranila se dětí a vše musela dělat v doprovodu maminky. Vysvětlování, že jsou děti hodné a žádné jí neublíží, nezabírá. Máte někdo podobnou zkušenost se svým dítětem a dá se tato situace vůbec nějak řešit? Máme raději s nástupem do školky počkat ještě rok a pak se uvidí, zda to bude lepší? Děkuji za Vaše názory. Dana
Asi neporadím, ale snad pomůže podobná zkušenost mojí kamarádky se stejně starou dcerkou. Holčička byla na děti zvyklá, hrála si s nimi, trávila s různými dětmi i širší rodinou hodně času, všichni se jí hodně věnovali, s maminkou hodně cestovala atd. O prázdninách před školkou (ve 3 letech) přišel nějaký zvrat a malá se začala dětí stranit a komunikovat s nimi. Nastoupila do školky a nechtěla se vůbec zapojovat, neodpovídala nikomu, dětí se bála. Sedla si třeba do kouta a nekomunikovala, nebo jen minimálně s paní učitelkou. Jakmile jí oslovilo jiné dítě, byla okamžitě ustrašená a stažená do sebe. Paní učitelky měly pochopení a snažily se. Kamarádka byla zoufalá, nevěděla co se děje a jak malou zapojit. Nakonec se to asi po 2 měsících ve školce začalo měnit. Malá začala spolupracovat a hrát si s dětmi. Ta změna pak prý byla skoro jako ze dne na den.
Nemám zkušenost s takovým dítětem, ale myslím, že na tvém místě bych klidně rok počkala. Pokud budeš doma s malou a nebude to pro tebe problém, tak pak není podle mě důvod to lámat přes koleno. Nic jí neuteče, když půjde do školky až od 4 let.
Nebo třeba zkusit dát do školky nejdřív jen na dopoledne a pozorovat situaci.
Myslím, že do 4 let se může ještě leccos změnit.
Ahoj, já myslím, že by měla začít jen na krátkou dobu v malém kolektivu.Co třeba nějaké tanečky
kde maminky sedí opodál, ale jsou tam. děti se drží za ručičky a tak…a nebo jak reaguje na zvířátka
jsou i takové kroužky, hrát si třeba s morčátkem, ale zároveň být s ostatními dětmi. A máte v okolí třeba jen sousedku se stejně starou holčičkou co je dát dohromady
jak reaguje na ostatní děti v širší rodině ![]()
Pokud má holčička v prosinci dostat sourozence a maminka je tedy stejně doma, v září bych ji do školky nedala.
Každý tříleťák holt na školku zralý není, za rok to může být o něčem jiném.
A v nepodstatné míře by pro mne hrálo roli i to, že první rok ve školce většina dětí způlky promarodí - takže maminka si může v tomto směru pěkně zavařit. Holčička bude sama nemocná a ještě natahá miminku domů nemoci. Samozřejmě to tak nemusí být, ale ta pravděpodobnost je vysoká - dítěti, které se ve školce psychicky necítí dobře, se odolnost k nemocem ještě snižuje, v tomto hraje psychika velkou roli.
@BohunkaP píše:
Každý tříleťák holt na školku zralý není, za rok to může být o něčem jiném.A v nepodstatné míře by pro mne hrálo roli i to, že první rok ve školce většina dětí způlky promarodí - takže maminka si může v tomto směru pěkně zavařit. Holčička bude sama nemocná a ještě natahá miminku domů nemoci. Samozřejmě to tak nemusí být, ale ta pravděpodobnost je vysoká - dítěti, které se ve školce psychicky necítí dobře, se odolnost k nemocem ještě snižuje, v tomto hraje psychika velkou roli.
Tak nějak.
Nechala bych ji doma.
Souhlasím s Bohunkou, asi bych jí do školky nedala. Něco jinýho by bylo, kdybys musela do práce, takhle jí nic neuteče a za ten rok třeba dozraje a pak už to takovej problém nebude. A asi zkusit nějaký kroužky, aby se pomaličku začleňovala do kolektivu. Některý děti jsou prostě úzkostnější, navíc narození sourozence to může ještě zkomplikovat, tak proč jí ještě trápit školkou.
Já bych dítě dávala do školky na dopoledne 1× týdně, příští rok ti jí nemusí vzít. Starší s nástupem do školky byla pořád nemocná a první půlrok pořád doma, v lednu se jí narodila sestra a já jí nechávala od prosince do dubna doma. Za 600,– měsíčně mi to stálo a stojí, letos by mi jí nevzali.
Můj syn byl také bojácné dítě, na pískovišti dobrovolně odevzdával hračky, chodila jsem s ním na pohybovky, aby si zvykl na kolektiv než půjde do školky - za celý půl rok jsme ani jednou necvičili. Hodinu co hodinu jsme sedávali na lavičce, syn byl z kolektivu úplně paralyzovaný, nebyl schopný se vůbec zapojit. Do školky šel ve třech a půl letech. Kupodivu si hodně rychle zvykl. Paní učitelky umí s dětmi pracovat. Z mého introvertního synka se stal velice komunikativní klučina, nebojí se dětí, ani dospělých, naopak vyhledává situace, ve kterých může komunikovat (např. v obchodě, sám si objedná v restauraci, diskutuje, ptá se). Děti se vyvíjí a udělají zřejmě v této době sociální skok. U dcery to bylo obdobné. Také bojácná, bála se dětí i dospělých. Když k nám přišla návštěva, schovala se pod peřinu a nevylezla. Do školky šla v třech letech (je srpnová), a také se krásně socializovala
. Nechci generalizovat, každé dítě je jiné, ale třeba budeš také překvapená, jako jsem byla ze svých děti já.
Obě mé děti před ostatními dětmi zdrhaly a kvičely, nicméně mi bylo jasné, že do školky budou muset, takže jsem to začala řešit včas. Starší nastoupil na 1 den v týdnu do jeslí, kde se mu věnovali a připravili ho na kolektiv naprosto skvěle, ve školce byl naprosto bez problémů. Mladší chodil na zvykačku do soukromé školky a opět, práce učitelek byla výborná, školka mu nedělá potíže.
Takže mezi děti ano, ale pod zkušené vedení a bez rodičů.
Dcera ma velice podobnou povahu.Ted ji byly 3 roky.Deti se boji, i kdyz je videt, ze by si s nimi rada hrala (alespon ja si to myslim).Jakmile ale nekdo cizi prijde k ni (na piskoviste, na skluzavku apod.) hned vyklidi pozice. Nejradsi je, kdyz je na hristi sama. Ale rada si hraje se stejne starou kamaradkou, se kterou vyrusta od mala.
Myslim, ze je to celkove povahou - boji se i neznamych veci, nerada zkousi neco, co nezna.
Chodime do herny, na hriste, venku jsme opravdu kazdy den a vzdycky nekoho potkame, ale nezda se mi, ze by to nejak pomahalo. Myslim, ze to vyresi az cas, ale predpokladam, ze i tak bude introvertni a nebude vyhledavat velkou spolecnost.
Jsem doma na RD s mladsim sourozencem, takze jsme se rozhodla, ze ji do skolky nedam. Nezda se mi socialne zrala.Asi by to nejak zvladla, ale nerekla bych, ze by to pro ni bylo v pohode. Nebudu ji tedy ted pusobit zbytecny stres. Pockam 1/2 roku a pak uvidim, jestli treba nezkusime nejakou soukromou skolku, kde je maly kolektiv deti.Nebo pak za rok treba statni, ale stejne bych chtela jen na 1/2dne. Az uvidim, ze to zvlada, tak klidne at jde na cely den.
Takze za me -ja bych pockala, i s ohledem na miminko a skolkovou nemocnost.
Ozivuji diskuzi.. rada bych se zeptala jak to deti zvladaji? Nebo jak jste jim nastup do skolky ulehcily? Mam kluka, 28m, je hodne plachy, stydlivy, boji se snad vseho. Musim nastoupit do prace a malymu jsme zvolili soukromou skolku, maly kolektiv. Chodi uz mesic a pul a porad se to moc nelepsi. Ve skolce si pry vubec nehraje s detma, sedi stranou a drzi se ucitelky. Je tichy a neprojevuje se ( narozdil od domova, kde je opravdu zivy, nekdy az moc). Rano vylozene nebreci, ze nechce do skolky, ale chce, abych tam zustala s nim.. trha mi to srdce, kdyz si ho predstavim, jak sedi v koute a tech par hodin protrpi a ceka jen kdy si pro nej prijdu
zezacatku chodil mesic 8-10, ted chodi 8-12, a pristi tyden jdu do prace a mel by ve skolce i spat. Je mi ho tak lito, ale nemuzu byt doma a nevim, jak bych mu skolku jeste ulehcila. Kazdy rano ho necham vybrat hracku, kterou si vezme do skolky, mluvime o skolce natesene, ve skolce se hodne snazim odlehcit situaci, ale moc to nepomaha ![]()
Někdy to jinak nejde… Ale je ještě moc malinký a má nárok. Některé děti to nedají ani ve 3. letech, některé mají problém i později. Je to o tom kterém človíčku. Kdybych nemusela, tak bych ho nechala doma. Myslím, že v některých případech to může napáchat víc škody než užitku. ![]()
Je jeste maly. Syn v tomhle veku pri slove skolka brecel, ze ne, ze chce byt doma s maminkou. Je lednovy a tohle bylo v srpnu. V prosinci se to zmenilo, a zacal se do skolky tesit, tak sel od ledna. Je to jen detsky klub, maly kolektiv, chodi na pul dne a stejne prvni tyden pri mym prichodu plakal.
Byt tebou, do skolky bych ho jeste nedavala. Ted to pro nej nema smysl a aby mu to spis neuskodilo.
Ahoj, mam ještě mladšího, od jeho roku pracuji na malinkatý úvazek-jeden a půl dne. Bud hlídá babička nebo slečna na hlídání, pokud maly nedává školku, nelamala bych to..ale nevím, jake máš možnosti, jindy to holt jinak nejde.. jinak ja sama chodila do školky jen poslední rok před nástupem do školy a nijak me to nepoznamenalo..stačilo mi párkrát učitelkám utéct a bylo vymalováno ![]()