Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
U mě jasná arachnofobie - jakmile vidím velkého pavouka, tak se štítím celé místnosti ![]()
A když vidím sršně, tak beru do zaječích ![]()
@azaleila píše:
Mám hrůzu z motýlů…
Rozveď to trochu, prosím. Fakt je, že z boku jsou nic moc, a ten srolovaný sosák je docela děsivej. Představ si motýla v životní velikosti, ono i obyčejná moucha ve velikosti člověka by byla masakr.
A zatím nikdo neuvedl tchyni, nebo někoho z příbuzenstva ![]()
A jinak teda neštítím se toho, spíš mi to vyvolává úzkost. Když na mě kdysi bratránek hodil plastového pavouka, byla jsem v klidu, dokud jsem ho neměla před očima na zemi - ten tvar. Pak jsem se rozbrečela, rozklepala a cítila jsem fakt hrůzu. Když jsem byla batole, naši pracovali ve fabrice na sporáky. Táta jako konstruktér. A nosil nám papíry na malování, z jedné strany právě potištěné návrhem trouby. Nemohli to přede mnou otočit, hloupej obdelníček s kótama a já hysterák a klepavku na zbytek dne
Už tři psycholožky mi řekly, že tohle je případ, netuším, co to je. Moje teorie je, že jsem v nějakém minulém životě zemřela žízní, proto mi teď vadí praskliny a cokoliv jim podobné - i ten pavouk. ![]()
@Ploskutáček Já je nezabíjím, chytnu je do sklenice a jde ven, ale do ruky prostě nechytnu, naskočila by mi husí kůže.
A jinak by u mě fungovalo asi takto. ![]()

@Žirafa 69 píše:
@Ploskutáček Já je nezabíjím, chytnu je do sklenice a jde ven, ale do ruky prostě nechytnu, naskočila by mi husí kůže.A jinak by u mě fungovalo asi takto.
Díky za tip, vyzkouším v praxi.
Přiznám, že jsem silný arachnofobik. Ano, samozřejmě vím, že pavouci jsou v přírodě užiteční, ale já je nedávám. Velcí pokoutníci jsou má smrt, začnu se klepat a nejsem schopna pohybu, přiblížit se a můžu si stokrát logicky zdůvodňovat, že mi nic neudělá. Obecně hmyz nemusím. Hadi, hlodavci mi neva. Předloni vylovil manžel z bazénu fakt obřího pokoutníka a přišlo mu jako dobrý vtip ho na mě hodit, i když ví, že se bojím. Po mojí reakci to už nikdy neudělá. Přitom sám má fobii z hadů, plazů obecně, nemůže je vidět ani na obrázku. Ale u pavouku pro strach pochopení nemá.
Pavouka zvládnu pouze toho nohatého, u nás se mu říká “hajzlák”. Pokoutník mě děsí, ale jsem schopná ho pomocí skleničky a papíru vypakovat z baráku. Nezabíjím. Kdybych měla někde potkat sklípkana, tak už by mě nikdo nevzkřísil. Od té doby, co máme sítě v oknech, je od pavouků a jiné havěti klid. Obzvlášť nechutné mi připadají tučné můry. To jejich chlupaté vypasené tělo….brrrrr
@Rhine píše:
Pavouka zvládnu pouze toho nohatého, u nás se mu říká “hajzlák”. Pokoutník mě děsí, ale jsem schopná ho pomocí skleničky a papíru vypakovat z baráku. Nezabíjím. Kdybych měla někde potkat sklípkana, tak už by mě nikdo nevzkřísil. Od té doby, co máme sítě v oknech, je od pavouků a jiné havěti klid. Obzvlášť nechutné mi připadají tučné můry. To jejich chlupaté vypasené tělo….brrrrr
Mám to stejně.
@HloupýFlop píše:
A jinak teda neštítím se toho, spíš mi to vyvolává úzkost. Když na mě kdysi bratránek hodil plastového pavouka, byla jsem v klidu, dokud jsem ho neměla před očima na zemi - ten tvar. Pak jsem se rozbrečela, rozklepala a cítila jsem fakt hrůzu. Když jsem byla batole, naši pracovali ve fabrice na sporáky. Táta jako konstruktér. A nosil nám papíry na malování, z jedné strany právě potištěné návrhem trouby. Nemohli to přede mnou otočit, hloupej obdelníček s kótama a já hysterák a klepavku na zbytek dneUž tři psycholožky mi řekly, že tohle je případ, netuším, co to je. Moje teorie je, že jsem v nějakém minulém životě zemřela žízní, proto mi teď vadí praskliny a cokoliv jim podobné - i ten pavouk.
Na mě kdysi bratránek hodil živého pavouka… Od té doby mám silnou fobii
myslela jsem, že se to věkem zlepší… ale ne. Ječet a panikařit při pohledu na pavouka už asi budu do konce života ![]()
@Bubla Bůčková píše:
Myši se nebojím vůbec. Had a pavouk infarkt. Nevadí mi výšky ani výtahy. Nově asi žralok v moři
pavouk ničemu nevadí, dyk je to živej tvor, sice takovej…suchej…
ale živej
občas mi tady po zdi nějaký leze, když leze po mě neřeším / na oblečení /, ale na kůži ho úplně nechci, to zase jako bleeee
myš, to je problém
velký problém
když mi kočka donese myš domů, ječím a stěhuju se ven, to JE skutečný problém
myš divně běhá, piští a obecně je…
děsivá
@citlivaduse píše:
Přiznám, že jsem silný arachnofobik. Ano, samozřejmě vím, že pavouci jsou v přírodě užiteční, ale já je nedávám. Velcí pokoutníci jsou má smrt, začnu se klepat a nejsem schopna pohybu, přiblížit se a můžu si stokrát logicky zdůvodňovat, že mi nic neudělá. Obecně hmyz nemusím. Hadi, hlodavci mi neva. Předloni vylovil manžel z bazénu fakt obřího pokoutníka a přišlo mu jako dobrý vtip ho na mě hodit, i když ví, že se bojím. Po mojí reakci to už nikdy neudělá. Přitom sám má fobii z hadů, plazů obecně, nemůže je vidět ani na obrázku. Ale u pavouku pro strach pochopení nemá.
Tak to jsme na tom stejně… A tvůj manžel to přehnal
chudáku… Podle sebe se vsadím, žes mu udělala takovou scénu, že už to nikdy neudělá
Mě chlap chápe, pavouky obětavě zabíjí a ještě mi ukazuje důkaz, že ano, opravdu jsem ho trefil, ne zlato neboj, neutekl… ![]()
Jinak snad ani jinou fobii nemám, ale bojím se robotů
roboti / takoví co vypadaj jak člověk nebo poločlověk nebo pes / mě děsí teda velmi, zatuhnu a nemohu se hýbat, robot fakt ne
nikdy
ani kolem něj neprojdu ![]()
jen na to myslím a je mi blbě
Bojím se pavouků, myší a tmy. Tudíž pokud jsem doma sama, spím při lampičce. ![]()