bojkot a žárlení

287
10.4.06 12:27

bojkot a žárlení

ahoj mamči,

prosím vás, máte s tímhle někdo zkušenost?

Terezce bude 17 m, s manželem jsme oba doma - pracujeme z domova a v podstatě jsme oba na mateřské. Fungujeme tak, že když pracuju já, tak se manža stará o Terdu, jdou na procházku, nebo si spolu hrajou, prostě je s ní a ona je ok. Pak se nějak zas prostřídáme a tak to jde pořád dokola. Je opravdu skvělej táta, s Terezkou to umí, postará se o ní dobře. Má ale jednou za měsíc uzávěrkové práce a to musí tak 3-4 dny opravdu sedět u PC a makat často i nonstop. To pak s Terezkou vyklízíme pole a věnuji se jí pouze já. Minulý měsíc ale nastala markantní změna. Jakmile přišly uzávěrkové dny, Tomáš se malé pochopitelně nemohl věnovat, vždy si spolu třeba jen na chviličku popovídali, když si dal pauzu, vysvětlil jí, že teď musí pracovat a pak za pár dní splu zas půjdou na procházku atd. Terda to brala dobře - tedy to jsme si mysleli. Jakmile skončilo to hektické období, tak jsme zas chtěli jet dál. Jenže Terezka začala tatínka bojkotovat. Když k ní vztahne ruce, tak ho obejde, nechce si s ním hrát, když jí chce utěšit -třeba když spadne, nebo se jí něco nedaří - tak s hysterákem odbíhá za mnou.. a další a další náznaky bojkotu.
Tomáš je z toho fakt nešťtastnej, snaží se, ale zatím pokrok jen mírný. Regulerně se na něj asi naštvala, že se jí nevěnoval. Teď kolem 18.tého máme zas uzávěrku, tak se děsim, jak to teď bude probíhat.

No a nedej bože, abychom se spolu k sobě před ní přiblížili, objali nebo dokonce si dali pusu… hysterák, a žárlivá scéna. Samozřejmě jí pak obejmeme a dáme jí taky pusinku, a řekneme, že jí máme moc rádi, ale příště se to opakuje…

chjo… je to takový běh na dlouhou trať, vysvětlujeme, nadbíháme, Tomáš je teď samozřejmě ten hodnější, už na ní ani nezvyšuje hlas, když něco vyvede, prostě vysvětluje, než aby pohrozil…

no, nechci toho našeho manipulátora s námi nechat cvičit, na tom jsme se s manželem shodli, ale je to takové strašně skličující, když tě dítě odmítá…

Máte s tím někdo praxi :D a popřípadě, jak dlouho to trvalo? A jak jste na děťátko šli?

díky za reakce
pa Nenicka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
10.4.06 12:43

Ahojky, asi ti moc neporadím, ale u nás tohle probíhalo taky. Syn Honzík (2 roky) měl vždycky tak 2 měsíční období, kdy chtěl jenom mě a donedávna chtěl jenom tatínka. Když jsem s ním byla přes den sama, bylo vše ok, ale jakmile se manžel vrátil, byl na 1. místě tatínek, což je pochopitelné. Mně ale vadilo, že kdykoliv brečel, rostli mu zuby , tak mě odstrkoval a nepříčetně řval, že chce tatínka, dokonce dostával záchvaty, jen jsem se ho dotkla. Taky jsem to mnohokrát obrečela, ale pak jsem zjistila, že to samé je u kamarádek a mojí sestry. Vím, že je to pro manžela těžký, ale dítko Vám z toho časem určitě vyroste.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
10.4.06 12:45

Jsem se zapomněla podepsat. Simona

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
10.4.06 12:59

my máme doma takové žárlivečky dva. Jednomu je 7 let adruhému 2. Žárlí jeden na druhého, my si nemůžeme dát pusu a obejmout se, aniž by se mezi náma neobjevila jedna nebo druhá hlava s tím, že potřebuje pomazlit… . Mně to přijde milé, i když se bijou a kradou si hračky navzájem, nenechají rodiče se k sobě přiblížit a kdoví co ještě jako projevy žárlení, musím uznat že jsou roztomilí a já je miluju. Žárlení k dětství patří, rodina je komunita kde stejně jako v každé jiné smečce existuje hierarchie (ať chceš nebo ne a ať tomu říkáš jakkoliv) a mláďata neustále bojují a snaží se o získání lepšího místa a o prosazení své identity a jedinečnosti. U nás se to pohybuje dost ve skocích. Někdy je to s nima k nevydržení, zvlášť v obdobích, kdy se oba rozhoudnou jednoho z nás bojkotovat a druhého rodiče preferují. Dá se to ustát, jen se nesmíte vzdávat moc brzo. Jste teprve na začátku, tak se držte. My třeba při objímání se objímáme všichni a říkáme tomu valná hromada. Holt, přes den má láska dospělých jinou podobu než v noci :wink:
Radka

  • Nahlásit
  • Citovat
327
10.4.06 13:14

Ahoj Neničko,
já si myslím, že to je přirozený vývoj dítěte. Nemyslím si, že by všechno vzniklo jedním „uzávěrkovým“ obdobím - spíš to tak nějak vyšlo náhodně na toto období. Naše holky to mají taky tak - teď je to markantnější u té mladší. Nikdo jiný jí neuklidní, když spadne - jde za mnou a přejde to; když potřebuje s něčím pomoci, tak si to opět zamíří jenom za mnou. Hraje si jenom se mnou… a mohla bych pokračovat..

Většinou jí „postačí“ tatínek nebo babička, ale když má to svoje období, tak je to fakt drsný. Snažím se jí nasměřovat i na ostatní lidi v domácnosti, ale vždycky to skončí hysterii. Starší dcerka toto období měla tak do 2,5 roku. Objímat a líbat se „nemůžeme“ do teď.. :) Ale samozřejmě to děláme. Starší dokonce měla období, kdy všechno chtěla dělat jenom s tatínkem - což byl trošku problém, když chodí do práce mimo domov…Ale naštěstí se s ní už dalo domluvit.

Určitě bych nenechala dělat manžela jenom toho hodnýho. Ať se chová stejně jako se chovával a malá se zase srovná… Mohlo by to přerůst v opravové vydírání - teď si myslím, že je to ještě v „normě“. :) U nás to vždycky je pár dní (někdy týdnů) a zase se to vrátilo zpět…

Asi si mrňousci ujasňují svoji pozici a vztahy - a motá jim to dost hlavu. A tak prostě reagují tímto způsobem. Naše moc hodná paní učitelka ve školce prý našim vždycky říkala, že děti mají samy co dělat se sebou a dospělí by jim to měli co nejvíce usnadňovat…

Tak o zkuste vydržet a ona se určitě zase srovná…
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6429
10.4.06 20:31

Taky nyní máme to období, kdy bolest utěší jen maminka.. takže jsme-li doma oba a dcerka se např. praští apod., tak jí objetí od tatínka nestačí, vyzve se mu a letí za mnou, i když třeba vařím a mám ruce od syrového masa = fakt by bodlo, kdyby se nechala utišit manželem..

Včera v ZOO, kdy chtěla opět poněkolikát utěšit u mne,i když byla v náruči manžela, jsem jí řekla, že ji utěší táta nebo to musí zvládnout sama. Skoro se nepraštila, jen zakopla a hned spustila neadekvátní ryk.. asi se naučila, že já jí tohle divadýlko zbaštím a vždycky ji objímám a chlácholím.. protože jsem se její bolístky nechtěla zlehčovat, tak naopak to začíná docela přehrávat, takže musím ubrat.. aby se i ona vrátila do normálních kolejí. Po chvíli se uklidnila i u manžela a já byla ráda, že ty jeho smutné oči, že dcerka zas musí mít jen mne, hnedka zmizely :-)

E.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
76
10.4.06 20:36

Ahojky,

taky si myslím, že je to pouze vývojové stádium a že si děti začínají budovat své místo na slunci :lol:
Matěj nesnese, když se s manželem k sobě přitulíme, odstrukuje nás od sebe a střídavě se věší na mě nebo manžela. Minulý týden jsme byli u kamarádky, která má osmi měsíční holčičku a když jsem si ji vzala do náruče, spustil Matěj nesmírný pláč a valili se mu po tvářích takové slzy, které jsem snad u něj ještě neviděla.
Myslím, že dříve nebo později toto ustane, jenom bych asi nepřestávala ve vašem zajetém režimu, aby doma bylo jasné, jak to funguje a že to tak prostě je. Jednou si hraju s mámou, podruhé s tátou a oba mě mají moooc rádi. Myslím, že překopání vašeho režimu by mohlo nadělat ještě větší zmatky, protože by to byla změna i pro vaši holčičku i pro vás a všichni byste se jakýmsi způsobem vykolejili.
Takže přeju alespoň pevné nervy :)
Kamila

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
287
11.4.06 13:35

ahoj hoky,

moc díky za reakce a povzbuzení, je to někdy s těmi našimi dítky hlavolam a zkouška nervů skoro pořád :D

vydržať! :lol:

ještě jednou dík
Nenicka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7584
11.4.06 14:40

U nas je tatinek doma taky a Vitka urcite moc miluje. Jen ma hodne prace a nekdy s nim za den sotva stravi par minut. Kazdy vecer ho koupe nebo meje a nekdy s nami jde na prochazku a nekdy vyleze a hraje si s Vitkem.
Takze co se uprednostnovani rodicu tyce, jde Vitek vzdycky, kdyz se neco deje, za mnou. Nekdy je to tatinkovi lito, ale co naplat. Proste ja chodim ven, krmim, utesuju, kojim, uspavam, vstavam v noci.
Pravda je, ze jsem si vzdycky rikala, ze se Honza o maleho dyl nepostara, ze ho nezabavi. no ted jsem zacala chodit cvicit a Honza ho musi vykoupat a nakrmit a hrat si s nim nez prijdu. A docela jim to klape. To se musi podporovat a prodluzovat:-)

Ale ze kdyz uz tatinek vyleze, ze je s nim vetsi sranda nez se mnou, to uz Vitek taky moc dobre pochopil. Protoze ja pri hrach treba nechci nadelat az tak neporadek, osmatlat okna, mam vic strach. No lepsi je, je pri tech hrach nevidet. Ale to jdu zase ja okamzite stranou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama