Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Dcera ani nechodí neleze nic a už má „úraz“ hlavy.. ležela na posteli a já si k ní sedala a mým kolenem jsem narazila do její hlavičky (nevím jestli spánek nebo lebka), neplakala nic až když jsem na ni začala mluvit „promiň, promiň, dobrý“? tak trochu zaknikla jinak říkám neplakala nic, teď mi usla (dala bych ji spát tak jako tak - je tak zvyklá) no ale já mám samozřejmě výčitky.. je jí půl roku.. mám s ní pro jistotu jet k lékaři?
@Anonymní píše:
@unuděná neplakala, jen tak knikla po tom co jsem začala mluvit..
No, protože jsi na ní mluvila lítostivě
Kdyby ses zasmála, zasměje se taky.
@Anonymní píše:
@unuděná děkuju![]()
Fakt neplaš, víš, kolik podobných ducnutí ještě zažijete? A kolik pádů, modřin, boulí i větších zranění? Manžel kdysi dceři vyhodil loket, když s ní blbnul, ona na něj skákala a najednou lup a bylo. Jsou to děti, to se prostě stává ![]()
@unuděná když já vlastně nevím, kdy/při jakém úrazu jet popřípadě do nemocnice nebo plašit.. až začne lest a chodit tak bude padat každou chvíli, to by jsme tam mohli bydlet.. ![]()
@Anonymní píše:
@unuděná když já vlastně nevím, kdy/při jakém úrazu jet popřípadě do nemocnice nebo plašit.. až začne lest a chodit tak bude padat každou chvíli, to by jsme tam mohli bydlet..
@Anonymní píše:
@unuděná když já vlastně nevím, kdy/při jakém úrazu jet popřípadě do nemocnice nebo plašit.. až začne lest a chodit tak bude padat každou chvíli, to by jsme tam mohli bydlet..
Když je dítě evidentně v pohodě, nepláče, nemá velký otok, nezvrací, atd, opravdu není důvod „otravovat“ na pohotovosti ![]()
@Anonymní píše:
@unuděná když já vlastně nevím, kdy/při jakém úrazu jet popřípadě do nemocnice nebo plašit.. až začne lest a chodit tak bude padat každou chvíli, to by jsme tam mohli bydlet..
dcera ve dvou spadla z postele na hlavu.. jak začala zvracet jeli jsme!
Dokud malé dítě padá max ze své výšky, krev neteče, není zvláštně ospale nebo nezvraci, tak o nic nejde.
Teď mi tohle plašení přijde směšný, ale zažila jsem to u prvního dítěte taky. Člověk neví a je ze všeho vykuleny. Normalka. ![]()
Tohle se nám stalo s malým taky,,,nekopla" jsem ho tedy já, ale moje dcera. Nakonec mi bylo líto spíš dcery, byla pěkně vykulená a pořád se k tomu vracela.
@Anonymní píše:
@unuděná když já vlastně nevím, kdy/při jakém úrazu jet popřípadě do nemocnice nebo plašit.. až začne lest a chodit tak bude padat každou chvíli, to by jsme tam mohli bydlet..
Mám desetiletá dvojčata a na úrazovce jsme nebyli nikdy. Ano svým způsobem štěstí, že se dětem nikdy nestalo nic opravdu vážného, ale určitě je to i tím, že nejsem matka plašan. Takových těch klasických pádů (ano i půlroční mimino mi spadlo z postele), modřin, odřenin, boulí bylo nespočet, ale v drtivé většině případů se dítěti nic nestane. Zapamatuj si základní poučku - děti jsou gumové a omyvatelné
jednou se ti třeba bude hodit.
@Anonymní píše:
@unuděná když já vlastně nevím, kdy/při jakém úrazu jet popřípadě do nemocnice nebo plašit.. až začne lest a chodit tak bude padat každou chvíli, to by jsme tam mohli bydlet..
Naše dvojčata mají "úrazy " kazdou chvíli. Takto bych byla na pohotovosti denně. Začali lézt brzo, neustále padali na podlahu, když stali a začali chodit, tak párkrát ze stoje spadli i dozadu na podlahu. Teď ve dvou a půl často zakopnou o nějakou hračku, narazí klidně hlavou do dveří, do skříně, stolu, knihovny. Klidne se při běhu i srazí čelem. Skočí z postele.
Už měli několikrát i rozražený ret, kousnuty jazyk, modřiny a malé ranky na rukou ani nepočítám. Dokud vyloženě neteče krev, dítě si pobreci a pak reaguje normálně, tak neplasim. ![]()
Dcera ani nechodí neleze nic a už má „úraz“ hlavy.. ležela na posteli a já si k ní sedala a mým kolenem jsem narazila do její hlavičky (nevím jestli spánek nebo lebka), neplakala nic až když jsem na ni začala mluvit „promiň, promiň, dobrý“? tak trochu zaknikla jinak říkám neplakala nic, teď mi usla (dala bych ji spát tak jako tak - je tak zvyklá) no ale já mám samozřejmě výčitky.. je jí půl roku.. mám s ní pro jistotu jet k lékaři?