Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@WhiteCrow píše: Více
A tady se to historicky někde podělalo. Chvíle, kdy problémy a starosti vlastního manžela/manželky se dostaly do kategorie „zbytečná zátěž“. ![]()
@WhiteCrow píše: Více
Já teda mám pocit, že partneři prostě na sebe berou to, že ponesou odpovědnost i za toho druhého. Že když má horečku, tak mu uvaří čaj s citronem a slepičí polévku a když má úzkosti, tak budou fungovat jako regulátor. Ten princip je popsanej už v Malém princovi ![]()
@JoHoP píše: Více
Ne, nic se nepodělalo. Jenom je někdy fajn mít dobře nastavené hranice a umět říct, že pokud jsou něčí problémy vážné a dlouhodobé a dotyčný s tím nic nedělá (což není případ všech, ale často se to děje), tak s sebou může strhnout i ostatní včetně dětí, a to už taková sranda není.
Mě by zajímalo, kolik z vás tu má reálné zkušenosti s psychicky nemocnými nebo přinejmenším psychicky labilními partnery. Myslím si, že z řad těch, kteří mají komentáře jako ty, jich moc nebude. Protože když se do toho všeho přidá ještě emočně neregulované nebo neurodivergentní dítě, které ty problémy často podědilo, tak to může být dost řehole.
Tohle píšu jako někdo, kdo (dle mého skromného názoru) věnuje svým nejbližším a hlavně partnerce hodně emocionální podpory a vymýšlím všelijaké možné způsoby, jak určité problémy řešit. A proto vím, že jako člověk s prací a vlastními problémy nejsem perpetuum mobile a nemůžu pomáhat donekonečna na úkor vlastní psychiky, a hlavně nemůžu pomoct někomu, kdo si nechce pomoct sám ![]()
@Diagnoza2 píše: Více
Horečka je jednorázová a velmi krátkodobá záležitost. To absolutně nejde srovnávat třeba s někým s cPTSD, AuDHD, OCD nebo jinými chuťovkami, které se tě jakožto partnera dotýkají prakticky každý den
A pokud se k tomu dotyčný partner nepostaví jako dospělý člověk a neřeší své problémy žádným způsobem a jenom (i když většinou neúmyslně) kazí život všem okolo, tak reálně tu zodpovědnost přehazuje kompletně na tebe.
Když slyším slovo single, zachvátí mě nepatrná úzkost. Kéž by slovo single bylo vždy spojováno pouze s deskou s jednou písničkou.
@WhiteCrow píše: Více
Problém těchto diskuzí, je že se nedrží jedena linie. Já jsem reagoval na to, když jsi použila pojmenování zbytečná zátěž pro případ diagnoza2.
„Ale dospělý člověk nemůže čekat, že jeho úzkosti nebo jiné problémy bude neustále korigovat někdo jiný. O tom je právě dospělost - brát za sebe a svoje zdraví a chování zodpovědnost.
To, že má tvoje žena úzkosti a (jen předpokládám) je na tebe často hrne, ještě neznamená, že musíš být tím hromosvodem pořád. Pokud máš z čeho brát a dělá ti to dobře, tak asi v pořádku. Ale ona jako dospělá nemusí setrvávat ve frustrující práci - může ji změnit. Stejně jako může pracovat na svých úzkostech pomocí terapie nebo medikamentů.“
Řekněme starosti běžného života. Toto nazýváš zbytečná zátěž.
Na mojí reakci, pošleš úplně jinou situaci, kde je to samozřejmě úplně jiná zátěž, která se musí řešit odborně a pokud, druhá strana to nechce řešit a neřeší, tak je to dlouhodobě pro tebe neudržitelný a chápu, že to vnímáš jako zbytečnou zátěž.
Myslím si, že je třeba srovnávat srovnatelné. Jinak budeme mít každý před očima jinou podobu situace a budeme to tady na sebe pinkat donekonečna.
@JoHoP píše: Více
Jelikož Diagnoza napsal to, že má jeho manželka kromě stresující práce i úzkosti, na které jsem výslovně reagovala, tak ti můžu s naprostou jistotou říct, že úzkosti opravdu nejsou starosti všedního dne
Samozřejmě záleží na tom, do jaké míry je má, a jestli už má třeba i úzkostnou poruchu, to nenapsal. Ale já to pochopila tak, že má přinejmenším úzkostné tendence, které na něj pravidelně ventiluje.
@WhiteCrow píše: Více
Horečka je jednorázová. Co třeba onkoléčba, trvalá invalidita atd…
@JoHoP píše: Více
A plati to? Asi jak u koho. Syn mi vychodil specialku, měl tam IVP. A těch matek, méně či více nestandardních dětí, co na to zůstaly samy, těch byla velká většina. A panů Marků Ebenů je taky jako šafránu.
@Diagnoza2 píše: Více
To jsou věci, se kterými většinou nelze nic dělat. Nechci teď vůbec zlehčovat psychické nemoci, sama jsem leccos zažila a viděla různé případy v okolí a vím, že to často není sranda.
Jenže mezi fyzickým a psychickým handicapem je podstatný rozdíl - s jedním z nich se mnohem lépe pracuje. Useknutá ruka ti zpátky nenaroste, ale mozek má tu výhodu, že je do velké míry plastický, a spoustu věcí můžeš „přeprogramovat“, a dnes ti s tím navíc pomůže plejáda léků. Jenže problém je v tom, že musíš chtít. A ještě větší problém je ten, že spousta lidí… nechce ![]()
@Diagnoza2 píše: Více
Tohle je teď v poslední době velmi oblíbené rčení a moc se mně to nelíbí. Říkají to hlavně lidi, co měli v životě štěstí a podařilo se jim najít bez větších kotrmelců partnera, s kterým je jim více nebo méně dobře, nějak to funguje. Já jsem měla nakonec taky štěstí. A ano, byla to náhoda a nebyl v tom z mojí strany žádný kalkul, prostě jsme si padli do oka, stejně jako jsme si padli do oka s mým ex a i s ex před ním a to ještě tak, že ne že bych si vybírala stále stejné typy, ale každý byl úplně jiný. Přece se člověk nenarodí s tím, aby měl hned při porodu v ruce diplom z psychologie a ne každý je v tomto tak zkušený, aby dokázal odhalit povahu člověka. Někteří jedinci jsou schopni se přetvařovat i roky.
@WhiteCrow píše: Více
Nemá žádnou stanovenou diagnózu. Jen třeba trávíme několik dní po sobě tím, že řešíme, jestli může mít nádor v hlavě atd. Nebo třeba odjelo na tábor dítě co hůř usíná, tak po celou dobu řešení obav, jestli dítě bude spat a co když spát nebude atd. Někde je to měsíc úplně v klidu, jindy řešíme 3 týdny v měsíci nějaký podnět. Dost to souvisí s celkovou zátěží, s prací a se spánkem, který taky souvisí se zátěží. Takže léto většinou v pohodě a náročnější měsíce míň v pohodě.