Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Ani dítě „nepomohlo“, abych se nad něčím dojala až k pláči. Pláč jedině při smutných událostech.
@Pidulka1991 píše: Více
Tenhle problém jsem měla spíš v šestinedělí. Všechny tyhle filmy nebo epizody, kde bylo něco, co se mnou hnulo, nemůžu dodnes zapomenout. Přitom spoustu věcí si naopak z tohoto období nepamatuju, totální vykojení oxitocynem.
@Liberalissima píše: VíceJeště to funguje, nechci probrečet celý dopoledne, když tak někdy do zprávy, až to zeslábne
Čím dál víc jsem dojímací, naposled včera při reklamě, nevím na co, jen si pamatuji větu " A budeš mě mít rád i když ty přijímačky neudělám?" nebo když na olympiádě jsou naši na bedně.
To jsem si říkala, že jsem magor už opravdu. Vlhly mi oči, když jsem viděla děti ve věku našeho B ( čili mřňata ) projet cílovou páskou na závodech. Dodám, že B v seznamu účastníků nebyl. Ani jsem všechny děti pořádně neznala. A po druhé, když jsem mu doma ukazovala video a B jásat nadšením, jak kdyby to vyhrál on
![]()
Jinak mě nic moc nedojímá. Jen ty děti.
Dokonce ani nebrečím při smutným událostech- jo při povodních teď tedy ano, ale dotýkalo se nás to …
Pokud se něco týká nemocného dítěte s těžkým onemocněním, nepřímým osudem, děti v baby boxu nebo hodně strávená zvířata. To jo, to je jak červenej hadr. Vždycky jsem na tyhle témata byla citlivá ale po narození dcery je to extrém. Teda pro mě. Byla jsem tvrdší.
@Liberalissima píše: Více
Mam to zvlastni nad sebou nebo rodinou nebrecim, ale u filmu klidne ![]()
U mě se to spíš zlepšilo, protože dříve jsem bulela furt sama nad sebou, nespravedlivý život a tak. A pak jsem se naštěstí zamyslela, že tak jako ne.
No a s dítětem jsem už asi dospěla a citlivá jsem teda hodně na děti a zvířátka, když jim někdo ubližuje, to se zlobím a cítím bezmoc a trochu brečím občas. Ale moc už nepláču, vybrečela jsem se asi dost od malička.
Někdy brečím nad některými tématy tady. Ale namátkou:
Jsem cíťa, možná až moc. Nedávno jsem si pustil po letech moji srdcovku 3 Idioti, to je tak nádhernej, lidskej a moudrej film. A vořval jsem i Smysl pro tumor. A nerad brečím před ženskýma. Taky mě vždycky rozseká Million Dollar Baby.
Já mám po porodech taky solidní hormonální nerovnováhu. V poslední době jsem se asi nevíce styděla, když má dcera opouštěla školku a já se loučila s oblíbenou paní učitelkou. Když mi začala vyprávět něco o tom, aby dcera zůstala stále tak šťastná, šikovná, aby potkávala v životě jen dobré lidi…propukla jsem v neutišitelný pláč a podařilo se mi rozbrečet i onu paní učitelku (dcera nechápavě koukala na nás obě
).
Jinak klasika, smutné vánoční reklamy, animáky, teď naposledy reportáže ohledně povodní…děs.
Nikdy předtím jsem taková cíťka nebyla
Je na to nějaká medikace? ![]()
Snad pořád..u narozenin, Vánoc, filmu když se narodí miminko nebo něco dojemného/romanického dokonce už i u písničky nebo když syn měl rozloučení předškoláku..tak jak říkal básničky, hudbu tam měli,,školka nám mává…to sem taky málem..
![]()
Mě děsně dojímají třeba zprávy o seniorech, o které někdo pečuje, nebo jim splní nějaké přání. Ted nedávno jsem viděla reportáž o hipoterapeutickem poníkovi, který takhle navštívil domov důchodců, a to jsem teda jela děsně.
Pak tedy kategorie velká neštěstí nebo hrdinské činy - třeba dokument o Wintonovi bych prořvala celý.
Z blbostí mě občas dojímá nějaká písnička, kterou zpívám. Napadne mě třeba, že ji zpívala moje mamka mě a teď ji zpívám synovi a už to frčí ![]()
A chlap nemůže vidět žádný film o psovi, který pak zemře. I kdyby zemřel ve dvaceti letech ve spánku.
Ja u toho slzím, ale on ma z toho takovou depku na zbytek dne…